WEIL komentáře u knih

Text písně "Závidím" odpovídá rozpoložení, ve kterém se Jiří Grosmann nalézal těsně před tím, než zemřel.

Nejvíc ho měl jako parťáka i člověka rád Šimek. Spolu psali dobové povídky, dělali společně kabaret atd.
A co je reálné, oba zemřeli na podobný druh rakoviny, jen s tím rozdílem, že Jiří Grosmann zemřel velmi mlád.

Někdy si říkám, jak by se asi tihle lidé vyvíjeli, jako třeba J. Grosmann, nebo Václav Hrabě, či W.A. Mozart nebo J. Ježek, , kdyby jim bylo dopřáno žít déle.
Bohužel nakonec stejně skončím u smíru, tedy - je dobře, že tu byli a odvedli co odvedli, a některým z nás díky tomu přispěli do života svými kumštýřskými činy.

Ve srovnání třeba s Francem Kafkou nejde o mystické psaní.
Čte se to dobře, ale jen po částech, a taky je to kniha, která mě dosud nikdy moc nevtáhla do děje.

Zajímavostí asi je, že autor se nedívá nikdy dopředu, tedy do budoucna. Jen se zabývá tím co bylo a je.

3 04.12.2011

Jak známo, Sokrates nic nenapsal a zdá se, že si ho Platón spíše vymyslel, než že by existoval.
A přece význam této knihy je především ve schopnosti rétorické, umění vést dialog, a rétorika byla především v Antice běžný vyučovací předmět, a jednalo se i o snahu umět se vyjadřovat, mluvit s druhými, a nemalý význam měla i složka výchovná.

Kniha patří díky svému rázu ke klenotům světové literatury a myslím, že oprávněně.

Z kuchařky občas čerpám, a celou ji prostudovanou zdaleka nemám.

3 24.11.2011

Prima holek není nikdy dost a autor to ví, takže kdoví jak dlouho svou hlavní hrdinku hledal.

Každý člověk je příběh, jen ne každý se svým životem tak zabývá, aby byl schopen příběh sebe samého povyprávět.
Kdysi mi to připadalo samozřejmé, že člověk má zkoumat co v životě zažil a proč právě to.

Později jsem zjistil, že ne pro každého je to samozřejmé.

Zde těchto šest postav vypravuje výřez ze svých životů, a právě autor a literatura obecně by se měla snažit charakterizovat věrně člověka.

Že dává někdo přednost formě nesmyslné, tedy červené knihovně, to je jiná věc. Smysl to pro ty čtenáře si má, jinak by se nepsala, nečetla.

Co hledá šest postav? Autora. Stvořitele, či toho, kdo je za tím, že jsme jako lidstvo zde.

Humorné vyprávění o vzniku českého pokolení.
Praotec Čech a jeho mladá žena Meduna se omylem dostanou jako duše zemřelých do Perunovy říše, kterou vytrhnou z jejího idylického klidu svou životností. Perun hrozící se toho, že mu lidé obrátí nebe vzhůru nohama, je na Čecha i Medunu rozhněván, ale ti ho nakonec usmíří svými dobrými vlastnostmi. A když se nebem roznese, že Meduna čeká dítě, věnuje jim Perun kousek slovanského nebe kolem hory Řípu, kde budou žít jejich potomci.

Jako dítěti mi to bylo čteno a rád jsem ty příhody prožíval.

Právě jsem se podíval na film, který natočil F. Vláčil.
Knihu mám doma dlouho, ale důkladně jsem se jí nikdy nevěnoval. Líbí se mi ale ta dobře napsaná studie o chlapci, po válce, kdy nic nebylo, ani oděv ani jídlo a jak si i toho nejzákladnějšího uměl považovat.

3 08.10.2011

Někdy se přistihuji, jak jsem dobře dopletený.

Tak dříve učili učitelé, co udělali pro svou práci hodně, a nebyli za to moc dobře placeni, ale brali to víc jako poslání, co to bylo za sílu, která je hnala vpřed, neb podobných knih je víc...

Dneska se učí hlavně za plat, a dokonce i inspektorka radí - to neřešte - odučte si co máte, a s rodiči do konfliktů nechoďte, je to k ničemu, neb hlavně je dítě rodičů, ne školy...

I o Madeleine se hovořilo jako o možné kandidátce na prezidentku ČR. odmítla, prý už zde nežije dlouho a více života strávila jinde...Její čeština je ale stále obdivuhodná.

Vytvoření nového světa, to autorům fantasy jde a dost lidí rádo utíká od reality.

Když by to četl člověk dneska, tak jelikož jde o dobovou fantasy, tak má dojem, že čte něco z muzea.

Tahle kniha mi byla ukradená jako řada jiných a to jen za to, že jsem o jejím obsahu hezky mluvil a osoba, která mi ji ukradla, tak se jí líbilo, že i ona má velké právo na štěstí.


Je to psáno každému člověku a triko. Neuvěřitelný paskvil, ale pěkně zabalený jako dobrý koláč.

3 19.09.2011

Vizionář, zámožný člověk své doby, který měl ale v merku jen malbu a přes ni vyjadřovat co si myslí o lidech, o mystice, o církvích a především jak vidí nebe, peklo a očistec.

Když to čte člověk dneska, tak váhá o které době to autor vlastně píše.

Václav Havel, na jaký žánr v literatuře šáhl, tak ho nepusitl, dokud do něho něčím pěkným nepřispěl.

Jistěže si autor všiml falešné křesťanské morálky, kterou třeba v Anglii dobře reprezentuje anglikánská církev, kterou založil jejich panovník, aby se hodila pro jeho životní styl... Nakonec církev je cesta a že je jich víc, tak cest je víc, a každý si může vybrat zda si přeje věřit organizovaně či osobně, osobní cestou. nedá se proto říct, že by Lawrence touhle knihou šel proti materialismu a intelektualismu, ale spíše jde proti blbosti co se vydává za moudrost.

Něco má svou sílu, něco je dost přitažené za vlasy, což je víc zjevné ve filmu než v knize, ale co rozhodně nelze knize upřít, tak že zachází s podstatou života, jde po hraně a díky tomu má napětí, jistou moudrost apod.

Co je slabší, tak je ta představa, že by vydržela nějaká organizace delší dobu fungovat. To je nelidské, nemožné...

Kniha je to veselá, a přece rady autora jsou prospěšné, neb podstata diplomové práce je obdobná jak v Itálii, tak i v ČR.