woodward | Komentáře u knih | Databáze knih

woodward woodward komentáře u knih

Ta zatracená skála: Obléhání Malty 1565 Ta zatracená skála: Obléhání Malty 1565 Luboš Taraba

Staletí trvající střety křesťanů s muslimy se poté, co se pod prapory islámu postavili osmanští Turci jako nový hegemon muslimského světa, staly pro křesťany dlouhou sérií porážek a zoufalých ústupových bojů. Předznamenáním zvratu tohoto nepříznivého vývoje jsou dvě důležité porážky Osmanů, které učinily definitivní přítrž jejich pokusům o expanzi do západního Středomoří. O prvním z těchto mezníků, porážce tureckých sil obléhajících Maltu, vypráví velmi fundovaně kniha Luboše Taraby, který sepsal i příběh druhého z oněch dvou slavných křesťanských vítězství, zkázy osmanského loďstva v bitvě u Lepanta. Došlo k ní šest let po zahnání Turků od břehů Malty, v roce 1571.
Historie obléhání Malty je velký, drsný, hrdinský příběh a očividně není náhodou, že hlavní město Malty dodnes nese jméno statečného velitele obránců ostrova, velmistra řádu maltézských rytířů Jeana de la Valette.
Autor odvedl skvělou práci, ale totéž už nelze říci o kvalitě redaktorů či korektorů, kteří v textu ponechali celou řadu překlepů a jiných nepřesností. Je to škoda, ale z úcty k autorovi dávám pět hvězd.

24.12.2018 5 z 5


Těžká Barbora Těžká Barbora Jan Werich

Komentář nemám, jen tenhle nesmrtelnej citát:

“Pane, já kdybych byl ve Vašich botách, já bych se teď obrátil a uháněl bych z lesíka a z háječka, pěšinkami běžel bych i úvozem a přes potůčky skákal bublavé a po kolena ploužil bych se rozkvetlými lukami blatouch neblatouch směrem odtud, až vběhl bych pod Šumavou do vesničky malé, kde v dálce kostelík září a dírkou v mraku sluníčko naň pálí.

A tam hned pod sadem dole u studánky zurčivé malá chaloupka jest, a tam bych běžel, vrátka bych přeskočil, aby nevrzla. Neb maminka moje - Vaše tedy, v případě onom, by tam kolem plotny skákala a já bych jí zezadu ručičkama svýma vočíčka připlác a pravil bych:

"Maminko moje stověžatá, hádej kdo to je!" A ona by řekla: "To jsi ty, synáčku!" A já bych řekl: "Běžím k tobě z lesíka, kde jsem viděl dva krvelačné lupiče, jak spali, a já je, matinko, nebudil."

Vona by měla radost a dala by vám buchtu, VY VOLE!”

23.07.2018 5 z 5


Zimní válka Zimní válka Eloise Engle

Je to kniha o válce, o které se jinde než ve Finsku moc nemluví. Rusové neradi vzpomínají na to, že ve válce obra s trpaslíkem ztratili milion mužů. Pro západní velmoci je ta vzpomínka nepříjemná, protože jejich projevy "podpory a účasti" na adresu zoufale bojujících Finů se nijak nepromítly do konkrétních činů. O Finsku sice nebyla uzavřena žádná Mnichovská dohoda, ale výsledek byl podobný. U nás se samozřejmě o téhle válce dlouho nemluvilo skoro vůbec, protože je to příběh, v němž Sovětský svaz, jeden čas "náš vzor a přítel nejvěrnější", vystupoval v roli sprostého agresora, který navíc v zimní válce názorně předvedl, kam vede šlendrián a neschopnost.
Už vůbec by nebylo myslitelné prezentovat tehdejší československé veřejnosti některé "úlety" sovětských vládců, rozzuřených tvrdým odporem finských obránců, jak na ně ve svých pamětech vzpomíná třeba v knize citovaný Nikita Chruščov:

Stalin se na vedení armády a Vorošilova vztekal...Jednou se Stalin velmi rozzuřil a začal Vorošilovovi nadávat. I Vorošilovovi tekly nervy. Vyhoupnul se z křesla a odsekl Stalinovi: "Vy sám za to můžete! Vy jste nechal pozabíjet naše nejlepší generály!" Stalin ho vykázal a Vorošilov se chopil podnosu s pečeným seletem a mrštil jím o stůl.

