zamilov.do.knih
komentáře u knih
Zachraň nás
Mona Kasten
z minulé recenze už asi víte, že z druhého dílu téhle série jsem moc nadšená nebyla. naštěstí třetí a závěrečný díl tak špatnej nebyl, ale k dokonalosti měl taky daleko. největší zádrhel asi vidím v tom, že všechny tři díly se točí kolem jamese a ruby a nebudu lhát, později už mi nepřišli tak zajímaví, aby se to všechno muselo být o nich. takže jsem ráda, že se tady objevilo víc z pohledů ostatních postav, ale stejně si pořád myslím, že kdyby série byla pojatá stejně jako autorčina série znovu (každá kniha zaměřená na jinej pár), líbilo by se mi to víc.
a neodpustím si zde nerýpnout do zvratu, který se na konci knihy objeví. zjevil se tam a za pár stránek hnedka vyřešil, přitom byl dost zásadní. kdybychom se ho dozvěděli dřív a kniha se věnovala jemu řešení, opět by to bylo lepší.
zkrátka a dobře, tahle série je dost průměrná. vztah jsem si vybudovala jenom k prvnímu dílu, který se mi jako jediný fakt líbil a navíc je to můj první a jediný recenzní výtisk, zbývající díly jsou dost... meah.
Zachraň se
Mona Kasten
eeh... no řeknu vám, že jak moc jsem byla překvapená z toho, jak moc se mi líbilo zachraň mě, tak stejně tak jsem byla překvapená z toho, jakej byl tenhle díl propad. vždyť se tady sakra nic nedělo! ruby hrozně přeháněla (na začátku jsem ji chápala, ale pozdějc mě začala fakt štvát s tím, jak pro jamese neměla žádné pochopení), james byl zase celkem vlezlej (jakoby jo, chtěl se omluvit a urovnat to, ale na druhou stranu za ruby občas dost dolízal a nenechal ji na pokoji), ember mi popravdě taky moc nesedla (přišla mi taková... dětinská? asi? nevím, teď mě nenapadá jiné vhodné slovo) a jak tak o tom přemýšlím, tak v tomhle díle mě srali vlastně všichni. ale třeba to nebyla chyba těch postav, třeba to bylo kvůli tomu, jak moc zlouhavý mi to přislo, a tak mě začalo otravovat všechno okolo.
jelikož mám přečtenou už celou sérii, můžu říct, že tohle je rozhodně nejslabší díl. kterej mě jenom naštval a nudil. ale nechci, abyste tuhle recenzi pochopili tak negativně. protože pravdou je, že stejně se mi na tom příběhu pár věcí líbilo. nebudu je ale konkrétně vyjmenovávat, protože to bychom tady byli dlouho, takže si je nechám do recenze na závěřečný díl. protože mám náladu nechat tady napsané své naštvané myšlenky. protože prostě musely ven.
čtu to po sobě znovu a znovu a pořád mi to nedává smysl. přijde mi, že jsem vám tady vlastně nic neřekla. a zní to, jako bych tu knihu chtěla spálit. ale tak to není! jen nevím, jak moc si musím vlepit, abych začala myslet racionálně a nenechala se unášet pocity. ale asi jsem holt na špatným proudu. tak snad se do další recenzenajdu změní vítr a najdu lepší kurz. takovej, kde se mi vrátí moje schopnosti psát srozumitelný recenze.
Jen 27 dnů
Alison Gervais
i když už tomu jsou dva měsíce, co jsem knihu dočetla, pořád z ní mám smíšené pocity. námět byl totiž fakt pecka, ale... jsou tam nějaká ale.
kluk, kterého skoro neznala, spáchal sebevraždu a když se jí naskytne šance vrátit se o 27 dní zpátky, rozhodne se ji přijmout a sebevraždě zabránit. v anotaci to znělo dost lákavě a ano, pořád si stojím za tím, že nápad je to skvělej, ale provedení se mi líbilo tak napůl. víte, on se jí prostě zjevil nějakej cizí chlap, jdou spolu do kavárny a podepíšou spolu smlouvu. a pak se prostě vrátí v čase. pořád nevím, co se mi na tom nelíbilo, ale to propojení contemporary a sci-fi mi v tomhle případě prostě přišlo divný. což je zvláštní, protože si nevzpomínám, že by mi to někdy dřív vadilo. nevím, jak jsem psala výše, jsem sama ze sebe zmatená.
