YangJie
komentáře u knih
1984
George Orwell (p)
Pěkně to pan Orwell popsal. Tehdy mu to v místě, kde psal muselo připadat vše průzračně jasné, bezpečné a hlavně daleko. Dnes by asi koukal, jak se to blíží z různých stran v jeho vlastní zemi.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Tak toto je opravdu překrásná kniha. Celou jsem ji zhltl během dvou dnů a končil jsem dnes ve čtyři hodiny ráno.
Sám jsem v 60. a 70. letech v podobném jesenickém městečku vyrůstal. Kolem mne žily desítky řeckých vrstevníků mne a románové Anny. Přímo v mé třídě byli čtyři a z nich jeden opravdu blízký kamarád. Jejich babičky mi připadaly zvláštní a tajemné, rodiče jiní než mí rodiče, ale vrstevníci již byli plně integrováni. Vím, že některé rodiny se opravdu od 80. let do Řecka vracely. Kamarád mi zůstal, tak se těším, až s ním knihu proberu.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Tak tohle fakt byla nálož. Opravdu jsem byl na začátku z té tloušťky trošku rozpačitý, ale pak už to jelo jako po másle. Joanne Rowlingová je skvělá spisovatelka. Její knihy jsou poutavé romány se vším všudy. Série s Cormoranem a Robin tak pomalu a logicky plyne kupředu a na pozadí lehce vystupují kontury současně prožívané britské reality. Kriminální zápletka propracovaná a překvapivá až do konce a to bez použití popisně vyjadřovaného násilí a brutality. Prostě paráda.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Nádherná kniha, která mne mnoho let míjela. Očima malého děvčátka nám je ukázáno, že lidé se fakt nedělí podle rasy, náboženství či pohlaví, ale úplně jednoduše na chátru a ty ostatní. No a z těch ostatních se ještě občas vyloupnou hrdinové.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Tak za tu brilantní vypravěčskou schopnost, výstavbu celé mega zápletky a prostě proto, že paní spisovatelku Rowlingovou obdivuji, musím dát pět hvězd. Jinak si ale myslím, že už to začne narážet na schopnost nás čtenářů tak komplikovaný výtvor pobrat. Každý další příběh Robin a Cormorana je komplikovanější a delší. Bude zajímavé sledovat jak to celé dopadne.
Gazely
Patrik Hartl
Asi už se bude říkat: “Klasický Hartl. Opravdu velice čtivé, má to spád, ale už teď si budu těžko vybavovat, co se odehrálo ve kterém románu.
Ale nezměrně obdivuji u Patrika Hartla jeho schopnost “státi se ženou.
Snad jen po dobu psaní.
Divoké labutě
Jung Chang
Tak kdo je vítězem panoptika zrůd? Hitler? Stalin? Mao? Za mne Mao. Je až neuvěřitelné, jak tato zvrhle geniální stvůra dokázala ponížit a zničit národ stamiliónů převážně submisivních zemědělců, kteří pravě přecházeli z tisíce let trvajících středověkých pravidel a z toho vyplývající poslušnosti. Mao a část jeho party z Dlouhého pochodu, kterou nezlikvidoval, vytvořila novou komunistickou šlechtu na hřbetech spoluobčanů. Je to vpodstatě stejný postup jako všude při budování komunismu, ale tady v tom asijsko-středověkém provedení je to opravdu fascinující.
Zatmění
Jo Nesbø
Už jsem byl v souvislosti s touto sérií spíše skeptický, ale Nesbo to znova pořádně nakopl a zařadil Zatmění k těm nejlepším Holeovkám. Jediné, co mi na knize trošku vadilo je míra, jakou autor stupňuje Harryho alkoholismus. Sem tam to už je trošku nereálné v kombinaci s jeho výkony. Ale to už je pouze drobnost v kontextu celého skvělého čtenářského zážitku.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Opravdu moc povedená detektivka. Michaela Klevisová se v mých očích rychle vypracovává v českou Agátu Christie. Její příběhy jsou dostatečně propracované, se zajímavou a překvapivou zápletkou a úžasně čtivé. Jako bonus se střídají reálná prostředí nejen u nás ale i ledaskde v zahraničí. Snad jen ten Bergman je ve srovnání s Poirotem příliš normální. :)
Sudetenland
Leoš Kyša
Své mládí jsem prožil v 60 a 70-tých letech na Bruntálsku ve městě o něco větším než Dvorce. Žilo u nás v té době několik německých rodin nebo spíš starých neodsunutých Němců. Nevím přesně, proč jim bylo umožněno zůstat, ale zřejmě se jednalo o předválečné sociální demokraty. Bydleli v několika vícebytových domech uprostřed města, kudy jsem chodil do školy. Nikdy se nesmáli, nikdo se s nimi nebavil, nikdy se nevzdalovali od svých domovů. Převážně tiše seděli na lavičkách před domy a mlčeli. Vždy jsem měl pocit, že “privilegium zůstat “doma byl pro ně spíše trest.
