WEIL komentáře u knih

Nadává si, shazuje se, neb ví, že tohle dost čtenářek má rádo, považuje za chytré.

Snaha o humor za každou cenu vede k odporu.

Stále totéž.
Autorka si vezme nosnější větu, tu rozbalí a vznikne vyporavování.
Většinou se to stalo její kamarádce či jí samotné...

dá se to číst, dá se to rychle přečíst, ale není to šálek mé kávy.

14.08.2011

Schválně jsem si tuhle knihu pročetl, protože jsem rovněž v těch končinách pobýval, ale přivězljsem si značně jiné zážitky, než tihle dva autoři.

A není se čemu divit. Co člověk, to jiná zkušenost.

14.08.2011

Vyumělkovanost jak prózy tak filmu.

Strašné.

14.08.2011

O Vánocích ať napíše kdokoli cokoli, tak není mu vlastně co vytknout. Každý je vidí trochu jinak, a tu jinakost může přetavit do povídky,jak udělali tihle autoři.

Nevím, proč byly vybráni zrovna tihle autoři, když jsou na to u nás jiní specialisti.
Podle toho taky úroveń textů a především jejich obsah vypadá.

14.08.2011

Smutná kniha povídek o životě v dětstkém domově, kde se vypravěč ocitl poté, co jeho matka emigrovala.

Autor zjevně vybral to - co považoval za nejzajímavější.

14.08.2011

Autor se k této knize nehlásí.
Prý se mu nepovedla, ale co má dělat, když už vyšla.

Tohle se povedlo!

Delikventní mládež a jak má žít, když ji mají na háku rodiče i všechny instituce?

Dobrý televizní seriál.

13.08.2011

Krize třicátníků?

A co tak krize desetiletých?
Kdo se jí zabývá?

No tak dobrá, třicátníků. Projel jsem to, ale moc mě to blízké nebylo.

13.08.2011

Po letech se autor moc se svými hrdiny zdárně nevypořádal.
Asi on a jeho hrdinové novou dobu už moc nepochopili.

13.08.2011

Místo by se Z. Zapletal věnoval farmacii a prodával léky, tak utekl z vystudovaného povolání, napsal tuhle knihu a píše dodnes.

Té knize se nedá nic vytknout.
Ano, tak žilo dost lidí, a záběr přitom má autor dost široký.
Není to filozofující psaní, ale "obyčejné".

1 13.08.2011

František Langer patřil v Lidových novinách k "Čapkovcům".

Jako spisovatel se prosadil méně než jeho kolegové, ale rozhodně patří k pozoruhodným osobnostem našich kulturních dějin.

Jan Masaryk je značně rozporuplná osobnost už sama o sobě.
Syn významného otce, velká očekávání, ale samé problémy...

Jeho klíčová role byla ovšem sehrána těsně po vítězném únoru 1948. Odmítl emigrovat, neuvědomil si, že situace je vážná, domníval se, že dál bude ve vládě, a netušil, co se na něho chystá.
Byl nejvíce nepohodlný člověk a politik v zemi, takže s největší pravděpodobností byl zavražděn. Rusko, ale dodnes neotevřelo archívy KGB, takže jak se to odehrálo, o tom je naočený dokument, kde je asi 11 verzí.

Tato kniha je výpovědí člověka V. Fischla, jak to viděl on.

Je to nezvyklé, aby z jedné rodiny bylo tolik vynikajících herců.


Obvykle je to dneska tak, že rodiče dobrý, ale dítě hrůza.
Nemá smysl je jmenovat.

Kdo se může se Štěpánkovými ale porovnat? Podle mě - Hrušínští.

Jednou nám učitel vypravoval, jak byl na divadle, na Z.Štěpánka, ten tam dvě hodiny na jevišti řádil, pak ho potkal té noci asi ve dvě ráno jak jede klidně tramvají a nikdo by do něho řekl, že je herec, co před pár hodinami řádil.

Přišlo mu to divné, kontrastní.
Já tehdy řekl, že zloděj taky podává výkon, a pak se musí chovat jako jeden z davu... Učitel se zasmál.

Jak je vidět, tak éra prvoválečné reopubliky a filmu stále přitahuje nové generace lidí.

Filmy z první republiky až do konce války se stále dávají a porážejí v anketách ty současné.

Jan Pivec patří mezi velmi vytížené here první republiky, a to už ať se jednalo o padouchy, tak dobráky.