ZaS komentáře u knih
Stejně dobré jako první díl, možná ještě o kousek lepší, tím jak postupně gradují všechny dějové linie. Začínám si na téhle epopeji vytvářet závislost... :-)
Vynikající kniha spojuje oba atributy typické pro Vondrušku - znalost středověku a čtivost. Zatímco Přemyslovská epopej je především historickým obrazem dobové politiky a naopak různé soudničky se zabívají spíše každodenním životem, Husitská epopej díky mnoha dějovým liniím zahrnuje vše. Vřele doporučuji.
První část je zajímavější. Oldřich z Chlumu je takový český 'soudce Ti'. Druhá část už z principu připomíná čtení v černé kronice. I tak je ale celkem čtivě napsaná a co je podle mě nejdůležitější vždy dominuje spravedlnost. Prostě jiskra naděje ve zlých časech.
Schopnost autora precizně popsat dobové reálie už ani nekomentuji; je tím už dostatečně známý.
Pokud hledáte jednoduchou detektivku jako oddechové či přímo dovolenkové čtení, tak tohle je to pravé.
Jednoduchý detektivní příběh. Nic mimořádného, ale příjemné oddychové čtení.
Vynikající srovnání historických událostí se současným stavem společnosti, které vyvrací celou řadu mýtů šířených jak současnými medii, tak i politiky.
Vřele doporučuji!
Famózní. Jedinečné. Vynikající. Vřele doporučuji. U některých hesel hrozí natržení bránice či zalknutí smíchem, takže čtěte opatrně :-)
Codex Gigas je sice středobodem, ale autor zabírá širší souvislosti, čímž hlavní téma poněkud trpí. Je ovšem otázka, jestli se o tomto díle dá říct víc. Na rozdíl od Nedobytné šifry mi chyběla jasnější struktura. Přesto dávám 4hvězdičky.
Nemůžu říct, že bych se celou dobu chechtal, ale úsměvných momentů tam pár/dost je. Závisí to na tom jak vám sedne autorův humor. Je pravda, že v některých případech je tak absurdní, že už je na hraně nesmyslnosti.
Spíše mě zklamal závěr - celou dobu sledujeme vyšetřování velmi obskurních seriových vražd, ale finální rozuzlení žádné sherlockovské "vdyť je to přece jasné..." nepřináší. Bude to zjevně tím, že kniha je celá velmi fantaskní a více než o děj jde o filosofické úvahy. Obzvláště zajímavé jsou v tomto směru úvodní citáty ONO, které jsou jakoby "opsanými" pasážemi Protokolů.
Velmi otevřené, až naturalistické popisy milostného života inspektora Durmana ocení hlavně muži, nicméně velmi neortodoxní pokrmy mohou k volné tvorbě inspirovat každého gurmána.
Kniha je zjevně silně ovlivněna Zelaznym. Má sice své slabiny ( především příliš velký počet postav vedoucí k malému prostoru pro vykreslení charakterů a nevyhraněnost vytvořeného světa, který je sice podobný tomu našemu, ale přesto to není on) nicméně klady je vysoce převyšují, takže pro fanoušky Amberu určitě bude představovat 'povinnou četbu'.
Nemyslím si, že by to dávalo smysl bez předchozích dílů. Je to ale vykrádání Stínu větru - jakmile máte přečtenou tuto knihu, jsou další díly zytečné nebo alespoň nudné a nevythne to ani Fermín a jeho životní moudra :-)
Podle mne poněkud přeceňovaná kniha. Záklaní myšlenka je dobrá, ale v některých detailech působí snaha o gotický román poněkud anachronicky až komicky. Stejně tak bych měl drobné výhrady k autorovu stylu vyprávění. Prostě - dá se to číst, ale není to úplně to pravé.