Jsem přesvědčen, že soužití Čechů a Němců v poválečném Československu bylo nemožné. Němci by byli vždy viníci a tudíž v permanentním “trestu. Proto byl odsun jediné možné řešení a nakonec lepší i pro ně. Poválečná fikce popsaná v knize je zajímavá, myslím však, že ještě až příliš optimistická.
Celkově nápad, detektivní zápletka, spád knihy velice slušné.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Tak co dodat. Bylo to moc krásné. Zdá se, že “Paní Spisovatelka se vypisuje do stále lepší kvality. Samozřejmě musí každého, kdo si trilogii užil, napadnout: “ A co dál? Karin Lednická to rozhodla. Nic. Trojka je poslední. Stará Karviná už není a popisovat osudy hrdinů na sídlištích Karviné nové už by nebylo ono.
Čtenářům doporučuji během čtení sledovat interaktivní mapu s množstvím fotek, kterou na web umístilo město Karviná. (https://gis.karvina.cz/portal/apps/webappviewer/index.html?id=84c7c872c592435993867843976b35f5)
Děkuji za nevšední čtenářský zážitek.
Poslední hřebík
Stefan Ahnhem
Za mě nejlepší díl “Riskovské série. Napětí, vypracovaný a přiměřeně složitý děj. Škoda, že to končí. Na rozdíl od jiných sérií se mi zdálo, že kvalita šla postupně nahoru.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Poslouchal jsem jako audioknihu a mohu pouze doporučit. Sám autor ozvláštňuje povedený, netradiční cestopis svým osobitým přednesem.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Do Číny jsem pravidelně jezdil mezi lety 2000-2015, většinou 3-5x ročně na 7-14 dní. Tudíž jsem tam toho prožil strašně moc. I když jsem se pohyboval převážně v prostředí středních podnikatelů, prožil jsem nespočet situací obdobných jako pan Etzler. Chvílemi jsem si i připadal jako by psal můj deník. Setkal jsem se s tisíci lidí od těch nejchudších až po lidi neskutečně bohaté, byla to úžasná patnáctiletá jízda, kdy jsem se zblízka stal pozorovatelem a vlastně i účastníkem čínského ekonomického zázraku. Společnost se mi před očima měnila a s ní i lidé a hlavně mí čínští přátelé. Bohužel to byla většinou se vzrůstajícím blahobytem změna k horšímu. A tak jsem tam přestat jezdit.
Kniha je dobře napsaná a hlavně pravdivá. A kromě toho…. z čínské kořalky opravdu nebolí hlava. :)
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Tak, jak je uvedeno výše jedná se o románovou kroniku. To, jakým způsobem se autorka vypořádala s tak komplikovaným tématem, mi až bralo dech. Knihu by si měl přečíst každý, kdo chce o období po skončení druhé světové války vynášet jednoznačné soudy. Pak by možná pochopil, že to nelze právě proto, že vztahy, motivace a úhly pohledu tehdejších obyvatel Československa byly tak rozmanité. Jisté je, že v tehdejší atmosféře a situaci byl odsun německého obyvatelstva jediným řešením pro obě strany. Další soužití prostě nebylo možné. To, jak to proběhlo bylo sice velice často ostudné a zločinné, ale na nutnosti odsunu to nic nemění. Díky paní Alici Horáčkové za úžasný čtenářský zážitek.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Moc krásné počtení. Kniha mi připomněla “okamžiky štěstí”, které jsem prožíval, když jsem jako dvacetiletý hltal knihy Vladimíra Párala.
V srdci šumavských hvozdů (11 povídek)
Karel Klostermann
Po nějaké době jsem opět objevil “nového Klostermanna. A jako vždy jsem zůstal zírat, jak krásným jazykem k nám “Pan Spisovatel z doby před cca. 150 lety promlouvá. Pro každého, kdo má rád krásnou literaturu a popis časů dávno minulých je to skutečný požitek.
Jak svět doopravdy funguje
Václav Smil
Prostě a jednoduše: “Každý kdo chce mít volební právo by to měl mít povinně přečteno
Pavouk
Lars Kepler
Mám za to, že autoři psát umí. Ale Jurka už prostě bylo dost. Abych to celé opravdu pobral, musel bych si celou sérii dát znova.
Noční dům
Jo Nesbø
Tak trošku si Nesbo zahrál na Stephena Kinga. Ale nakonec z toho krok za krokem lezla divná bramboračka. Jako by neměl jasný plán a po první části nevěděl co s tím. A tak to ukončil tak, jak to ukončil.
