ZÓNA komentáře u knih

Milostný opus finského spisovatele Waltariho. Komorní záležitost, zamilované čtení bez sexu. Jak v dnešní době nereálné...
Sledujeme myšlenkový proces člověka, který nedokáže milovat bezmezně. Hledá ve svých pocitech jisté krajnosti, až opovržení nad sebou samým. Lásky opouští, byť stále miluje.
Waltari je mistr slova, mistr pocitů. Zatím jsem četl od Waltariho pouze historické knihy a žasnu nad kvalitou tohoto románu. Je výborný!
Nenechte se odradit jeho útlostí, na jeho stránkách najdete mnohé duševní intimnosti, které Vás obohatí. A o to by mělo jít v literatuře především...

112 25.12.2017

Nejsem studijní typ... :-)
Uvažuji dokonce i nad tím, jaký jsem typ člověka...
Kniha je napsána velice pragmaticky. Ale zároveň i se zaujetím.
Pochopil jsem zmíněné jazyky lásky. Vnímal jsem dokonce i manželské příběhy, nad kterými ovšem mnohdy zůstával rozum stát... Uvedu kapitolu LÁSKA PROMĚŇUJE...
Autor nám nevnucuje svoje přesvědčení jako dogma. Ono by to ostatně ani nefungovalo... Všechny jeho manželské páry byly velice vstřícné a k nápravě manželství ochotné. Přesto si myslím, že ne všichni jsou z takového "těsta".
Neodmítám tuto knihu. Je v ní kus pravdy.
Sám jsem si po přečtení sedl a hledal svůj jazyk lásky.
Zřejmě je pro mne důležité UJIŠTĚNÍ...
Moje bývalá žena mi ho dávala opravdu jen sporadicky...
A čím jsem já rozbil svoje manželství?? Už to nejde vrátit zpět a tudíž nejde aplikovat.
Budu ovšem upřímný... Na svoji bývalou ženu jsem během sedmnácti let vyzkoušel všech pět jazyků lásky, ale úspěšný jsem nebyl. Ale pokud půjdu ještě více do hloubky, v posledních letech jsem zanedbával POZORNOST. Ale i kdybych dokázal udržet i nadále všech pět jazyků tak si myslím, že by hledala šestý.... :-)
Kolik je takových žen a mužů mezi námi??
Ale pokud má kniha vyvolat tato dilemata a odkrýt naše vnitřní rozpory, tak je správné, že existuje...
Ale návod na lásku?? Necítíte v tom jistou patetičnost?

112 07.10.2017

Cohenův styl veršování není ničím osobitý. Poezie bez rýmů již taková je.
Cohenova vtahuje silným osobním pojetím autora. Píše o sobě, o společnosti, o láskách, křesťanství, válce. O životě, který já sám mám problém pojmenovat.
Nepopírám. Cohen je sečtělý člověk, umělec, tvořivý muž s odhodláním donutit čtenáře přemýšlet. Ale jeho básně nejsou příliš obecné. Buď se s člověkem Cohenova typu ztotožníte, nebo ne. Pár básní si zaslouží absolutorium. CHTĚL JSEM BÝT LÉKAŘEM, VAROVÁNÍ, nebo vzácně milostná MÁŠ MILENCE. Jmenoval jsem jen některé, ve výboru je jich víc. Ponechám na čtenáři, aby nalezl svoje favority. Jen jsem chtěl vytvořit náhled na pro mě vzácný obsah.
Říkám si, že v překladu by chyba býti neměla. Pavel Šrut je pojem.
K četbě Cohena je třeba se vracet. Jedno přečtení nemusí ohromit. Ale je tematicky zařaditelná, spíše negativně laděná a se smutnými podtóny slov.

111 10.09.2023

Hodnotit je obtížné.
Politická a národní témata této ruské básnířky mnou prochází jako natrávená potrava.
Mohu obdivovat mnohdy hezké rýmy, ale jako celek pro mě básně nemají praktický význam.
Nejsem historicky, ani ideologicky založený člověk a tím jsou mi myšlenky Gippiusové naprosto cizí...
Snad jen básně NEZNÁMÁ a DNES NA ZEMI mi oblažily srdce.
Nehaním, protože sám bych takové básně nenapsal.
Nekritizuji, protože moje básnické gró je naprosto v odlišné dimenzi...