Precizní dílo zkušeného autora. Záhadou jen zůstává volba tématu - tenhle případ je notoricky známý (byť třeba ne do takového detailu) a hlavně je přes sto let starý. Stačí se ale zamyslet např. nad Harrisovým popisem sebevraždy Lemercier-Picarda a srovnat ji s kteroukoliv podivnou sebevraždou z poslední doby (třeba dr. Davida Kellyho) a je jasné, že podstata tématu - manipulace s veřejným míněním, likvidace nepohodlných jedinců ve "vyšším" státním zájmu a další mafiánské praktiky státního aparátu, jsou aktuálnější než v době kapitána Picquarta. Nakonec Edward Snowden není nic jiného než Picquart současnosti, jen znásobený tisíckrát.
K téhle knize jsem se dostával hodně dlouho; asi jsem podvědomě tušil, že ve mě vyvolá rozoruplné pocity. Chvílemi precizní dílo přesahující hranice svého času, chvílemi nezajímavý spisek o lidech, jejichž jednání je mi cizí. To je ale tím, že mě generace osmašedesátníků míjí, ergo zůstává jen to obecné, co je společné všem lidem; a v téhle oblasti zůstávají skutečné perly knihy.
Typický Houllebecq - silné myšlenky, slabší děj složící pouze k dokreslení autorových úvah a hodně erotických scén popsaných s náruživostí erotomana. V tomto případě o to intenzivnější, že tématem knihy je sexuální revoluce a její vývoj od 2.války až po současnost. V půlce jsem měl chuť knihu odložit, nicméně nakonec jsem ji s vypětím všech sil dočetl a stálo to za to - závěr knihy se přesouvá do oblasti sci fi a celé dílo po filosofické stránce katapultuje do kategirie "musíte přečíst".
Jeden z nejlepších cestopisů, které jsem kdy četl popisuje plavbu po ostrovech Indického oceánu. Kniha byla napsána v šedesátých letech, kdy například Seychelly byly ještě téměř liduprázdná oblast na konci světa. Vřele doporučuji všem romantikům.
Tohle je první Mitchell, kterého jsem nepřečetl na jeden zátah. První polovina je poměrně chaotická a z dějového hlediska nijak zvlášť zajímavá, takže jsem ji neustále odkládal. Teprve za stranou 200 se to trochu ustálí; děj dostane spád i smysl a nakonec dojde i na závan mitchellovského esoterična (jen s tím rozdílem, že tu nejde o reinkarnace, ale – jak jinak - o sny).
Z Mitchellových knih, které jsem zatím četl, asi nejslabší, což ale pořád bohatě stačí na velmi slušný nadprůměr.
Z mého pohledu je román zajímavý spíše svým tématem než stylem či dějovou linkou. To ale je zjevně autorův zájem - primárně nejde o vlastní příběh vysokoškolského profesora ale o jeho myšlenky a především o popis konverze společnosti k islámu, nebo spíše jeho akceptaci.
Rohodně doporučuji přečíst.
Začátek velmi rozpačitý, nicméně následně se děj rozvine do epických rozměrů. Další z Mitchellových vynikajících děl.
kombinace historického románu a fantasy - reálné postavy a děje se prolínají s lehkými fantasy prvky. Výsledkem je velmi čtivý náhled na husitské války. Rozhodně poučnější než Zaklínač, ale přitom stejně napínavé. Pro českého čtenáře a milovníka fantasy povinná četba. :-)
Po Pražském hřbitově, který byl totálně mimo a působí dojmem, že byl psán na zakázku, protože Eco v něm popřel sám sebe, se opět vrátil autor Foucaultova kyvadla. Koho zajímají konspirace, nedozví se asi nic nového, ale jak říká jeden z hrdinů, je zajímavé všechna jednotlivě známá fakta poskládat do jedné dějové linky. Pokud máte pocit, že jde o sci-fi, mýlíte se. Projekt Gladio byl a patrně stále je krutá realita dneška a jen ze samotného faktu, že je možné o tom klidně psát aniž by to velkému bratru nějak výrazně vadilo by nás mělo mrazit.
Co se týče stylu, je z něj patrné, že Eca už moc nebaví psát. Narozdíl od kyvadla nebo Jména růže si s dějem ani se slovy nehraje tak jako dříve, ale s ohledem na jeho věk je to asi pochopitelné.
Takže nečekejte nic než odlesk bývalé slávy, ale rozhodně nebudete zklamaní jako u pražského hřbitova.