woodward
komentáře u knih
![Dějiny Evropy Dějiny Evropy](https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/99520/dejiny-evropy-99520.png?v=1324075191)
Jako učebnice by to mohlo fungovat, ovšem předpokládá to výraznou spolupráci ze strany vzdělaného pedagoga, protože v tomto formátu je to nevyhnutelně jenom velmi stručný přehled dějin kontinentu, navíc zřejmě na mnoha místech až příliš opatrnicky "zastřižený" na míru současného vidění světa, zejména v zájmu tlumení národoveckých vášní. Což je sice chvályhodný cíl leč zvolené prostředky působí spíš pošetile. S kvalitním učitelem však taková učebnice rozhodně má smysl.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Sama čepel Sama čepel](https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22973/sama-cepel-663f2d755b893.jpg?v=1715416437)
Autor rozhodně umí psát. Jenom jsem nepochopil, co ho vedlo k tomu, že se namáhal vytvořit svůj vlastní fantasy svět jen proto, aby ve třech dílech na cca půl druhém tisíci stránek čtenáři sdělil, že život je těžkej a nespravedlivej, hrdinové nejsou, dobří lidé taky ne, a veškerá politika je svinstvo. Pro člověka, který umí psát tak, jako Joe Abercrombie, je pro takové vyprávění v reálném světě materiálu víc než dost. Milovníci krváků si přijdou na své. Jinak je to ztráta času. Bohužel - tenhle autor má na víc.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Marťanské písky Marťanské písky](https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8781/martanske-pisky-SmU-8781.jpg?v=1543217064)
Mám ji doma česky i anglicky. Podle mého soudu je to jedna z nejlepších sci-fi o Marsu. Žádné děsivé záhady ani nepřátelští Marťani, Clarkovi stačí jako "nepřítel" obyčejné zapeklitosti nastražené přírodou. Jde jen o to, jak zařídit, aby tam nebyla tak svinská zima a dalo se tam dýchat. Od doby, kdy to napsal, se lidstvo jaksi opět soustředilo na vlastní pupek, a místo snění o expanzi do vesmíru, vyžívají se dnešní autoři ve vymejšlení apokalyptických pohrom, které naši zeměkuličku postihnou. Jenže, milí spisovatelé, kdo nesní o velké budoucnosti, ten se jí ani nedočká!
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Pojednání o případném pití vína Pojednání o případném pití vína](https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118301/pojednani-o-pripadnem-piti-vina-lYT-118301.jpg?v=1550997845)
Renesance byla časem tušení svobody. Veleduchové té doby ovšem viděli jen svobodu poznání, svobodu umění, svobodu mluvit, tvořit a zpívat - nic víc, jak už to bývá v dobách, kdy praskají řetězy a hroutí se zdi. I my o tom leccos víme z našich časů.
Rabelaisova apoteóza vožbrundů a mazavků tohoto světa, tento traktát opěvující veselost zrozenou z ušlechtilého moku musel zapšklým strážcům chmurných středověkých mravů znít stejně svatokrádežně, jako některým uším dnes zní řádění Pussy Riot v katedrále Krista Spasitele.
Je to spisek útlý, maličký, leč nabitý životem a veselostí, kterou by dnešní člověk v díle váženého starodávného kněze, učence, lékaře, právníka a stavitele vůbec nehledal.
"Pití vína jest z člověčích konání, vedle nemírného mluvení a usilovné modlitby, ta věc, kterouž se odlišuje od jiných pozemských tvorů... jimž Bůh nevdechl člověčí duši," praví Mistr v úvodu, a nabádá své obecenstvo: "Nuže bratři, odložtež vrhcáby! vysmrkejtež flusy! pozapínejtež příklopce! pozvednětež korbel! a naslouchejte mým slovům."