111 23.12.2020

Tolik vzácných básní... Tolik opravdového života v nich.
Bolest, strach, ale i obyčejné radosti, z kterých na vás dýchá složitost bytí, nicméně podaná formou, která osvěží a zraje ve vašich srdcích.
Jan Skácel již není mezi námi, nezanechal po sobě potomky, ale vynahradil vše básněmi, které se mohou směle řadit po bok Seifertových a dalších géniů české poezie.
Člověka chvílemi jímá hrůza, kterou nahradí prostá radost a někdy i dojmutí; to když pan Skácel uspává děti, nebo skládá básně o smrti.
Dodatkem sbírky je básníkův životopis poskládaný z fotografií. Je smutné, že se Jan Skácel nedočkal svobody, zemřel pár dnů před listopadem 1989.
Jeho básně si budu číst ještě dlouho po dočtení knihy. Věřte, že donutí člověka přemítat nad každodenním životem a hledat v něm okamžiky, které nikdy nechce zapomenout...

111 26.09.2018

Po celých 400 stran textu mi tento román přišel složitý. Překombinovaný. Na úzké ploše přespříliš informací a osudů postav. Posledních 150 stran byla agónie, smršť, znechucení, odpor a především smutek.
Smutek z víry, z otcovství, z nevinnosti a lásky. V knize není špetka radosti, byť se některé postavy snaží...
Přestože dávám nejvyšší hodnocení, dovolil bych si podotknout, že kniha by na svůj obsah měla být objemnější, mohla by být vícedílná a prospělo by to její kvalitě. MacDonaldová je mistryní popisu a zde svoje umění zbytečně upozaďuje nad tempem příběhu.
V některých závěrečných pasážích románu mi bylo až nevolno, netuším, kde tato autorka bere látku pro svoje příběhy.
Román má krásné postavy, dech beroucí závěr a rozmanitost dějů, které se nedají jen tak snadno napsat. Retrospektivní závěr knihy čtenáře umlčí definitivně. Prostě jen zaklapnete knihu a padnete na kolena...

111 11.03.2018

Román v mnoha ohledech maximálně nápaditý. Atmosféra příběhu působí až mysticky, protože v ději působící Američané zavítají do staré dobré Evropy.
V ději se čtenář těžce orientuje, více časových rovin působí nejprve složitým způsobem, ale postupem času vše zapadá na správné místo. Tedy téměř všechno...
Román o touze něco dokázat, něco znamenat, někam patřit. Směsice krásných dialogů hlavních postav. Muži si zřejmě zamilují Holly a autorčin popis policejní prohlídky se jim zřejmě nadlouho vryje do paměti... :-)
Ženy mají na výběr z více postav. Samozřejmě nejistý a zároveň charismatický Danny se nabízí nejsnadněji.
Závěr knihy je strhující. V tempu atletických sprinterů spějete ke konci příběhu. A když protnete cílovou pásku, nebudete tušit, zda jste zvítězili, či byli druzí.
A to je na tom všem to nejkrásnější... Věřte tomu...
S klidným svědomím mohu napsat, že jsem četl jeden z nejpůsobivějších konců knihy ve svém životě...

111 17.02.2018

Reportážní román o lásce, jež dokáže být krásná i netečná. Ženský, výborně pojatý pohled na soužití muže a ženy, na jeho nálady, postoje, náhledy; psaný až příliš slušnou formou, ale drobný nedostatek lze snadno přejít.
Výjimečnost útlého románu najdete v jeho hloubce. Zažijete mrazení v zádech, radost z obyčejných pocitů, ale také pochopíte, že nikdy člověk není pánem svého osudu.
Velice uvěřitelné, ač jednoduše psané, stylově velice povedené a bez výraznějších pasáží, které by mohly nudit.
Smířit se s mnohými úskalími života je někdy nad lidské schopnosti.
Paní Němcová stvořila obyčejný příběh několika lidí, na kterém je snadno rozpoznatelný strach, jenž je schopen udolat nejednoduchý záměr dvou lidí.
Přesto nejde nikdo odsoudit. Život dovede být NEBE, PEKLO i RÁJ. Pokud přečtete, dozvíte se více...

