zdenka4808 komentáře u knih
Paní Karin, nechci vás honit, ale už se moc těším na druhý díl.
Od autorky jsem četla Dědinu (moc se mi líbila) a Chirurga. Tahle knížka byla něco jiného. Nikdy nepochopím, jak můžou být rodiče ke svým dětem tak necitelní. Máma dceru neustále kritizuje a ještě si myslí, že je to pro její dobro. Táta snad ještě horší. Po přečtení cítím vztek a beznaděj.
Líbilo se mi to, hlavně první polovina. Četla jsem a byla zvědavá, jak to všechno dopadne. Co je pravda a co lež? Dlouho mi to leželo v hlavě. Možná i kdyby to pravda nebyla, tak je zajímavé, co se odehrává v mysli lidí, kteří občas něco berou..
Kniha mě neskutečně rozčilovala, ale bohužel měl pan Orwell pravdu. Vždycky jsou lidé,kteří dřou, aby se všichni měli líp a na druhé straně jsou lidé, kteří toho zneužívají, aby se měli líp jen oni. Platilo to tenkrát a platí to i dnes.
Kniha je moc hezky napsaná, konec jsem obrečela.Je hrozné,co museli lidé za války prožít a jaké šrámy na duši si z toho odnesli. Haně jsem z počátku měla za zlé, že je taková nepřístupná, ale poté, co jsem knihu dočetla, mě to už nepřekvapuje. Knihu určitě doporučuji.
Moje druhá kníha od M. Klevisové. Velmi se mi líbí styl, jakým autorka píše. Starý mlýn, samota a zavražděná žena. Musím se přiznat, že jsem se docela bála, ale je toho tak akorát. Už se těším na další příběh ze série.
Toto byla moje první kniha od autorky a moc se mi líbila. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout, pořád se v té malé vesničce u hranic s Rakouskem něco dělo. Autorka umí vyvolat napětí i zvědavost, jak to bude celé pokračovat. Možností je tolik. Na závěr se všechno dozvíte:-) Doporučuji.
Držela jsem Betty pěsti, aby to všechno zvládla. Islám, válka, na všechno mít svolení od manžela, ani se jí nedivím, že se chtěla vrátit. Zvlášť když musela zůstat v Iránu proti své vůli. Bylo mi líto i těch převaděčů, že žijí v takové bídě.
Obsah knihy (povinné četby) jsem před lety od někoho opsala a vůbec by mě nenapadlo něco takového číst. Teď jsem si tuto klasiku celkem se zájmem přečetla a musím uznat, že Dostojevský psát rozhodně uměl a tu tíseň dokázal mistrně vyjádřit. Raskolnikova jsem ale nepochopila ani nelitovala. Oč byl on - frustrovaný, vznětlivý a hlavně líný muž lepší nežli nějaká babka - lichvářka. Proč by zrovna on měl být ten lepší člověk. Podle mě to byl podivín, který litoval jen sám sebe, že to tak zpackal.
Zvláštní nádherná kniha.S paní Dallowayovou prožijete jeden den, jeden večírek, ale poznáme ji i jako mladou dívku z myšlenek a vzpomínek, které se jí ten den honí hlavou. Nic není, jak bývalo, možná je to trochu smutné zjištění, ale život jde dál...Jsme pořád trochu stejní a zároveň i úplně jiní. Ovšem styl, kterým je kniha napsaná jsem milovala a nenáviděla zároveň. Chvíli nádherné, chvíli nudné a složité, že jsem musela číst znovu. Mě to ale chytlo a nepustilo.
Krásný, mystický, syrový příběh. Některé části jsem přečetla dvakrát, abych se zorientovala, ale jinak jsem nadšená.
Četla jsem Žítkovské bohyně, tak jsem chtěla zkusit nějakou další knihu od autorky. Moc se mi líbí styl vyprávění, úplně slyším klapání tkalcovských strojů a život v brněnské fabrice před více než dvěma sty lety. Skoro je mi smutno,že by měl být příběh těchto lidí zapomenut.
Tchýně byla teda hrozná babice, ale knížka se mi moc líbila. Tenhle místy i černý humor mám ráda.
Kniha se mi moc líbila, hlavně krásný jazyk, kterým je napsána.
Začátek se mi líbil, také kapitola o autobusové zastávce, ale závěr takový nijaký. Nesnáším manželku, tak dožiju jako dement, trochu zvláštní nápad.
Moc se mi to líbilo,četlo se to samo a to nářečí tomu dodávalo patřičnou atmosféru.Pro mě to bylo takové nostalgické vzpomínání na dětství. Babička, ďědeček, zabíjačka,při které se sjelo celé příbuzenstvo, kočky na půdě. Určitě zkusím i další autorčina díla.
Kniha se čte moc dobře. Je vidět, že autorka ví, jak to v nemocnici chodí.
První polovina knihy mě moc nebavila. Kritika všeho a všech a u té politiky to bylo dle mého názoru až za hranou. Druhá polovina mě docela bavila, jsou to sice jen obecné rady, ale za zamyšlení určitě stojí.
Kniha se četla velmi dobře. Paní Květa možná nebyla ta éterická bytost, kterou známe z TV, ale normální ženská s osobitým pohledem na život. Líbila se mi i druhá část knihy v níž je popisován její boj s nemocí.
Moc smutný příběh. Jaký je rozdíl mezi mentálně postiženým chlapcem a géniem? Velký. Ale další stránkou osobnosti je její citový život. Co je pro šťastný život člověka to nejdůležitější? Zvýšíme ti IQ, ale budeš šťastný? Každé pro má i své proti.