Willandra komentáře u knih

Příběh byl dechberoucí a samozřejmě jsem často brečela jak želva, zvlášť při závěrečném líčení napojení se s Plachým hochem, jehož příběh miluji už od dětství. Přála bych si, aby Monty opět navštívil Českou republiku se svým vystoupením. Tento muž je pro mě vzorem jak v citlivé práci s koňmi a jinými zvířaty, tak jeho otevřeným srdcem, a také důkazem, že když máme sny, tak se vyplatí za nimi jít, pokud v ně skutečně věříme.
Co mě mrzelo, jak je u Knižního klubu trochu zvykem, tak odbytá korektura, např. ve srovnání s knihou O koních a lidech, která vyšla v Ikaru.

3 21.08.2014

Protože je na přebalu Erichsen prezentován hlavně jako študovaný literát, čekala jsem něco víc. Spousta námětů by byla super, kdyby byla pořádně propracována. Na druhou stranu primitivnost knihy možná i reflektuje dobu, ve které se odehrává.

Jedna věta mě ale zaujala: "Žijeme v době komplexů méněcennosti, špatného svědomí a sebepohrdání. Proto se lidi nenávidí."

3 23.12.2013

Škvorecký tuto knihu sám charakterizoval jako vzpomínkovou a najdeme zde autobiografické prvky, čímž se pro mě stala ještě zajímavější. Opět se zde setkáváme s mladým Dannym. Autorova základní idea byla: "Hranice mezi lidmi nejsou národnostní, ale morální."

3 24.11.2013

Kniha bezesporu něčím výjimečná, autentická, s fotografiemi. Autorka na mě bohužel působila dosti nezodpovědně. Kdo knihu četl, už asi ani nevzpomene na všechny ty vlky a psy a jejich křížence, kteří zde byli zmíněni, kteří se ve srubu Na útesu narodili a také tam našli smrt - puškou, když byli přemnožení či se svým chováním nějak vymykali a působili neklid, nebo zakousnutí vlkem či křížencem...
Hlavní hrdinkou je vlčice Alatna, které se Lois snaží vytvořit takové prostředí, aby v něm byla šťastná, po pár snahách Alatna i vychová pár vrhů štěňat. Autorka sama upozorňuje, že ji nedrželi v zajetí schválně. Byla přivezena z tundry, kde by našla se svými dlašími čtyřmi sourozenci smrt. Snažím se si to pořád připomínat, když si vzpomenu na všechny příhody. Ale suma sumárum měla vlčice vcelku pěkný život, i když byl náhle ukončen... A tím se dostávám k další věci, která mi zde vadila - autorka nebyla konkrétnější, když popisovala, že musí srub Na útesu opustit a nikde jinde by nebylo možno zajistit takový výběh jako tam. Proč? Tohle vysvětlení mi tam chybí, stejně jako proč nenechali s manželem vlky tam, kde se narodili, proč by tam nepřežili atd...
Třeba najdu nějaké odpovědi v předešlé knize... :-)
Každopádně tento příběh plný emocí doporučuji.

3 11.10.2012

Jedninečná kniha o jedinečném vztahu doplněná o krásné fotografie. :-)

3 16.05.2012

Je vlastně jedno, jestli autor ušel kilometrů 10, 60 nebo 350. Sama po horách chodím a jo... Poznávala jsem se tam. Kniha mě bavila a smála jsem se na svůj účet.

2 02.12.2021

"Pomalý začátek" se mi sem naopak náramně hodil. Po přečtení několika desítek stran, kde hlavní postava žije (na své poměry) normální život a zaobírá se "prokletou" knihou, přijde obrat a jsme v úplně jiné dimenzi. Jak někdo poznamenal níže - fyzice nerozumím ani zbla, přesto jsem si tyto pasáže užila. I proto, že pro mě byly vcelku i srozumitelné. Plnění úkolu Apollona Sminthea mi přišlo hrozně rychlé, konec zajímavý.

2 16.02.2019

Začátek mě nadchl, pak měla kniha sestupnou tendenci a dostávala ten "kameňákovský" nádech. Mezi dvěma Vesmírnými odyseami to pro mě byla oddychovka.
Pobavila mě postava Milady – dělám marketing a po přečtení jsem se chvíli podobně nadchla. Naštěstí mě to brzo přešlo (vyděsila jsem pár kolegů i klientů, takže to hodnotím pozitivně).

2 11.01.2018

Komentář mak1234 je naprosto zbytečný, protože nehodnotí knihu, jen zbytečně reaguje na komentář Vlaštovky0, která nekomentovala autismus jako takový, nýbrž literární dílo...