Kromě toho se v té útlé knížce člověk dozví i některé zajímavé drobnosti - například to, že výraz "molotovův koktejl" vymysleli finští vojáci. Říkali tak zápalným lahvím, které produkoval "Alkohooliliike" - finský státní lihový monopol. Původní recept na molotovovův koktejl je jednoduchý: surový kerosin, benzín a dehet.

30.03.2016 5 z 5


Muž se psem Muž se psem Zdeněk Jirotka

Geniální detektiv amatér, který si vrchního padoucha hned na začátku uklidí na bezpečné místo a věnuje se jiným věcem..., báječná sranda! Tento Jirotkův smělý konstrukt lze nepochybně postavit na roveň inspektoru Trachtovi, který si na svého Dešťovku počkal dvacet let v Hospodě na mýtince. A že to není Saturnin? No... není. A co?

15.02.2016


Vražda v salonním coupé Vražda v salonním coupé Zdeněk Svěrák

Eréš piklóš neméči huňád cépeň kámoš!

Z toho je třeba vycházet

11.02.2016 5 z 5


Sokrates Sokrates Josef Toman

Je to pěkný příběh o mudrci, který se nechoval tak, jak si troubové kolem něj představovali, že by se měl mudrc chovat. Souhlasím s Atuin, že to byl provokatér. Ale to nevysvětluje ani jeho moudrost, ani jeho smrt.
Mimochodem, docela by mě zajímalo, jak to doopravdy je s tou Xantipou? Byla to hnusná zlá satorie, jak o ní praví lidová tradice, nebo pěkná, veselá, chytrá ženská, jak ji vylíčili autoři této knihy?

10.02.2016 5 z 5


Zasadil dědek řepu Zasadil dědek řepu František Hrubín

Bije čtvrt, bije půl,
bábo, dědek sebou hnul.
Bije jedna, bije druhá,
bábo, dědek sebou trhá.
Bije třetí, bim, bam, bim,
dědek letí, honem s ním!

Tma a ticho v okolí,
tma a jenom svíčka bliká,
na políčku, na poli
roste řepa převeliká...

Tohle byl můj první thriller, bylo mi asi pět.

16.01.2016 5 z 5


České nebe České nebe Zdeněk Svěrák

Nejlepší nakonec! "Statečnost" učitele národů, Babička a vajíčka, praotec a jeho modly, sv. Václav telefonuje věřícím, že "nedá", Hus fanatik, Havlíček, nepolepšitelný kuřák, "sporťák" Tyrš a lampasák Radecký se svým maršem. Nic lepšího nám Cimrman zanechat nemohl a proto je asi správné, i když smutné, že je tím jeho dílo uzavřeno. Děkujeme, Mistře!

28.11.2015 5 z 5


Měsíční prach Měsíční prach Arthur Charles Clarke

A.C. Clarke je můj scifi autor č. 1. Naprosto chápu posádku Apolla 8., která prý se Clarkovi přiznala, že při prvním obletu odvrácené strany Měsíce zápasili s pokušením ohlásit do Houstonu, že spatřili velký černý kvádr... I já pořád ještě věřím, že se v rovníkové oblasti Marsu vyskytují pásy porostlé vegetací, jež čerpá z půdy kyslík, a že pod ledem Europy bují život. A pokud jde o to, že na Měsíci jednou budou vyhlídkové jízdy pro turisty - to je jistá věc, jenom jsem si v létě roku 1969 představoval, že to nastane dřív.

21.11.2015 5 z 5


Tankový prapor Tankový prapor Josef Škvorecký

Je to sranda při které mrazí - ovšem obávám se, že ti, kdo nebyli na vojně, se nasmějí mnohem míň.

