Witchann
komentáře u knih
Musaši
Eidži Jošikawa
Trvalo mi snad rok, než jsem tuto děsivou bichli zvládla dočíst do konce.
A jsem na to patřičně hrdá.
Pokud někoho aspoň trochu zajímají japonští samurajové, Musaši rozhodně stojí alespoň za zkoušku.
Kniha ztracených věcí
John Connolly
Z počátku jsem váhala, jestli se mi tenhle příběh líbí nebo ne. Ale nakonec to do sebe všechno tak hezky zapadlo, že dávám palec nahoru.
Johna Connollyho znám hlavně díky jeho sérii o Charlie Parkerovi, ale už jsem od něj četla i první dva díly Samuela Johnsona, takže jsem si naivně myslela, že vím, co můžu od Ztracených věcí čekat. Nevěděla.
Přechod děje z reálného světa do toho zvráceně pohádkového je sice lehce uspěchaný, ale tak sugestivně popsaný, že jsem ani na okamžik nepochybovala o tom, že je to pro hlavního hrdinu skutečnost. Příšery byly vážně příšerné a oblíbila jsem si Dřevorubce i Rolanda (toho hlavně a – lehký SPOILER – o to víc mě pak mrzel jeho osud).
Je to poutavý, ale taky pěkně drsný příběh o klukovi, který rychle dospěl. Malému dítěti bych tuhle knihu do ruky nedala.
Svědectví
Stephen King
Jedna z mála knih od mistra Kinga, které si někdy v budoucnu chci přečíst znovu a to nejen z důvodu propojenosti s Temnou Věží.
Temnější tvář magie
Victoria Schwab
Víc než slibný začátek, myslím, že tahle série se mi bude hodně zamlouvat. Jednotlivé Londýny jsou hezky rozlišené, styl autorky je suverénní a čtivý, k hlavním postavám jsem našla cestu poměrně rychle. Už se těším na pokračování.
Vysněný valčík
Catherine Anderson
Červenou knihovnu už hezkou řádku let nevyhledávám a tady jsem si hezky připomenula proč. Nasládlá romantická jednohubka s nikterak originálním vývojem, ač nápad s postižením hlavní hrdinky je zpracovaný velmi slušně. Ale z té hromady "miláčků" a "drahoušků" a "vášnivého milování" mi až trnuly zuby. Ovšem jakožto odreagování od obvyklé dávky poněkud náročnějšího čtiva mi to posloužilo perfektně a dočetla jsem až do konce bez přeskakování. Takže budu hodná a dávám tři hvězdičky místo dvou.
V řetězech
Jenny Nowak (p)
Transylvánská sága je mou srdcovou záležitostí už spoustu let a na tomto dílu mi vadí jediné - to, že je poslední.
Vlk v pasti
John Connolly
Tentokrát jsem se o Charlieho Parkera asi poprvé opravdu bála...
John Connolly stále drží laťku téhle série sakra vysoko a nemůžu se dočkat, až se dostanu k dalšímu kousku.
Bláznivý úplněk
Jim Butcher
Bohužel ne. Prostě mě to nechytá, Ani druhý díl téhle série mě nedokázal dostatečně navnadit k tomu, abych četla dál.
Harry Dresden je přesvědčený o tom, že je "džentlas" každým coulem, přičemž spíš trpí pořádným hrdinsko-zachráncovským komplexem. Což mi parádně leze na nervy spolu s tím, že stejně jako první díl byl i druhý stupňující se hromadou děsných a ještě děsnějších problémů, které nebohý-neustále-přes-držku-dostávající hlavní hrdina vždycky nakonec nějak zvládne, protože je přece Hrdina.
Jediná postava, která se mi tu opravdu líbí, je Marcone. A ten bohužel nemá tolik prostoru, aby mne u téhle série udržel.
Psí zima
Petra Neomillnerová
Chytlavé, čtivé, studené a občas až trochu přespříliš vyválené v prasárničkách a krvi, jelikož autorka se stejně jako Lota s ničím moc nepáře. Když se větší části vypráví přímou řečí, tak ty stránky sice hezky rychle odsýpají, ale jednotlivé postavy nestíhají nabrat nějakou pořádnou hloubku. Hlavně z toho důvodu se zatím u paní Neomillnerové držím tak jedné knížky za rok a naprosto mi to vyhovuje. :-)
Nikdynoc
Jay Kristoff
Nejsem velký fanda poznámek pod čarou a kdybych jen tušila, že je jich v téhle knize s nádherně stylovým přebalem celá kopa, nejspíš by mě to odradilo. A to by byla chyba.
