ZiPur
komentáře u knih
Nakonec přijde smrt
Agatha Christie
Tato kniha jednoznačně dokazuje, že autor dobrých detektivních příběhů je především výborný pozorovatel, a možná nevědomý, ale výborný psycholog.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Číst příběh o muži, kterého stíhá jedno neštěstí za druhým, ale na konci života vše překoná nové přátelství s jedním kocourem a jedněmi sousedy, se čte dobře, pokud to nejsme my, kteří musí tento život prožít a nést všechny jeho bolesti .... Ove není broučoun, Ove je neuvěřitelný člověk, který po celý život dokázal nacházet tichou vnitřní sílu k tomu jít dále!!
Pařížská knihovna
Janet Skeslien Charles
Chtělo by se říci, že je to takové lehké čtení, skoro červený román odehrávající se na pozadí historických událostí. Ale osudy se rozeběhnou nečekaně a vedou k zamyšlení o osobních volbách a jejich důsledcích, které lidé udělají vědomě či nevědomě v dějinných kulisách, které si nevybraly. A také o tom, jak tyto činy, uskutečněné ve zlomcích času, změní celý život a nejdou vzít zpět.
Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
(SPOILER) Příběhy od Neila Gaimana mám ráda a čtu je často. Ale až u této knihy mi došlo, že je možný i další výklad a vnímání, který leží pod povrchem a je velmi temné. Knihu jsem nedočetla, protože zachycení atmosféry zneužívání a atmosféry s ním spojené je příliš reálné. Pokud někdo neví, o čem mluvím, tak knihu přečte jako tajemný a fantaskní příběh, pokud někdo ví, o čem mluvím, knihu odloží nebo pro něj bude příliš temná a příliš přesná. A ke katarzi v příběhu - podle mne - nedojde.
Povídky podivných
Ransom Riggs
Oceňuji neotřelé nápady i dodržení útvaru pohádkových příběhů pro děti v duchu bratří Grimmů.
Historky z Rozmaru
Ben Aaronovitch
Příjemné letní čtení k vodě nebo na cesty. Krátký útvar autorovi jde více než celé knihy.
Koralina
Neil Gaiman
Bohužel jsem knihu četla až poté, co jsem viděla film, takže nemohu objektivně hodnotit. Oproti filmu scházela imaginace.
Ztracené střípky
Tim Weaver
Zdlouhavé, přitažené za vlasy, postavy a zápletky jako vybrakované (a prvoplánové) z psychologicko-naučných knih. Můj druhý pokus dát Weverovi šanci a také poslední.
A ty ses nevrátil…
Marceline Loridan-Ivens
Kdo píše knihy o holocaustu a přežití? Kdo cítí potřebu vše zachytit do slov? Většinou ti, kteří prošli, přežili a vytěžili pro sebe esenci, jak jít dál. Ale to nejsou jediní přeživší, mlčenlivá většina prošla, přežila a ..... (o vzpomínkách nikdy nemluvila). Tato knížka je hlasem jedné takové přeživší.
Pod dekou
Craig Thompson
Krásné poetické pasáže, některé pasáže méně uchopitelné a pochopitelné. Pasáže je to správné slovo, jako by příběhu chyběla spojující linka. Velmi jemné a výstižné zachycení sbližování zamilovaných, subtilní kresba.
Vzpomínka na dědečka a jiné povídky z jižní Moravy
Ilse Tielsch
Asi do poloviny knihy jsem si říkala, že největší přednostní knihy jsou nádherné kresby a ilustrace. Povídky jsou někdy těžko zachytitelné, opravdu střípky vzpomínek, které ne vždy mají přesah pro toho, kdo v daném prostředí nežil. Někdy jsem si přišla jako nezvaný svědek vyprávění babičky pro malou vnučku či pravnučku na kolenech. Většina povídek je jaksi šedivá smutkem různých příčin a odstínů. Ke konci knihy je ale pár povídek, které "prolomí ledy" a jejichž poselství je tak silné, až zatrne.
Rusovláska u cesty
Anne Tyler
Kniha podobná Holubovi, v něčem i Panu Theodorovi Mudnstockovi, ale přesto vyzní do prázdna. Kniha se dobře četla, ale některé postavy byly jen náčrtem, a pro mne osobně zmatečné. Nerozuměla jsem ani zachycení Micacha, tak jak bylo vyjádřené na konci příběhu, protože jsem ho v průběhu knihy vnímala jinak. A závěr byl pro mne nesrozumitelný - osobně jsem měla dojem, že Micach byl vmanipulován do chování, které nebylo jeho vlastní. Čím se tak strašně provinil, že musel žádat o odpuštění? Katarze, která byla autorkou asi zamýšlena v závěru knihy, pro mne byla nepochopitelná a cítila jsem smutek s manipulovaným Micahem. Takže za mne osobně postavy nesrozumitelné a nevykreslené.
