WEIL komentáře u knih
Divadelní román, je pro mě lahůdka.
Byl i natočený adekvátní film - Vl. Dlouhý v hlavní roli.
Kdo by si neoblíbil Žofku?
Nelze si ji neoblíbit.
Anebo se takový najdou?
Skvělá.
I A,. Born, tak i P. Nárožný v televizních večerníčcích.
Další pecka od Macourka, dále to zvyšuje kresba A. Borna a v TV tomu dává další rozměr hlas P. Nárožného.
Kouzelné sluchátko umožňuje bez problémů cestovat třeba i časem.
A tak si dva spolužáci z 3.B. pořádají výlety do minulosti.
Tyhle pohádky mě velice zaujaly.
Že by byly nonsensové?
Tak potom jsem rád i na této vlně.
Miloš macourek svedl napsat i pohádky úplně mimo svět jeho hlavních hrdinů. Možná, že je dosud stále ještě dostatečně nedoceněný.
Pokračování Arabely už se mi tolik nelíbí.
Je v něm moc postav, úvod dobrý, ale pak už to nebylo pro mě tak čtivé, ani televizně koukatelné.
Princezna Arabela mi nebyla nikdy moc symatická.
Na prvním místě to byl jednoznačně Rumburak, pak pan Mayer, pak hlavní čarodějnice a pak Xénie.
Stále je mám rád, ty dva školáku, jejich třídu, i další postavy z této laskavé knihy.
Moje oblíbená dětská knížka a večerníčky.
Zase jsem zde u tak známé knihy první...Smutné.
Skvělé.
Jak dovedl nakreslit K. Saudek živě příběhy majora Zemana, kolik emocí do kreseb vložil.
Úžasné.
Film se mi nikdy nelíbil, ale kresby K. Saudka ano.
Kudykam.
V TV řekl, že si tuhle otázku klade každý den. A že si myslí, že i většina lidí to tak má.
Nezvykle rychle napsaná a rychle vydaná a dobře se i prodávající kniha.
Co se týče psaní, tak v této oblasti M. Horáček vydělal asi svůj první milión.
Myslím, že i dneska se najde dost takových, co jim nešmakuje nic z toho, co jejich rodiče jim nabízejí, neb nemají zájem o nic.
A to je podstata profilu "Synáčka".
Kniha byla dvakrát zfilmována.
Jednou černobíle, pod stejným názvem, podruhé na barvu, J. Svobodou.
Krásná kniha, i když značně hororová, a podobně výjimečný film se stejným názvem (Janžurová, Pešek, Sklenčka...).
Kniha je nejlepší v místech, kde vystupuje jako otec rodiny Hanzelík, jako rodič či jako lékař.
Nad Dorou zlomí hůl, a ať si jde kam chce, mrzí ho to, ale je zásadový a razantní. Svá slova neodvolává.
Je jí všude moc, je jí přespříliš, je to otřesné, je to nechutné.
Ale proč ji nestrkat do televize, do bulváru, když to někoho zajímá?
A proč nenapsat i knihu, však on se někdo chytí a koupí ji.
Já ji pročetl v knihkupectví, při kávě, a bohatě mi stačilo. Cítil jsem se jako hrdina, že jsem to dokázal pročíst.
Vyprávění číslo čtyři, tak to už je hlavně novinářská práce, už se do něho háže vše možné, už jen pro pořádně otrlé a s výdrží.