ZiPur komentáře u knih
Výborná klasika. Při každém čtení najdu řadu podnětných námětů a myšlenek. Škoda, že do češtiny nejsou přeloženy i další knihy.
Osobně mi učebnice příliš nevyhovuje. Především v části týkající se metabolismu chybí přehledná schémata a vysvětlující obrázky. Z dnešního pohledu je v některých částech učebnici i zastaralá. Nicméně stále patří mezi klasiku biochemických učebnic psaných českými autory.
Velmi dobrá učebnice. Obsahuje i esejistické části, které formou volného eseje, přibližují témata z "volnějšího" úhlu pohledu.
Četla jsem ve francouzském originálu. A ten příběh mi přišel neuvěřitelný, přitažený za vlasy, ale strhl mne a pamatuji si ho dodnes ...Uvidím, jak se mi bude líbit český překlad.
Styl knihy je jedinečný. V celé knize není ani jedna rozvitá či vedlejší věta. Je to sousled konstatování faktů, komentování a pozorování vnějšího světa z dětského pohledu, občasné poznámky o světě vnitřním. A přeci z této skladby běhá mráz po zádech (tragické věci jsou řečeny jaksi mimoděk, dětskou logikou), zachycené obrazy jsou velmi přesné a vznikají reliéfní obrazce, kterých se lze téměř dotknout prsty. Při čtení povídek se mi navíc propojilo několik souvislostí z další Radůziny tvorby (viz píseň Studený nohy atd.).
Pověsti a legendy jsou zajímavé, nicméně čtení pro mne bylo trochu těžší. Styl je těžkopádný, stavba vět komplikovaná, takže je nutno se plně soustředit. Ale rozhodně kniha stojí za přečtení, náměty příběhu jsou velmi zajímavé a čtenář se dozví mnoho (často velmi smutných) historických údajů.
Soubor povídek různých autorů,který rozhodně stojí za přečtení. Záměrně jsem si chtěla přečíst knihu z jiného kulturního prostředí, nicméně povídky - i když z jiných reálií - hovoří o všeobecně lidských věcech. Většina povídek je lehkých, poetických, s pointou, která se dotýká lásky, odvahy, hrdosti. Povídky jsou velmi lehké, krásně se čtou a při tom zanechají námět k přemýšlení.
Z mého úhlu pohledu nejslabší kniha z trilogie. Děj plyne až příliš pomalu, popisuje jen vnější svět, vnitřní svět postav a důvody jejich jednání jsem nebyla schopna rozklíčovat a kniha mne tak nevtáhla. Téma mizení vesnice na úkor zatopení v důsledku stavby Temelína mi i přes snahu autora nepřišlo jako to, co hýbe postavami. Nedokázala jsem se do postav vcítit. Možná díky délce mi tentokráte autorův strohý styl přišel matoucí a nedokázal mne strhnout. To, co hýbalo knihou bylo dospívání a život na vesnici. Souhlasím s "hrebmi", že kniha výborně popisuje atmosféru socialistické vesnice. Jakoby román byl ze všech tří nejvíce osobní a autor byl v něm a jeho prostředí nejvíce ponořen, jakoby scházel odstup,který je časově v Selském baroku. Možná, že román mnohem lépe pochopí a souzní s lidmi Hájíčkovy generace.
Jak je u Yaloma zvykem, několik příběhů z vlastní praxe, které podává tak, že mají obecnější přesah. Překvapila mne sebe-ironie a určitá negace, kterou jsem u jiných knih nevnímala. Je patrné, že téma smrti je pro Yaloma osobní a nedořešené. Yalom jakoby sestoupil z pozice učitele a je možno cítit jeho strach, tápání a nejistotu. I když to z názvu nevyplývá, kniha je o smrti, strachu z ní a vyrovnávání se s ní. Yalom nabízí konkrétní "postupy" a myšlenkové návody, které mohou pomoci těm, kteří nevěří v život po životě a přesto vnímají život jako smysluplný.
Pro mne osobně druhá kniha, kterou jsem od Hájíčka četla a strhla mne, jinak než Selské baroko. Tentokráte jsem venkovskou krajinu jižních Čech vnímala jen jako kulisu na jejímž pozadí je rozehraný příběh krize středního věku a s ním souvisejících vztahů, otázky za co stojí bojovat a za co ne, co má smysl a co nemá, co patří do minulosti a co je stále živé. Kulisy - machinace s pozemky - by mohly být i z města a příběh by byl stejně silný. Ani ostatní symboly z postranních příběhů (indiánský pohled na svět a indiánské reálie, příběh aviatika, symbol nádraží a potkávání národností na ubytovně, další naznačené příběhy míst, která byla živá a nyní nesou stín či prolínání zcela opačných světů) jsem nevnímala plně, držela mne hlavní linka a její až všeobecné otázky. Za nějaký čas vezmu určitě ještě jednou do ruky a pročtu znovu, snad mne už tak nepohltí hlavní příběh se svými filozofickými otázkami a budu vnímat i jemnější symboly a detaily "kulis".
Do knihy se mi dlouho nechtělo, nakonec jsem ji otevřela a .... strhnul mne jednoduchý jazyk vyprávění, i příběh. Řada věcí je nedovyřčených, ale o to snad lépe. Jsem ráda, že příběh není delší, takto mi přišel tak akorát hustý a celý děj měl spád. Kniha plná překvapení, staré křivdy mají dlouhé stíny, postava Daniely mi přišla velmi dobrá a závěr tak, jak život bývá. Nelze říci, kde pravda je nebo není. Silné mi přišly i obrazy jihočeského léta, zemitá propojenost hlavního hrdiny se zemí a krajem.
Velmi čtivé, pobaví, rozesměje, dá námět k zamyšlení. Bajky/povídky jsou velmi různorodé, každé z osmi světel (úseků, do kterých je kniha rozřazena) uvádí do jiného světa. Obsahuje bajky se zvířecím námětem, alternativní příběhy postav Starého zákona, humoristické povídky i povídky, které mají známé postavy (Rabi Low). Rozhodně stojí za přečtení.
Čtivé, hravé a jak je u Prachetta zvykem řada sociologicko-filosoficko-politologicko-kulturních satirických parabol a narážek na lidské civilizace a zřízení.
Dříve jsem viděla film než četla knihu, takže můj dojem z knihy byl trochu ochuzen, protože jsem věděla, jak celý děj dopadne. Ale i tak knihu považuji za velmi dobrou. Čtivé, nejasné, vícevrstevné.
Pro mne osobně zklamání. Mám Joanne Harris ráda, její knihy mne baví, ale tento soubor povídek prostě není čtivý. Nápady nejsou špatné, ale vždy se jaksi ztratí a povídky tak celkově "nejdou do očí". Měla jsem tendenci přeskakovat na konec, měla jsem dojem, že děj neplyne a nemohu se začíst.
Stejně jako ostatní knihy od j. Červenáka - dobrá oddechová kniha. Osobně mi přišlo zajímavé i pojetí a fabulace některých známých pověstí (Rusalky).
Krásná kniha. Pohádky dlouhé, krátké, rozepsané i psané zkratkovitě, známé i neznámí. Kniha na mnoho večerů.
Četla jsem znovu po mnoha letech, kdy jsem knihu četla jako povinnou literaturu. A tentokráte jsem četla jedním dechem. Subtilní příběh, hodně jemných strun a melodií, které dohromady tvoří souzvuk.
Nápad originální, ale příběh mi nepřišel dobře vystavěný ani originální. Knihu jsem dočetla ne kvůli příběhu, ale kvůli bizarním nápadům a fotografiím, které mi přišly zajímavé a občas zábavné.