110 26.10.2023

Nestanu se Bachovým obdivovatelem.
Jeho knihu jsem četl s velkým zaujetím v prvních desítkách stran. Dokonce jsem text vnímal, co se týče atmosféry, jako nového Malého prince.
Postupně přesvědčení mizelo, až se vytratilo docela.
Navíc, když se jedná o téměř autobiografický počin. Zachycená láska v knize je popisována a rozváděna ab absurdum. Čtenář vnímá něco, čeho jakoby ani není schopen. Navíc v knize graduje příběh do astrálna a nabývá na nevěrohodnosti.
A ji ztratí po zjištění, že jejich láska nepřežila 20.století, což již v knize nezjistíte.
Kniha je po řemeslné stránce dobrá. Ale po obsahové mi přijde naivní, mírně ideologická a jistým způsobem i manipulující.
S ohledem na budoucnost smutná kniha...

110 19.12.2020

Ač mě úvodní slova o Vodňanském překvapila, zároveň měla i efekt těšení se na jeho básně.
Brzy moje nadšení opadlo. Mám rád krátké, dynamické básně. Dovedu ocenit i humor v nich...
Vodňanského střílená témata, nesourodá změť rádoby vtipných point. Některé básně mi přijdou odbyté a humor v nich mi nepřipadá košer.
Možná by texty více seděly na hudbu, kterou Vodňanský s Petrem Skoumalem vytvářeli...
Na básně příliš jednoduché, až dětsky pojaté.
Zřejmě nejsem dostatečně intelektuálně na výši, abych pochopil osobitý humor Jana Vodňanského...
Přesto respektuji jeho tvorbu...

110 09.12.2020

Nejsem odborník na Párala. Pojí mně s ním jedna osobní záležitost, ale kvůli tomu nemohu být shovívavý.
Jeho poslední román je nepochopitelná snůška tužeb, vizí, nebo snad snů?
Příběh je založen na pochybném základu a ubírá se nikam,
záměrně okořeněn nemastnými sexuálními scénami.
I ztvárněním kniha pokulhává. Text je na stránkách polovičatý, nepochopil jsem tuto variantu tisku.
Knihy si vážím, protože jsem ji dostal darem.
Ale dar tvorby, jakoby opustil pana Párala.
Myslím, že tvořit se do nekonečna nemůže. Možná existují výjimky, ale Vladimír Páral mezi ně rozhodně nepatří...

110 16.06.2019

Chybí-li někomu láska, může s nápravou začít u ruského klasika A.P. Čechova.
Povídky, které do výboru vměstnal Jiří Honzík jsou různorodé co do formy, ale obsahově sdílí nejzákladnější lidskou potřebu. Nenechte se zmást žertovnou první povídkou; má sice charakter bajky, ale lásku nepopře a zdůrazní krásu ženy, bez níž by byla láska jen poloviční veličinou.
Čechov je skvělý. Rozhodně se nesnažte připravit na milostné čtení, byť by název mohl k takovému odhadu vést.
Rozhodně je zde, na ploše devíti povídek, rozehrán kolorit barev, které ohraničují lásku různorodě a dávají vyniknout její nejednotě, přičemž se rozhodně nedá napsat, že by láska byla haněna. Jen má více podob a poloh a nutkavosti.
Osobně doporučuji těšit se na povídky VĚRUŠKA, ARIADNA a DÁMA S PSÍČKEM.
Spisovatel Čechov je v povídkách rychlým průvodcem, ale dokáže o lásce i lidsky filozofovat a postavám dotvářet charakter nečekanými scénami.
Ruskou literaturu je třeba číst. Je v ní hodně moudrosti a hlavně je o lidech, kteří jsou jako my.
Možná máme s Rusy špatnou zkušenost, ovšem na poli literárním bych tento příměr vůbec nezmiňoval.

