Yanny komentáře u knih

„Světová literární událost.“ Píší na obálce. Je tomu skutečně tak? Pro mě určitě ano.
Geniální dílo, které v sobě mělo tolik témat k zamyšlení, až jsem si říkala, že to snad musela autorka skutečně prožít.
Ze začátku mi to hodně svou náladou, prostředím a krutostí připomínalo Vzdělanou. Přesto je tohle mnohem lépe a citlivě napsané.
Dokonce bych si troufala až tvrdit, že jste asi nikdy nic podobného nečetli. A pokud ano, budu ráda, když mi napíšete, co to bylo.
Malá šestiletá holčička zůstane sama v chatrči v bažinách. Sourozenci a rodiče ji postupně opustí a ona se musí s životem poprat nějak sama…
Už jenom to mi láme srdce. :´)
Přesto mi autorka zlámala srdce v průběhu příběhu ještě víckrát.
Ano – je to hlavně romantická kniha, která má prvky thrilleru, ale hlavně poetična.
Ale hlavní je zde ten příběh hrdinky Kyi, která se musí vše sama naučit i odrazit pomluvy z města, kdy o ní lidé mluví jako o „bílé chátře z močálu“. Jak má poznat, kdo ji má skutečně rád a kdo ji využívá?
Knihu jsem nicméně četla i na mé poměry docela dlouho. Snad dva týdny. Ale asi je to i tím, že jsem se hodně vracela a nějaké věci si raději četla víckrát, aby ke mně více doputovaly.
Vypsala jsem si i tři citáty. Například: „Jsou tací lidé, kteří mohou žít bez volné přírody, a tací, kteří bez ní žít nemohou.”
Já nejsem úplně přírodní typ, jsem městská holka jako poleno, a dokonce nemám ráda ani spaní ve stanu. Protože mám dost velký strach ze všeho hmyzu a neidentifikovatelných zvuků… ale i já jsem si tuhle ódu na přírodu užila. A je také rozhodně super vidět Severní Karolínu i v jiném světle, než v jakém nám ji popisuje Nicholas Sparks. :D
Pokud jste ještě nečetli, tak to určitě napravte. A já se teď nemůžu dočkat, až se podívám na film, na který se chystám do kina.
„Jdi co nejdál to půjde. Až támhle do dálky, kde zpívají raci…“

12 11.10.2022

Alena Morštajnová je má nejoblíbenější česká autorka, takže vás asi nepřekvapí, když tohle bude hodně nadšená pětihvězdičková recenze.
Alena je geniální a tady se jí opět podařilo něco neuvěřitelného.
Jak by to u nás vypadalo, kdyby komunisté potlačili protesty v roce 1989? No, řeknu vám to takhle, byl by to pěknej hnus. A já třeba bych nebyla nikdy na světě, protože je jasné, že můj taťka by za demonstrace šel přinejmenším sedět…
Úplně mě mrazí, jen nad tím přemýšlím. A takový je celý Listopád. Mrazivý, depresivní, perfektně napsaný, čtivý, nervy drásající a smutný.
Občas mi to přišlo malilinko přehnané, ale je dobře, že je to opravdu až za hranicemi snesitelnosti, protože to pak působí mnohem víc jako odstrašující případ.
Několikrát jsem při čtení brečela, ale to není nic zvláštního, protože jsem snad uronila slzu u každé Aleniny knížky.
Jsem moc ráda, že jsem autorku mohla osobně vidět na besedě. Byl to opravdu super zážitek, protože nás tam bylo pár, takže to bylo komorní, přátelské, vtipné… A já si mohla nechat knížku i podepsat a s Alenou se vyfotila na památku.
Zkrátka skvělý literární zážitek.

12 04.10.2021

Pokud znáte nějakého Potterheada, pro kterého nemáte ještě dárek k Vánocům, tak tady je!
Páni! Jsem v šoku, jak dobrá tahle knížka je. Opravdu jsem nečekala, že si z ní až sednu na zadek. :) Jsem Potterofilka jak vyšitá. Ale to, že jsem měla vždycky velkou slabost pro Toma Feltona jsem nikdy moc do světa nekřičela. Protože Draco Malfoy byl přece svině a ještě měl blonďaté ulízané vlasy… ale? Byl i tak láskou mnoha z nás a já se vůbec nedivím. Tom má neskutečné charisma a troufám si tvrdit, že se po téhle knize jeho fanouškovská základna ještě víc rozroste. A zase nás znovu a znovu chytí HP svět o něco víc.
Když jsem knížku začala číst, vtipkovala jsem, že se do Toma Feltona znovu platonicky zamiluju. A stalo se!
Ta knížka má to správné kouzlo, které doufáte, že bude mít. A ještě mnohem víc. Je v tom cítit takový ten britský život, o kterém kdekdo sníme. Tom popisuje natáčení tak, jak by měl – ze svého pohledu, říká historky, které nejsou vyloženě profláklé, aby bavil i zaryté fanoušky a navozuje tu správnou HP atmosféru. Opravdu jsem měla pocit, že jsem u toho natáčení byla s nimi.
Co je boží, tak jsem u této knížky vystřídala spousty emocí. Smála jsem se nahlas, měla jsem nutkání „fangirlingovat“, pořád si něco googlila a dohledávala, když mluvil o něčem, co mě zajímalo více, dívala se na trailery všech jeho filmů a taky… jsem dost brečela! Já brečím pořád, ale tady jsem se opravdu asi čtyřikrát dojata, že mi padaly slzy jak hrachy. A vytáhla jsem si několik krásných pasáži, které se mnou zamávaly.
Na Tomovi je vidět, že je opravdu inteligentní, protože to psal jako by nám fanouškům mluvil z duše. A taky věděl, co přesně chceme slyšet.
Přesto si myslím, že to možná není úplně čtení pro děti… ale možná taky jo. Jako ponaučení. Závěr je hustý a působí na čtenářský zážitek o to víc.
Prostě pětihvězdičkové čtení bez debat a vy to potřebujete mít v knihovně taky, pokud jste jako malí doufali v dopis z Bradavic! Fakt jo. :)))

