Zmiu komentáře u knih
Pro seznámení s čakrami stručná a přehledná kniha s dobrým členěním. Celkový dojem mi zkazily jen příběhy klientů, které mi ke knize vůbec neseděly a hodně pravopisných chyb. Užitečná kniha pro začátečníka, hlavně proto, že nezahltí a vše podstatné řekne.
Bohužel klesající úroveň této série se potvrdila. Kniha mě ani moc nebavila, a nakonec jsem ji dočetla až po delší pauze, když už mám v ruce 16. díl. Ten si také ještě přečtu, ale případné další díly už nejspíš nechám být. Ne že by byla kniha nějak hrozná, ale už se pořád opakují stejné motivy, stejné situace, a to je hlavní důvod, proč mě tak nudila. Snad bude pokračování o něco lepší.
Čtivá kniha, která pomůže rozkrýt, proč se někteří muži chovají tak, jak se chovají. Stojí za přečtení, ale v mnohém už na mě působí zastarale.
Nebýt skvělého Muže, který spadl na zem, tak bych po této knize nesáhla. Seriál neznám, ale anotace a jméno autora mě nalákaly. Šachy mi úplně cizí nejsou, a tématika ženy v mužském prostředí mi je také blízká. Nicméně hrdinka mě až tak nezaujala a celkově mě styl psaní moc nechytl. Takový suchý popisný styl. Ve třetině knihu odkládám, tak nehodnotím. Nejde o špatnou knihu, ale mně zrovna nesedla.
Knížka Kluci ze hřbitova je zajímavá z několika důvodů. Napsala ji nebinární osoba, a problematika pohlaví, toho, kým člověk je, vs. jak ho vnímá okolí, je jedním z ústředních témat knihy. Kromě trans hlavního hrdiny potkáme i další "vyvrhele", kteří nezapadají do škatulek společnosti. Zaujalo mě, že se třeba za celou dobu nedozvíme, jak se Yadriel jmenoval dřív. Pomohlo mi to pochopit, že když někdo chce udělat za minulostí tlustou čáru, tak se to týká i jména. Dozvíme se i jiné detaily z toho, co trans teenager může prožívat. Nadto je kniha čtivá, má dobře vybudovaný příběh se zápletkou a je zasazená do latinskoamerické komunity v LA, což ji dělá také zajímavou. Jako minusy vnímám hlavně dvě věci. Španělské výrazy sice dávají příběhu větší autenticitu, ale jak už bylo řečeno ostatními, nějaký slovníček vzadu by byl fajn. Nikomu se nechce několikrát za stránku googlit. Druhý minus je to, že je příběh zbytečně rozvleklý. Odehrává se jen v několika dnech a kniha má skoro 400 stran. Většinu z toho zabírají rozhovory mezi Julianem a Yadrielem, jejich pocity a tak. Čtu i tlustší knihy, ale zde se některé pasáže vlekly a pořád se tam opakovaly stejné věci, drama v nemocnici mi přišlo už celkem přitažené za vlasy. Jelikož jde ale o prvotinu a o důležité téma zpracované pro mládež, tak hodnotím o něco výše, než bych normálně udělala. Knihu určitě doporučím dál.
Nápad s přecházením v komiksových panelech nebo procházením skrz stránku je fajn, ale že bych se něčemu zasmála, to ne. Komiks neurazí, ale další díly již vyhledávat nebudu.
Jsem ráda za originální myšlení, a i když jsem někdy skeptická k autorovým zdrojům (zvláště když cituje severskou mytologii), tak jeho přístup mě baví a hlavně mi dává smysl. Nemusí mít ve všem pravdu, ale rozhodně ve mně vzbudil zájem o hlubší studium. Což se mnohým těm, co jdou s proudem, nepovedlo.
Skvělá knížka. Neumím posoudit, co jí řeknou dnešní děti, nicméně já jsem byla tehdy ve stejném věku jako Fany, tak jsem si čtení moc užila.
