ZaS ZaS komentáře u knih

☰ menu

Husitská epopej. II, 1416-1425 - za časů hejtmana Jana Žižky Husitská epopej. II, 1416-1425 - za časů hejtmana Jana Žižky Vlastimil Vondruška

Stejně dobré jako první díl, možná ještě o kousek lepší, tím jak postupně gradují všechny dějové linie. Začínám si na téhle epopeji vytvářet závislost... :-)

30.04.2017 5 z 5


Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. Vlastimil Vondruška

Vynikající kniha spojuje oba atributy typické pro Vondrušku - znalost středověku a čtivost. Zatímco Přemyslovská epopej je především historickým obrazem dobové politiky a naopak různé soudničky se zabívají spíše každodenním životem, Husitská epopej díky mnoha dějovým liniím zahrnuje vše. Vřele doporučuji.

23.04.2017 5 z 5


Krev na kapradí Krev na kapradí Vlastimil Vondruška

První část je zajímavější. Oldřich z Chlumu je takový český 'soudce Ti'. Druhá část už z principu připomíná čtení v černé kronice. I tak je ale celkem čtivě napsaná a co je podle mě nejdůležitější vždy dominuje spravedlnost. Prostě jiskra naděje ve zlých časech.
Schopnost autora precizně popsat dobové reálie už ani nekomentuji; je tím už dostatečně známý.
Pokud hledáte jednoduchou detektivku jako oddechové či přímo dovolenkové čtení, tak tohle je to pravé.

11.04.2017 4 z 5


Jáchymovští démoni Jáchymovští démoni Vlastimil Vondruška

Jednoduchý detektivní příběh. Nic mimořádného, ale příjemné oddychové čtení.

16.03.2017 4 z 5


Breviář pozitivní anarchie Breviář pozitivní anarchie Vlastimil Vondruška

Vynikající srovnání historických událostí se současným stavem společnosti, které vyvrací celou řadu mýtů šířených jak současnými medii, tak i politiky.
Vřele doporučuji!

06.03.2017 5 z 5


Matoucí encyklopedie Matoucí encyklopedie Saša Gr.

Famózní. Jedinečné. Vynikající. Vřele doporučuji. U některých hesel hrozí natržení bránice či zalknutí smíchem, takže čtěte opatrně :-)

09.02.2017 5 z 5


Tajemství ďáblovy bible Tajemství ďáblovy bible Arnošt Vašíček

Codex Gigas je sice středobodem, ale autor zabírá širší souvislosti, čímž hlavní téma poněkud trpí. Je ovšem otázka, jestli se o tomto díle dá říct víc. Na rozdíl od Nedobytné šifry mi chyběla jasnější struktura. Přesto dávám 4hvězdičky.

22.11.2016 4 z 5


Mlýn na mumie Mlýn na mumie Petr Stančík

Nemůžu říct, že bych se celou dobu chechtal, ale úsměvných momentů tam pár/dost je. Závisí to na tom jak vám sedne autorův humor. Je pravda, že v některých případech je tak absurdní, že už je na hraně nesmyslnosti.
Spíše mě zklamal závěr - celou dobu sledujeme vyšetřování velmi obskurních seriových vražd, ale finální rozuzlení žádné sherlockovské "vdyť je to přece jasné..." nepřináší. Bude to zjevně tím, že kniha je celá velmi fantaskní a více než o děj jde o filosofické úvahy. Obzvláště zajímavé jsou v tomto směru úvodní citáty ONO, které jsou jakoby "opsanými" pasážemi Protokolů.
Velmi otevřené, až naturalistické popisy milostného života inspektora Durmana ocení hlavně muži, nicméně velmi neortodoxní pokrmy mohou k volné tvorbě inspirovat každého gurmána.

07.11.2016 4 z 5


Legenda o Garonně Legenda o Garonně Jiří Mazurek

Kniha je zjevně silně ovlivněna Zelaznym. Má sice své slabiny ( především příliš velký počet postav vedoucí k malému prostoru pro vykreslení charakterů a nevyhraněnost vytvořeného světa, který je sice podobný tomu našemu, ale přesto to není on) nicméně klady je vysoce převyšují, takže pro fanoušky Amberu určitě bude představovat 'povinnou četbu'.

09.10.2016 4 z 5


Nebeský vězeň Nebeský vězeň Carlos Ruiz Zafón

Nemyslím si, že by to dávalo smysl bez předchozích dílů. Je to ale vykrádání Stínu větru - jakmile máte přečtenou tuto knihu, jsou další díly zytečné nebo alespoň nudné a nevythne to ani Fermín a jeho životní moudra :-)

17.09.2016 3 z 5


Stín větru Stín větru Carlos Ruiz Zafón

Podle mne poněkud přeceňovaná kniha. Záklaní myšlenka je dobrá, ale v některých detailech působí snaha o gotický román poněkud anachronicky až komicky. Stejně tak bych měl drobné výhrady k autorovu stylu vyprávění. Prostě - dá se to číst, ale není to úplně to pravé.

