ZaS komentáře u knih

V tomto románu Baar očividně směřoval děj k desateru - zatímco první část je věnovaná pátému přikázání, druhá polovina knihy se zaměřuje na čtvrté. Vše je potom propojeno hlavní postavou hádavé a nepřející ženy, která je v obou částech hlavním katalyzátorem všech dramat. Bohužel tím, jak ji autor potřeboval do některých situací 'vmanipulovat', trochu ztrácí na věrohodnosti. Její náhlá povahová změna se dá pochopit jednou, ale ne třikrát.
Nicméně na čtivosti to knize nijak neubírá a Baarův laskavý vypravěčský styl je jako vždy zárukou spokojenosti.

1 28.11.2023

Velmi zvláštní kniha. Četl jsem ji v době vydání, tehdy pod vlivem Foucaultova kyvadla a moc mě nenadchla. Teď jsem se k ní vrátil a nemůžu říct, že o dvacet let zkušenější ji vidím o moc jinak. Stále mi totiž uniká smysl. Asi budu muset ještě počkat... :-)
Technicky vzato je to hodně těžké na čtení. Děj je roztříštěný do mnoha rovin, přičemž přechody mezi nimi jsou místy až stroboskopické. Dělící prvky nejsou, takže jeden děj plynule přechází v jiný. Ne že by se v tom nedalo orientovat, ale je to místy hodně těžké.
Daleko horší ale je obsahová stránka. Jde o mišmaš všech amerických konspiračních teorií. (To "amerických" znamená, že některé k nám ani nedoputovaly nebo jen velmi okrajově. ) Nutno ovšem podotknout, že kniha byla napsaná přd rokem 1975, takže konspirace jsou poplatné té době. Přesto ale pozorný čtenář najde pár zarážejících témat, která jsou dnes navýsost aktuální (např. RNA).
Co mi ale uniká je smysl. Má to být jen zábavná férie typu "z pohádky do pohádky" nebo jde o otvírák myšlení pro lidi spící v matrixovských kokonech?

1 04.10.2023

Velmi dobře zpracovaná kniha na pomezí odborného a populárně-naučného textu. Čtivou formou autorka popisuje vše co souvisí s fenoménem katarů alias albigenských - od jejich kořenů až po zánik a dozvuky v evropském duchovním prostoru. Přesto že je tímto náboženským systémem zjevně fascinovaná, přistupuje k tématu kriticky a rozporuje celou řadu romantických představ i vědeckých teorií. Pro zájemce o tematiku nelze než vřele doporučit.

1 13.08.2023

Velmi zajímavá kniha vzpomínek na první světovou válku. Od zákopů východní fronty, přes zajatecký pracovní tábor až po legie. Neupravené vyprávění poskytuje nejautentičtější pohled na válku. Bez příkras a pozdějších doplňků. V mnoha ohledech to změní vnímání legií, ale na druhou stranu je "zlidští".

1 29.05.2023

Neortodoxní pohled na skrytou historii a skutečnou tvář politiky. Pokud vás toto téma zajímá, asi se mnoho nového nedozvíte, ale i tak doporučuji přečíst.
Problematický je ale z mého pohledu styl; forma dialogu může v někom evokovat Platona, ale na mě působí spíše rušivě.

1 12.02.2023

Mír na Zemi je vyvrcholením druhé etapy Lemovy tvorby, více symbolické a filosofické. Bohužel děj už tu hraje pouze podružnou roli. To ale v důsledku znamená, že se kniha dost špatně čte. Nebýt občasných vizionářských poznámek (dvě z nich viz Thorirův kometář), asi bych ji odložil.
Suma sumárum jde o takovou šňůru perel. Bohužel množství perel neodpovídá délce šňůry ani její kvalitě. Za mě tedy jedna hvězda za děj a druhá za takřka prorocké pasáže. Dvě ještě přidám na závěr:
" Russel je nazýval érou jeskynní elektroniky. Šířil se analfabetismus, a to tím spíše, že nikdo už nemusel umět podepsat ani šek, protože stačil otisk palce..."
"Ale od té doby, co Nejvyšší soud prohlásil, že děti tak starosvětsky uvažujících osob mají právo se zříct otce i matky..."

