ZiPur
komentáře u knih

Povídky v první části jsou výborné. V druhé a třetí části dobré a průměrné. Všechny jsou ale zastavením nad "náhodami" života a jeho během. Načrtávají a představují život v kostce několika stránek.


První polovina, která zachycuje svět a propojení dvojčat je výborná. Druhá část se mi četla hůře, pro mne umělé dodávání symbolů/symbolických událostí a včleňování dovysvětlujících faktů a faktografických dat, které rozbíjí příběh, jakoby se autorka snažila do příběhu včlenit vše.


Někdy kostrbaté, ale přečteno jedním dechem. Staré moudré ženy jsou prostě krásně podivuhodné.


Dobrá, ale tak smutná kniha o životě s postižením a touze najít lásku.


Příběhy jsou vyprávěny téměř hovorovou řečí a některé jsou neupravené. Chasidské příběhy a vidění světa jsou jedinečné a podnětné, i když se někdy zdají šílené.


Bohužel mne na rozdíl od jiných knih tohoto autora nevtáhnulo do děje ani kreseb ... Atmosféra příběhu fungovala jen někdy.


Nejdříve se děj pomalu rozebíhá, pak se postupně proplétá a konec mne nadchnul. Je to spíše meditativní čtení nabízející obrazy krajiny fyzické i krajiny duševního světa. Oslovila mne i jistá strohost či syrovost způsobu vyprávění, která pro mne ladí s horami a krajem vyprávění.


Krátké příběhy, které se zdají nesmyslné, ale přinutí přemýšlet a nahlédnout věci jinak. A také bolestivé svědectví, že pronásledování Židů provází evropskou civilizaci od jejího zrodu.


Snažila jsem se, ale nejsilnější pocit, který jsem při čtení této knihy cítila smutek ... z autorky, která zneužívá citlivá témata. Beze smyslu poskládané zraňující témata, která v konečném důsledku znevažují a urážejí ty, kteří podobné věci zažili ve skutečném životě.

Nečekané propojení životních obzorů Viktora Frankla a Terezy Martinové, zvané sv. Terezičky z Lisieux.


Knihu jsem si náhodně vybrala v knihovně, nic jsem o ni ani autorce nevěděla. A byla jsem nadšená. Líbí se mi prostor pro vlastní pochopení, pro domýšlení příběhů z jen načrtnutých charakterů. Některé pasáže jsou jednodušší, črtovité, ale celkově se mi líbí. Alegorie o moci a bezmoci slov.


Beru to tak, že je to kniha pro lidi, kteří chtějí začít a takto mi přijde fajn. Jasně, že řada věcí přemýšlejícího člověka napadne, ale na druhou stranu je zde seznam různých stránek, odkazů, kde lze najít více. Prostě dobrý úvod. Nevyděsí a nabídne, kde hledat více.


Když se člověk ohlédne za svým životem ve stáří, vzpomíná opravdu na ty nejsilnější zážitky. Vznikne mozaika, kde většina barev je křiklavých a vzájemně snad až nesourodých. Člověk by meditací nad jednotlivými střípky a jejich barvami, odlesky mohl a chtěl strávit hodiny.


Prostě jsem se nezačetla, takže jsem to po třiceti stranách vzdala.


Osvěžující povídky, které se na smrt dívají jinýma očima než většinová společnost.


Není to jednoduché kniha ke čtení, protože nastavuje nemilosrdné zrcadlo naší společnosti a také proto, že otevírá řadu myšlenek, které dlouho doznívají v mysli nebo zvou k zastavení. Rozhodně ale stojí za přečtení, i opakované.


Kniha je zajímavá pro velmi dobře vystiženou atmosféru života po obrovské ztrátě a momenty truchlení.


Proč pět hvězdiček? Protože první část knihy, kde je popsán stav člověka na hranici bolesti a smutku beroucího schopnost žít, je neobyčejný.


Někdy zdlouhavé, ale zajímavé postřehy ze života a vztahů.


Stand-up je prostě jiný žánr než knižní vyprávění ... vodopád slov nelze vměstnat na stránky, schází energie očního kontaktu, pohyb těla a grimasy. Pro mne bohužel vodopád slov, který přináší obrazy, které nejde zcela pojmout, takže nakonec unaví. Gradace se ztrácí v přívalu hmoty slov. Asi ve třetině jsem vzdala. Ale pokud bude v divadle, ráda se zajdu podívat na živou verzi.
