ZÓNA komentáře u knih

Neobyčejně jemné, až něžné vyprávění. Osud málem zahubené kočky v duchovním rozměru. Myslím, že celou knihou se vine vstřícnost a láska, která by neměla chybět nikomu z nás. Ale co mě nadchlo je závěr románu. Nenucené seznámení, které jakoby mimochodem dává příběhu autentičnost, realitu a naději, že každý z nás může najít toho pravého člověka v životě. Prostředí popisované v knize se jeví až přespříliš růžové, možná až idealistické. Ale zřejmě tam nahoře v Himalájích se opravdu vede tak poklidný život, o jakém se nám obyčejným lidem z šílené Evropy může jen zdát.

144 22.10.2014

Chtěl bych povědět všem, jak krásný je Kunderův jazyk!
Zdali něčeho takového jsem schopen je otázka jiná.
Vybroušený styl psaní, pohlcující osnova příběhu a něžnost použitých slov je nad jakýkoliv údiv, či omámení. Píšící literáti mi prominou, ale lehkost s jakou Kundera vytváří poměrně složitý emoční příběh, je až andělsky dokonalá, nehmotná a přesto silná svou přesvědčivostí.
Kundera zasadil děj románu do neblahé doby českých dějin a také jej v podobných časech napsal. Pro mě osobně jsou ovšem jen rámcem příběhu, i když se jich svým vyústěním sám příběh hluboce dotýká.
Mnohem větší důraz přikládám samotným postavám románu, vnitřním bolestem i radostem v nich skrytých, které jsou umocněny právě oněmi přenádhernými slovy, jež nedostanete z hlavy ještě dlouho po přečtení celé knihy.
Prozaická básnickost Kunderova stylu je v kontrastu s krutostí celého příběhu. Ale proto je možná dokonalý...
Obeplout svět a pojmenovat krásy, které jste po cestě spatřili, není až tak složité.
V Kunderových větách se můžete ztratit a možná i utopit. Zatímco při cestě kolem světa vám je oporou plášť a paluba lodi, při četbě tohoto románu od Kundery čelíte krásám příběhu a jazyka prostovlasí, nedostatečně oblečení a nepřipravení na klima, které pan Kundera stvořil...

"Vyprávějte mi o té, na niž myslím stále,
vyprávějte mi o jejím stárnutí,
vyprávějte mi o tom, kterak byla malá,
dejte mi pít vodu, kterou vyplakala.... "

A konec básně najdete uvnitř Kunderova díla. Myslím, že stojí za to knihu otevřít a číst.
Naplníte svoji duši vším, co člověk ke svému žití potřebuje.

143 01.04.2023

Pan Karika opět zabředl do skutečných reálií...
Představuje nám Vysoké Tatry jako kruté místo, plné smrti a nejistoty.
Stejně dopadla Tribeč v Trhlině, nyní stejným způsobem slovenské velehory.
Jenže narozdíl od geniálně pojaté Trhliny, Karika vsadil na komornější styl vyprávění, v kterém nedokázal udržet správné napětí. Příběhu by spíše slušela forma povídková, na román je vše příliš stále se opakující, vyvolávající stále stejné obrazy a nepříliš barvité dějové linie.
Slovenský autor psát umí. Ale v této knize jakoby psal často pro sebe, ekvilibristicky se ztrácel ve vlastních větách, a i když výborným způsobem popisuje martýrium hlavního hrdiny, tak spousta slov a úvah je zde navíc, čtenáře umrtvují, namísto aby v něm zažehly touhu polykat další a další odstavce.
Úplně překvapující není ani rozuzlení, i když se zřejmě jedná o nejlepší část knihy, ještě společně s počátečními několika stranami.
Jde o průměrný horor, bez eskalujících zážitků...
A tak trochu o negativní reklamu Vysokým Tatrám.
A o vytvoření pocitu, že nikomu se nedá věřit...

143 23.01.2022

Na konci knihy stojí výzva v podobě doslovu dvorního překladatele Murakamiho Tomáše Jurkoviče.
Výzvu jsem nepřijal, možná později.
Chci vnímat kouzlo Murakamiho prózy sám. Nebýt poučen.
Síla jeho vyprávění je značná. Úsilí pochopit myšlenku a význam knihy je na čtenáři samotném.
Murakami svoje příznivce zavede do komorního světa nenaplněných lásek a psychologicky táhne děj do záměrného ztracena. Přesto se nenudíte a vnímáte každou větu, každé slovo.
Nechci srovnávat jeho známé povídky s tímto románem...
Ale vyústění mají společné... Nejasnou pointu. I když SPUTNIK, MÁ LÁSKA je lidštější a tudíž více vstřebatelná próza.
Román má skvělé postavy, brilantní popisy a tempo.
Murakami je zázrak...