10 20.11.2022

Jestli je něco fakt ultimátní milá oddychovka, tak je to takhle knížka o kočičkách a kavárně. Věděla jsem, že to bude přesně to pravé nenáročné čtení, které teď před porodem potřebuju, takže jsem fakt moc ráda, že jsem si ji přečetla ve správný čas. Díky tomu jsem se do příběhu fakt krásně vžila a věděla jsem, že mě tu nemůže čekat nic smutného, a tak jsem si to kočičí vrnění užila i společně s mýma kočičkama Karamelkou a Vanilkou po mém boku.
Vždycky je to trochu risk – číst něco o zvířátkách, protože nikdy nevíte, jestli se k nim budou páníčkové chovat tak, jak si představujete a vy se nebudete rozčilovat. Tady je to sice trochu na hranici, protože důvěřivá starší paní Zuzana dá svou milovanou bílou kočičku Mimi na hlídání mladé učitelce Leonie a odjede na dovolenou do Itálie. Jenže Leonie nemá ke kočičkám moc vztah a vůbec neví, jak na ní. To, jak to s ní vůbec neuměla a nebyla schopná si aspoň něco málo zjistit a tolerovat ji… to mě fakt vytáčelo. :D Naštěstí ale měla dobrou kamarádku Maxie, která to s kočičkami uměla mnohem lépe a kočička Mimi to hned vycítila, takže spolu navázali krásný vztah.
Přesto mě, jakožto totální kočičí mámu, která také často spoléhá na hlídání našich dvou kočičích mimin, naprosto jímala hrůza při představě, že někdo zatají majitelce, jak to s jeho kočkou je a dá ji na hlídání někomu jinému. Natož do kavárny!
Nicméně se tu opravdu nemusíte bát žádného dramatu, vše dobře dopadne, to vám mohu prozradit a slíbit. U takového příběhu potřebujete, aby byl prostě hlavně pohlazením po duši, takže plní svůj účel dokonale.
Překvapilo mě, že knížka vlastně nebyla zas tak jednoduchá a přímočará, jak se může zdát, ale rozvíjí se tu za celou dobu docela dost příběhů a osudů… A všechny mě bavily.
Musím také vyzdvihnout styl psaní, mám dojem, že německé autorky to prostě umí. Možná proto, že je to složitý jazyk s bohatou slovní zásobou, ale překlady německých knížek se mi vážně vždy čtou jako másle.
Doporučuju všem, co mají alespoň trochu rádi kočky.
Celkově bych navrhla takovou knížku na nějaké složité nebo stresové období, kdy fakt potřebujete hlavně vypnout a myslet na hezké věci. Dovedu si to představit jako bezvadnou terapeutickou knížku třeba do nemocnice nebo na období, kdy se vám zrovna zas tolik nedaří.

8 01.08.2024

Krásná knížka z prostředí Aljašky, která mě tak fascinuje.
Nějaké knihy okolo mě úplně proplují a nemám vůbec potřebu je číst nebo si o nich něco zjišťovat, i když je to třeba i můj oblíbený žánr. A nějaké knížky mě zaujmou naprosto na první pohled, aniž bych znala anotaci, recenze, nebo od autora něco četla. A takhle to bylo přesně s Aljaškou. Už když přišla informace, že má knížka vyjít, věděla jsem, že jí prostě potřebuju!
Divoká příroda, velký kus světa, specifická nátura obyvatel, dny, kdy nezapadá slunce, nebo naopak vůbec nevyjde. a zároveň všechno součástí Spojených států amerických To je Aljaška, jedno z míst, kam bych se určitě někdy chtěla podívat. Sice nejsem moc takový ten „dobrodružný a přírodní“ typ. :D Ale tenhle stát působí jakože je skvělým místem pro nový začátek nebo pro pocit svobody a opravdové nespoutanosti
To jsem přesně od knížky čekala a díky bohu! Bylo to přesně takové. :))
Popisů Aljašky tady bylo hodně, ačkoliv nešlo úplně o nějaké výpravy do divočiny.
Je to klasický romantický příběh - hate to love romantika, slow burn do toho naprosto odlišné světy „holky z velkého města“, kterou zajímá hlavně to, jak vypadá a kluka, který si takové nádhery rád dobírá. Do toho komplikovaný vztah s otcem a vážná nemoc...
Líbilo se mi to moc, dávám pět hvězdiček a vřele doporučuju.
Sice jsem měla místy pocit, že se tam dlouho nic neděje a knížka už měla směřovat ke konci ale nakonec to bylo opravdu emotivní. Brečela jsem, smála se, celý příběh si užila a na konci nostalgicky vzpomínala na začátek.
Má to být první díl série, ale klidně bych to nechala ukončené takhle Ale uvidíme, jestli se pustím do pokračování.

