Vyomi komentáře u knih
Idealizované, venkovské dílo. Každý ví, že Babička je vysněný příbeh Boženy Němcové a určitě nejen její. Vše je úžasné, dokonalé, vše se v dobré obrátí, Babička dokáže každému poradit, pomoci, nebýt jí, tak by ve vesnici asi nic nefungoval. S Babičkou se dokáže čtenář přenést do toho úžasného a zidealizovaného světa. A to je presně to, co dělá Babičku Babičkou.
Ke knize se vracím každé dva roky. Zvedne mi náladu, vytvoří mi úsměv na obličeji a pomůže zapomenout na každodenní masáž negativních zpráv, která nám media podsouvají 24h denně.
Miluji Ratibořice a kraj, kde se příběh odehrává. Rád se tam vracím.
Kateřina Tučková je pro mě jednoznačně novou nadanou, mladou autorkou o které se možná bude jednou učit ve školách.
Příběh Bohyň je naprosto fascinujicí, autorka mě dokázala přenést do oblasti Žítkové. Dokázal jsem si představit každý detail popisu Žítkovska. Souhr úchvatného příbehu a fakt. Kateřina se knize věnovala plně svým srdcem, což je z příběhu vycítitelné.
Kateřina Tučková je pro mě jednoznačně novou nadanou mladou autorkou o které se možná bude jednou učit ve školách.
Příběh Gerty je krutý... ale naprosto realisticky zobrazený. Tak to v poválečném období bylo..to je fakt a není možné ho zpochybňovat. Dějiny nelze vrátit a zapomenout.
V podstatě tragikomický příběh převeden do formy vtipného vyprávění. Jednání s některými postavami zachycuje smutnost doby rozpadu monarchie a první světové války. Příběhů a Švejkova vyprávění je ve všech čtyřech částech tolik, že si je čtenář nemůže zapamatovat. Ke knize se určitě opět někdy vrátím. Ilustrace Josefa Lady jsou nezaměnitelné.
Jedinečná kniha se silným a nezapomenutelným příběhem. Adept na povinnou četbu do škol k pochopení jedné éry dějin. Autorka sleduje osudy, nevyčítá, nedramatizuje, neupíná se k politice. Čtenář s příběhem a postavami žije.
Nikdy jsem nebyl přítelem historických knih. Přišly mi nudné, zdlouhavé, v dnešní době naprosto nerealistické. Bál jsem se, že se do Husitská epopeje nebudu schopný dostat. Opak je pravdou, naprosto úžasné čtení. Dokázal jsem si dát spoustu jmén a míst uvedených v knize do souvislostí s tím, co jsme se kdysi učili v hodinách dějepisu či literatury a kde jsem již byl. Kniha je poutavá, líbí se mi prolínání dějů a příběhu různých postav. Absolutně nemohu souhlasit s názory, že se člověk v dějích ztrácí, hodně postav, suché, rozptýlené všude možně atd. Právě to rozptýlení dělá epopej epopejí. S nadšením jsem začal číst druhý díl.
Krutý, strašidelný román, kdy každé nové ráno a každý nový den byl jen utrpením. Chvílemi jsem trpěl s postavami, měl neuvěřitelný vztek na inkvizitora Bobliga a jeho neomezenou moc, vztek na katolickou církvi, vztek na nedovolatelnost práva, vztek, že jeden člověk pod taktovkou církve dokázal zničit stovky rodin, přátelství, vztahů, fungujících živností a životů a to jen proto, že se mu "prostě chtělo". Příbeh je dle skutečné údálosti.
Miluji spisovatelský styl Formánka, který nenechá ani na sobě nit suchou. Snaží se vyrovnat se svou situací, se svým pitím, chce, aby mu bylo nasloucháno, snad i pomoženo?
Příběh pana Marese ve mě vyvoval spoustu otázek, dal mi náměty k přemýšlení i když ze začátku jsem si myslel... co je mi do něj. Celoživotní trable, krutost a nespravedlnost, odpornost doby ( mimochodem není to zase tak dávno), nemožnost milovat jak by chtěl, nechtěnost, celoživotní čekání..... ke knize se určitě znovu vrátím. Pana Marese jsem si vyhledal na googlu - abych viděl s kým jsem měl tu čest. Jedna z nejlepších knížek, kterou jsem za poslední dobu četl.
