Vrbická1999 komentáře u knih
Kniha se zajímavými myšlenkami. Bohužel styl psaní mi nesedl, do čtení jsem se musela nutit.
Na knihách miluju, jak nás dokážou přenést do úplně jiného světa, do jiné doby. Jsou to takové malé cesty časem během našich všedních dní. Tentokrát mě román Co zpívá Sojka zavedl do 9. století na Velkou Moravu. Opět jsem o trochu bohatší co se týče vědomostí o naší historii. Za to jsem velice vděčná.
,,Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou.''
,,Láska je knihám je nesmrtelná.'' Amen. Roztomilý příběh, jehož hlavní hrdina je starší člověk, který bojuje o to, aby si nepřipadal zbytečný. I na konci života, lidé potřebují společnost ostatních a náklonost. Knihonoše řadím do skupiny k Arthuru Truluvovi a Muži jménem Ove.
Tato knížka má přesně to, co mě poslední dobou nejvíc baví. Je spíše smutná a dramatická, věnuje se těžkému tématu odloučení matky od dítěte, část děje se odehrává na venkově, přesněji na samotě v hájovně a popisuje část české historie. Velice dobrá knižní jednohubka (má pouze 200 stran).
Bravůrně vykreslen vztah třináctileté, velice inteligentní dívky s mladou bezdomovkyní. Příběh o tom, jak se osamocená a smutná duše upne na přítelkyni, se kterou to ale vůbec není jednoduché. Kniha ve mě vzbudila otázky typu: Je možné, že se člověk z ulice vrátí do běžného života ? Nechají si takoví lidé pomoci ? Nebo jsou už navždy spjatí z životem na ulici ?
Pán Prstenů i Hobit je moje srdcovka, takže jsem se těšila, až se pustím do čtení knih. Do teď jsem viděla pouze filmy, ale knihy mají úplně jiné kouzlo. Některé pasáže prvního dílu byly méně záživné, takže jsem je doplnila audioknihou načtenou Alešem Procházkou a to byla úžasná kombinace.
Tolik strachu, věznění, mučení, udavačství, zničených životů a vymytých mozků. Vítejte v KLDR. Až si budete stěžovat (na cokoli!) přečtěte si Severku. Smekám před Ninou Špitálníkovou.
Příjemné vyprávění dívenky, která nade vše miluje přírodu a svoji maminku. Jenže jim do života vstoupí zákeřná nemoc. Pohodové čtení, které pohladí po duši, ale taky je malinko bolavé.
Vyprávění, které obsahuje spoustu užitečných moudrostí pro běžný život. V závěru knihy se mi velice líbily úvahy nad smrtí.
Knižní skvost, kterým jsem se prokousávala skoro tři týdny (na mé poměry je to dlouho). Bezmála 700 stran opravdu těžkého tématu. Já si však užívala každou větu, každé slovo. Tato knížka dostala četné místo v mé knihovně a myslím si, že si jí za deset let přečtu s chutí znovu. Kateřina Tučková je opravdu PANÍ spisovatelka.
Příjemná milá detektivka. Oddechovka trochu (!) ve style Agathy Christie. Ale obávám se, že za měsíc nebudu vědět, o čem příběh byl.
Dojmy z této knížky jsou opravdu silné, ukryté hodně hluboko a jen tak je nevymažu. Tulák po hvězdách je mistrně vykreslený příběh vězně, který tráví dlouhé roky ve vězení v černé kopce bez světla a ještě je mučen svěrací kazajkou. To v něm probudí schopnost svou mysl přenášet od týraného těla pryč a prožívat spousty různých životů. Některé popisy příběhů mi přišli zdlouhavé, jiné mě naopak opravdu zaujali. Třeba příběh o ztroskotání na půstem ostrově. Některé mě i přinesly nové poznatky o historii. Z knihy mám opravdu plnou hlavu dojmů, určitě si ji někdy přečtu znovu.
K chlapci se dostane dopis, který mu jeho tatínek napsal před jedenácti lety než zemřel. Vypráví mu příběh o dívce s pomeranči. Spousta krásných myšlenek. O smrti, o lásce, o tom, co tu po sobě zanecháme...
Spousta krásných vět, které jsem si musela zapsat. Dojemné zamyšlení nad ztrátou paměti ve stáří.
Další kniha přesně toho žánru, který miluju. Neodkryté tajemství z minulosti, druhá světová válka, osudy obyčejných lidí...
Jakuba Katalba zkrátka umí psát. Strohý styl psaní, krátké kapitoly, místy trocha poetičnosti. Za mě opravdu povedená kniha.
Jednou za čas si potřebuji přečíst nějakou romantickou oddechovku z hezkého prostředí. Líbilo se mi moc téma ztráty lásky, odchodu milované osoby a smrti. Hezky byla také do příběhu promítnuta láska ke knihám. Ale během čtení jsem měla pocit, že je kniha možná moc ,,roztažená'', střed mi připadal pro příběh nepodstatný. Začátek a konec mě moc bavil.
Stehy je velice zvláštní novela o nevěře. Ve vyprávění se střídá milenka a manželka, takže vy se na příběh díváte ze dvou stran. Každou ženu chápete, obě je litujete. Pro mě byla knížka velice zajímavá, jenom autorka občas začala vyprávět něco, co podle mě do příběhu nepatřilo.
Varhaník z mrtvé vesnice je adept na mou nejlepší knihu tohoto roku. Tolik mistrně zpracovaných témat v jednom příběhu - doba tvrdého komunismu, vězení, politické soudní procesy, věznění církevních hodnostářů, láska k hudbě, autismus, těžký život po propuštění z vězení zpátky do světa...
Každou větu jsem si užívala. Nádhera.
(SPOILER) Velice povedená kniha. Autorka použila velice květnatý styl psaní, plný kudrlinek, díky kterým, mělo vyprávění hloubku. Emilka si toho během života musela tolik prožít. Osud ji bohužel bral její milované. Nebylo ji dopřáno s nimi strávit delší čas. Konec se mi moc líbil a dojal mě. To, jak byla Emilka smířená, že se její život chýlí ke konci... Těšila se, že se konečně se všemi setká v nebi.