Na mou duši, stojí za to zařídit se podle těch pokynů!.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Pohádkové příhody kominíka Valenty Pohádkové příhody kominíka Valenty](https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292527/pohadkove-prihody-kominika-valenty-lBW-292527.jpg?v=1460489139)
Tohle je kniha, kterou mi kdysi dávno koupila babička, protože jsem o ní slyšel v rádiu. Vůbec už si nepamatuju, o čem to bylo (teda vím že tam byl kominík a jmenoval se pan Valenta), ale vím, že se mi tenkrát líbila. Takže ji doporučuju a dávám pět hvězdiček. ;)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Tři muži na toulkách Tři muži na toulkách](https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42444/tri-muzi-na-toulkach-42444.jpg?v=1281169005)
Je pravda, že poetika Tří mužů ve člunu se v této knize maličko vytrácí - ale pořád je to humor chytrý, neokázalý, strefující se neomylně do těch stránek lidské přirozenosti, které se nikdy nemění. Jako překladatele mě pochopitelně nadchla kapitola o pokusu tří přátel oslovovat své anglické spoluobčany s pomocí konverzační příručky pro zahraniční turisty. Situace, kdy se na majitele obuvnictví v krámě, kam pro samé boty není kam plivnout, obrátí s konstatováním: "Slyšel jsem, že zde máte nějaké botky na prodej," patří k vrcholným okamžikům. A jako českého čtenáře mě samozřejmě zaujalo Georgeovo extempore s plzeňským pivem a "stěhujícím se" pomníkem maršála Radeckého. Jerome K. Jerome je klasa. Pět hvězd.
![Tao-te-ťing Tao-te-ťing](https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291165/tao-te-ting-bt1-291165.jpg?v=1684010466)
Vrátil jsem se k téhle prťavé knížce po několika desetiletích, což zřejmě bylo dobře. Chci říct, že bylo dobré se k ní vrátit, i to, že jsem ji odložil na tak dlouhou dobu. Sbírka aforismů starodávného mudrce Lao-c', jejíž finální podoba se dochovala ze 4. století př. Kr., je čtení moudré, velmi srozumitelné a nijak složité. Ovšem právě ta jednoduchost může být zrádná a mám pocit, že těch cca čtyřicet let, jež uplynula od doby, kdy jsem Tao-te-ťing otevřel poprvé, mé schopnosti vnímat a porozumět autorovým myšlenkám rozhodně prospělo. Je jisté, že od doby, kdy tyhle texty vznikaly se na světě leccos změnilo, takže autorovo volání po totálním návratu k přírodě, po zavržení veškeré kultury a všeho vědění, by dnes neokouzlilo ani ty nejzelenější ochránce životního prostředí. Nicméně některé úvahy, třeba o moci a vládnutí, jsou víc než živé a platné beze zbytku:
Vládneš-li tiše a nevtíravě,
je lid poctivý a upřímný.
Je-li tvá vláda rázná a tuhá,
je lid lstivý a nespolehlivý.
Také následující autorovo varování zazní povědomě dnešnímu čtenáři, oblbovanému věčnými mantrami o asertivitě a úspěchu:
Dnes jsou lidé udatní za cenu ztráty soucitu,
štědří za cenu ztráty střídmosti,
pány za cenu ztráty skromnosti.
Toť smrt!
Místy se Lao-c'ovy myšlenky pozoruhodně přibližují křesťanskému vidění světa; následující řádky jako by "vypadly" z evangelií - kdyby ovšem nepocházely z doby o tolik starší:
Pročpak si staří tolik cenili tohoto Taa?
Nebylo to proto, že lze o něm říci:
„Kdo hledá nalézá.
Kdo má hříchy, tomu jsou odpuštěny?“
Ústředním motivem všech úvah je úcta k životu, odmítání násilí v jakékoliv podobě, i všeho usilování a tužeb, které v důsledku k násilí mohou vést. Tolik let uplynulo od doby, kdy Lao-c' napsal následující řádky a bohužel ani dnes nelze říci, že jeho volání bylo vyslyšeno:
Strašit lid stále smrtí,
chytat a usmrcovat ty, kdo učinili něco strašného,
kdo by si troufal něco takového?
Neboť je kdosi, kdo je pánem usmrcování a usmrcuje.
