zdennyrakky komentáře u knih

Má pravdu ten, kdo píše, že to není kniha pro každého. Po sto stránkách už asi tuším, co tím chtěl básník říct, ale prostě mě to nebaví. Podobně jako někoho nebaví Švejk, jinýho zase Pan Kaplan, co má stále třídu rád, holt každej máme jinej šálek čaje...

Strašný. Příšerný. Antiučebnice. Chaos. Blábol. Nevstřícnost vůči čtenáři a sadismus vůči začínajícímu studentovi češtiny, který se z toho má naučit na první zkoušku. Občas autor vysvětluje notoricky známá cizí slova, jako kdyby měl čtenáře za debila, občas zvrací naprosto nesrozumitelné shluky nevysvětlených odborných termínů. Přitom to má být ÚVOD do studia literatury, ne odborné dílo pro vystudované bohemisty. A nejvíc mě fascinuje, že tenhle pan profesor přes jazyk a literaturu neumí ani psát, ani pořádně česky. Vyhni se tomu, jestli můžeš.

Malá ukázka:
"... epická fikce nepracuje s elementy, nýbrž se segmenty. Jestliže poziční iterace a ekvivalence elementů v lyrice vede k simultaneizaci vytvářející komplexní konfigurace těchto elementů, pak epika pracuje s motivační implikací segmentů, která je zdrojem sukcesivity..." - WTF??

5 02.07.2020

Smíšené dojmy. Občas strhující či neuvěřitelně dojemné. Občas nuda, místy k ukousání. Opravdu nevím, jestli jde o geniálně vystavěné dílo, nebo o propracovanou spekulaci s pocity čtenářů (a s vyprávěným příběhem, samozřejmě) a krasomluvu. Připomíná mi to Pucciniho opery s těmi velkými áriemi, při nichž jedno oko nezůstane suché a po nichž následují nekonečné aplausy (jako tady :-)). Geniální kýč, řekl bych. Věřím ale tomu, že zdejší patos není falešný, že to autor psal v roce 1939 opravdu ze srdce. P. S. Možná jsem jen neměl předtím číst Vzpomínky staré paruky, které jsou námětem tak podobné, ale zpracováním a vyzněním tak odlišné.

5 15.04.2020

Nemám rád detektivky! Ale tohle není ani tak detektivka jako hlavně naprosto fantastický román o lidech s bravurním vykreslením charakterů a strhující příběh s neuvěřitelně romantickou (v pravém slova smyslu!) atmosférou. Neoficiálně dávám šest hvězd :-)

5 16.02.2018

Četl jsem tuhle knihu (a nedočetl) na střední škole a vnímal jsem ji podobně jako uživatel jadran - jako sebestřednou, útočnou a fakt hodně hnusnou vůči řadě lidí. Opravdu se mě dotkly dehonestující zmínky o Emilu Zátopkovi, Františku Kožíkovi... Přitom kým byl sám Pavel Kohout v době, kdy věšeli dr. Horákovou. Kdoví, jak bych vnímal tuhle knihu dneska. Možná se do ní znovu pustím, ale moc se mi nechce, pamatuju si, že byla skrznaskrz prosáklá autorovou arogancí, a takové autory a knihy já nerad...

Jedinečně zábavná kniha, která je především mistrovským dílem prof. Antonína Přidala. Bohužel jsem četl napřed ji a pak teprve otevřel první kaplanovskou knihu v překladu Pavla Eisnera - a ta už mě nebavila ani trochu. I rozhlasová adaptace, třebaže s vynikajícím Miroslavem Donutilem, mi připadala jako chabý odvar geniálního Přidalova Kaplana na papíře.

5 10.06.2016

Nesnáším detektivky, knihy o zločinech mě prostě odpuzují. Ale tohle bylo hlavně o rozmanitých lidských povahách a vítězství dobra nad zlem, jako v pohádkách :-) Vlastní příběh je geniálně zkomponovaný, napínavý až k prasknutí, a vyprávění má úchvatnou atmosféru. Nechce se mi věřit, že autor byl vrstevníkem např. Boženy Němcové. Ale to asi dělá ten moderní překlad, mimochodem skvostný.

4 21.05.2023

Hvezdy nedavam, protoze odkladam nedocteno. Za me blabol dusevne nemocneho cloveka a sexualniho devianta s jistym vzdelanim a vysokym IQ. Nevidim v tom prazadnou hodnotu.