8 17.11.2023

Senzace TikToku. Velká očekávání. Nadšené ohlasy v zahraničí.
Zaslouží si ten hype? Za mě rozhodně ano!
Z knížky jsem byla nadšená od začátku, protože jsem si naprosto okamžitě oblíbila hlavní hrdinku Olive a moc mě bavil její humor.
Vědecké prostředí univerzity ve Stanfordu bylo velmi originální a mělo krásné kouzlo. Tak nějak nostalgicky jsem měla stejné pocity jako u filmu Pravá blondýnka. :D Vím, že je to zvláštní srovnání, ale ten pocit jsem takový prostě měla.
Skoro okamžitě jsem si do role Adama vsadila herce Adama Drivera, aniž bych věděla, že knížka byla původně napsaná jako fanfikce na Kylo Rena a Rey ze Star Wars. Když jsem se to pak dozvěděla (autorka o tom také píše v poděkování), tak mi docvaklo, jak to neskutečně sedí. Daisy Ridley by se na roli Olive neskutečně hodila.
Je potvrzené, že z Hypotézy lásky bude film, ale jaké herce zvolí, to se ještě neví. Myslím, že bude velké zklamání pro fanoušky, pokud to nebudou tito herci… :D Ale i tak se na to samozřejmě těším.
Na knížce oceňuju také to, jak realisticky tam byla popsaná erotická scéna. Obecně to v knížkách moc nemusím, ale tohle bylo napsané fakt dobře.
Je to klasická romantická komedie, takže se tam samozřejmě musí udít nějaké „překážky“, které vám drásají nervy, protože je to chybou komunikace… já osobně z toho byla fakt na prášky. :D Ale to k tomuhle žánru prostě patří a o čem by to bylo, kdyby tam nebyla nějaká taková komplikace…
Celkově ale knížku vážně doporučuju, dávám 5 hvězdiček a těším se na další knihy autorky. Další dvě mají přijít v říjnu a listopadu.
Tato kniha vychází 9. února a vy si ji určitě pořiďte! :)))

8 29.01.2023

Páni! Tohle byla jízda! To se nedalo odložit!
Od Joy Fieldingové jsem četla zatím jen knihu Na špatném místě. Ale i tu jsem přečetla na moje poměry rekordně rychle. O Jane utíká jsem věděla už spoustu let. Řekla bych, že je to její neznámější kniha. Četla ji tenkrát má kamarádka na střední škole a hodně o ní básnila. Představte si, že vyšla už v roce 1991! To jsem ještě nebyla na světě! :D
Děj knihy se odehrává v roce 1990 a je to znát. Ještě nejsou mobily, doma nikdo nemá internet, lidé se odkázáni na pevné linky, adresáře, Zlaté stránky a knihovny… Ale rozhodně musím říct, že tahle knížka předčila svojí dobu. Není divu, že u nás vyšlo už páté vydání. Původní obálky byly dost hrozné, a tak jsem ráda, že jsme se letos dočkaly nové.
Rozhodně doporučuju všem, co mají rádi mega čtivé thrillery, protože tohle vás úplně pohltí. Budete otáčet stránku za stránkou, fandit Jane, aby si vzpomněla, kdo vlastně je a neustále měnit názor, jak to vlastně všechno bylo/bude…
Troufala bych si u tvrdit, že Joy Fielding tady udala jakýsi směr, jak budou všichni další tyto společenské thrillery psát. Je až neuvěřitelné, že je to přes 30 let!
Možná jsem byla trochu smutná z tohoto tématu, které si nakonec vybrala jako rozuzlení, ale věřím, že to v té době bylo opravdu šokující. Pokud máte načteno, leccos odhadnete předem, ale i tak podle mě budete chtít smeknout pomyslný klobouk před tím, jak je to dobře napsaná knížka a že perfektně funguje ještě dnes.
Určitě se těším na další Joyiny knihy. Díky bohu, že jich má už 30! :D Doufám, že i dalších se dočkáme v novém modernějším přebalu. :)

7 18.09.2022

Autorka legendárního Čtvrtého křídla nepíše jenom fantasy, ale má ráda také historické romány. Takže jsem se rozhodla, že i když se sice na Čtvrté křídlo nechystám, tak chci zjistit jak píše a jestli je vážně tak dobrá.
A jo – dobrá je. Její styl bych tady přirovnala k Natashe Lester.
Jde tu o osud dvou žen – prababičky a pravnučky. Prababička zemře v požehnaném věku a své pravnučce odkáže vše, co má. Dům i práva na své knihy, kterých jako velmi oblíbená americká autorka napsala velké množství. Jenže jeden román před smrtí nedopsala… a na ten má zálusk jeden mladý spisovatel, který by ho chtěl dopsat.
Musím říct, že mě tady bavily obě dvě linky úplně stejně a bylo velmi osvěžující mezi nimi přeskakovat, protože pokaždé jsem pak měla chuť zase na tu druhou.
Ačkoliv jsem podobných knížek už četla docela dost, hlavně těch z 2. světové války, nevadilo mi to a zažrala se do toho.
Z recenzí jsem věděla, že je tu velmi překvapivý závěr knihy, díky kterému je to celé ještě lepší. Ano, vymyšlené to je dobře, přesto jsem už něco takového v jedné knize četla, tak mě to tolik nešokovalo.
Bohužel jsem našla dvě věci, které mi tam logicky moc smysl nedávaly a nepochopila jsem, co se tím autorka snažila říct… proto jsem se nakonec rozhodla pro hvězdičky jenom 4, ačkoliv to celou dobu aspirovalo na 5.
Knížku nicméně fakt doporučuju a doufám, že Metafora vydá další její historické romance, protože bych si je přečetla s chutí.