Usmrcuje-li někdo místo něho,
je roven muži, který teše místo tesaře.
Teše-li někdo místo tesaře,
jen zřídkakdy se při tom neporaní.
![Synové světla a synové tmy: Svědectví nejstarších biblických rukopisů Synové světla a synové tmy: Svědectví nejstarších biblických rukopisů](https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139760/synove-svetla-a-synove-tmy-svedectv-I6u-139760.jpg?v=1612013955)
Kniha Stanislava Segerta, duchovního a vědce, je zvláštním skloubením historie objevu tzv. kumránských rukopisů s vyprávěním o dějinách náboženského společenství esejců, o jejich učení a zvycích, i s úvahami o tom, jak se esejské učení promítlo do utváření prvních křesťanských společenství po Kristově ukřižování.
Zpočátku se kniha čte téměř jako detektivní thriller. Čteme o prvních náhodných nálezech beduínských pastýřů. Sledujeme snahy vědců o shromáždění všech rukopisů, obtížnou práci restaurátorů a složité spory o správné časové zařazení a interpretaci textů.
V závěrečných kapitolách nás potom autor seznámí s dějinami esejců, jejich zvyklostmi a pravidly života, učením a odkazem - existuje mnoho náznaků svědčících o jisté spřízněnosti s křesťanstvím - dalo by se možná říct, že doba byla "v očekávání", které Kristův příchod naplnil.
Zajímavé je zjištění, že tato kniha vyšla v Československu v roce 1970, v době, kdy normalizace byla v plném proudu a kdy Stanislav Segert už napevno zakotvil jako profesor biblických studií a severozápadních semitských jazyků na Kalifornské univerzitě v L.A..
Opravdu stojí za přečtení. Pět hvězd!
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Agatha Raisinová a výletníci z Dembley Agatha Raisinová a výletníci z Dembley](https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193288/agatha-raisinova-a-vyletnici-z-demb-Q9R-193288.jpg?v=1456179160)
Ve čtvrtém díle Agatha poprvé operuje mimo svoji domovskou obec - koneckonců, bylo načase. Další vražda v tom zapadákově, to už by probudilo ze spánku i statistický úřad. Tentokrát se do toho pustí i s Jamesem Laceym a seržant Wong je kupodivu ani nenabádá, aby se od vraždy drželi dál. A když se příběh završí a vrah je odhalen /pozor spoiler!/ začne se neprodleně splétat předivo dalšího zločinu. Série o Agátě Raisinové fakt není velká literatura, dokonce ani nijak mimořádný počin v daném žánru - ale baví mě to!
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Agatha Raisinová a vražedná setba Agatha Raisinová a vražedná setba](https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175187/agatha-raisinova-a-vrazedna-setba-tk1-175187.jpg?v=1456179111)
Nejenom Agatha, ale i její příběhy jsou plné rozporů. Ona je chvíli mazaná, světem protřelá bývalá manažerka, schopná vymyslet cokoliv a usadit kohokoliv, a chvíli zase rozklepaný trdlo, když se pokouší sbalit souseda, jako patnáctka zblázněná do svého učitele.
