Vrbická1999
komentáře u knih
Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
Moje první setkání s držitelem Nobelovy ceny Kazuem Ishigurem. V mnoha recenzích na jeho román Neopouštěj mě jsem četla, jak lidé nemohli přes slzy ani otáčet stránky. To se u mě sice nekonalo, ale během čtení jsem měla husí kůži, protože kniha je psaná tak, že vám neřekne všechno naplno a hned, ale napíná vás. A vy se bojíte (a doufáte), co přijde (nebo nepřijde).
Dámský gambit
Walter Tevis
Pár let zpátky jsem na Netflixu viděla seriál o geniální šachistce, který mě okouzlil. Tudíž jsem byla zvědavá na knihu. Svět šachu je pro mě opravdu vzdálený vesmír, ale čtení jsem si užívala. Když se Elizabeth vypravila na šachový turnaj do Moskvy, kde se měla utkat s ruskými velmistry, o kterých se povídalo, že si i ty nejlepší americké šachisty ,,dávají k snídani, tak jsem skoro nedýchala a cítila nervozitu, jako bych tam byla s ní. Doporučuju.
Krajina ledu
Eowyn Ivey
Kniha, do které jsem se pustila díky předchozí knize autorky Dcera sněhu. Ta mě naprosto uchvátila. Krajina ledu je bezpochyby také skvělé dílo. Vezme vás do srdce aljašské přírody, ale taky vám poodkryje smutek a zlomené srdce jedné ženy, která teskní po manželovi, jež se vydal na roční expedici právě na Aljašku. Moc se mi líbily prvky nadpřirozena a magie, které příběh lehce poodkrývá.
Bohužel na mě byla ale kniha zbytečně moc dlouhá a natahovaná. Kdyby měla dvě stě stran místo čtyř set, příběhu by to prospělo.
Zimní včely
Norbert Scheuer
Musím říct, že Zimní včely jsou velice dobrým románem z doby druhé světové války. Navíc je kniha psaná nádherným poetickým jazykem. Dostává čestné místo v mé knihovně.
Umění vytvářet vzpomínky - Jak si užít a zapamatovat šťastné okamžiky
Meik Wiking
Miluju témata, o který Meik Wiking píše a zamýšlí. Jeho knihy jsou plné zajímavých informací, jenom bych vždy ocenila méně stran, aby se některé věci neopakovali.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowling (p)
Harry nikdy nezklame. Doháním resty, takže mě ještě čeká přečíst Relikvii smrti, abych měla sérii kompletní.
Millennials
Kateřina Pokorná
Knihu jsem si přečetla, protože jsem ji dostala jako dárek k narozeninám. Ráda jsem si zase vychutnala knihu ,,něčeho jiného'', ale v knihovně ji mít nemusím, už bych se k ní nevrátila, takže jí posílám dál.
Na konci dne
Claire Keegan
Letos jsem přečetla od autorky novelu Takové maličkosti, která byla perfektní, tak jsem na tyto tři povídky byla zvědavá. Nejdřív mi duch knihy unikal, ale po chvíli čtení a dumání, mi to došlo. Povídky bolí, škrábnou do vás, ale takovým zvláštním, zajímavým způsobem. Nejvíc mě zasáhla třetí povídka, která mi vyrazila dech svým koncem.
Všichni jsme utkáni z hvězd
Rowan Coleman
Hezký příběh o smrti a mnoha pohledech na ni. Knížku si asi dlouho pamatovat nebudu, ale na pomalý adventní čas je to moc dobré čtení.
Zimování
Katherine May
Skvělá kniha pro uvědomění, co pro nás zima v našich životech znamená. Neměli bychom přeskakovat žádné období a koloběh roku si vychutnat se vším všudy.
Vlak do Samarkandu
Guzel Jachina
Je zvláštní říct, že toto byla nádherná kniha, když vypráví o katastrofálním hladomoru, který vypukl v Rusku v roce 1921. Nepokoji zmítaný Sovětský svaz, miliony mrtvý a desítky milionů hladovějících. V tomto období, kdy všem již dochází naděje, je vypraven vlak, který má zachránit 500 sirotků a dovézt je tam, kde je jídla dostatek. Do Samarkandu. Strastiplná cesta trvající šest týdnů, skoro tři tisíce kilometrů a jídlo na cestu téměř žádné. Celou dobu jsem při čtení skoro nedýchala. Jak toto dopadne ?
Vlak do Samarkandu vychvalovala v podcastu Zazie v metru a já budu pokračovat. protože toto byla jedna z nejlepších knih v mém životě.