Poslouchám rozhlasovou četbu, nedávám tedy hvězdy za knihu. Chvilku jsem byl nadšen, pak otráven až znechucen, ale pomalu začínám uznávat, že ta kniha je zatraceně dobře, opravdu mistrovsky napsaná. Jako kdyby autorka v té Osvětimi sama byla. Jenže ona tam nebyla - má tedy právo o tom v teple své pracovny mistrovsky psát a sbírat za to potlesky a ceny? Proč o tom vlastně píše, nebylo toho na toto téma už napsáno a natočeno víc než dost? Tohle jsem pořád ještě neskousl, považuju literárně-psychologické hrátky s touto látkou, v podstatě jakési šmírování nelidsky trpící hrdinky, byť fiktivní, za něco perverzního...

Povinná četba, sám od sebe bych se do Světlé nepustil. Ale překvapení: dá se to číst! Ba je to skvělé čtení, na 19. století rozhodně. Srovnatelné se světovou literaturou té doby. A pro mě, Liberečana, plné velmi zajímavých informací o kraji, který máme přes kopec. Stínání kohouta, vztah Podještědí k Liberci, k Žitavě, k Ochranovu, dobové reálie... Samozřejmě konec mě nasral, ale aspoň to neskončilo jako nějaký šestákový milostný román. A nutno říct, že celou dobu mě fest sral Antoš. Chudáček ubližovaná, Mirek Dušín, přitom sebestřednej hajzl. Zkrátka začetl jsem se, prožil jsem si ten příběh. Skvělé. Živá literatura, napsaná dosud živým jazykem. P. S. Teď se prokousávám Jiráskovým Temnem. Skoro o půlstoletí mladší kniha, ale jazykově asi tak o sto let starší. No uvidíme, třeba se taky začtu.

4 30.11.2020

Občas možná malinko na hranici červené knihovny, každopádně perfektní knížka. Přeloženo do skvěle čtivé češtiny. Stylisticky ne úplně dokonalé věty rád odpustím, co mi vadilo trochu víc, byly většinou špatně umisťované čárky ve větách. To nemá sakra slavný Odeon redaktory ovládající pravopis?

4 06.02.2019

Nečtu, poslouchám jako rozhlasovou inscenaci. Neuvěřitelné!!!!!!!!!

4 23.12.2018

Nečtu, poslouchám na Vltavě. Na prvních 5 částí jsem se vůbec nesoustředil, prosvištěly kolem mě nebo jsem je rovnou prospal. Ale dneska jsem se cíleně zaposlouchal a najednou to šlo a bylo to vynikající. A Jan Vlasák je nepřekonatelný interpret. BRAVO!!

Samozřejmě jsem to nečetl dobrovolně. Ačkoli cca od 50. strany už vlastně ano, protože zhruba tam se mi začalo dobře číst a pak už se mi četlo jen líp a líp. Vynikající kniha, ve které je všechno: historie, milostný příběh, rozverné pasáže jako ze Švejka, strhující triller. Nevím, jak moc se Jirásek odchýlil od toho, jaká ta doba doopravdy byla. (Dnes je móda trochu zdůrazňovat, že při jezuitských misiích šlo o nenásilné obracení na katolickou víru a že jiráskovské chápání pobělohorské doby jako "temné" je nesmysl.) Ale fascinuje mě, jak toto dílo adorovali představitelé režimu, který praktikoval to samé co Jiráskovi jezuité, ba mnohem, mnohem tvrději. Myslím pány Gottwalda, který napsal dojemnou předmluvu k mému vydání, a Nejedlého, který nám vše ještě dojemněji "vysvětlil" v rozsáhlém doslovu. No, říká se, že Jirásek tu ukazuje v nejlepším světle odvážné evangelíky a v nejhorším světle ty, kteří je pronásledují. Ale nepůsobí to tak na mě. Ti evangelíci se tu ukazují jako úplně stejní náboženští fanatici, jen s tím rozdílem, že jsou v roli pronásledovaných. Machovec dokonce kvůli své "víře a svému "svědomí" zdrhne za kopečky a ponechá dvě dospívající děti na pospas osudu! (To jediné mi na autorovi vadí: že o tom píše, jako kdyby to snad bylo nějaké hrdinství.) Ne, Helenka se nestala obětí "režimu", ve kterém "zlí" katolíci pronásledují "hodné" české bratry; stala se především obětí vzájemné zuřivé netolerance obou stran. Jinými slovy, její spoluvěrci se na ní podepsali úplně stejně jako ti druzí. I oni svým způsobem přispívali k té absurdní náboženské nesvobodě. Ale dál. Kromě těch prvních cca 50 stran se Temno opravdu nádherně čte, kolikrát jsem šel spát opravdu pozdě v noci, protože jsem se od ní neutrhl. Čili výborný příběh, skvěle charakterizované postavy, občas trochu rozvláčnější popisy, hlavně oblečení a všelijakých nepodstatných okolností, ale dalo se to vydržet. Prostě není to kniha pro spěchající čtenáře. Ještě k těm postavám - rozhodně jich není příliš, jak tu někteří píšou, a neměl jsem nejmenší problém se v nich orientovat, protože byly všechny velice svérázné. (Mimochodem, nejvíc jsem nesnášel babu Lerchovou a nejvíc si zamiloval starého pana Lhotského, velmi tolerantního vlažného katolíka s velikým srdcem.) Každopádně Temno velmi, velmi doporučuji, je to opravdu skvostné nadčasové dílo, které rozhodně stojí za přečtení.