A vyprávění M.C. Beatonové je na tom stejně - na jedné straně pohodová víska, kam se Agátě přes všechny její úlety podařilo dobře zapadnout, na druhé straně neutuchající pokušení Londýna které přinášejí bývalí kolegové když se ji snaží zlákat zpátky k profesi, kterou pověsila na hřebík. A ona, při vší své znalosti světa a lidských povah si neuvědomuje ani to, že ji lidé v Cotswolds neodvolatelně přijali mezi sebe, ani to, že zájem bývalých spolupracovníků se s přátelstvím cotswoldských nedá srovnávat. Zkrátka, autorka i nadále zápasí s backgroundem - ale její detektivky jsou živé čtivé a zábavné. Uvidíme, jak to bude dál.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Rozprava o metodě Rozprava o metodě](https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38298/rozprava-o-metode-jCG-38298.jpg?v=1435405499)
Kratičké pojednání o tom, jak správně používat rozum a hledat pravdu, může budit zdání, že neobsahuje nic, co by naše postmoderní realita už dávno nevstřebala. Záleží na tom, jakou realitu máme na mysli. A některé věci jsou živé v dnešní době právě tak, jako byly v sedmnáctém století. Když Descartes píše:
...pokládal jsem za nejužitečnější řídit se podle těch, s nimiž budu musit žít; a abych znal, jaké jsou po pravdě jejich názory, pokládal jsem za nutné všímat si spíše toho, co činí, než toho, co mluví; nejen proto, že při zkaženosti našich mravů je málo lidí, kteří by řekli vše, co si myslí, nýbrž i proto, že mnozí sami to nevědí; neboť činnost duševní, jíž věříme v nějakou věc, liší se od té, jíž poznáváme; že v ni věříme, a vyskytují se často jedna bez druhé..,
nezní jeho myšlenka příliš zastarale, i když slova znějí poněkud obstarožně.
Navzdory starožitným vyjadřovacím prostředkům a bez ohledu na občasné nejasnosti, dané dobovými okolnostmi (v tomto ohledu se člověk může spolehnout na poznámkový aparát), je Rozprava o metodě dílkem velmi živým a jakýkoliv shovívavý nadhled z pozice "moderního člověka" rozhodně není na místě.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Velký anglicko-český slovník II. N-Z Velký anglicko-český slovník II. N-Z](https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154496/velky-anglicko-cesky-slovnik-ii-n-z-154496.jpg?v=1363361309)
Pánové Hodek a Hais (jakož i Webster a Google) mi věrně stáli po boku v mnoha překladatelských bitvách. Budiž jim čest a chvála.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Zimní válka Zimní válka](https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90730/zimni-valka-KWN-90730.jpg?v=1503148298)
Je to kniha o válce, o které se jinde než ve Finsku moc nemluví. Rusové neradi vzpomínají na to, že ve válce obra s trpaslíkem ztratili milion mužů. Pro západní velmoci je ta vzpomínka nepříjemná, protože jejich projevy "podpory a účasti" na adresu zoufale bojujících Finů se nijak nepromítly do konkrétních činů. O Finsku sice nebyla uzavřena žádná Mnichovská dohoda, ale výsledek byl podobný. U nás se samozřejmě o téhle válce dlouho nemluvilo skoro vůbec, protože je to příběh, v němž Sovětský svaz, jeden čas "náš vzor a přítel nejvěrnější", vystupoval v roli sprostého agresora, který navíc v zimní válce názorně předvedl, kam vede šlendrián a neschopnost.
Už vůbec by nebylo myslitelné prezentovat tehdejší československé veřejnosti některé "úlety" sovětských vládců, rozzuřených tvrdým odporem finských obránců, jak na ně ve svých pamětech vzpomíná třeba v knize citovaný Nikita Chruščov:
Stalin se na vedení armády a Vorošilova vztekal...Jednou se Stalin velmi rozzuřil a začal Vorošilovovi nadávat. I Vorošilovovi tekly nervy. Vyhoupnul se z křesla a odsekl Stalinovi: "Vy sám za to můžete! Vy jste nechal pozabíjet naše nejlepší generály!" Stalin ho vykázal a Vorošilov se chopil podnosu s pečeným seletem a mrštil jím o stůl.
Kromě toho se v té útlé knížce člověk dozví i některé zajímavé drobnosti - například to, že výraz "molotovův koktejl" vymysleli finští vojáci. Říkali tak zápalným lahvím, které produkoval "Alkohooliliike" - finský státní lihový monopol. Původní recept na molotovovův koktejl je jednoduchý: surový kerosin, benzín a dehet.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Vítězství v Pacifiku Vítězství v Pacifiku](https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33396/vitezstvi-v-pacifiku-7o5-33396.jpg?v=1632499367)
Titul knihy je dobře zvolený a logický, pokud by šlo o samostatné dílo; pro ty, kdo se v Hubáčkových knihách o válce v Tichomoří teprve začínají orientovat, může být lehce zavádějící. Ale to je snad to jediné, co se tu dá vytknout. Příběh pozemních a námořních bojů o ovládnutí Guadalcanalu je zpracován s obvyklou autorovou precizností a důkladností - a přitom velmi čtivou formou. V předlistopadových vydáních samozřejmě nechybí poučný úvod o tom, že ta hlavní vítězství ve válce vybojovala Rudá armáda, ale v samotném autorově textu se tyhle "úlitby" režimu téměř nevyskytují.