1 22.01.2023

Podobné zpracování jako u Božské invaze, jen děj je přenesený do 60 let minulého století. Příběh je naprosto triviální. To podstatné, co tvoří knihu, jsou nábožensko-filosofické úvahy. Bohužel se Dick příliš točí dokola, takže druhá polovina je už méně čtivá než první. Opakování sice je matka moudrosti, ale u románů to neplatí. Takže i přes některé vynikající pasáže jen 4 hvězdy.

1 13.01.2023

Po několika kapitolách odloženo, neb jsem si potvrdil, že severští autoři prostě nejsou můj šálek... čehokoliv. Ale nezatracuji a třeba tomu ještě někdy dám druhou šanci.

Tuto knihu jsem v dobách své fascinace Dickem minul a jsem za to rád. Tehdy by mě nepochybně neoslovila. Dnes, po mnoha knihách a článcích věnujících se mj. učení albigenských, manicheismu a dalším gnostickým tématům, ji naopak považuji za velmi zajímavou.
Samotný děj je vcelku triviální. Na způsob Evangelia podle Leibowitze popisuje ameriku po jaderné válce, kde spolu soupeří dvě náboženství - přežívající zbytky křesťanství a nová víra v "boha hněvu". Její stoupenci vysílají nadaného malíře aby našel jejich boha a zachytil jeho podobu na stěně kostela. Celá pouť je absurdní a autor si s dějem spíše pohrává. To podstatné je podle mého názoru spíše ve filosofických úvahách, kam se prolíná Dickova kosmogonie, prezentovaná i v jiných dílech.
Suma sumárum - pokud hledáte akční sci-fi a je vám pod 50, tak knihu odložte na později. Pokud splňujete zmíněný věkový limit (popřípadě máte jiný důvod uvažovat o principech tohoto světa), máte filosofickou náladu a jste připraveni na Dickův velmi specifický způsob uvažování, mohla by vás kniha zaujmout. V tom případě ale doporučuji začít od doslovu.

1 27.12.2022

Dvě rozsáhlejší, titulní povídky mají jako společný prvek změnu v životním rytmu faráře. V prvním případě vyvolaném nemocí, ve druhém pak snahou o kariérní růst, nemocí zakončeném.
Kniha je doplněna kratší povídkou Tři kříže, která sice nepatří k nejlepším Baarovým pracem, ale týká se tématu stále aktuálního - workoholismu.
Jak už ale u Baara bývá zvykem, všechny příběhy mají více vrsetv a pronikají do nich další motivy. Z mého pohledu asi nejzajímavější je v "Žolince" dilema mezi láskou k bližním, kterou by měl mít farář už z principu jaksi "v popisu práce" a namísto toho staví na první místo psa. I toto téma je pro dnešní svět aktuální; dokonce aktuálnější než v době vzniku Baarovy povídky. Psů, kteří se mají lépe než mnozí lidé je bohužel stále víc a víc.

1 25.09.2022

Kniha na pomezí literatury faktu a románu, nejvíce evokuje literární obdobu tzv. 'hraných dokumentů'. Autor takřka hodinu po hodině popisuje průběh celorepublikového výpadku proudu na pozadí dvou 'protilehlých' světů - velkoměsta a malé vesnice.
Městská linka je logicky mnohem katastrofičtější, nicméně těm, co četli Elsbergův Blackout - Zítra bude pozdě případně Kyberbouři od Mathera, neposkytne nic nového. Vesnická linka je naopak až příliš idealizovaná a čiší z ní snaha o adoraci venkova. Ne, že bych s tímto názorem nesouhlasil, ale myslím si, že v mnoha případech by situace nebyla tak "snadná".
Z literárního hlediska je kniha silně pod průměrem současné produkce, ale dávám tři hvězdy navíc. Jednu za upozornění na ožehavé téma závislosti na elektřině, druhou za osvětu něčeho, co bych nazval sociálním prepperstvím, tedy důraz na to 'postarat se o sebe' sám a nespoléhat na stát, který je v mnoha ohledech nefunkční už nyní, natož pak v případě podobné katastrofy a třetí za poměrně výstižný popis fungování "deep state".

