WEIL komentáře u knih
V životě každý člověk nažívá a s odstupem času to nažité posuzuje. Fakta jsou stejná, jen naše paměť je někdy zrádná, či ten, s kým jsme to zažívali. I když je to člověk od člověka.
Filozofie je jeden obor, a víra ve vyšší svět - druhý. Někdy se ale v něčem i prolínají.
Kdo by nevyužil rychlý kšeft?
V. Merta něco napsal a J. Burešová něco nakreslila a už to bylo.
Zajímavá kniha, jejíž obsah koresponduje s pořady České televize, kdy je možno se díky otázkám M. Ebena něco dozvědět o zajímavých lidech.
Texty našich písničkářů, z nichž řada patří do klenotnice našeho folku.
O budoucnosti se dá dobře fantasmagořit, když to někoho baví a někdo na to přijde do divadélka.
Tato kniha byla propagována i v TV, v pořadu o právě vydávaných knihách, kdy si Palla i s kamarádem zinscenovali scénku, která vyhovuje jejich náturám, je ujetá, ale e nějak Svěrákovsky, ale spíše barbarsky.
Dá se to pročíst, ale co si z toho člověk odnese? No já jen že i tohle je možný.
Dobová kniha, snaha bavit se i v letech devadesátých, hledání jak se kulturně projevit, aby člověk nezhednul a nešel jen do klasicky.
Mě to nesedělo. Ale tehdy mě to zajímalo, co je možné a co kdo dělá, tak jsem si to pročetl.
Přes pět set let na území Čech vládli Přemyslovci, takže není nouze najít si v jejich životech kdejaké dramata.
Meditativní poezie, intelektuální výstavba protikladných obrazců, lapidární zakončování úvahových partií.
Tak to chodí, v mládí velká témata a v dospělosti je člověk rád, že se může pitvat i v jevech, které jsou kolem nás a nezávislé na nás, ale my na nich.
Dřívější, až úzkostné zahledění do lidského individua se touhle sbírkou básní mění na pohledy přes přírodní zákonitosti na lidský život.
Touhle sbírkou básní končí autor své první básnické období a na osm let se poté odmlčuje jako bard.
Proletí básníci byli od počátku lidstva, ale v dnešní době je asi pro nás tím největším rebelem v novodobých dějinách lidstva stále Villon.
Jako dítě si pamatuji, že tio byl oblíbený časopis se stejným názvem pro děti, co odrůstaly časopis Sluníčko. když jsem odrůstal časopisu sluníčko, tak jsem si prošel Mateřídouškou a pak šel na Sedmičku pionýrů, časopisu, který z nás dětí měl udělat poctivé a slušné občany socialistické společnosti.
Jak se to povedlo, to ukázal rok 1989. Většina mužů ihned zapomenula na slib socialistické vlasti a že položí za socialismus život a šla na druhou, opačnou stranu.
I po tolika letech od vzniku těchto dvou klíčových děl české literatury jsou znovu vydávána, a taky nedávno nově zfilmovaná - jak Kytice, ta Máj.