A já s ní souhlasím. Ať je autismus pro kohokoliv sebevíc strašný, kniha byla moc dobrá. Přibližuje to, co se v hlavě odehrává autistovi. Nevědět, že ji vypráví starší muž, mám pocit, že to je malý kluk, a to je pro mě na této knize přidanou hodnotou – dává nám nahlédnout do života autisty a člověk se nechává strhnout jeho pohledem na svět. Kniha se příjemně čte a nutno podotknout, že je to oddechovka, což nevylučuje empatii – ve mně ji rozhodně vzbudila. :-)

2 06.09.2016

U knihy, označené „Jen pro silné povahy“, jsem očekávala detailnější popisy všech naznačených zvěrstev. Také jsem nebyla příliš šokována. Každopádně námět mě zaujal, líbila se mi i forma a psychologičnost, příběh je podle mě srozumitelný pro širokou čtenářskou veřejnost. Ke mně osobně hodně promlouvalo sdělení o mezilidských vztazích, kolik toho přehlížíme na svých partnerech, abychom nebyli sami, dokud...

2 03.06.2016

Žemla je typ muže, kterého bych za nic na světě nechtěla, ale stejně jsem byla na jeho straně a držela mu pěsti, i když jsem předem věděla, a děj tomu nasvědčoval, že to nedopadne dobře.
Film byl taky bezva. Buriana mám sice ráda, ale trochu narušil mou představu o Kylliánovi.

2 05.01.2016

Pro mě obsahují Hruškovy věty zajímavé myšlenky, slovní hříčky a někdy až intimní vjemy (a někdy taky prd, stejně jako je to v životech nás ostatních).
Úplně nejvíc na mě zapůsobila věta napsaná 6. dubna, v den mého svátku, zrovna v tom období mi to dávalo zvláštní, osobní význam:

„Dubnové stromy sem vtrhly, obsadily místa na krajích, kde odstává utilitární lem našich dnů, dubnové stromy stojí náhle uprostřed citových situací, v prudkých poryvech přitakání a nesouhlasů, jejich těla s neklidnou hmotou listí se vyvalí z noci v každé štěpině světla a zase se zanořují zpátky jako přetížené lodě.“

2 05.01.2016

Bezvadná kniha plná nápadů nejen pro markeťáky, kteří se rozhodli tvořit obsah a dát svým zákazníkům něco víc.
V každé kapitole jsem našla inspiraci, jak rady aplikovat na obor, ve kterém pracuji. Určitě bych knihu nebrala jako přesný návod, ale právě jako příručku.

2 02.01.2016

Básničky o vlasti a domově, které se mi díky písňovému rytmu četly moc dobře.

"Na trávníku sedlák má
tak své myšlénky,
kdyby mu jen nepadaly
na tvář housenky." :-)

2 11.06.2014

Překvapilo mě, jak dobře se kniha četla. Ten jazyk mi přišel krásný a "odsejpalo to", i přechodníků jsem si užívala, podle mě by byla škoda je "vytláčet" a "překládat" do současné češtiny. K příběhu musím říct, že si mě rychle podmanil, vložené vyprávění bylo skvělé. Obecně jsem romány 19. století podcenila (dále třeba I. Hermann - U snědeného krámu). K happy endu - já fandila Ambrožovi, ale jeho konec měl takový heroický nádech. :-)

2 24.05.2014

Já pro jistotu podezírala všechny. :-D Kniha má skvělý rozjezd - mrtvola v knihovně! Pak se mi děj trochu vlekl, pořád se objevovaly nějaké postavy, závěrečné rozuzlení mě docela překvapilo, ale i tak mě moje první kniha od Christie (která rozdává podpisy svým postavám :-D) bavila.

2 02.01.2014

K tomuto "intimnímu odhalení" Máchy jsem se dostala díky semináři o literární historii. Máchu zde už nevidíme jako básničkáře, jak nám předkládají strohé středoškolské zápisky, ale jako reálného člověka, obyčejného žárlivého chlapa. Jeho vztah k Lori mě docela zaujal.

2 04.10.2012

Tohle jsem znovuobjevila v rámci semináře "Česká literatura pro děti a mládež" a jsem úplně nadšená. Anču a Pepíka jsem milovala již za éry nesmrtelného Čtyřlístku. Bylo trochu smutné, když mi knihovnice řekla, že si tyto knihy děti málo půjčují. Je to škoda, rozhodně bych tomuto dala přednost před všemi upírskými ságami. :-)

Bavilo mě vracení se do minulosti v podobě čtení odkázaného rukopisu. V příběhu se však vyskytlo tolik postav, že jsem občas ztrácela nit, kdo ke komu patří. Chvílemi jsem měla pocit, že se autorka snažila dát hodně děje na málo místa. Dělo se tam tolik věcí až moc uspěchaně (popsat dobu mezi léty 1863 a 2008 si to asi tak nějak vyžadovalo).
Jinak mě kniha upoutala, byla jsem zvědavá na každou další kapitolu, až se mi objasní další část příběhu a souvislosti.

2 19.08.2012

Celá trilogie o Černém hřebci mě provázela dětstvím. Odhodlám se říci, že to "klasika" - alespoň pro nás milovníky koní a KODovek. :-)

2 30.12.2011