WEIL komentáře u knih
Dávám tři hvězdičky, neb v jisté době jsem četl tuto knihu, a vyvolávala ve mě řadu srovnávání s vlastním životem, takže mi bylo jedno kdo ji napsal, zaujaly mě tehdy nadmíru praktické myšlenky, které jsou v knize, která je asi hlavně sociální sondou do života člověka, ať žije v jakékoli době, protože každý začíná od nuly - co se týče prvních vjemů, postupného učení se, hodnotový systém atd.
Až je starší, až má odstup, tak pak může porovnávat, posuzovat, posuzovat.
Jaká byla sametová revoluce z pohledu studenta scenáristiky a dramaturgie na FAMU?
Jaké na škole vládly poměry?
Kdo se o to zajímá, tak v téhle knize je o tom dost údajů.
Určitě jde nejen o osobní zážitky Igora Chauna, ale i o výpověď o době, částečně i o lidech jeho generace.
Smutné, ponuré čtení.
Poslední beletrie, kterou napsal Ladslav Fuks. Začal v roce 1963 a skončil psát v roce 1983.
Po letech nahlížím a pročítám tyhle povídky a uvědomuji si, že to či ono mi dříve unikalo, že tomu či onomu lépe rozumím.
To je výhoda, jak si uvědomuji, když se člověk něčemu déle věnuje, že to lépe chápe.
Tu kostru, tu odvykládá i na základní škole, a klidně i hodinu o ní bude mluvit, ale ty detaily, ty si vychutná časem.
Nejsou to stylizované povídky, jaké psal umně třeba Hrabal, jsou to chladné povídky, zápisky všedních dnů autora, který se potkal s takovými a onakými lidmi a nějak musel uživit rodinu.
Dvě hvězdičky, neb přes pěkný styl, tak postrádám v tom celém něco, čeho bych se reálně mohl chytit. Visí to celé spíše ve vzduchu než v realitě.
Novela byla nalezena v letních měsících roku 1927, a ukázalo se, že jde o první dílo, do té doby nepublikované od bankovního úředníka Jaroslava Havlíčka, který vynikl především jako autor psychologicko-realistických novel a románů.
2. vydání této knihy.
Čte se snadno, pro děti je to zážitek, navíc jim rozvíjí představivost a rozšiřuje jejich slovní zásobu.
V té době zpívala kapela Katapult - Až se bude psát rok 2006, až se všichni odstěhujem do obrovských měst... A právě i tato kniha se hodí jako příspěvek k atmosféře doby, která věřila, že vědecko-technický pokror bude tak rychlý, že už na začátku nového století, který máme už za sebou se budou dít s lidstvem velké věci...A nic. Na Mars se běžně necestuje, na Měsíc taky ne, a děti - řečeno slovy textu Katapultu - si mají kde hrát, trávníku je na planetě a v naší zemi stále dost.
Kniha má zvláštní melodii vypravování.
12. vydání.
Čte se to krásně, autor umí zacházet se slovy, je to příjemné u tohoto čtení nepřemýšlet a nechat se jím unášet.
Film se podařil méně, seriál je dost vzdálený od schématu knihy.
Kdo se zajímá více o problematiku v slovenské obci Radzímce, kterou se autor zebrubně zabývá, tak mi může napsat do pošty, jsem ochoten to s ním v dohodnutý čas - rozebrat.
Román je to pěkný, obsah sytý.
Autor se ptal svého kamaráda "věřícího" člověka - Poznáš, že to psal ateista, Cítíš to z toho?
Odpověď už neznám, ale v románu autor úmyslně kopíruje cestu Ježíše krista, prostřednictvím jednoho hocha, kterému nezbývá, než jak se dostat z dluhů, tak pašovat drogy.
Pro mě rozvleklé, krásné, ale bezúčelné popisy krajiny, zvuků v nich, nepřesvědčivé kroky hlavního hrdiny.
Z této knihy mám zvláštní pachuť.
Předně - takhle vypadá život člověka perzekuovaného?
Vystuduje dvě vysoké školy za režimu, proti kterému je celou svou duší?
Musel skládat zkoušky z marxismu-leninismu, což mu ale asi nevadilo, protože kdyby se nezměnil režim, tak by se mu to hodilo.
Jiní nemohli studovat či odmítli, on touhle cestou nešel.
A přece jaká snaha, celou knížkou je to cítit být v popředí, udělovat rady, ukazovat na sebe - já jsem správný křesťan, koukněte na mě.
Těch rozporů je tolik, že mě rozkládají.
Divní jsou pro mě tihle lidé.
Je to pravda staletími ověřená - Ježíš církve nepotřebuje, ony jeho ano. Vycházíme-li z toho faktu, že se na Ježíše - když se jim to hodí - odvolávají.
Je to neuvěřitelné, ale i když tato kniha nevyšla v nějakém velkém nákladu, tak se z ní stal v ČR ležák, povalující se po antikvariátech a podobný osud nastal i s jejím dalším vydáním, které je ale na rozdíl od vydání v Atlantisu neuvěřitelně odfláknuté po po všech stránkách - špatný papír, úprava, formát, a taky rozšíření o několik desítek stran a jejich vybroušenost působí jako by autor je napsal někde ve vlaku, jen přilepil k tomuto prvnímu českému vydání, když mu někdo bouchl nějaké bankovky na stůl, tak tedy bleskově slepil pár desítek stránek.
7. vydání této básnické sbírky, kterou básník napasal po první světové válce.
První próza vydavatele M.Viewegha, Martina Pluháčka, alias Martina Reinera.
Popisuje v ní své vidění svého neúspěšného vztahu ke své první ženě.
Druhé vydání se od prvního dost liší.
Ostatně každý zájemce o dílo L. Fukse si ji patrně koupí, protože v Levných knihách, kde jsem ji před časem kupoval já, tak stála pouhých 25 kč.
Výhodou tohoto vydání, oproti předešlemu - stránce výroby knihy - je kvalitní vazba, protože kniha z roku 1995 byla velmi špatně vyrobena, brzy se rozpadla, takže jsem si koupil ještě jednu, ale ta se rozpadá rovněž...
Knihu upravil literární vědec Jiří Tušl, který se podílel již na prvním vydání této knihy, vpisoval do ní své postřehy, které za ta léta, co byl s Ladislavem Fuksem v kontaktu nastřádal.