YangJie
komentáře u knih

Trošku s úsměvem jsem si to přečetl jen pár dní po přečtení cestopisu Ladislava Zibury “40 dní pěšky do Jeruzaléma”. Opravdu mne překvapilo, jak systematicky provozovali Turci v 16. stol. turistický ruch a jak dovedně poutníky “kasírovali”. Doba se opravdu až tak moc nemění.


Mám za to, že autoři psát umí. Ale Jurka už prostě bylo dost. Abych to celé opravdu pobral, musel bych si celou sérii dát znova.


Pan spisovatel se opravdu rozjel. Vybudování finálního případu propojením případů předchozích je prostě brilantní.
Oddělení Q mi bude chybět.


Ke knížce mne přivedl rozhovor Dani Horákové, ve kterém označila Ludvíka Vaculíka a tuto jeho knihu za původce jejích trablů s podezřením na její spolupráci s STB. A to je myslím symptomatické pro celé dílo. Přestože jsou zápisky tohoto svérázného disidenta nesmírně zajímavé a dokreslují tuto etapu “disidentské historie , nemohu se zbavit pocitu, že občas zacházel s názory, popisy a dojmy dosti lehkovážně a sobecky. Tim opravdu mohl mnoha lidem docela ublížit.


Jedním slovem. úžasné. Nemyslím tím téma, ale zpracování autorkou, před níž smekám. Je mi jasné, že k uchopení tohoto bolestivého tématu bylo třeba určité dávky odvahy, jelikož nám Čechům se to určitě nečte lehce. Je docela pohodlné tyto věci “nevědět a naopak velice nekomfortní mít je trvale v hlavě jako třeba teď po přečtení této knihy nebo například knihy “Vyhnání Gerty Schnirch Kateřiny Tučkové.


Karel Klostermann. Opět geniální vypravěč staré Šumavy. Brilantní znalec prostředí, ale i lidských povah a hnutí. Znova a znova mne fascinuje, jak neuvěřitelně čtivá jsou jeho díla po více jak sto letech.


Tak za mě je to nejlepší autorova kniha. Čteno bez dechu od začátku do konce. Doporučuji.


Je to něco, jako otevřít časovou konzervu. To, co tehdy Ivan Olbracht viděl je opravdu jedinečné. A my, (v mém případě chyba, že ne dříve) máme jednoduchou možnost to vidět taky. Život uzavřené židovské komunity tak, jak v podstatě fungovala 2000 let. Děkuji impulzu čtenářské výzvy.


Deon Meyer je prostě skvělý spisovatel. Jeho série s Bennym je neuvěřitelně čtivá a jako bonus dostáváme my, tady v ČR parádní informace o tom, jak to vlastně tam v JAR chodí. Vlastně skoro už nechodí. Stát si rozebrala černá komunistická mafie jménem ANC a teď už se vlastně jen čeká na úplný kolaps. Jsem jen udiven, že Deon Meyer může a troufne si to takto otevřeně popisovat.


Při vší úctě k úžasným “ Kmotrům 1a2 považuji tuto knihu za mistrovské a nejlepší Puzovo dílo. Nádherně odvyprávěno, napínavé, skvělý popis Hollywoodských a Vegasských reálií a života aktérů celého toho spektáklu. Doporučuji všem tento skvělý čtenářský zážitek.


No tak za mě to je návrat ke “Kingovským kořenům. Ani “Pytel kostí nebo “To to sice není, ale zaplať Pán bůh aspoň za to.


Již před téměř čtyřiceti lety jsem s obrovským nadšením přečetl Nedobylovsko- Bornovskou ságu. K dalším dílům skvělého autora jsem se tak nějak nedostal. Až nyní, díky tipu čtenářské výzvy, jsem se dostal k tomuto skvostu české literatury. Stejně jako někteří další recenzenti ani já nebudu rozebírat děj knihy. Jen musím konstatovat, že mne fascinovalo, jak se Vladimíru Neffovi v době vzniku knihy (1944) podařilo vyhnout jakémukoliv časovému zarámování. Všem vřele doporučuji a sám se vydám dohledat zbytek díla VN.


No užili si to tam ti Němci. Krásná kniha, takový ten rozvláčný až zasněný “irvingovský” styl. Mám to moc rád a užil jsem si to. Ovšem jinak než ti Němci!


Tak jsem konečně splnil čtenářský cíl, který jsem si zadal pře 40 lety. Ta prodleva je určitě pozitivní, jelikož životní zkušenosti se při čtení tohoto poměrně těžkého a rozsáhlého díla hodí. Sledovat postupný a nezadržitelný úpadek této rodiny je trošku depresivní. Na druhé straně je to vlastně docela běžný jev a snad je to i určitá zákonitost vývoje ve společnosti. Pro mne osobně byl bonusem detailní popis fungování velmi významného hanzovního města a celé tehdejší společnosti.


Vzhledem k obrovské potenci své tvorby musí psát pan Vondruška velice rychle. To je jasné. Tomu i odpovídá vlastně celý ten jednoduchý vypravěčský styl. V tomto případě jsem si celou dobu, kdy jsem četl druhou polovinu knihy, vybavoval nádhernou verneovku svého dětství “Tajuplný ostrov”. Podle mne je to dost podobný styl, kdy se s tím ani Verne moc nemazal. Jenom jde o to, že Verne psal pro děti.


Od Jefferyho jsem přečetl takřka všechno. Ovšem tato kniha, ke které jsem se dostal až takřka nakonec je opravdu skvostná. Zápletka, postavy, tempo, nepětí , prostě všechno super. Vřele doporučuji.


Není to špatné. Je to skvěle napsané a pěkně se to čte. Ale nemůžu si pomoct, pro mě, který Kinga čte 40 let, to zavání takovou velkovýrobou románů.


Člověk by skoro řekl, že to není možné. Svrhnout císaře, zničit a rozvrátit celý ten středověký systém staré Číny a pak na hřbetech těch stamiliónů prostých zemědělců vytvořit systém novodobé šlechty, privilegií bez pravidel, pouze právem silnějšího. A to vše během několika desetiletí. Zrůdné a zároveň fascinující. Jung Chang je úžasná.


Tak toto mi opravdu nesedlo. Už dlouho se mi nestalo, že bych něco nedočetl. Nastoupil jsem na tuto knihu po přečtení Třinácté komnaty a to fakt nešlo. Přišlo mi to spíš trapné, než zajímavé.


Začátek jsem kousal hodně ztěžka. Ale pak jsem se chytil a docela jsem si to užil. Je to tak trošku Kafka, ale napsáno mnohem lepším spisovatelem.