ale zase nebudu lhát, bylo to fakt zajímavý. pořád mě prostě fascinuje ten fakt, že se vrátila a pokoušela se zachránit našeho záhadně uzavřenýho boye. ta linka mezi nimi mi na začátku přišla hrozně vtipně trapná, ale později byli hrdinové celkem cute, uznávám.
takže sečteno podtrženo, pořád jsem nepřišla na to, co mi v příběhu vadilo a nebudu lhát, už mě ta moje zmatenost přestává bavit. zato kniha mě bavila moc, byla napínavá, originální a (budu se opakovat) se skvělým nápadem. postavy byly taky fajn a jejich vztah se mi při čtení líbil vždycky víc a víc. pokud máte radi sci-fi, po knize byste měli sáhnout, protože (a tentokrát se opakuju naposled!) tu cestu časem s cílem vzkřísit jednoho fajn kluka, byste si neměli nechat ujít.
Královna stínů
Sarah J. Maas
Já už ani nevím, co sem psát, abych se pořád neopakovala. Protože ty moje recenze na tuhle sérii jsou pořad samý "je to boží" a "miluju to" a už mi přijde trapný to tady psát pořád dokola. Ale jak jinak vám mám říct, že to je úžasný? A že kromě světa začínám milovat i všechny romantický linky? Že si od tý série musím dát chvíli pauzu, jinak chytím pořádnou kocovinu? Tak moc dobrý to je.
Poslední let
Julie Clark
Poslední let. Knížka, která mě zaujala hned po přečtení prvních slov anotace. Námět záměny životů se mi pořád líbí, ořestože od doby, co jsem knihu četla, uběhl už nějaký ten čas. Proto mě o to víc mě mrzí, že mi kniha nesedla. Nemůžu říct, že potenciál knihy nebyl využitý, naopak, přislo mi, že témat se tam objevilo tak akorát a všechna byla dobře pobraná.
Hrdinky mi taky přišly fajn. Jasně, patří k tomu typu postav, které po dočtení hned zapomenete, protože zkrátka nebyly ničím extra, ale naopak mě ani ničím nevytáčely a přišlo mi, že jedlaly i celkem logicky, takže v nich chyba taky nebyla.
Nejvíc mi asi nesedl styl psaní. Možná to bylo způsobené menší čtecí krizí, která mě v té době sužovala, ale já jsem se pořád jaksi nemohla začíst. Myšlenkami jsem byla jinde, do čtení jsem se musela nutit, ale na druhou stranu jsem knihu nechtěla odložit, protože mě zajímal konec. Ten nakonec nebyl vůbec špatný a zvýšil moje hodnocení, které ale bohužel není moc vysoké, protože jsem se většinu knihy opravdu nudila.
Možná jsem měla vysoká očekávání. Možná jsem čekala něco jiného. Možná se na mně podepsala čtecí krize nebo kniha opravdu potřebovala trochu osekat, aby tam nebylo tolik hluchých částí, ve kterých se nic nedělo. Opravdu nevím, ale asi jsme si s knihou nebyli souzeni. Ale to se, jak i z osobního života vím, taky stává. To ale neznamená, že vám se líbit nemůže. Pokud vás thrillery baví, musíte počítat s tím, že Poslední let patří mezi slabší kousky, ale otevírá několik zajímavých témat, které stojí za vaši pozornost.
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
4,5
Po dočtení skvělého Skleněného trůnu jsem se hned pustila do druhého dílu a byla jsem opět unešená. Absolutně miluju ten svět, postavy a vibe tajemna, krvava a magična. Líbilo se mi, že se v knize pořád něco dělo a skoro nikdy jsem se nenudila. Romantická linka mě překvapila, vůbec by mě nenapadlo, že by se mohlo stát něco, co se nakonec mezi postavami stalo. Konec byl jeden velký zvrat a nemůžu se dočkat dalších dílů, protože to zatím vypadá na pořádný drama!