![Setkání s Rámou Setkání s Rámou](https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29791/setkani-s-ramou-lMd-29791.jpg?v=1513964853)
Setkání s Rámou mi jednak potvrdilo (pokud by takové potvrzení vůbec bylo zapotřebí), že Clarke je génius a také to, že je mistrem jednoduchosti. Předhodí čtenáři záhadu a rozvine v podstatě prostý, nekomplikovaný příběh o tom, jak se jeho hrdinové pokoušejí do záhady proniknout. Když příběh končí, čtenář je kupodivu spokojen, přestože záhada přetrvává téměř nedotčená. V tu chvíli je už totiž jasné, že autor vůbec neměl v úmyslu zkoumat mimozemskou civiizaci, ale daleko spíš samotné lidstvo.
Co se asi bude dít, až (jestli) jednou přijde chvíle takového setkání? Ve vyprávění o Rámovi dal autor lidstvu šanci, aby si to jaksi "vyzkoušelo nanečisto" - a výsledek je nejasný. Přístupy a postoje pozemských kosmonautů na palubě Rámy, a vědců a politiků zasedajících ve výborech vzdálených od místa dění miliony kilometrů, to všechno je nám předkládáno s pozoruhodným smyslem pro realitu. Úplně stejní lidé žijí dnes mezi námi. Co si počnou, jak zareagují, pokud (až) na nás vybafne z hloubi vesmíru nečekaná návštěva? Je dobře, že Arthur Clarke tuto otázku položil. Zajímalo by mě zda si ji kladou i ti, kdo by v případě takové eventuality nesli odpovědnost za rozhodování.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Dlouhý, Široký a Krátkozraký Dlouhý, Široký a Krátkozraký](https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81994/dlouhy-siroky-a-kratkozraky-YTk-81994.jpeg?v=1602676546)
Tohle byla moje první zkušenost s Divadlem Járy Cimrmana "naživo" - do té doby jsem všechno znal jen z uchrchlaných, stokrát přetočených magnetofonových nahrávek. Kromě strhujícího divu jevištní techniky, kdy se muž Zlatovláska (Petr Brukner) přímo na jevišti proměnil v princeznu Zlatovlásku (Petr Brukner), až mu praskly balónky, jsem tak měl možnost zhlédnout i pěknou kreaci - na zvukových nosičích vynechanou -, s jejíž pomocí si děd Vševěd (Jaroslav Weigel) s využitím hezoučkých, údajně vlastnoručně vyrobených rekvizit "vynutil" účast na závěrečné hostině. Pět hvězd. Víc to nejde.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Král musí zemřít Král musí zemřít](https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/74404/kral-musi-zemrit-40s-74404.jpg?v=1458674501)
Dvoudílný román o Théseovi (druhý díl se jmenuje Býk přichází z moře) je vcelku pěkné vyprávění, jež starobylou pověst nahlíží očima moderního člověka (ať už si pod tímto pojmem představujeme cokoliv). Byla to jeden čas taková móda. Podobně i Robert Graves geniálně převedl legendu o Zlatém rounu do střízlivých výrazových prostředků literatury moderního věku. Filosoficky je mi pohrdavé shlížení na starodávné pověsti trochu proti mysli - nemám rád nadutost v žádné podobě a historické romány jsou žánrem, kde se nafoukanost současnosti ve vztahu k minulosti (často zcela neopodstatněná) dost přehání. Ale Mary Challans Renault napsala svůj román dobře, se znalostí věci, a její vidění nadpřirozených či nepřirozených aspektů příběhu z pozice "reality" (kdoví, co se myslí pod tímto pojmem, že?) nepůsobí nadutým ani urážlivým dojmem.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Reagan a říše zla: Vývoj americké zahraniční politiky a vztahů mezi supervelmocemi v letech 1981–1989 Reagan a říše zla: Vývoj americké zahraniční politiky a vztahů mezi supervelmocemi v letech 1981–1989](https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64727/reagan-a-rise-zla-vyvoj-americke-za-dVV-64727.jpg?v=1665916159)
Vláda prezidenta Ronalda Reagana znamenala výrazný obrat politiky Spojených států ve vztahu k Sovětskému svazu. Úvod knihy je věnován období tzv. politiky „détente“, jejíž základy položili Richard Nixon a Henry Kissinger a jejíž neúspěšnost byla vcelku zjevná za prezidenta Cartera už nějaký čas předtím, než v prosinci roku 1979 jakékoliv další „uvolňování“ zmrazil ruský vpád do Afghánistánu. Za rok po tomto fiasku Reagan převzal prezidentský úřad.
