WEIL komentáře u knih
Ve vyšším věku se lidská činnost, jak ukazují příklady v této knize uvedené značně liší. Někdy je vyžvýkaný, jiný naopak stále konstruktivně činný.
Nejvíce se mi v této knize líbí konkrétní příklady.
Čtě se z této učebnice dobře. Španělská literatura je bohatá, je v ní řada zajímavých jmen a osudů.
Tři hvězdičky dávám u učebnic často proto, že jeden autor opisuje většinou od jiného.
Asi to jinak ani nejde, protože po světě jsou tuny knih a učebnic, ale u nás řada lidí z toho či kterého oboru přece nebude objevovat objevené.
Navíc student začíná, odborník by měl být dál.
Student potřebuje odrazovavý můstek a ten mu poskytuje právě učebnice, kde se musí jít od začátku.
A pak je zde ještě jedna důležitost - praktický význam! A to je bohužel často jako v seriálu Simpsonových.
Historie duševních chorob, co je a co není duševní nemoc, nakolik se dá léčit?
Těžké otázky, ale odpovědi v této knize jsou nejasné.
Lékař mže jen člověku od nemoci, jakékoli pomoci, zlepšit jeho stav, nic víc se od něho nemůže očekávat.
Prvně jsem to četl asi ve 14. letech svého života.
Dost mě vyděsila představa, že takových jako Břetislav Kafka by mohlo být víc.
Těžko říct, zda on nebo i farář Farda, a tahle generace měla tyhle schopnosti, které dnešní psychotronici nemají.
Život se dá prodloužit, ale to je tak vše. Každý je dříve či později smrtelný.
Tím narážím na schopnost B.Kafky se vyléčit z tolika nemocí, ale stejně mu taky svíčka dohořela.
Každý rub má svůj líc, a ne jinak je to i v psychologii.
Diderot píše dramatické hry - vyjadřuje se k všem možným uměleckým profesím - rozhazuje úvahy třeba o malířství, sochařství, architekturu či básnictví.
Jak zhypnotizovat souseda či člověka, který Vám leze na nervy?
V této knize je návod.
Není těžké tuhle knihu přečíst. Ale je těžké dodržovat dobře míněné rady, které v ní jsou.
Přehledná učebnice o základech sociologie.
Nikomu neuškodí si ji do své paměti zafixovat.
Poučné, dovědět se o světu barev, který každý den vnímáme, ale často ani nevíme jak se barvy tvoří.
Knihu ocení každý člověk, který se chce neustále zlepšovat ve všech základních a přízemních směrech.
Do té doby, než jsem narazil na tuhle knihu A. Camuse, tak jsem byl jeho dílem uchvácený.
Tato kniha má však tak špatný překlad, tak neadekvátní, že se čte velmi nelibě.
Takových knih vycházelo, a bude vycházet stále spousta.
Jak se k nim stavět?
Jak kdo uzná za vhodné.
Já si je někdy pročtu se zájmem, někdy bez zájmu. Tuhle jsem četl s průměrným zaujetím.
Četl jsem tyhle povídky jako školák ZŠ a uvědomoval si jeden paradox. Povídky jsou to čtivé, ale co z nich jsou schopné udělat špatné učitelky?
Vydávaly nám je za něco velkého, za něco, co přesahuje možnosti našeho chápání, a že si musíme vyslechnout jejich výklad, jen ten je správný...
Novelu jsem přečetl jako dospívající ve vlaku.
Obdivoval jsem postavu "Rudina", ale jeho konec byl bohužel typický. Nelíbila se mi postava pasivního Ležkova, který Rudina odsuzuje, sám se staví do role nepromarněného života, ale ve skutečnosti sedí jen za pecí a děj doby jde mimo něho.
Některé myšlenky mi mluví z duše.
Sám jsem měl podobné postoje.
Něco je pro mě úsměvné, protože tak se to odehrát nemohlo.