3 22.04.2021

(SPOILER) Velmi příjemné, poetické čtení, má to atmosféru a vtáhne tě to do poloviny 19. století. Ale zase že by to byl vyloženě trhák... To nejdůležitější z celého příběhu - účast kluků v obraně Prahy - odbyto na pár stránkách. Najednou se tam objevil Špína v mnišské kutně a samozřejmě padl, což mi přijde jako trochu laciný literární postup. Postavy pěkně charakterizované, ale absolutně černobílé. A pokud jde o Jiráskovy pokusy o "humor" (které odnáší vesměs chudák pan aktuár), tak ten fakt nebyl jeho silnou stránkou. I toho vlastenčení (i ze strany autora) je tam občas nadmíru, ačkoli taková byla doba (1878). Naopak velmi silně a nenuceně na mě působil osobní příběh slečny Elis. Byla to vlastně jen okrajová linka celého příběhu, ale ve mně to zanechalo asi nejvíc z celé knihy. Takže i přes nějaké ty drobnosti, které jsem si dovolil výše zkritizovat, je to rozhodně fajn knížka, která stojí za přečtení i mimo rámec povinné četby. Jen ji proboha nenutit dětem ze základní školy, ať ji čtou nejmíň středoškoláci. P.S. Zdeněk Nejedlý byl kokot všech kokotů, ale v doslovu k Filosofské historii je v pohodě a leccos dovysvětlí, doporučuji také, máš-li nějaké starší vydání.

3 17.01.2021

Jedna z mých nej dětských knížek - přečtena milionkrát a leccos, co v ní je, dodnes vím jen díky ní.

3 05.12.2018

Nesdílím zdejší nadšení pro tuto knihu. Začátek se mi líbil velmi, ale jinak mi to čím dál víc připadá jako užvaněná pseudoduchovní slátanina a nastavovaná kaše. Díky čemu se tohle dílko stalo kultovní knihou?

3 17.03.2018

Bůhvíproč jsem si vybral tuhle knihu v bedně knih k rozebrání. Vypadala úplně stejně nelákavě jako v tuhle chvíli tady na Databázi knih :-) Nicméně ji řadím mezi nejlepší, které jsem kdy četl. Kluk přijde o rodiče a ujme se ho podivný strýček, který je principálem varietního souboru a kouzelníkem. Mladík se od něj rychle naučí všemu možnému z kouzelnického řemesla, a že je to hodně drsná škola, strýček se s nikým nemaže. A setká se v souboru se spoustou pozoruhodných osobností (v kladném i záporném slova smyslu), které autor geniálně charakterizuje. Zamiluje se do mladičké tanečnice a zároveň se nechá strhnout do téměř skandálního milostného poměru s mnohem starší a "zkušenější" členkou souboru. To je ale jen nejhrubší kostra příběhu, děje se tam toho nesmírně moc; víc už ale neprozradím :-) Kniha je psána srdcem, a navíc úžasně čtivě - jistě i zásluhou překladatele. Teď mám v ruce jiný, údajně nejlepší román od téhož autora (z téže bedny :-)), tak jsem zvědav.

3 21.10.2016

Typická kniha "laskavého humoru", čte se sama, ideální do vlaku nebo na dovolenou. Každopádně za to nejcennější na ní pokládám skvostný překlad od Františka Gela. Zatímco z mnoha jiných přeložených knih můžeme cítit, že nejde o originál, ale o převod do jiného jazyka, tak tady teda nic takového cítit není - jako kdyby to byl napsal sám Gel (legendární český novinář a překladatel takových titulů, jako jsou Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, Pes baskervillský či Na západní frontě klid).

2 24.02.2024

Tak tohle je fakt hnus fialovej. Neříkám, že to není občas vtipný (třeba staříkova první návštěva u chiropraktika je dost povedená), ale celkově je to prvoplánová sovětská protiamerická propaganda zastřená jménem "pokrokového" finského spisovatele (tak se za minulýho režimu říkalo komunistickejm psavcům ze západu). Mmch, Jan Bubla to přeložil nikoli z finského originálu, ale z pozdějšího sovětského vydání. Asi netřeba dalších komentářů.