6 20.04.2024

Když jsem četla v roce 2019 Pařížskou švadlenu jako mou úplně první knihu od autorky nenapadlo by mě, že se z autorky stane jedna z mých oblíbených, že budu chtít číst všechno, co napíše (teď už 4. knihu) a hlavně, že si získá takovou popularitu. :) Až Skříň plná Diora totiž spustila tu vlnu nadšených ohlasů na její psaní a historické příběhy.
Já se tomu nedivím. Ale na druhou stranu mám trochu obavu, že Skříň plná Diora byla opravdu tou nejlepší a teď už to bude velmi těžké překonat.
Třem životům Alix St. Pierr dávám opět 4 hvězdičky jako všem jejím předchozím knížkám. Zhltla jsem to jako malinu a vůbec se nenudila, ačkoliv je tahle knížka o dost střízlivější než všechny její předchozí knihy. Věnuje se jen dějové lince jedné postavy ačkoliv měla 3 životy. Hodně oceňuji, že jsme se zde tentokrát nemuseli trápit s linkou ze současnosti, protože tu většinou čtenáři moc nemuseli.
Jde tu o děj během války a po válce. Dějová linka během války mi přišla trochu nedotažená a klidně tam toho mohlo být víc, abych pochopila souvislosti a hlavně to i citově prožila
I tak ale oceňuju, že tu tentokrát nejsou žádné telenovely typu odhalování, kdo je koho příbuzný apod. Také romantika je tu hodně věrohodná.
Takže samozřejmě doporučuju a těším se na další knihy naší drahé Natashy! :D
Jen by se to tentokrát mohlo už týkat něčeho jiného než Paříže a Diora. To už si myslím, že se až moc opakuje.
Jo a taky hodně oceňuju, že se v příběhu objeví hrdinka z její předchozí knihy! :) Poznáte ji tam?

6 14.04.2023

Další skvělá kniha z pera Sally Hepworth. Předchozí knize Tchyně jsem dala pět hvězdiček a ani u této nemohu jinak. Nenašla jsem na ní jedinou chybu, nebo něco, co by mi nesedlo. Žrala jsem to začátku do konce, neskutečně dobře se to četlo a bylo to opravdu zajímavé a originální. Sally se mi prostě strefuje do vkusu a já se proto rozhodla, že si od ní přečtu postupně všechno. Ještě mě čeká Tajemství porodních bab a Rodina odvedle.
Ačkoliv to podle názvu a anotace není poznat, řeší se tu opravdu vážná témata. Tím nejzajímavějším je jistá odlišnost hlavní hrdinky. Fern je 28, je knihovnicí za přepážkou a má sestru-dvojče, která se jmenuje Rose. Jenže Fern trpí (jak jsem si sama dovolila vydedukovat, protože toto tam nikdy nebylo řečeno) asi jistou formou Aspergerova syndromu.
A protože jsem celkem nedávno četla už jednu knihu o této nemoci, a to knihu Nejsem jako vy od Jodi Picoult, bylo hrozně zajímavé, jak tato nemoc ovlivňovala život dospělé ženy. Její sestra, dvojče má zase cukrovku a obě vzpomínají na své dětství… Navíc Rose by si přála otěhotnět, ale nemůže. Ale Fern ano…Co je víc přirozené, než porodit dítě svému dvojčeti, když sama nemůže?
Sally napsala dobrý společenský román, který ale ke konci trochu vygradoval do thrilleru. Přesto by mi bohatě stačilo, kdyby to bylo jen o těch vztazích. Bylo to vážně geniálně napsané a ten závěr tomu dodal třešničku na dortu.
Moc vám tuto knížku doporučuju. Je to parádní čtení, co sfouknete ani nevíte jak.