Otka: Ošklivá tlustá kamarádka
Kody Keplinger
3,5
Psaní téhle recenze jsem schválně dlouho odkládala, protože jsem doufala, že si na knihu udělám jasnější názor, když si ji nechám trochu uležet v hlavě. Tahle knížka totiž měla takový potenciál! Ze začátku mě všechno tak bavilo: hate to love romantika frajírka a tvrdohlavé hrdinky, vtipy, styl psaní, pohodová atmosféra a hlavně trochu badass hlavní hrdinka Bianca, která mi v mnoha situacích připomínala mě a která měla našlápnuto na jednu z nejlepších knižních postav, se kterými jsem se vůbec kdy setkala. V jednu chvíli bylo všechno až překvapivě úžasný, ale pak... se to nějak pokazilo. Bianca se začala chovat jako klasická pitomá hlavní hrdinka (začala lhát rodině i kamarádkám, nechtěla poslouchat svoje city, a proto radši začala randit s klukem, se kterým neměla žádnou chemii, a většinu svých problémů řešila sexem, při kterém se zamilovala do kluka, kterého nesnášela) a mně se všechny naděje na skvělou hlavní hrdinku rozsypaly jako domeček z karet. Weasley (to jméno mi mimochodem celou knihou hrozně vadilo, jsem si hold furt představovala hodnýho Rona z HP a ne sexy badboye ) mi sedl až ke konci knížky, kdy se Biance omluvil za to, že se choval jako kretén, a ostatní postavy už si ani nevybavuju, takže mi zřejmě nijak neutkvěly v hlavě (čtěte jako: nebyly ani dobrý, ani špatný).
Ani po měsíci nevím, jaký mám na knížku vlastně názor. Na jednu stranu se mi tak moc líbila, na druhou stranu mě ale taky dost zklamala. Kdyby tam pár prvků bylo jinak, rozhodně by byla adeptem na jednu z mých oblíbených romantik vůbec. Ale protože nad "co by kdyby" se nepřemýšlí, knihu hodnotím jako lepší průměr. Rozhodně vám ji doporučuju, ale musíte trochu snížit očekávání. Ale pokud máte rádi hate to love a hot bad boye, tak můžu říct, že se vám Otka bude moc líbit. A nakonec vás musím upozornit na fakt, že výše zmíněné slovo po dočtení určitě zařadíte do své mluvy. A to i když se budete sebevíc bránit.
Navždycky
Nofreeusernames (p)
Jako jo, je to místy praštěný, nesmyslný, slovo čokoláda čtete na každé stránce a postavy se občas chovají nelogicky, ale mně se tahle slaďárna líbila. Skvěle mi sedla na začátek prázdnin a zalíbil se mi Olin styl psaní, který mi připomínal styl Kasie West nebo Jenny Han, jenom s více vtípky a Harry Potter narážek. A k mému překvapení mi ten humor fakt sedl, nějaké hlášky mě i pobavily. Messangerové konverzace byly taky super ozvláštnění. Zkrátka pokud hledáte nějakou oddechovku na léto, Navždycky vám můžu doporučit, ale nečekejte nějaký velký zázrak, musíte do toho jít čistě jen jako do zlepšováku nálady.
Strmý pád
Bianca Iosivoni
Knížka se mi líbila, ale byla to jen průměrná romantika. A já mám ráda romantiky, které jsou něčím ozvláštněné, takže toto byl za mě bohužel jen lepší průměr. Hlavní postavy mi byly sympatické, někdy se ale chovaly dost dětinsky. Styl psaní byl spíše opisný, ale moc mi to nevadilo, k té knize mi ten styl seděl. Příběh je často propleten spoustou náhod a je to velké klišé, ale oddechovka je to dobrá. Romantická linka byla opět průměrná. V čem ale kniha pokulhává, je tempo. Začátek byl skvělý, bavilo mě to, ale později to začalo skřípat a prostřední část mě nudila. Rozjelo se to až ke konci a když už vypadalo, že bude konec, najednou jsme se dozvěděli důležitou informaci, stal se tam "zvrat" (pokud se to tak dá nazvat) a konec byl otevřený. Ale tak moc otevřený, že to vypadalo, jakoby autorka napsala strašnou bichly a pak se rozhodla ji rozdělit a ze čtenářů si udělat srandu.