Gladiátoři z táborů smrti
Andrzej Fedorowicz
Kaleidoskop a mozaika lidských osudů, různé reakce na tentýž podnět - ano,všechny postavy spojuje boxerské umění - ale jinak jsou různí původem, životem před válkou i postojem a chováním v koncentráku. Kniha mne strhla, je to výborná sonda do psychologie. Neuvěřitelné příběhy, střípky, které se sbíhají do obrazců a opět rozpadají na jednotlivé samostatné dílky. Styl je až telegrafický,ale to jako by podtrhovalo předávaný obraz. Informace z knihy doplňují asi známější informace o táborech smrti a pomáhají tak vytvářet celek. Střípkovitý styl za mne osobně i odpovídá komplexnímu tématu táborů smrti - kolik lidských osudů se zde propojilo, ukončilo, navždy změnilo.Téma boxu a boxerů je jakýsi jednotící prvek,ale zároveň otevírá pochopení,jak různí lidé reagují na podobný podnět. Kde je hranice toho,co lze vydržet, kde je hranice toho,co jsem ochoten udělat, komu ublížit,abych sám přežil? Je opravdu možno se upsat ďáblu a ďáblem se nestat? Zároveň kniha jaksi mimoděk podává i informace o dalších aspektech dějin před a po druhé světové válce - situace v Polsku.
Polistopad
Tomáš Miklica
Kdyby bylo možno knihu považovat za dystopii,asi by mé hodnocení bylo jiné,ale takto...nelze se zbavit dojmu, že autor vypsal své démony a zmatenou bouři duše....ze které běhá mráz po zádech. Nebo je to vše opravdu jen vyhrocený dystopický obraz dnešní doby?
Zápisky o smutku
Chimamanda Ngozi Adichie
Není literatura i o tom vtáhnout druhého do světa, jak ho vidím já, o tom předat emoce, sdílet se a vypsat se.... Číst osobní zápisky, které jsou upřímné, živelné, místy nesrozumitelné je osvobozující. Podobně jako zápisky od Carla Lewise o úmrtí jeho ženy. Díky za každou knihu o/pro/skrze truchlení, která je autentická a umožní uvolnit emoce. Samozřejmě ne všem,ale žádná kniha nerezonuje se všemi....
Mazel
Akwaeke Emezi
Strhující popis vnitřního prožívání zátěžových situací. Řada úrovní, na kterých je možno knihu číst - vnímání světa introvertem/autistou; otázky dospívání; cesta zdravého vyjití z rodičovského domu a osamostatnění se; lidské chování je neměnné; sen o vybudování dokonalé společnosti je utopistický; andělé a Boží zásahy do našich životů; co opravdu znamená pomoci druhému a další a další ....
Pastýřka
Janet White
Je jedno, že si plníte sen a snažíte se uspět (a uspějete) v zaměstnání, kde dominují muži, je jedno, že v žádosti o své vysněné pracovní místo raději neuvádíte své křestní jméno, aby potenciální zaměstnavatel nepoznal, že jste žena a neodmítl Vás jen kvůli tomuto faktu. Je jedno, že celý Váš příběh je o tom, že světu a sobě dokazujete, že žena dokáže zvládnout to, co muž. Je to jedno, jakmile dojde na Vaši rodinu a Vaše děti, musíte mít syna a zkoušíte to tak dlouho až po řadě několika dcer a potratů přijde vytoužený syn, protože jinak sic.... "Kdy, Bože, kdy už konečně budu mít syna? Farma bez syna byla jako pole bez vody. "
Dvojčata paní Karoliny
Ronald H. Balson
Nutno říci, že o druhé světové válce a holocaustu toho bylo napsáno již hodně. Kladem této knihy je popis každodenního života v ghettu, tedy věci, které často nejsou explicitně řečeny/vyprávěny, ale tvořily to podstatné, co vedlo k psychické a fyzické destrukci. Kniha je také psána velmi citlivě, nesoudí, prostě konstatuje. A přestože se nejedná o skutečný příběh, je podložena řadou svědectví a složena ze střípků skutečných příběhů. Hvězdička dolů za skutečnost, která pro mne trochu narušovala logiku děje - existenci samotné Karoliny, která je v centru příběhu, by bylo logické a velmi jednoduché ověřit již na kraji celého hledání a poskytla by jasný důkaz pro soudní jednání již na začátku. Samozřejmě, dějová linka soudního jednání a možného uvěznění by nebyla tak ostrá, ale byla by reálnější a logičtější (zvláště, když je tolikrát zdůrazňováno, že Liam je v práci vyšetřovatele špička ;) ).