Úžasná staročeština a dojemný příběh ze života tehdejší doby. Smrt paní Karáskové a Josífka, výchova a osudy Vojtěcha, intriky mamsel Sáry. Tak jako vždy v knihách Boženy Němcové, i zde zvítězí láska, dobro a spravedlnost.
Popis autorčina života bez hlubších možností k dalšímu se zamyšlení. Některé pasáže jsou rozepsány do detailů, její život na Havaji shrnut na pár stránkách. Nemám ani pozitivní, ani negativní náhled. Přečteno. Vracet se ke knize určitě nebudu.
Kdo zná Halinu a má ji rád, čeká od obsahu trochu něco jiného. Tím "jiného" myslím, že v knize Halina odhaluje svou pravou, nehranou, lidskou tvář - žádná komedie a vtipy pro široké obecenstvo. Ale stránky prachobyčejného hezkého, ale i krutého života. Halina popsala zajímavě, stručně a výstižně skoro 40 let manželství.
Hvězdičku dolu za zbytečně vymyšlená jména hlavních postav, přestože píše o sobě, své rodině - pravá jména jsou známá a dostupná.
Negativní, přesto naprosto inspirativní čtení. Zjistil jsem, že první sloky většiny básní znám či jsem je už někdě slyšel. Při hlubším přemýšlení nad obsahem básní člověk zjistí, že dávají smysl a co básník chce říct. Dal jsem si i tu práci, že jsem si vyhledal rozbory jednotlivých básní.
Ke Kytici se určitě budu stále vracet.
Nutil jsem se a nutil, ale nedočetl. U 140 stránky jsem s tím "praštil". Autor chtěl v dobré víře donutit čtenáře přemýšlet, ale literární styl je naprostý lowcost. Mám raději náročnější knihy. Příběh je naivní, primitivní, prostě americký.
V poslední době jsem začal číst klasiku a povinnou literaturu, do které jsem konečně "dospěl". Několikastránkový popis historické Paříže jsem přeskakoval po větách. Film zdaleka není obsahově tak kvalitní jako kniha, ve filmovém zpracování spousta důležitých detailů k pochopení souvislostí a příběhu chybí.
Úžasná staročeština, miluji řeč a tvorbu Boženy Němcové. Příběh je na jednu stranu lehce naivní, ale jako vždy i zde zvítězí dobro, láska a spravedlnost.
Pro milovníka Sugar, jejich zážitků, prožitků a pocitů je pro mě pokračování Jablko jedním velkým zklamáním. Pár nic neříkajících povídek, jen aby byla čtenáři zalepena ústa, když už nebyl spokojen s koncem románu Kvítku. Pro mě moc strohé, krátké, psáno na koleni...škoda, očekával jsem více.
Berounka, Křivoklátsko.... je úžasné číst o místech, která znám a mám rád. Příběhy jsem četl schválně pomaleji, abych neměl knihu přečtenou za pár večerů. Kniha plná radosti, ale i smutku a vzpomínek. Rodinná kronika, která na ca 300 stránkách vybarvila nejzlomovější momenty v autorově životě. Určitě se k ní opět vrátím.
Příběh mi nepřijde již tak napínavý. Děje, boje, myšlenky mezi katolíky a kališníky se často opakují. Enormní počet postav od začátku románu, rodovou linii Prokopů jsem měl stále ještě pod kontrolou. Na jednu stranu se člověk dozví vyprávěcím způsobem o dějinách českého národa, na druhou stranu se těším až budu mít kompletně všechny díly přečteny.
V prvním díle jsem odvracel tvář od katolíků a držel palce Janu Husovi, jeho ideologii a husitům. V druhém díle jsem pomalu začal zase otáčet. Husité nadělali více zla než si kdo jen dokáže představit - vraždy, vypalování, krádeže - naprosto stejná zvěrstva kvůli kterým se odklonili od katolické církve. Uvidíme čím nás překvapí třetí díl. Na můj vkus se až moc mění "hlavní hrdinové" - nové přichází a staří odchází, je pravdou , že sledujeme osudy celého rodu a v reálném životě to není jiné.
Občas mi text utíkal a musel jsem se k některým pasážím vracet, abych věděl o co se jedná. Popisy a představy Dannyho o Ireně by také nemusely být tak rozsáhlé. Na jedné straně jsem se těšil až budu mít knihu dočtenou, na druhé straně mi bylo líto, že příběh Dannyho Smiřického "skončil".