18.08.2015 5 z 5


Smrt na Nilu Smrt na Nilu Agatha Christie

Občas si říkám, co paní Agatha proti ubohému Poirotovi měla, když toho velevzora všech peciválů a bábovků pořád honila po všech čertech peklech. Egypt, Rhodos, Mezopotámie - samé horko a prach, co si tam ten chudák posedlý pořádkem a pohodlím mohl užívat?
Je ovšem pravda, že šedé buňky fungují bezchybně za každého počasí a v každém prostředí, dobrodružství na Nilu nevyjímaje. Pět hvězdiček.

17.08.2015 5 z 5


Smrt staré posluhovačky Smrt staré posluhovačky Agatha Christie

Trpící Poirot v péči roztomilé, totálně neschopné paní domácí. Samozřejmě je tam i vražda a nakonec odhalený vrah - ale nějak mám pocit, že paní Agatha ty útrapy pro Poirota vymyslela "naschvál".

17.08.2015 5 z 5


Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru Douglas Adams

Ta kniha je přecpaná k prasknutí třeskutými fóry, utroušenými jen tak na půl úst; než je člověk stačí vstřebat, je už autor jinde a předkládá nám další nádhernou ztřeštěnost. Pro mě je asi nejúžasnější moment, kdy Marvin zachrání celou partu před útočícími agenty tím, že počítači jejich lodi vyloží svůj názor na život a vesmír, a počítač spáchá sebevraždu. Je opravdu těžké začíst se do "opravdové" vážné sci-fi, pokud vám ještě zurčí v hlavě Douglas Adams.

16.08.2015


Dášeňka čili Život štěněte Dášeňka čili Život štěněte Karel Čapek

Jedna z knížek, které bezpochyby patří do rukou českému dítěti nejpozději jakmile se naučí číst.

15.08.2015 5 z 5


Pravidla moštárny Pravidla moštárny John Irving

Příběh lidství. Nezlomný duch ve věčném sváru s tělesností. A člověk ještě pořád nedosáhl dokonalosti bohů nebo třeba vládců vesmíru, o nichž píše Arthur C.Clark, že se svých tělesných schránek zbavili a naučili se uchovávat své myšlenky a vědomosti v samotné struktuře prostoru. Tak daleko ještě ani náhodou nejsme. Dr. Larch to ví a učí tomu i Homera. Boží dílo, ďáblovo dílo... užitečné názvy. Homerovi se ovšem celá pravda se všemi myslitelnými důsledky zjeví až v okamžiku, kdy se dozví, že jeho učitel zemřel. V té chvíli se také ukáže, že Wilbur Larch jako učitel téměř dosáhl dokonalosti. Jemu samotnému se podařilo překonat omezení smrtelné tělesnosti. Je vševědoucí, všemohoucí a postará se, aby jeho dílo nezemřelo s ním.

29.07.2015


Muži v offsidu Muži v offsidu Karel Poláček

Říká se, že Eduard Bass fotbal miloval a Karel Poláček ho nesnášel. Bass nám zanechal fotbalovou pohádku, již si rádi přečtou fotbaloví fandové v příslušném věku a někteří se k ní vrátí i později (včetně autora těchto řádků). Zato Karel Poláček stvořil nesmrtelnou Srandu, která už navždy patří do panteonu české literatury. Nerad ve svých komentářích mluvím o filmech natočených podle literárních předloh, ale zde učiním výjimku, protože Poláčkův literární pan Načeradec dozajista všem čtenářům souzní s jeho filmovým ztvárněním v geniálním podání Huga Haase. Nesmrtelné výroky jako "Pijou pomalu, ať jim to vydrží", "Numera mi neschnou", "Řeči se nevedou, nedochvilnost se netrpí", nebo "Tolik židovek pohromadě na ulici! To se nesmí trpět! Policie! Příbuzný, rozejděte se!", již dávno zlidověly, ať už si je pamatujeme z knihy nebo z filmu.
Mimochodem, příběh o mužích v offsidu obsahuje i jedno nerozluštěné tajemství: Jak jenom muž, přezdívaný Amplión, přišel na svoji podivnou hlášku "rozeberte je jako šrajbtiš svatýho Lukáše"? Proč, proboha, by měl být šrajbtiš (psací stůl; pozn. překl.) sv. Lukáše rozebrán, kdo ho rozebral a kdy? Ví to někdo? A jestli ne, najde se tu povaha dostatečně zvídavá a energická, aby tento literární ořech rozlouskla?