Z českého pohledu je zajímavé, že první direktiva Reaganovy administrativy pro národní bezpečnost stanovila jako primární dlouhodobý cíl ve východní Evropě usnadnění případného opětovného začlenění sovětských satelitů – tehdejších členů Varšavské smlouvy – mezi demokratické evropské země.
Kniha Petra Suchého vyžaduje soustředění a rozhodně se nedá zhltnout za večer. Ale pokud čtenář něco málo ví o dějinách studené války, pomohou mu jednotlivé kapitoly „rozklíčovat“ některá rozhodnutí a výroky, které tehdy zaznívaly z médií. Zvlášť těm, kdo tehdy žili za dráty železné opony, pomůže toto pojednání mnohé objasnit.
Pokud jde o politiku détente, vzpomínám si na tu dobu, která opravdu nebyla nejveselejší. Petr Suchý o tom píše:
Výsledky snah jednotlivých administrativ o proměnu vztahů se Sovětským svazem byly v konečném důsledku pro Spojené státy spíše negativní. Nenaplnilo se totiž očekávání, že Sovětský svaz výrazně promění svoje jednání.
A mám jednu osobní vzpomínku, vlastně historku:
Moje máma měla tehdy prima šéfa – doktora práv a elektroinženýra - který po promoci na právech jako nesocialistický živel musel „do výroby“ resp. několik let jezdil v maringotce s partou montérů po republice opravovat stožáry vysokého napětí. Později se mu povedlo při práci vystudovat ještě ČVUT a pracoval pak v nějakém ústavu pro technický rozvoj. Ale s těmi montéry se dál pravidelně scházel u piva a jednou v době té nešťastné politiky détente si jim stěžoval, že se mu tak zdá, že ti Rusáci ve studené válce vyhrávají. Jeden z nich mu na to řekl: „To jsi doktor? To jsi u mě vůl!“ Vyprávěl mámě, jak mu připadalo zábavné, že zatímco „nesocialistický živel“ tady prorokuje, byť rozmrzele, vítězství revoluce, „vládnoucí“ dělnická třída setrvala ve svém přesvědčení neochvějně na straně imperialistů.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Švestka Švestka](https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82000/svestka-A56-82000.png?v=1602687685)
Jsem už ve věku, kdy bych se takovým věcem asi neměl moc smát, ale pět hvězdiček dám.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Lovci na Aligátoří řece Lovci na Aligátoří řece](https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187818/lovci-na-aligatori-rece-187818.jpg?v=1389040936)
Dnešní přecitlivělá doba by už tuhle knihu pomalu dala na index, protože se v ní loví krokodýli - no fuj! Já jsem si ji tenkrát se zájmem přečetl jednak proto, že se v ní loví krokodýli, což samo o sobě bylo zajímavé, a hlavně proto, že se v ní člověk dočte spoustu zajímavých věcí o australských severních teritoriích a o tamních domorodcích.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)