Popravdě vůbec nevím, jaký počet hvězdiček mám této knize dát. Když jsem se totiž blížila ke konci, byla jsem rozhodnutá, že jí dám 7*/10*, jenže pak přišel konec a už jsem si nebyla tak jistá. Knížky nebyla špatná, ale nebyl to ani žádný zázrak. Popravdě si myslím, že tahle knížka se v mé hlavě udrží jen proto, že to byla moje první štafeta a kvůli té krásné obálce. Kdyby za mnou ale někdo přišel a zeptal se mě, jestli bych mu tuhle knihu doporučila, asi bych odpověděla: "Klidně si ji přečti, ale už jsem četla i lepší romanťárny."
~
6*/10*
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Za mě je tohle nejlepší díl série. Vztah Feyre a Rhysanda byl skvělý (stejně jako v předchozím díle, jen zde bylo méně sexuálních scén, což mi vůbec nevadilo – právě naopak) a všechny postavy byly skvěle napsané, měly svou osobnost a moc se mi líbily (více jsem je rozebírala v recenzi na předchozí díl série). Chtěla bych ale vypíchnout Nestu, která mě někdy svým chováním fakt štvala, ale její osobnost se mi přesto líbila a ve finále se z ní vyklubala fakt super postava. Kniha byla nabitá akcí, obsahovala spoustu zápletek a zvratů a když jsem četla scény s válkou, ani jsem nerozdýchala minulý zvrat a hned se stal další. Pokud mě alespoň trochu znáte (osobně či skrz instagram), víte, že akčňáky zbožňuju, takže tahle knihy pro mě byla skvělým společníkem. Ještě okrajově zmíním, že svět a všechny fantasy prvky se mi opět líbily (jako v předchozích dílech). Ale pokud bych mohla zmínit jednu věc, která se mi moc nelíbila, byla to jedna určitá scéna, kdy skončila válka. (SPOILER: Když Rhys umřel, byla jsem smutná, to ano. Ale když ho za pár stránek opět oživily, sakra, to mě naštvalo. Jaký to tedy mělo význam? Nešlo to napsat bez té smrti? Podle mě by Kotlík scelili i tak. A pokud někdo bude namítat: V prvním díle Feyre ožít musela, jinak by série nemohla pokračovat a její smrt jen dokázala to, jaká je Amarantha mrcha. Ale tady mi to přišlo fakt zbytečné.) Ale jsem tuto část knize odpustit a knihu zhodnotit velmi dobře, protože se mi opravdu moc líbila a knihu plnou zvratů a zápletek vždy dokážu ocenit.
Závěr? Celou sérii vám můžu jen doporučit. Pokud jde fanoušky fantasy, tohle vás nesmí minout. A vlastně i pokud jste zastánci romantiky. A popravdě, těším se na doplňkový díl. Tak snad ty knihovny (a vlastně všechno – školy, restaurace, kavárny, ...) brzy otevřou.
~
10*/10*
Dívka, která nepřestala věřit pohádkám
Marcia Grad
Nedotčeno. Popravdě tahle knížka se mi vůbec nelíbila. Sice obsahuje dobré myšlenky o tom, jak se vyrovnat s problémy, ale jinak byla strašně nuda a bylo to na mě moc dětinské. Hodnotím 2*/10* a tuhle knížku už nechci znovu držet v ruce!