6 26.09.2022

Taylor Jenkins Reid je právem jedna z nejoblíbenějších autorek hodně lidí, které znám. A já jsem od ní teď četla třetí knihu a opravdu jsem ji tam musela zařadit taky.
Malibu v plamenech bylo jednoduše úplně skvělé čtení, které mě bavilo od začátku do konce a šíleně jsem si to užila. Je ještě lepší než Daisy Jones, která mě také dostala… ale tohle? To nemělo jedinou chybu.
Bylo tam drama, byla tam romantika, byla tam legrace, pohoda, úžasná letní a plážová amosféra, ale zároveň spousta vážných témat, tragédií a lidské krutosti.
Příběh je o 4 sourozencích, kteří jsou všichni už dospělí, ale společně tvoří takovou nerozdělitelnou partu a pevnou rodinu. Jejich otec je jeden z nejslavnějších zpěváků (představovala jsem si trochu jako Johny Cashe) a jejich matka obyčejná holka, která zdědí po rodičích restauraci v Malibu. Není to ale jen o těch sourozencích, ale hlavní linkou je tam také vývoj vztahu právě rodičů. A to mě na tom bavilo úplně nejvíc.
Nina – nejstarší dcera uspořádá velkou párty, která má ale končit velkým požárem… a vy jste tak stále v napětí, co se tam všechno může stát a kdo ten požár způsobí…
No, zkrátka se mi před očima odehrával skvělý film, pořád jsem si představovala, kdo by hrdiny mohl hrát… a jaká hudba mi jim k tomu hrála (stále dokola jsem v hlavě měla dvě písníčky od Miley Cyrus – Malibu a Party in the USA ).
Nicméně fakt nejde o nějaké povrchní čtení, které neuspokojí i náročnějšího čtenáře… mně to místy připomínalo až filmy od Woodyho Allena.
Doporučuju a už se nemůžu dočkat, až u nás vyjde 7 manželů Evelyn Hugo.
Jo a taky potřebuju někdy do Malibu, prosím, prosím, Ježíšku.

6 14.04.2022

Kniha nominovaná na Magnesia literu. Zaslouženě? Za mě rozhodně ano! Marek Torčík je můj bývalý kolega z práce, takže nám o své knize nebo o svém životě (protože jde o vyprávění o jeho dospívání) něco málo vyprávěl už v práci. Když kniha pak vyšla, hned jsem si ji běžela koupit jako pyšná teta! :D A nechala jsem si ji od Marka při první příležitosti podepsat. A pak jsem se přihlásila do Book clubu, kde se tato kniha probírala. Marek tam byl také, vyprávěl, odpovídal na dotazy a diskutoval s námi a celé nám to dalo ještě lepší rozměr příběhu. Knížka je napsaná opravdu krásným a originálním stylem. Marek je také básník a na té knize je to znát Celé to vypráví tak, že hovoří sám k sobě, takže tím vzpomíná a rozkládá tak svou paměť. Třeba: „V 3:37 tě probudí telefon.“
Opravdu žasnu, jaký má Marek talent a byla jsem prostě celou dobu při čtení taková dojatá a jednoduše pyšná.
Protože Marka znám, věděla jsem, že jeho dospívání nebylo lehké, ale o to víc mě bolelo a zasáhlo o tom takto číst. Ta kniha má v sobě spoustu důležitých témat – šikana, homosexualita, odlišnost pleti, maloměsto, chudoba, nespravedlnost, rozvod rodičů
Rozhodně vám knihu doporučuju, pokud vás takové knihy a témata zajímají. Občas mi to trochu připomnělo i knihu od Zuzany Dostálové – Soběstačný. Je to smutné čtení, ale je rozhodně plné velké naděje, protože podívejte na Marka dnes! Je z něj úžasný spisovatel a my jsme si z jeho knihy sedli na zadek. Takže ať se jdou všichni šikanátoři světa bodnout :) Marku, ještě jednou gratuluju a doufám, že tu cenu dostaneš.

5 19.03.2024

Alan Rickman odešel příliš brzy. Bohužel ho mám spojeného tak nějak se smutkem, protože dvě jeho největší role (nebo spíš moje nejoblíbenější) byly vážné postavy, které měly smutný příběh. Konec Snapa je samozřejmě smutný, ale abych byla upřímná, každý rok strašně obrečím, když Emma Thomson v Lásce nebeské zjistí, že jí její manžel nespíš podvádí. Nebo spíš se k tomu chystá...
Vím, že byl Alan Rickman proslulý svým smyslem pro humor a krutou upřímností ale v téhle knize to nějak vůbec nevyzní.
Číst tyhle deníky tedy bylo vlastně dost smutné, protože i Alan Rickman je tu často vážný, nebo to tak působí. Na druhou stranu je skvělé, že mu můžete nahlédnout trochu do soukromí...
Já jsem osobně byla ze začátku trochu proti tomu. Vydávat někomu jeho soukromé a intimní deníky po smrti? Zvláštní... Souhlasil by s tím? Asi ne.
Ale nakonec rozumím tomu, proč vyšly. Je hezké, že se tímto opět zase trochu stal „nesmrtelným“ a jeho fanoušci si jeho knihu mohou přečíst a poznat ho lépe.
Netvrdím, že jsem úplně největší fanoušek tohoto herce, pořádně jsem ho viděla jen v těch dvou zmíněných rolí (+ Smrtonosná past samozřejmě, ale to jsem viděla jen jednou jedinkrát).
Knížku ale tak nějak nemůžu ohodnotit, protože se nečetla dobře. Byla vlastně dost nudná a zajímavých částí tam bylo málo.
Já se ale těším na audioknihu! Ta má vyjít v podání jeho dabéra Aleše Procházky a to bude podle mě naprosto úžasný zážitek. Takže jo, pustím se do ní pak znovu.
Já bych Vám asi taky doporučila spíš počkat na audio-verzi, ta čtená podoba je fakt poměrně nezáživná, když nejste fanoušek číslo 1.