Po nějaké stovce stránek jsem si na vesměs docela vtipné autorovy dodatky zvykla (dle mého je lze i zcela ignorovat) a v polovině už jsem si objednávala zbývající dva díly v akci. Nějaké ty mouchy se tu najdou, z Mie je na můj vkus až příliš velká borka příliš rychle, ale četlo se to jedna radost. I přes ty chlístance krve a neustávající umíráček, se kterýma se holt musí počítat, když se pár ´nezdárných dítek´ dost drsně školí na zabijácké řemeslo. Když to za sebe shrnu - dopodrobna a v celku originálně popsaný fantasy svět, ve kterém se Nikdynebudetenudit.
Lord John a důvěrná záležitost
Diana Gabaldon
Čteno v angličtině. Lord John je má druhá nejoblíbenější postava z autorčiny série Cizinka (posuzováno zatím jen na základě televizního seriálu) a i v knižní podobě mi byl stejně sympatický. Detektivní zápletka byla zajímavá, ostatní postavy uvěřitelné. Každopádně by textu prospěly ještě nějaké škrty, občas se to trochu vleklo. Víc se mi zamlouvala zahrnutá bonusová povídka „Lord John and the Hellfire Club“. Ale neodradilo mě to a jsem zvědavá na další díl.
Virtuální realita
Martina Mátlová
Nechala jsem dojmy po dočtení trochu uležet, jelikož moje okamžitá reakce by byla nejspíš příliš negativní. I přes nějaká drobná škobrtnutí se tohle dílko čte dobře a k závěru jsem se dopracovala až překvapivě rychle. Horší bylo, že mi hlavní hrdina celkem obstojně lezl na nervy. Život mu sice hodil pořádný klacek pod nohy, takže jeho zatrpklé chování bylo pochopitelné, jenže absence znalosti toho, jaký vlastně byl před tragickou nehodou, zabránila tomu, abych se do jeho těžké situace dokázala vcítit. Ve výsledku mě Zachariášův neustálý protivný postoj ke všem kolem, a hlavně k matce, která by se pro něj rozkrájela, pěkně štval. Naštěstí se ke konci příběhu začalo blýskat na lepší zítřky a přinejmenším Anna mi byla sympatická hned. Na prvotinu dobrá práce, taková čtivá jednohubka a věřím, že autorka má na víc. Její povídka Bratrské pouto ve mně dokázala vyvolat nepoměrně více emocí.
Loď v písku
Jenny Nowak (p)
Po delší době dílko, které mne opravdu chytlo za srdéčko bušící pro děsivé a zároveň neodolatelné vampýry. Jen na tom konci jsem se lehce ztrácela a z Epilogu jsem taky úplně neskákala do stropu, ale i tak - spokojenost.
Zapomnění
Anthony Horowitz
(SPOILER) V rámci příběhů zaměřených na mládež velmi slušné zakončení povedené série.
SPOILER - Hvězdu dolů dávám hlavně za tu Mattovu (a potažmo i Scottovu) mučednickou linku, kterou nástup jejich starších alter verzí na scénu zrovna moc nevylepšil. - Konec SPOILERu
Jinak nemám, co bych panu Horowitzovi vyloženě vytkla. Bavilo mne to víc než předvídatelný Alex Rider.
Dcera vlčic
Jenny Nowak (p)
Uznávám, našly by se výhrady, jenže já neměla nikdy nutkání je v knížkách Jenny Nowak hledat. A Dcera vlčic na mém fanouškovském přístupu nic nezměnila.
Specifický styl psaní i vyprávění – ten jsem si zamilovala už před mnoha lety na počátku transylvánské ságy. Podání upírů – mnohdy krutí a arogantní nemrtví, kteří však i přes vlastní domnělou nedotknutelnost bojují s až příliš lidskými slabostmi a emocemi – v porovnání s podobnými ságami obsahující ukňourané dietáře pro mne balzám na duši. A ženské postavy, které umí bojovat za to, co je jim drahé, jako lvice. Nebo spíš v tomto konkrétním případě jako vlčice…
Eleanor jsem si zamilovala, stejně jako Arka a o Raxhaalovi se snad ani nemusím zmiňovat. Závěr jsem musela chvíli rozdýchávat, ale to se mi stává u děl paní Nowak často. Čtenářský zážitek to byl krásný i děsivý, emotivní a vkusně zasazený do skutečných historických reálií.