Kdybych tě našla
Ava Dellaira
Kniha se mi narozdíl od knihy Dopisy na konec světa od stejné autorky moc líbila. A to je pro mě překvapující, protože právě zmíněná kniha se mi vůbec nelíbila, hlavně proto, že mi nesedly postavy. V knize Kdybych tě našla jsem si postavy zamilovala. Kniha je rozdělená na dvě části, na část v přítomnosti z pohledu Angie a na část z minulosti z pohledu Marilyn, Angiiny matky. Více se mi líbily části z pohledu Marilyn, protože tam jsem si zamilovala dvě hlavní postavy, Marilyn a Jamese. Kniha je psaná v er-formě, což byl pro mě oproti Dopisům na konec světa nezvyk, protože ty byly psány v ich-formě, ale po čase jsem si přivykla a kochala se stylem psaní autorky a jazykovými prostředky autorky. Ale hlavním důvodem, proč se mi kniha tak moc líbila, byl ten, že kniha ve mně při čtení vyvolala spoustu pocitů. Při čtení jsem se culila, protože mezi postavami byla chemie a měly se moc rádi, byla jsem napjatá, jak kniha dopadne, byla jsem naštvaná na jednu zlou postavu a brečela jsem, když se dozvíme pravdu o otci Angie. A hlavně kvůli vyvolaným pocitům a dobrým postavám budu knihu hodnotit vysoce, přestože na začátku mi trvalo se začíst a někdy se děj táhl. I přes tyto věci knihu hodnotím velmi kladně, protože kniha je pro mě dokonalou YA romantikou.
~
9*/10*
Dopisy na konec světa
Ava Dellaira
(SPOILER) Přestože kniha obsahovala krásné myšlenky a nápad s dopisy mrtvým lidem mi přijde originální a pěkný, kniha nebude mojí oblíbenou. Největším problémem téhle knihy mi přišly postavy. Nenašla jsem žádnou, která by mi byla sympatická. Laurel mi přišla strašně ufňukaná (vím, že jí umřela sestra, ale i tak), v průběhu knihy se strašně změnila (byla obyčejná, tichá myška a pak začala kouřit a pít alkohol, je jí 15) a chovala se nesmyslně. Její sestra (předtím než umřela) pila do opilosti, kouřila, chodila na tajňačku na párty a byla něco podobného jako Aljaška z Hledání Aljašky. Laurel ji měla jako svůj vzor, což bych já vůbec neudělala. Ostatní postavy mě buď také štvaly nebo byly nevýrazné. Také se mi nelíbilo časté kouření a pití alkoholu. Při čtení jsem chytala depky a byla jsem znechucená a znuděná. Dvě stě stránkovou knihu jsem četla týden, což vypovídá o tom, že mě moc nebavila. Závěrem, kniha si určitě najde svoje oblíbence, já mezi ně ale nepatřím. Četla jsem i lepší YA romány.
~
5*/10*
Střechy Paříže
Katherine Rundell
Předem říkám, že kniha je určená pro mladší čtenáře než jsem já. Už před lety jsem si ji chtěla půjčit v knihovně, ale bohužel byla vždy, když jsem knihovnu navštívila, vypůjčená. Po čase jsem na ni zapomněla a vzpomněla jsem si na ni až teď v mých 15 letech. Mrzelo mě, že jsem si tuhle knížku nepřečetla, přestože jsem po ní toužila. A tak jsem to chtěla napravit. A jsem moc ráda, že jsem se tak rozhodla. Knížku jsem přečetla jedním dechem za tři dny a moc se mi líbila, přestože je spíše dětská. Sophie byla přesně taková malá holčička, jakou jsem vídala v knihách, které jsem četla v mých 12 letech. Milá, nebojácná, někdy i tvrdohlavá. Charles byl hodný a starostlivý a o Sophie se staral jako o vlastní. Líbil se mi příběh, kdy Sophie chtěla najít svoji maminku a při kterém jsem cítila i trochu napětí, a i prostředí pařížských střech. A jsem také ráda (menší spoiler) za šťastný konec. Jedním slovem mi kniha přišla milá. A pokud hledáte nějaké čtení na odlehčenou, tahle je ideální. A troufám si říct, že ji také přečtete za pár dní.