28.06.2015


Tři mušketýři 1. díl Tři mušketýři 1. díl Alexandre Dumas, st.

"Vy se bijete s tímhle pánem, Athosi? Ale s tím se přece biju já!" Scéna v klášteře bosých karmelitánů, kde tři souboje musí ustoupit čtvrtému a D'Artagnan si zvolí své přátele a nepřátele, patří nepochybně k tomu nejsilnějšímu ve Třech mušketýrech i v celé francouzské, neřku-li světové literatuře. Vyprávění o přátelství, věrnosti, milostných pletkách a politických intrikách; řinčící meče a krásné dámy - kdo by na to kdy mohl zapomenout? Čaroděj Alexander Dumas starší napsal román, v němž velikán francouzských dějin kardinál de Richelieu obdržel úlohu padoucha a je v ní bohužel ztvárněn tak dokonale, že ho dnešní veřejnost (pod vlivem většinou dost přihlouplých filmových verzí příběhu) považuje za opravdového zlosyna, jímž ve skutečnosti vůbec nebyl, a to ani podle Dumase. Tři mušketýři jsou nádherní, dokonalí, věční a já se k ním budu věčně vracet.

23.06.2015 5 z 5


To by se zvěrolékaři stát nemělo To by se zvěrolékaři stát nemělo James Herriot (p)

Autor se víc jak třicet let věnoval své profesi a celá ta léta nasával vzácnou esenci yorkshirského kraje, kterou na nás pak v pěti dílech svých zvěrolékařských pamětí vychrlil, jako když bůh Izraelitům v poušti sypal manu nebeskou. Historky jsou to veselé i jímavé, tragické i třeskuté, jako život sám.

23.06.2015 5 z 5


Italské prázdniny Italské prázdniny Jan Werich

V době, kdy tahle knížka vyšla, byla pro běžného obyvatele České kotliny cesta do Itálie jen o málo představitelnější než cesta na Měsíc. Hltali jsme ji s dychtivostí, kterou už dneska nikdo nepochopí. Werich je vypravěč par excellence, takže dám všechny hvězdičky.

22.06.2015 5 z 5


Churchill – život Churchill – život Martin Gilbert

Přečetl jsem už dříve o Winstonu Churchillovi několik knih, zejména dva jeho životopisy - jeden od ruského bolševika, druhý od Angličana. Ten první byl samozřejmě poznamenán autorovým politickým "zbarvením", druhý byl napsán krátce po válce, ještě za Churchillova života a nevyhnutelně je z něj cítit nezřízené nadšení z doznívajících oslav vítězného zakončení války. Nějaký čas jsem tedy váhal, mám-li si pořídit tuhle další (velmi objemnou a poměrně drahou) "variaci na dané téma". Nakonec jsem neodolal, což bylo opravdu dobře.
Martin Gilbert pochopitelně netrpí politicky motivovanou zaujatostí, ani přehnaným sklonem k hysterickému zbožňování svého hrdiny. Je to renomovaný historik a Churchill, jeho doba a život patří k několika hlavním tematickým okruhům, jimiž se jako autor zabývá už od mládí. S velkou znalostí věci a velmi živě vypráví příběh opravdu velké osobnosti a pro čtenáře není obtížné porozumět tomu, v čem ta velikost spočívá - což u mnoha podobných děl nebývá vždycky samozřejmé. Jeden z nejlepších životopisů, které jsem kdy četl - a z těch Churchillových je docela určitě nejlepší.

03.04.2020 5 z 5