09.09.2016 3 z 5


Důstojník a špeh Důstojník a špeh Robert Harris

Precizní dílo zkušeného autora. Záhadou jen zůstává volba tématu - tenhle případ je notoricky známý (byť třeba ne do takového detailu) a hlavně je přes sto let starý. Stačí se ale zamyslet např. nad Harrisovým popisem sebevraždy Lemercier-Picarda a srovnat ji s kteroukoliv podivnou sebevraždou z poslední doby (třeba dr. Davida Kellyho) a je jasné, že podstata tématu - manipulace s veřejným míněním, likvidace nepohodlných jedinců ve "vyšším" státním zájmu a další mafiánské praktiky státního aparátu, jsou aktuálnější než v době kapitána Picquarta. Nakonec Edward Snowden není nic jiného než Picquart současnosti, jen znásobený tisíckrát.

13.08.2016 3 z 5


Nesnesitelná lehkost bytí Nesnesitelná lehkost bytí Milan Kundera

K téhle knize jsem se dostával hodně dlouho; asi jsem podvědomě tušil, že ve mě vyvolá rozoruplné pocity. Chvílemi precizní dílo přesahující hranice svého času, chvílemi nezajímavý spisek o lidech, jejichž jednání je mi cizí. To je ale tím, že mě generace osmašedesátníků míjí, ergo zůstává jen to obecné, co je společné všem lidem; a v téhle oblasti zůstávají skutečné perly knihy.

29.07.2016 3 z 5


Elementární částice Elementární částice Michel Houellebecq

Typický Houllebecq - silné myšlenky, slabší děj složící pouze k dokreslení autorových úvah a hodně erotických scén popsaných s náruživostí erotomana. V tomto případě o to intenzivnější, že tématem knihy je sexuální revoluce a její vývoj od 2.války až po současnost. V půlce jsem měl chuť knihu odložit, nicméně nakonec jsem ji s vypětím všech sil dočetl a stálo to za to - závěr knihy se přesouvá do oblasti sci fi a celé dílo po filosofické stránce katapultuje do kategirie "musíte přečíst".

29.07.2016 3 z 5


Ostrovy, lidé a strašidla Ostrovy, lidé a strašidla Eric Herne

Jeden z nejlepších cestopisů, které jsem kdy četl popisuje plavbu po ostrovech Indického oceánu. Kniha byla napsána v šedesátých letech, kdy například Seychelly byly ještě téměř liduprázdná oblast na konci světa. Vřele doporučuji všem romantikům.

13.07.2016 5 z 5


Sencislo9 Sencislo9 David Mitchell

Tohle je první Mitchell, kterého jsem nepřečetl na jeden zátah. První polovina je poměrně chaotická a z dějového hlediska nijak zvlášť zajímavá, takže jsem ji neustále odkládal. Teprve za stranou 200 se to trochu ustálí; děj dostane spád i smysl a nakonec dojde i na závan mitchellovského esoterična (jen s tím rozdílem, že tu nejde o reinkarnace, ale – jak jinak - o sny).
Z Mitchellových knih, které jsem zatím četl, asi nejslabší, což ale pořád bohatě stačí na velmi slušný nadprůměr.

08.07.2016 4 z 5


Podvolení Podvolení Michel Houellebecq

Z mého pohledu je román zajímavý spíše svým tématem než stylem či dějovou linkou. To ale je zjevně autorův zájem - primárně nejde o vlastní příběh vysokoškolského profesora ale o jeho myšlenky a především o popis konverze společnosti k islámu, nebo spíše jeho akceptaci.
Rohodně doporučuji přečíst.

19.06.2016 4 z 5


Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta David Mitchell

Začátek velmi rozpačitý, nicméně následně se děj rozvine do epických rozměrů. Další z Mitchellových vynikajících děl.

21.05.2016 5 z 5


Narrenturm Narrenturm Andrzej Sapkowski

kombinace historického románu a fantasy - reálné postavy a děje se prolínají s lehkými fantasy prvky. Výsledkem je velmi čtivý náhled na husitské války. Rozhodně poučnější než Zaklínač, ale přitom stejně napínavé. Pro českého čtenáře a milovníka fantasy povinná četba. :-)

21.05.2016 5 z 5


Nulté číslo Nulté číslo Umberto Eco

Po Pražském hřbitově, který byl totálně mimo a působí dojmem, že byl psán na zakázku, protože Eco v něm popřel sám sebe, se opět vrátil autor Foucaultova kyvadla. Koho zajímají konspirace, nedozví se asi nic nového, ale jak říká jeden z hrdinů, je zajímavé všechna jednotlivě známá fakta poskládat do jedné dějové linky. Pokud máte pocit, že jde o sci-fi, mýlíte se. Projekt Gladio byl a patrně stále je krutá realita dneška a jen ze samotného faktu, že je možné o tom klidně psát aniž by to velkému bratru nějak výrazně vadilo by nás mělo mrazit.
Co se týče stylu, je z něj patrné, že Eca už moc nebaví psát. Narozdíl od kyvadla nebo Jména růže si s dějem ani se slovy nehraje tak jako dříve, ale s ohledem na jeho věk je to asi pochopitelné.
Takže nečekejte nic než odlesk bývalé slávy, ale rozhodně nebudete zklamaní jako u pražského hřbitova.

04.01.2016 4 z 5