Jde o stejné příběhy, které najdeme v knize Příběhy o soudci Ookovi z roku 1984. Toto vydání ale obsahuje 5 příběhů navíc.
K této knize mě dovedly komiksy o Usagim, jež hojně využívají motivy japonského folkloru. Jelikož mé znalosti v této oblasti byly dost chabé, tato kniha mi zaplnila onu mezeru. Byla jsem překvapena, kolik příběhů už jsem vlastně znala díky komiksu. Jsem moc ráda za poznámky k jednotlivým příběhům, jejich zařazení dle motivů a občasné srovnání s našimi pohádkami.
Další skvělé příběhy dvou čarodějek. Líbí se mi, že je seriál vtipný, ale objevují se zde i vážná témata. Téma smrti mi přišlo obzvlášť dobře zpracované.
Čtivá knížka se zajímavými tématy. Jen mi přijde, že dost otázek zůstalo nezodpovězeno. Písečníci mě bavili víc, zde mi hůře pracovala představivost. Místo častého chození z místa na místo bych byla radši za hlubší charakteristiku postav. Nicméně jde o dobrou knihu a kdyby bylo pokračování, nejspíš bych si ho přečetla. Také jsem ráda, že jde o sci-fi pro mládež, těch vychází stále málo.
Moc pěkný komiks s odkazy na film, ale příběh je zde nový. Teď abych se na film podívala znovu.
Byla jsem překvapená, že u nás vyšla knížka poprvé až teď, když je podle ní film s Davidem Bowiem. Ten jsem sice ještě pořád neviděla, odkládám ho, protože je mi jasné, že to bude náročné psychicky. Totéž ale můžu říct o knize. Knížka je sice krátká rozsahem, ale ta bolest z osamocení, propadání alkoholu a pak ten konec... Prostě bohatě stačilo. Když to člověk ještě čte v této době, no, depka je to slušná. Knihu řadím mezi ty, které mě zasáhly hluboce, ale stejně jako třeba 1984, znovu už ji číst asi nedokážu. Ale film si určitě pustím.
Doomboy mě bavil víc než Vodní had. Nejspíš proto, že příběh stojí víc nohama na zemi, i když nějaké ty snové prvky se taky najdou.
Tyhle karty mě chytly za srdce. Nevadí mi, že jsou jiné než klasický tarot, ten mi naopak v hodně věcech nesedí. Jak už tu bylo řečeno, buď vás osloví nebo ne.
Asi na třetí pokus jsem konečně přečetla. Nebudu předstírat, že jsem všemu rozuměla, nicméně znám čtivější a srozumitelnější odborné knihy. Z knihy jsem si ale i tak leccos vzala.
Na knihu jsem se těšila a ze začátku jsem byla tak nadšená, že jsem tu ohromnou bichli táhla i v MHD. Nicméně v momentě, kdy se děj posunul do vězení, se něco změnilo. Zcela absurdní pasáž s Bernikou mi ukázala knihu v jiném světle. Čím dál víc jsem si uvědomovala, kolik je zde krutosti. I v jiných dětských knihách je násilí, ale tohle bylo jiné. Postavy byly až parodicky a nesmyslně zlé, místy mi z nich bylo až fyzicky špatně. Často zmiňované ekologické poselství zde bylo jen tak mimochodem, autor se daleko víc vyžíval v popisování násilí, někdy ho doprovázely i ilustrace. Plus ta nechutnost záporných postav, kdy kromě násilí je doprovází ještě odporný zjev a hloupost. Kniha obsahuje i milé pasáže a autor má bohatý jazyk, ale celkový dojem je spíše roztrpčenost. I náhlý zvrat děje byl trochu nelogický, ale jsem ráda, už takhle měla kniha moc stran. Můj oblíbenec byl Nils Amen, ten se aspoň nedopustil krutosti.
Příjemná kniha, která si na nic nehraje. Autor přiznává, že je moderní a míchá prvky. Nenazývá se tak šamanem, ale šamanistou.