Přesně díky takovýmto dílům jsem hrdá knihomolka.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Kniha, která mě velice zaujala obálkou a velkou oblíbeností na Instagramu, tak jsem se do ní s radostí pustila. Musím přiznat, že po dějové stránce, mě to moc nezaujalo, ale během vyprávění zaznělo moc krásných vět, které jsem si vypsala.
Hrušky chutnají, jako by chutnal sluneční svit, kdyby po dlouhém létě dopadl nebeskou modří a následně starou zelení vysokých stromů přímo na jazyk.
Bylo to neobvyklé, že se ve vás smutek a štěstí vznášejí v tak dokonalé harmonii, že se ani nechcete pohnout.
S tou vůní hrušek se najednou dostavil klid. Jako by se vrátila domů.
To je ta krása přírody. Neřídí se tím, co považuje za správné.
Na východě slunci vstává, hned po tom se na jich dává, na západě půjde spát, sever může vynechat.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Přesně takové knihy, jako je Sudetský dům, miluju. Část naší české historie, čtivý příběh, postavy, které mi přirostou k srdci, popisy venkova a české krajiny.
Jdu se pustit do druhého dílu a děkuju autorovi za tuto sérii.
Upálené
C. J. Tudor
Hned jak jsem si přečetla anotaci knihy, bylo mi jasné, že si jí chci přečíst. Poutavý příběh, tajemství z minulosti, napětí... Nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Skvělé čtení během tmavého listopadu.
Pět ročních období
Jiří Klečka
Další velice originální příběh Jiřího Klečky. Pět ročních dob se mi líbilo o dost více než Papírové domky. Autor výborně vykreslil pocity, které člověk po ztrátě milované osoby má. Velice mě baví ten snový svět, prolínající se s tím reálným.
Možná bych knihu jenom o dost zkrátila. Příběh by získal větší napětí a ubyla by rozvláčnost.
Papírové domky
Jiří Klečka
Velice originální téma a nádherné grafické zpracování knihy. Ale nějak mi nešlo se do příběhu dostat. Nebyla jsem jeho součástí, ale pouze pozorovatel.
Za tichem - Křivoklátsko
Roman Hartl
Tuto novou sérii cestopisů Za tichem mám moc ráda. Pod nádhernými obálkami se ukrývají příběhy a popisy zajímavých míst z naší české krajiny. Jediné co bych této knize vytkla, je absence informací nebo zajímavostí o hradě Křivoklát. Přece jenom je to nejvýznamnější památka Křivoklátska a já bych si o tomto hradě moc ráda něco přečetla.
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Tohle byl úžasný výlet do zapadlé vesničky kdesi v arménských horách. Občas jsem se sice ztrácela v postavách a jejich jménech, ale ta magičnost a lehká mysterióznost příběhu mě dostala. Jednou si chci knihu přečíst určitě znovu.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Hluboké šumavské lesy. Hrozivě neprostupná mlha. Zakázané území kolem řeky Křemelná. Podivná zmizení v prostoru i čase. Magické světelné jevy, které má za úkol prozkoumat skupina vědců. Soudruzi, kteří je tam poslali, vědí, že se nejspíš nevrátí, ale to si samozřejmě nechají pro sebe. Hrůzy, které se jim uprostřed lesů a rašelinišť dějí, jsou reálné, výplodem pomatené mysli nebo to je pouze dobře sehrané divadlo ? V jaké časové rovině se zrovna nacházejí ? Kdo je živý a kdo mrtvý ? Hranice mezi těmito dvěma světy neexistuje.
Nová kniha Petry Klabouchové, která je založena na skutečných pověstech a mýtech staré Šumavy je dílo, které mi perfektně zamotalo hlavu. Musela jsem během čtení hodně přemýšlet a dohledávat informace na internetu. Dozvěděla jsem se spoustu nového z historie Šumavy a občas se i bála. Takto má vypadat plnohodnotný čtenářský zážitek, děkuji za něj.
,,Šumava nezapomíná. Ani neodpouští.''
Přítel Stesk
Zuzana Nováková (p)
Něco tak krásného a přitom srdcervoucího. Malá Viktorka přijde o tatínka. Díky vykonstruovaném procesu je uvězněn jako nepřítel státu na dlouhých dvacet pět let. Se svým žalem jí pomáhá vysněná a nikdy nenarozená sestra Andělka, které do nebe píše dopisy. Jsou plné žalu a trápení, ale psané tak nádherným jazykem, že hladí duši a dotýkají se nitra.
Viktorce život neulehčuje ani její maminka Helena, která se k ní chová velice přísně, chladně a dává jí najevo, že je na obtíž.
Kniha plná smutku a utrpení, která si mě ale naprosto získala. Hned po dočtení jsem začala znovu od začátku, protože jsem nedokázala Viktorku opustit.