Vrbická1999
komentáře u knih

Pro mě, jako milovníka všeho severského, je finská fantastická literatura, nebo-li finské podivno, objev roku. Právě ta podivnost je na všech povídkách to nádherné. Některé mě samozřejmě bavili více, jiné zase méně, ale to je přirozené.


Bravůrně vykreslen vztah třináctileté, velice inteligentní dívky s mladou bezdomovkyní. Příběh o tom, jak se osamocená a smutná duše upne na přítelkyni, se kterou to ale vůbec není jednoduché. Kniha ve mě vzbudila otázky typu: Je možné, že se člověk z ulice vrátí do běžného života ? Nechají si takoví lidé pomoci ? Nebo jsou už navždy spjatí z životem na ulici ?


Jednou za čas si potřebuji přečíst nějakou romantickou oddechovku z hezkého prostředí. Líbilo se mi moc téma ztráty lásky, odchodu milované osoby a smrti. Hezky byla také do příběhu promítnuta láska ke knihám. Ale během čtení jsem měla pocit, že je kniha možná moc ,,roztažená'', střed mi připadal pro příběh nepodstatný. Začátek a konec mě moc bavil.


Pohled do duše Patti Smith skrz její myšlenky přenesené na papír mě nikdy neomrzí. Je neuvěřitelně inspirující člověk. Tato kniha je srdcovka!!


Na knížku jsem byla zvědavá a musím říct, že první polovina mě opravdu bavila. Zajímal mě pohled na život očima mladé dívky, která trpí poruchou přijmu potravy a jídlo bere jako největšího nepřítele. Ale bohužel druhá polovina knihy se moc nepovedla. Příběhu nic nedala. Na hlavní hrdinku jsem, kvůli jejím rozhodnutím, měla vztek.
Co však musím ocenit je zajímavý styl psaní, který autorka zvolila.


Jane Goodallova je anděl. Přesně takové lidi svět potřebuje.


Mladou ženu Zulejku od jejích patnácti let týral manžel a tchýně. Když jedno utrpení smrtí manžela skončilo, začalo druhé. Společně s dalšími rolníky byla odsunuta a doslova vysazena na Sibiři, kde jsou nuceni prožít život v pracovním táboře, který si ale nejdřív musejí postavit. Skupina lidí, kteří se pouze s primitivním nářadím pokoušejí přežít v sibiřské tajze a vybudovat si od základů aspoň obstojné podmínky k životu. Zulejka tu však nachází překvapivě novou vůli žít. Další silná kniha, která ve mně posiluje vděčnost za vše, co mám a v jaké době mohu žít.
Doporučuju.


Skvělá thrillerová jednohubka, kterou jsem přečetla za jeden den.


Musím říct, že Zimní včely jsou velice dobrým románem z doby druhé světové války. Navíc je kniha psaná nádherným poetickým jazykem. Dostává čestné místo v mé knihovně.


Další velice originální příběh Jiřího Klečky. Pět ročních dob se mi líbilo o dost více než Papírové domky. Autor výborně vykreslil pocity, které člověk po ztrátě milované osoby má. Velice mě baví ten snový svět, prolínající se s tím reálným.
Možná bych knihu jenom o dost zkrátila. Příběh by získal větší napětí a ubyla by rozvláčnost.


Na tento román jsem se velice těšila, protože jsem si od autorky zamilovala povídky Trápení všeho druhu. Mariana Leky má nádherný styl psaní. S lehkostí, humorem a elegancí popíše běžné věci a pocity tak, že to hladí po duši.
Co je odtud vidět mi stylem i příběhem připomínalo Kodaňskou píseň písní.
Krásné, laskavé a originální čtení. Jednu hvězdičku jenom ubírám za to, že mě dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla a příběh mě vtáhl.


Tento příběh je pohlazení po duši. Přirovnala bych jí ke knihám Muž jménem Ove a Příběh Arthura Truluva. Některé zvraty během vyprávění mě opravdu překvapily, kniha nebyla předvídatelná. Místy vtipná, místy dojemná. Doporučuju jako skvělou oddechovku.


Čtvrté křídlo jsem původně vůbec neměla v plánu číst, ale pak mě to nedalo a chtěla jsem vědět, proč je to takový hit. Příběh sám o sobě mě bavil, prostředí drsné akademie mě vtáhlo, ale ten počet stran byl na mě moc. Některé části se vyloženě vlekly. Kdyby měla kniha o 250 stran méně, čtení bych si užila více.
Fantasy pro mě už asi není. Nejspíše jsem už na tento typ knih ,,moc dospělá''. Od knih, které čtu očekávám více.


Kniha, která ve mně vyvolala vzpomínky na dobu, kdy jsem chodila na brigádu do výroby a pracovala u pásu. Moc se mi líbilo, jak autorka popsala pocity mladé dívky během práce za kasou a její pohled na fungování supermarketu. Musím pochválit i styl psaní a poetičnost celého textu. Bohužel hlavní zápletka knihy a vzpomínky na studia na vysoké škole mi nic neříkaly. Proto knihu hodnotím průměrně.


Do prvního dílu Námi to končí jsem se zamilovala. Takže jsem věděla, že pokračování si chci přečíst i přes některé špatné recenze. Je to taková pomyslná třešnička na dortu. Lily a Atlas si happyend zasloužili. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, i když je dějově maličko slabší.


Nesmírně laskavá a něžná kniha. Cítím z ní lásku k hudbě, vinylovým deskám a kouzlu starých časů, kdy hudba měla svoji cenu. Čtením jsem se přenesla do 80. let do zapadlé uličky, kde má Frank svůj malý obchůdek s hudbou. Kniha má v sobě tolik nádherné poetiky, že jsem nechtěla, aby skončila. Troufám si říct, že to je jedna z nejlepších knih mého života. Ještě celé dny po dočtení ve mně silně doznívá.


Anglická klasika, která mě přenesla do atmosféry venkovský sídel, čajů o páté a zdvořilé konverzace. Kniha mě bavila, jenom bych možná ocenila, kdyby měl příběh o trochu méně stran a tím pádem větší spád.


Tato kniha obsahuje myšlenky, které jsem si zaznačila a určitě se k nim budu v budoucnu vracet. Hvězdičku snižuji za styl psaní, který mě místy až rozčiloval. Bohužel jsem měla pocit, jako když autor vůbec neumí psát. Každopádně jsem opravdu ráda, že jsem knihu četla, opravdu hodně mi dala.


Knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout. Stále jsem čekala jak se bude příběh vyvíjet a co z toho nakonec bude. Konec mě dostal. Nedokázala jsem ho předem odhadnout, takže mě opravdu překvapil. Pro mě skvělá kniha.


Kniha, která mě velice zaujala obálkou a velkou oblíbeností na Instagramu, tak jsem se do ní s radostí pustila. Musím přiznat, že po dějové stránce, mě to moc nezaujalo, ale během vyprávění zaznělo moc krásných vět, které jsem si vypsala.
Hrušky chutnají, jako by chutnal sluneční svit, kdyby po dlouhém létě dopadl nebeskou modří a následně starou zelení vysokých stromů přímo na jazyk.
Bylo to neobvyklé, že se ve vás smutek a štěstí vznášejí v tak dokonalé harmonii, že se ani nechcete pohnout.
S tou vůní hrušek se najednou dostavil klid. Jako by se vrátila domů.
To je ta krása přírody. Neřídí se tím, co považuje za správné.
Na východě slunci vstává, hned po tom se na jich dává, na západě půjde spát, sever může vynechat.
