WEIL komentáře u knih
Je zajímavé zkoumat ženu, která je schopná porodit deset dětí, což je základní předpoklad k založení rozvětveného rodu.
Komedie z tkz. raného období tvorby W.S. V lásce zde nestojí potíže s rodiči či dobovými konvencemi, ale spíše láska je zde problémem lidí, člověka v něm samotném, v schopnosti ji přijímat a dávat.
Texty našich písničkářů, z nichž řada patří do klenotnice našeho folku.
Dobová kniha, snaha bavit se i v letech devadesátých, hledání jak se kulturně projevit, aby člověk nezhednul a nešel jen do klasicky.
Jsou stylizovány jako náhodně nalezený rukopis, který básník kriticky komentuje, vykládá domněnky i fakta o jejich původu. Jejich torzovitost, neukončenost je typická pro Demlovo úsilí odhalit či alespoň upozornit na skrytá tajemství lidských osudů.
Ohlas písní ruských vznikl bezprostředně po ruském vítězství nad Turky.
Kolik mouder dokázali naši předci vymyslet.
Jde o 15 000 záznamů, tématicky řazených tak, aby z nich vyplývala soustava tradiční životní filozofie Slovanů.
Kdo ji četl, ten ji nedočetl.
Pokoušelo se ji dočíst i řada kolegů J. Topola, ale přiznali, že nedočetli.
Nejdříve ležák, pak se najednou zvedl o tuhle knihu zájem.
Autor ji psal stranou, o samotě, na jeden zátah. Byl z toho psaní tak vysílený, že už nikdy prý tolik energie do žádné knihy nevloží.
Především se mi líbí obrázky ke knize.
Kniha je to zajímavá, ale při delším čtení člověk při ní usne. Proč asi?
Co se jen Krchovský s poezií natrápil.
A přece bez ní žít taky nedokáže, takže musí mu přinášet i chvíle uspokojení, bez ní, bez poezie žít nedokáže.
Záhada jantarové komnaty. Ani ty čtenáři, co si tohle přečteč, tak nebudeš ani o chlup moudřejší jak to s ní doopravdy bylo. A zda existovala.
Chtějí vlastně lékaři dneska léčit, či jen nadělat body na člověka a za to shrábnout co nejvíc peněz?
Stále častěji se mi to tak jeví.
Když první kniha o Mrázkovi vydělávala, tak proč neudělat ještě další díl?
Jen policejní spisy jsou zaplněné tisíci stran záznamů od udavačů, oček, telefonických odposlechů.
Mám rád staré fotky, doklad o době a lidech, a když je to doplněno vhodnou poezií, což I. Wernich ovládá znamenitě, tak mi to dělá radost.
Každý, kdo to myslí se zlodějským povoláním poctivě, tak by si měl takovou knihu přečíst.
Iva Pekárková měla co říct, jako by si ale náhle uvědomila, že už ji to nebaví, tak udělala ze svých názorů knihu rozhovorů, a šla načerpávat nové životní zkušenosti.
Knihy o sportovcích, jak je psal Ota Pavel jsou spíše smutným dokladem o době, kterou sportovci zažívali v době, kdy se do sportu pletla i politika a sportovci reprezentovali nový řád v zemi, tedy socialismus.