~
9*/10*
Tisíc kousků tebe
Claudia Gray (p)
Bezpochyby jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla! Když jsem knihu začínala číst, neměla jsem žádná očekávání a nečekala jsem od ní nic velkého. A proto mě překvapilo, jak moc se mi kniha líbila. Líbil se mi nápad cestování mezi dimenzemi a jak v jiné dimenzi žijeme jiné životy, ale přesto jsme si podobní. A Ruská dimenzi byla úžasná! Zamilovala jsem si hlavní postavy. Marguerite mi byla vlastnostmi podobná a ve spoustě situacích se zachovala stejně jako bych se sama zachovala. Nebyla otravná a nedělala nesmyslné věci. Paul byl také boží a doteď na něj mám crush. Theo byl také skvělý a u nějakých jeho hlášek jsem se fakt pobavila. Záporáci byli přesně takoví, jací mají být a při čtení jsem je opravdu nesnášela. V knize bylo hodně zvratů, ale všechny dávaly smysl a nějaké jsem četla s pusou otevřenou překvapením. Také se mi líbilo, že i když je kniha v žánru sci-fi, měla i romantickou linku a tu jsem zbožňovala. Díky sci-fi má ale kniha nějakou přidanou hodnotu než klasická (a nudná) romanťárna. Po dočtení knihy jsem páděla do knihovny a půjčila jsem si pokračování série, protože kniha mě naprosto ohromila a dokonce mě i rozbrečela, což je u mě docela vzácné, protože mě málo která kniha rozbrečí. Tuhle knihu vám všem doporučuji!
~
10*/10*
Návštěva staré dámy
Friedrich Dürrenmatt
tohle drama v maturitní četbě nemáme, ale když jsme se o dürrenmattovi učili, tak mě zaujala jedna replika, kterou nám profesor odříkal. "svět ze mě udělal děvku a já z něj udělám bordel." tohle jsem si prostě musela přečíst.
bohužel jsem měla asi moc velká očekávání a nakonec mě příběh zas tak moc nebavil, i když teda námět a motiv kolektivní viny považuju za originální a povedeně zpracovaný. jen jsem možná čekala větší spád děje nebo trochu víc cool hlášek staré dámy nebo nevím, prostě mi tam něco chybělo.
Krvavá svatba
Federico García Lorca
tohle byla moc fajn hra! jednoduché repliky, španělský folklór a lehce mystická atmosféra, to všechno knize dodávalo na čtivosti a napínavosti. přečetla jsem to hnedka a po dlouhé době to byla kniha z méhi seznamu maturitní četby, která mě fakt bavila. můžu jenom doporučit!
Na jedné vlně
Jenn Bennett
tahle knížka pro mě byla zklamáním. ne že by byla vyloženě špatná, ale když ji porovnám s kudy ke hvězdám a když si vzpomenu, jaká jsem měla očekávání, tak prostě vím, že jsem čekala víc. byla sice čtivá a vlastně mě i bavila, ale bohužel nepřišla mi ničím extra. kudy ke hvězdám jsem četla před dvěma rokama a ten příběh si pořád pamatuju, zato na jedné vlně jsem četla před měsícem a už si pořádně nevzpomínám, o čem to vlastně bylo.
za ten nejhlavnější problém na téhle knize však jednoznačně považuju anotaci, která mi prostě zkazila celej požitek ze čtení tím, že mi prozradila věc, která mi měla vrtat hlavou po celou dobu čtení. kdybych bývala prožívala s hrdinkou ty rozpory emocí, kdy měla ráda dva kluky najednou, možná by moje recenze byla jiná. ale tím, že jsem už od začátku věděla, jak to s nima je, tak ta celá linka s dvěma kluky byla s prominutím úplně o hovně. mrzí mě to, protože postavy byly moc fajn a prostředí se mi taky moc líbilo, ale ta anotace mi prostě zkazila celej dojem ze čtení. bylo to jako by mi někdo vyspoileroval konec a já byla ochuzená o zvrat a napětí. nebýt té anotace, tak možná knihu hodnotím mnohem pozitivněji, ale takhle ji bohužel považuju za zklamání.
Alespoň pár kapitol navíc
Amélie Salingerová
pokud se vám alespoň prozatím líbilo, tak se vám tahle brožurka bude určitě líbit taky. jsou tam dvě bonusové kapitoly, úsměvný překlepy a krátký články od betačtenářů. je to prostě takový příjemný doplnění k příběhu.