Setkání stínů
Victoria Schwab
(SPOILER) Jelikož jsem předpokládala, že se bude jednat spíš o vyplňovací díl, pomalejší tempo a dopodrobna rozebraný magický turnaj mi vůbec nevadily. Pořád mě to bavilo číst, hlavně díky postavám. Kell, Rhy a vlastně i Alucard už se mi hezky dostali pod kůži. Kdo mě ale tentokrát strašlivě dožíral byla Lila. Její chování v podstatě ke všem okolo, pochybné motivace a hlavně to otřesné vnucování se naprosto kamkoliv za každou cenu mi vážně lezlo na nervy. Až mě to mrzí, protože se mi v kombinaci s Kellem v jedničce moc líbili. Tady jsem našeho nebohého Antariho až litovala, že se musel zakoukat zrovna do takové arogantní blbky.
Že se něco pos... Ehm, pokazí až na úplném konci a co to bude, mi bylo jasné při první scéně z Bílého Londýna. V tomhle to bylo (možná úmyslně) příliš předvídatelné.
Před trojkou si dám chvíli pauzu hlavně kvůli Lile. Nerada bych si závěr trilogie zkazila tím, že mi hned ze startu bude vadit hlavní hrdinka, takže ten dojem z ní radši nechám trochu vyvětrat.
Žoldnéři fantasie: Nová krev
Michael Bronec
Velmi příjemně mě překvapilo, jak moc jsem se u této sbírky bavila. Máme na české literární scéně spoustu pisatelských talentů, snad každá z povídek mě něčím dokázala zaujmout. Například ´Malý pojednání o pravidlech chovu holubů´ je naprosto skvělá záležitost, nekontrolovaně jsem se u něj uchechtávala. Literárně se mi nejvíce zamlouvala vítězná povídka ´Inkoust a šupiny´, ta má opravdu velký potenciál. Největší dojem na mě zanechala děsivě lovecraftovská plavba - ´Moře si užiješ o dost víc...´ a z ´Posledního dobrodružství´ mi bylo vyloženě smutno. ´Dálnice´ mi přišla nejvíc akční, ta mě chytla a nepustila až do konce.
Celá sbírka rozhodně stojí za přečtení, i přes ne zrovna povedenou obálku.
Ocelový alchymista 27
Hiromu Arakawa (p)
Nejspíš už navždy má největší srdcovka z japonských mang (a anime).
Napínavé i dojemné vyprávění o cestě bratrů Elricových za záchranou světa i jeden druhého. Krásná kresba, uvěřitelné postavy, chytlavý děj, originální nápady a neotřelý humor. Je to jeden z mála příběhů, o kterých si troufnu říct, že by si je měl přečíst každý.
Děkuji nakladatelství Crew za to, že můžu mít ´Ocelového alchymistu´ na čestném místě v knihovně.
Slunce a hvězda
Rick Riordan
Těšila jsem se. Nejspíš až moc.
Nico a Will jsou mí oblíbenci, ale takto prosím ne, to ať raději zůstanou hezky v pozadí a dělají křoví Percymu nebo Appolónovi.
Zápletka, celkový vývoj vztahu obou kluků i formát knihy se mi líbily. Jenže tím to končí. Nevím, čím to je, jestli spoluprací s jiným autorem nebo českým překladem, ale žádná jiná kniha od Riordana se mi tak špatně nečetla.
Doposud mi nikdy nevadila autorova snaha přimět čtenáře k zamyšlení nad významem přátelství, nebo nad tím, jak důležité je mít pochopení pro ostatní. Ale tahle úroveň nuceného poučování zahrnutá v jinak emotivním a napínavém ději mi byla vážně proti srsti. Nemluvě o tom, že samotný text na mě z velké části působil jako kostrbatý výplod GPT chatu a nad některými pasážemi a chybami moje čitatelské i pisatelské já doslova sténalo hrůzou.
Ještě nějakou dobu budu balancovat na zklamané hraně mezi snahou na tenhle příběh raději zapomenout a (marným?) pokusem přečíst si ho znovu, ale tentokrát v anglickém originále...
Pláč prokletého krále
Jenny Nowak (p)
Sice kratší, ale pro jednou lepší druhý díl. Čtivější, zajímavější, ačkoliv z toho ohýbání časoprostoru jsem měla trochu bolehlav. Postavy jsem si tentokrát mnohem víc oblíbila (a v jednom případě i obrečela), takže se mi to vážně četlo dobře. Zvlášť poté co jsem byla nedávno na výstavě Tutanchamon. Tahle náhoda se povedla, jeho hrobku a poklady jsem tak při čtení viděla úplně živě před očima. Nakonec bych snad snesla i trojku, ale čtenář holt nedostane vždy to, po čem jeho srdéčko touží.
