WEIL komentáře u knih
Bouhoušek byl nejméně oblíbený pro partu, vždy se snažil zalíbit učitelkám, vždy se moc učil, aby měl samé jedničky, a parta ho neměla nikdy v lásce, protože taky podváděl...
Čendovi to pálí, jinak než ostatním klukům z party, takže občas musí pro své potřeby hledat i jinde, než hledá spokojenost parta.
Pro mě česká verze Mikulášových patálií, taky jsem je měl jako dítě moc rád - jako knihu, i jako televizní seriál.
Tuhle knihu jsem si koupil jenom proto, abych toho, koho potkávám v kavárně Bellevue v Brně (nehledat, už neexistuje), tak poznal jako autora.
Ježibaby - ty má Alois mikulka obzvláště rád. má řadu jejich charakteristik, a podle nich pak píše po svém pohádky. Ty pohádky jsou spíše pro dospělé než pro děti, nebo - přesněji - i děti si v tom něco najjdu, ale dospělí víc.
Rád jsem si v té knize četl jako dospívající, rád i jako dospělejší a rád i nyní.
Takhle K. Čapek začínal.
Některé povídky jsou i v Povídkách z jedné či druhé kapsi. Ale už vytříbenější...
Je zajímavé porovnat, jak autor začínal, a jak podobné téma zpracoval po zhruba dvaceti letech.
Dost nedoceněná kniha. Sociální aspekt je v popředí, ale především - tomuhle řemeslu se věnovalo hodně lidí, takže si něco kulturního zasloužili.
Knihu mám ve třech vydáních.
Autor ji nedopsal, ale jeho žena z toho co měl napsáno, tak pro dovysvětlení dopsala konec.
Kniha nic moc, ale film - nedávno natočený - na něj lidi chodili, propadákem se nestal.
Ono ústřední myšlenka je nejsilnější - poznej naplno sám sebe, ať víš co je to lidský život a kdo jsi.
Tak jako jiní, co napsali úspěšnou knihu v 80. letech, tak i P. Frýbort šáhl po stejném hrdinovi v čase porevolučním.
Kniha je ale pouze dobová, zjevně rychle napsaná, snaha využít úspěšně prodávaného Vexláka číslo jedna.
"Jen jednou dostat šanci, u dobrá kapely, to by jste nevzdělanci, to by jste viděli." To zpíval Oldřich Říha v 80. letech a touze mladého hudebníka dostat šanci a věnovat se muzice.
O deset let později užívá stejné věty spisovatel Pavel Frýbort jako titul pro svou knihu. Ale zde se nejedná o touhu mladého hudebníka, ale o touhu dostat se rychle k penězům, a pořádně sije užít.
Devadesátá léta minulého století byla divoká, lidi rádi utráceli a bavili se a zabíjeli se, protože společnské změny jim umožnili zkusit si to, co dříve nemohli.
A tak vzniklo hodně příběhů, hodně nevšedností, hodně divočiny.
Po změně režimu, pádu socialismu naznal nový náhled na člověka, a autoři hledali nová témata o člověku.
Pavel Frýbort taky hledal, byl zvyklý na vysoké náklady při prodeji svých knih z konce let 80., a psát ho to dál bavilo, takže zkusil napsat něco o sexu, tak jako Páral a další.
Úspěšná kniha ve své době, prodalo se jí hodně.
V té době nejeden mladý muž, prožíval podobný seznamování se se životem. Raději se tehdy vydělávalo a užívalo, než studovalo a živořilo.
Další deník o kopané a atmosféře kolem šampionátu, tentokrát z Německa 2006.
Kdo vydal knihu jako první?
No přece Jaromír Bosák.
Francie a její nejlepší reprezentační tým v historii a ve finalá poráží Brazílii vysoko 3:0.
Bosák zase komentoval a zase pak vydal knihu.