1 14.08.2022

Ve druhém dílu se o slovo hlásí jaro a s ním nejen jarní tradice, ale i polní práce. Ty přerušují jen nejvýznamnější křesťanské svátky - Velikonoce. My je většinou známe ve zkrácené podobě - někdo jako pondělní pomlázku, někdo jako prodloužený víkend a jiní jako "svatý týden". Baar je popisuje v celé šíři, nicméně středem děje je, stejně jako v prvním dílu spor o lesy. V souvislosti s ním ale autor odhaluje navozuje moho témat, která budou aktuální po celou dobu lidské existence. Za nejzajímavější pasáž považuji dilema Kristova poselství o lásce k bližním v kontrastu se sporem který sedláky trápí a kde přísné dodržení Nového zákona vede zákonitě k úpadku po generace budovaných gruntů. Král, který o tom obzvláště silně přemýšlí právě o Velikonocích dostává dvě "církevní dobrozdání", které jej uspokojí jen dočasně. A aby toho nebylo málo, chaos do jeho úvah vnáší paní komisarka, která se upíná k obrodě národa a triviální rozmíšky materiálního rázu šmahem odsuzuje.

1 14.08.2022

Platí stejné hodnocení jako u knihy "Podruhé na tomto světě" - jsou evidentně z jednoho vrhu. Tato je možná jen o málo víc orientovaná na křesťanskou víru. To jí na hodnocení nepřidává, ale ani neubírá; je to spíše konstatování.

1 28.04.2022

Slabší z Vrbových děl. Skládá se z jedné novely a několika povídek datovaných do období první světové války. Jejich společným znakem je neuzavřenost tématu. Na konci chybí jakýkoliv závěr neřku-li katarze, která by se vzhledem k tématům dala předpokládat.
Naprostá ztráta času.

1 19.04.2022

Zajímavé téma, ale pojaté poněkud 'bulvárním' stylem, což je dost sráží. Pokud v reinkarnaci věříte, ničím vás nepřekvapí. Pokud nevěříte, s největší pravděpodobností vás kniha nedonutí se nad tímto tématem hlouběji zamyslet.

1 14.04.2022

Sbírka povídek o věčném souboji člověka s ďáblem, který má mnoho podob, ale společnou podstatu - naše ego.
Obecně nejuznávanější je Kreutzerova sonáta; mě ale nejvíc zaujala titulní povídka a hlavně Otec Sergij, která asi nejvíc odráží autorovy názory i osudy.

1 26.03.2022

V pátém díle (respektive třetím v původní serii) se dostáváme z klasické space opery trochu do hájemství špionážních románů. Je to dané logikou věci, neboť Nadace začíná hledat svoji mladší sestru a na to nejsou ani tak potřeba rakety jako spíš psychologové a udělátka na kontrolu mozku. Nicméně stále velmi čtivé jako celá původní série.

1 22.11.2021

Má první knížka od Jana Vrby. Dostala se mi do rukou náhodně, což často bývá projevem osudu. V mém případě o tom nepochybuji.
Dějově velmi podobné Janu Cimburovi, nicméně z mého pohledu "o koňskou hlavu" za ním. Příběh chodského statku se odehrává v době první světové války a zrodu republiky; v širším kontextu pak na ploše tří generací. Osudy hlavních aktérů jsou podbarveny místy sociálními tématy, místy pak milostnou linkou v některých chvílích zabíhající až na dohled červené knihovny. Přesto jej vřele doporučuji všem, kdo mají rádi staré příběhy z vesnického prostředí.
PS - v knize je hojně využíváno chodské nářečí, což může lidem kteří je neznají činit drobné obtíže při "překladu" :-)

1 21.09.2021

Jednoduchá novela na pomezí červené knihovny a dívčího románu. Dějově triviální příběh 'herečky' a jejího mladého milence. Co chybí na ději, plně vyváží zajímavý styl psaní a hlavně bohatost jazyka. Nejvíc mě v tomto směru zaujaly milostné dopisy, které ve mě evokovaly vzpomínku na Dobrý proti severáku.
Doporučuji jako lehké čtení na prodloužený víkend na chatě (dá se to zvládnout za pár hodin).

1 16.06.2021

Vynikající povídky, které (alespoň pro mě) řadí Baara mezi nejlepší autory české literatury. Vřele doporučuji.

1 16.05.2021