109 25.02.2024

Tajemství nevynahradí nudný literární styl autorky, jenž se pohybuje na úrovni lepší slohové práce. Příkré hodnocení se bude mnohým zdát ne zcela oprávněné, ale příběh je naslepovaný na sebe, odmítá jakoukoliv výraznější hloubku postav a je vystavěn na emočním úsilí žen, kde muži jsou ti slabší.
Záblesky moudrosti a šikovnosti v ději lze nalézt. Ale nabírají často opět sestupnou tendenci a utápějí se v řečišti stále stejných slov, emočních stesků a niterních úvah, čímž uvězní knihu v nižších patrech literárního spektra.
Pochopitelně se během četby sžijete s postavami, ale nijak zvlášť uvěřitelné vám nepřijdou.
Hodně průměrný román s přesahem do psychologické roviny, jenž ovšem postrádá potřebnou hloubku a tudíž kvalitu. Děj okořeňuje detektivní zápletka, ale ve své podstatě knihu nespasí.
Jak již jsem naznačil v úvodu, na své si nepřijdou ani jazykoví fajnšmekři. Kniha plyne bez výraznějších vzruchů a podnětů k zamyšlení.
I když oceňuji láskyplné příběhy, tento mi přišel nepravděpodobný, až absurdní...

109 25.08.2023

Skladba příběhu není nikterak složitá. Obtížná je orientace mezi postavami, které nejsou moc dobře prokreslené a sympatizující s dějem. Zarážející je nekonkrétnost, s jakou přistupuje Adam Foulds k tak poutavému prostředí léčebny pro duševně choré. Zosobňuje více méně podstatné záležitosti a staví je na úroveň stěžejnosti románu.
Směle tvrdím, že vyjmout některé pasáže a přetvořit je v povídku, by stálo za velmi rozumné.
Ze svého hlediska jsem nenašel v románu příliš lyričnosti a již vůbec ne básnickost, která je avizována.
Příběhy z 19. století mi přijdou velmi zajímavé, spatřuji v nich vždy naději, protože se tvořilo cosi výjimečného pro pozdější civilizační epochu lidstva ve 20. století.
Tento nepříliš rozsáhlý román, z velké části s velmi nezajímavými dialogy a skutečně nesympatickými postavami, je historicky neatraktivní a jazykově málo poetický. Nicméně několik málo podařených dějových partií, nevyváží celkovou nejistotu sdělovaného a autorovu kolísavost ve vyjádřeních.

109 02.08.2023

Sbírka o tužbách ženy, popisu snů a světa.
Nádherné a přitom v básních nenaleznete jediný rým.
Autorka má dar slova, jemnocit v myšlenkách a vyjádřeních. Nečekaně se noříte do ženského pohledu na svět a vnímáte jej jako dokonalý.
Básně nejsou dlouhé a zasahují vaše srdce naprosto přesnými střelami.
Přiznám se, přistupoval jsem ke sbírce s obavami, přeci jen autorka se narodila v roce 1910.
Ale pokud má někdo laskavé srdce a lásku k jazyku, nemohou vzniknout špatné básně.
Překvapivě nejvyšší hodnocení...

109 11.05.2019

Už jen to, že se jedná o milostnou poezii...
Už jen pro krásné črty nahých žen...
A samozřejmě pro samotné básně...
Kvůli tomu všemu se vyplatí tuto sbírku číst. Listovat si v ní a cítit ten příboj lásky, který by v každém životě člověka měl hrát hlavní roli. Bez žen jsou totiž muži ztracení a možná je to i naopak.
Jen hrdí jedinci doma počítají peníze a říkají si, že tohle je svět. Stačí si přečíst tyto básně a každý může pochopit o čem je život. V poezii tuto pravdu lze nalézt. Jen musí lidé chtít. Pan Jiří Žáček svými básněmi pojmenoval dokonalost mezi mužem a ženou. Sbírka OBEJMI MĚ je pravdou ve jménu lásky...