Dystopický román od Celeste Ng. Téma je opět zaměřené na problémy asijských přistěhovalců, asijských Američanů a míšených rodin jako je tomu u autorky zvykem. Jen ta dystopie je tentokrát novinka, před tím to byly vždycky jen společenské romány
Celeste téma knihy pojala tak, že totalitní režim v Americe nastal po velké ekonomické krizi, kterou si vlastenečtí Američané vykládali tak, že za všechno může Čína. A do stejného pytle strčili úplně všechny Asiaty.
Zavedli nové zákony a nálada byla natolik protičínská, že Asiaté čelili neopodstatněnému útlaku, šikaně, byli pronásledováni a dokonce jim často i odebírali děti.
Abych byla upřímná, věrohodně a uvěřitelně to na mě nepůsobilo. Bylo to trochu vykonstruované. Žádný SKUTEČNÝ důvod k tomu nebyl. Nebylo tam nijak vysvětleno, jaký vliv Čína na americkou ekonomiku vlastně měla a co to způsobilo. Jen tam říkali: „Koukněte na Čínu, jak se jim daří a my tu nemáme co jíst!“ A to mi vadilo.
Ano, netvrdím, že to mají asijští Američané jednoduché, navíc po covidu, po vládě Donalda Trumpa a tak dále... ale politiku Číny tam schválně vůbec nezmiňovala. Jen z nich chtěla udělat oběť.
Vadilo mi také to, že tam více nepropracovala, jak by Amerika opravdu fungovala, kdyby přestala jakkoliv obchodně spolupracovat s Čínou. Jak by to bylo s dovozem všeho a podobně. V tomhle směru to bylo prostě strašně nedotažené a prvoplánové.
Musela jsem se od tohoto při čtení často snažit oprostit. Byla jsem prostě zvědavá, jak to celé pojme a jak to může dopadnout
Bohužel konec mě také dost vytočil a když jsem knížku dočetla, tak jsem úplně frustrovaně vzdychla. :D
Moc se mi také nelíbilo, že přeložili hrdinovu přezdívku a říkali mu v české verzi Ptáčku. To bylo divné. Myslím, že cílovka knížek Odeonek by rozhodně zvládla, kdyby tam zůstal originální „Bird“.
Na druhou stranu ale musím vyzdvihnout velkou čtivost a neustále napětí, co bude dál. Ačkoliv toho jsem se před čtením přesně bála – že mi to čtenářsky nesedne a já se s tím budu trápit. Styl Celeste se mi ale líbí, a proto jsem taky četla už třetí její knížku.
Zároveň mě hodně bavily symboly o příbězích s kočkami, to jsem samozřejmě jako velký kočkomil ocenila. :) Také propojení s pohádkami a zakázanými knížkami mi bylo sympatické.
Přesto úplně přesně nevím, jak knížku hodnotit a jestli můžu vyloženě říct, jestli se mi líbila, nebo ne.
Bohužel na mě ani citově nezapůsobila a to já brečím úplně u všeho, hlavně, když je někde probíraná rodina, mateřské city, nespravedlnost a podobně. Vím, že na konci, když tam byly příběhy více rodin, tak jsem brečet asi měla, protože to tam bylo ždímané hodně okatě, ale vůbec to se mnou nic neudělalo
Hodnotím 3 a půl hvězdičkami.
P.S. Pozor, knížka nemá uvozovky u přímé řeči. Někomu to může vadit. Já jsem se s tímhle smířila už u Sally Rooney, tak jsem si zvykla rychle, ale u Celeste jsem to viděla poprvé.

5 28.10.2023

Věděla jsem, že číst tuhle knihu bude zvláštní. A taky že ano.
Ten název se mi upřímně strašně příčí. Protože na mě působil jenom jako obchodní/marketingový tah, jak šokovat a knihu vyprodat. A to se taky díky tomu povedlo.
Zaslouží si někdo, abyste o něm řekli, že jste rádi, že zemřel? No nevím. Pro mě je to docela silná káva... A s tím jsem do toho taky šla.
Nechtěla jsem s autorkou už dopředu až moc sympatizovat a snažila se trochu pochopit i tu matku.
Ano, matka byla šílená, byl to případ do psychiatrické léčebny nic z toho, co dělala své dceři absolutně neschvaluju a nezlehčuju. Ale stejně se mi ten název knihy nelíbí!
Ale knížka je to fakt dobrá, velmi dobře napsaná, čtivá ale zas tak šokující vlastně není.
Nejvíc wtf momentů podle mě přijde až na konci, kdy se odkryjí takové dvě hodně zvláštní věci.
Rozumím tomu, proč Jennette tuto knihu napsala, bylo potřeba to ze sebe všechno dostat. Lidem vysvětlit, jaká je a proč taková je. To jsme všechno pochopili a nikdo ji vůbec nemá za zlé, že se z toho tímhle způsobem dostala.
Přesto si myslím, že jí její matka skutečně milovala (ano, až moc), ale je vlastně hodně smutné, že napsala knihu, kde píše, jak je ráda, že zemřela. Protože podle mého zas takový netvor nebyla. Jen to neměla v hlavě v pořádku
Těžko se mi ta knížka hodnotí. Nakonec jsem se rozhodla pro 4 hvězdičky, protože kdo jsem já abych je soudila a něco mi na tom všem přijde pořád strašně zvráceného. Asi jako když její matka všude vytahovala svou rakovinu, aby získala někde výhodu tak takhle nějak vnímám i ten název knihy. Kdyby se to jmenovalo jinak, tak k tomu budu taky přistupovat odlišně.