109 30.03.2018

Velice poutavě a citlivě napsané. Pan Kožík je výborný vypravěč a za jeho slovy se navíc jistě skrývá spousta hodin hledání podkladů a dokumentů, které pomohly sestavit tuto smysluplnou knihu.
Vrchlický je nám vylíčen velice romanticky, až melancholicky-jeho osud nám není lhostejný. Jeho láska k ženám mu byla zároveň hrobem a výzvou. On však chtěl milovat a být milován. Být věrným a lásku dostávat. Přičemž utržil od života ránu, z které se určitým způsobem nikdy nezotavil.
Přečtěte si něhou protkaný příběh, kterému by možná velice slušel filmový přepis. Pan Vrchlický by si ho jistě zasloužil. Jeho básně jsou totiž věčné...

109 05.06.2016

Velice plodný autor...
Říkalo se také na počátku 20.století: Lidičky, vyjde nový Neumann? Jako v současnosti se povídá u Viewegha, Třeštíkové, nebo Mornštajnové?
Přikláněl bych se k takové možnosti, přestože měl u mě osobně premiéru. Ale s velkými ovacemi zakončenou.
Pochopitelně píše S.K. Neumann vzletně. Tudíž nemusí být pro každého.
Ovšem syrovost současných básní, právě jemnocit básníka z počátku minulého století silně trumfuje. Přikláním se i k domněnce, že čerpá z vlastních prožitků; tak jsou některé jeho emoce silně a přesvědčivě vyjádřeny. A jsem přesvědčen, že spousta čtenářů emotivně splyne s vyjádřeními, které tak dobře umí zveršovat.
Ve sbírce je více trápení, soužení a žalu.
Ale najdete zde i dokonalou milostnou lyriku pod názvy: ACH, POJEDEŠ-LI V NEDĚLI, KYTIČKU JAHOD NA RTY PŘITISKLA MI, či KDYBY MI BYLO TŘICET LET.
Psát o lásce je neměnné téma citlivých lidí. Přál bych si, aby byly takové básně přijímány s pochopením a pokorou. Hlavním motivem je totiž vždy žena, k níž vzhlíží toužebně a láskyplně muž. Nemůže být lépe vyjádřena dokonalost symbiózy mezi pohlavími, obzvlášť v době, kdy lásce mezi mužem a ženou dostává se pejorativních trhlin. Ale třeba jsem jen příliš pesimistický...

108 30.09.2023

I když jazyk je vzletný a básně vtíravé, projevuje se absence rýmů a poetičnosti, bez které je každá poezie pouze polovičatá.
Nevidím v řádcích básníka uměleckou zanícenost. Pouze popisy pocitů nepřevedené do básnické podoby.
Možná by se mělo přihlédnout k osudu autora, nebo k jeho prozaické tvorbě.
Ale zde se jedná o básně a já se nemohu radovat s prapodivných vyjádření bez ambicí k většímu výrazu.
Pár básní (MATCE, JEDENADVACET LET, ODPOVĚĎ PO MNOHA LETECH) překrývá monotematičnost slov a myšlenek. Pan Stránský v nich nalézá polohu, ke které se ovšem nevrací.
Přesto některé čtenáře jeho dějovost v básních zaujme.
Osobně dávám přednost větší malebnosti a kráse...
Větší tvořivosti a rýmům.
Lásce, která se rozlévá po papíře jako horká láva...

108 24.06.2021

Chtěl bych přečíst veškerou poezii světa...
Proto se pachtím i s autory, kteří mají v mozku něco zcela odlišného, než já sám.
V básních není jediný rým, jsou složité a smutné. Jejich obhajoba by byla nejednoduchá.
Netuším na jaký popud vznikají. Autorka je vzdělaná žena a měla by být spokojena ve svém vnitřním bohatství. Přitom se utápí v tématech a pocitech, které sama v prologu musí obhajovat. A na podporu jejího umu vystupuje v doslovu i literární teoretik.
Poezií se dá nazývat všechno, co něžně hladí papír.
Básně jsou napsány dobře, inteligentním stylem, ale jsou těžké, nepříjemně nejasné, někdy v nich probleskne záchvěv pochopení...
Za ALE TOHLE NEJSI TY! a pár zajímavých námětů v básních hodnotím vcelku mírně a s pozitivním nadhledem...

108 15.12.2019