5 25.09.2023

Máte rádi romantické útěky od Julie Caplin? Mně přijde, že k této knize jsou lidé až moc přísní a k romantickým útěkům zase až moc shovívaví... :D
Já jsem si už dávno říkala, že by se mi od ní líbilo něco přímo z Londýna, protože už v Kavárně v Kodani popisovala Londýn nádherně, protože je vidět, že ho moc dobře zná. Já Londýn fakt miluju a tady ho popsala přesně tak, jak jsem chtěla. Klidně bych brala více knih z Londýna, prosím! :D
Takhle vánoční oddychovka je opravdu skvělá na vánoční pohodu... nedovedu si představit, že bych to četla v jiném období v roce... Leccos se tomu totiž pak dá odpustit. I to, že se to místy dost TÁÁÁHNE...
I přesto, že jsem se s tím místy dost prala, bylo to zbytečně zdlouhavé a knížka mohla mít klidně o 100 stran méně, tak jsem dostala přesně to, co jsem chtěla. V Londýně jsem letos v létě byla a docela dlouho jsme se tam s kamarádkami procházely po Notting Hillu, Portobello road, byly jsme i v Covent Garden, který je zde také často popisovaný… a tak jsem přesně věděla, kudy hlavní hrdinka chodí, jaké restaurace a kavárny zmiňuje a co jsem nevěděla, tak jsem si vygooglila a dokreslila si tak atmosféru ještě více.
Je zde hodně narážek na některé známé věci – například vánoční pásovec z Přátel, nebo se zde zkouší přesně taková vánoční hra z Betléma jako byla v závěru Lásky nebeské. Je tu tedy podle mě vidět jasná inspirace některými věcmi, ale mně to vůbec nevadilo, protože Jules vybírala to, co já mám ráda. Přišlo mi to skoro až jako kdyby to byl další z příběhů v Lásce nebeské. :)) Vlastně proč ne!
Velké plus je tu také to, že nejde o klasické přímočaré seznamování jako má Julie v romantických útěcích (nebo teda tak asi to aspoň myslím, ještě jsem je nečetla všechny, tak mě kdyžtak prosím nemlaťte a opravte mě :D), ale je tu trochu vážnější téma. Hrdinům stojí v cestě totiž hlavně to, že on už je ženatý a má malou dcerku…
Hodně jsem ocenila, že tu nešlo o vdovce, ale byla tu opravdu zajímavě popsané, jaké to je, když si dítě pořídí velká kariéristka, která nemá nakonec o dítě zas takový zájem a jak tím dítě trpí…
Musím také ocenit, že se zde hrdinové chovali tak, jak jsem čekala, že by se rozumní lidé měli chovat a neplácala jsem se do čela z nějakých jejich rozhodnutí.
Takže celkově můžu doporučit. Jen to chce nevzdat to moc brzy, protože ten rozjezd je opravdu hodně pomalý… A já se těším, až Londýn zase někdy navštívím, protože se aspoň podívám, jak vypadá Royal Opera House, kde Viola hrála v orchestru. :))

5 30.12.2022

Jodi je moje oblíbená autorka a touhle knihou to opět dokázala - i když má skoro 600 stránek, tak se četla vážně dobře. Navíc mi poskytla opravdu hodně informací a zase mě donutila přemýšlet…
Jodi si vybírá témata, na která chce ve společnosti nějak upozornit. Tentokrát jde o Aspergerův syndrom. Jacobovi je 18, má Aspergera a je obviněn z vraždy své vychovatelky. Udělal to? Pokud ano, uvědomoval si, co dělá? To se vám točí hlavou stále dokola a vy vůbec nevíte…
Jacob je fanouškem kriminálních případů a doma si pro radost dělá různé pokusy… otisky prstů, inscenuje místa činu a pak to chce vyřešit…
Takže nejenom že se zde dozvíte hodně o Aspergeru, tak taky o tom, jak se řeší připady. Navíc je u každé kapitoly nějaký zajímavý krimi případ…a až ke konci je vlastně popis tohoto případu mrtvé vychovatelky Jess.
Sice se nějaké věci stále opakovaly, autorka se fakt hodně snažila přiblížit tuto nemoc všem… bylo tu hodně soudního přelíčení, ale bizárem bylo, že se tam neřešilo vlastně, kdo je vrah, ale spíš to, jestli je Jacob příčetný.
…Ale i tak to bylo fakt tak čtivé, že se to četlo samo.
Nicméně to mohlo být opravdu o 200 stran tenčí. Ale zas to ukazovalo přesně to, jaký Jacob byl - prostě vždycky mluvil trochu z cesty a odbíhal od tématu, aby vyprávěl něco, co zajímalo jeho.
Nicméně fakt doporučuju a je to jedna z těch lepších knížek od autorky. Já navíc miluju, když je knížka vyprávěná z pohledu více osob a je velmi uvěřitelná. Takže jsem dostala to, co jsem chtěla. Krásné 4 hvězdičky. ⭐️⭐️⭐️⭐️

5 28.05.2022

Nejlepší kniha od Colleen Hoover? Za mě (zatím!) rozhodně ano.
Má naprosto skvělé originální ale těžké téma. Hlavní hrdince je 26 a vrací se z vězení, kde si odseděla 5 let za zabití. A dokonce během výkonu trestu porodila holčičku teď se musí pokusit zabojovat o to, aby ji vůbec mohla vídat.
Věděla jsem, že mě tohle téma bude hodně zajímat, ale bála jsem se, aby to zas nebylo něčím zkaženo. Mám to s Colleen totiž složité. Moc se mi líbí, jaká témata si vybírá, ale často mám problém s tím zpracováním.
Tady jsem vlastně neměla co vytknout. Možná bych to hlavní hrdince ještě trochu zkomplikovala nějakým soudním řízením (to by udělala Jodi Picoult ;D)
Ale ano! Je to úžasná kniha a já jsem brečela od začátku do konce a opravdu hodně mě to vzalo.
Mám pětiletou neteř, a tak jsem to fakt ořvala hodně.
Doporučuju a smekám před Colleen. Tohle by byl krásný film!
Joo a je tam malé koťátko :3 Takže palec nahoru i za to.

4 07.05.2023

Když jsem před dvěma měsíci četla knihu Vlk samotář od Jodi Picoult, říkala jsem si, že se moc těším na Knihu dvou cest a těšila se, že se mi bude líbit více Protože jsem se těšila na romantiku a na můj milovaný Egypt.
Bohužel mi ale tahle kniha fakt nesedla a šíleně jsem se u ní natrápila. :(
A to mě fakt mrzí, protože Jodi si zde vybrala mé absolutně milované téma.
Miluju Egypt a archeologii. Ale tady toho bylo tolik, že jsem se prostě strašně nudila.
Navíc mi vadilo, že jsem pointu celé knihy odhalila skoro hned u prvních kapitol. :( A proto se mi do čtení už skoro vůbec nechtělo, protože takové knížky moc nemám ráda.
Hlavní hrdinka mi také nebyla moc sympatická svým rozhodnutím opustit svou dceru a manžela (přitom mu udělala žárlivou scénu kvůli nějaké jiné ženě) a odjet za svou starou láskou do Egypta.
Nebylo to vůbec ono a musím říct, že jsem opravdu ráda, že už to mám za sebou. :(
Mrzí mě to.
Kdyby to byla jiná autorka asi už bych to s jejíma knížkama vzdala, ale já vím, že Jodi to opravdu umí mnohem lépe a hlavně čtivěji takže jí určitě zase někdy dám šanci.
Mám doma ještě nepřečtenou knihu Prostá pravda, tak snad se mi bude líbit

4 10.04.2023

"Měsíční svit a sladký hnus a žraloci a smrt a lítost a zvratky a naděje, a to všechno dohromady."
To je z knihy Papírový palác. Překvapeni? :D No, možná budete ještě více, až se do knihy pustíte.
Já jsem si tuhle větu musela poznamenat, protože podle mě nic lépe nevystihuje celý příběh.
Tahle knížka pro mě byla obrovským překvapením. A opravdu jsem ji četla často totálně s údivem a v šoku. :O
Myslím, že to si musíte přečíst, abyste pochopili, co tím mám na mysli Nechci vám samozřejmě nic spoilerovat, ale přišlo mi, že tady bylo snad VŠECHNO? A jak víte, to většinou nebývá úplně dobře.
Autorka už od začátku má neustále tendence šokovat a vytahovat z rukávu více a více bizarní a divno-scény. Nechutnosti. :O
Na obálku bych přidala několik trigger warnings. Prozrazovat vám je nebudu, ale pokud budete chtít, ráda vám je sdělím ve zprávách.
Kniha má být romantická. Já jsem tam tu romantiku cítila až úplně na konci. A to bylo málo. :(
Bohužel to na mě taky emočně nepůsobilo, jak asi mělo. Nebrečela jsem. Spíš jsem byla prostě stále víc a víc v šoku z toho všeho, co se tam dělo. A to bylo zároveň plus, protože to díky tomu bylo mega čtivé. Jakmile jsem se do ní pustila, tak se nedala pustit z ruky a já několikrát četla do rána.
Hlavní hrdinka nám vysvětluje celé své dětství a dospívání. Popisuje nám, jaké měla vztahy v rodině, jak se seznámila se svým nejlepším kamarádem Jonasem a jak s manželem Peterem Byl tam obsažený celý její život a že rozhodně vydal na knihu.
Na knížce musím taky vyzdvihnout, jak měla hrdinka ráda přírodu a jejich chalupu s přilehlými chatičkami. Sice se to nedá srovnávat s knihou Kde zpívají raci (a vážně, toho přirovnávání už bylo dost, ne? :D) ale příroda a taková ten prázdninová pohoda tu funguje dobře.
Přesto se to mou srdcovkou nestalo a pokud by byl film nebo seriál tak no, musím říct, by to byla vážně síla.
Dávám tři a půl hvězdičky a jsem zvědavá, co na tu budou říkat další čtenáři.

4 03.04.2023