143 25.08.2020

Pohádka?
Nebo příběh s přesahem, který není pro každého?
Krásná ilustrovaná kniha od světoznámého spisovatele.
Tak všelijak by se dala uchopit.
Nehledal bych ovšem za každou cenu rozuzlení textu.
Sám v sobě mám jistý podtext vyprávění, který nikomu nebudu vnucovat.
Více než pochopení, zaujme struktura a jednoduchost příběhu. Postavy, které vám na malém prostoru rozkvetou do poetických rozměrů.
Příběh je bohatý a smutný. Ilustrace doplňují kolorit .
Co více napsat... Přečtěte si...

143 12.07.2020

Vzdělaný básník píšící jednoduchou formou?
Až se mi nechce věřit.
Dobrovolně se označit za chátru, chce silnou dávku odvahy... )
Jiřího Dědečka mám spojeného s písničkami, které mi ovšem nic moc neříkají. Podobné publikovaným básním překvapí již zmiňovanou prostotou a lidovým humorem.
Dědečkova poezie se pohybuje na opačné straně básnického spektra, je plná triviálních rýmů pro zasmání a má nepopiratelné hudební tempo.
Obecně jistě velmi přijatelná veselost podepřená verši, které mohou vyvolat dobrou náladu.
Pokud ovšem máte na poezii jiné nároky, chcete se zasnít a hlavně nalézt krásu slov a myšlenek, pak zde štěstí nehledejte.
Přesto vím, že své čtenáře a posluchače pan Dědeček jistě má a není jich určitě málo...

142 29.10.2022

Nenásilně poutavé...
Starý terapeut mě přikoval ke stránkám knihy.
A nejen jeho osud.
Bez patosu jsme vtaženi do příběhu člověka, který vlastně duševně umírá a pod vlivem mnoha okolností se pomalu nadechuje ke své životní remisi.
Vlídný text dává zapomenout na jakýkoliv jiný příběh. Žijete jen osudy pár lidí a snažíte se pochopit, o čem je vlastně lidský život. Obzvláště potom, co tuto otázku nemá zodpovězenu ani sám hlavní hrdina.
Dojemné, smutné, ale zároveň v mnohém pozitivní.
Navíc je v knize vykreslen krásný poválečný svět, život plynoucí jen z podstaty bytí, bez výdobytků a příkras současné společnosti.
Ve vyprávění dánské spisovatelky vám zkrátka bude dobře.
A taková by dobrá literatura měla být...

142 17.10.2020

Vím, že kritizuji Pana Spisovatele.
Necítím se v takové poloze příliš komfortně.
Na román od Kariky jsem se těšil. Užít si napětí, strach, být vtažený do děje. Nestalo se ani jedno. Možná chvílemi.
Jediné co nemohu popřít, je nečekaně poutavé rozuzlení.
Nelíbil se mi styl psaní. Legrácky, vytrhávání z plynutí příběhu zbytečnostmi.
Neznám doposud jiné knihy od pana Kariky.
Doufám, že budou lepší.
Tento zdlouhavý a bez patřičného tempa napsaný román, se mi do hlavy, bohužel, nevtiskne...

142 06.09.2020

Samozřejmě...
Bez jakýchkoliv diskuzí se skláním před příběhem z Osvětimi, cítím nesmírnou bolest za smrt tolika nevinných lidí a je mi hanba za vojáky, kteří drželi v chodu ohavnou "továrnu na smrt".
Na druhou stranu se mix poskládaný z odpuštění, královské hry, náboženství, zločinů a akčních scén nepříliš vydařil. Navíc je román koncipován jako veliké představení, kdy se jednotlivé postavy příběhu objevují v několika časových rovinách, což nepřispívá k plynulosti a dramatičnosti děje.
Napsat fiktivní příběh s několika skutečnými postavami historie, zaslouží jistě uznání a nijak nezlehčuji tuto náročnou spisovatelovu práci. Jen vyznívá ve výsledku nepříliš věrohodně a celkově přisuzuje vojákům SS přívětivější tvář, než jaká tehdy za války skutečně byla.
Román ve svém konci dokonce inklinuje k jisté zábavnosti, i přes tíživé téma nalezení konsenzu mezi trojicí "přátel", která nás příběhem provází.
I přes viditelnou zemitost vyprávění musím vyzdvihnout dobře napsané postavy a věrně zachycenou bolavost a děsivost Osvětimi.
John Donoghue si v prvním svém románu nepočínal špatně, ale přeci jen nenašel takovou míru atmosféry, která by celý příběh stočila správným směrem.

141 26.10.2021

Román motivující ženy, ale nejen je...
Příběh humorný, ale i děsivě vážný. Zejména v úvodu románu jsou některé scény popsány převelice vtipně.
A proto shledávám v této kombinaci největší nejasnost.
Těžké téma příběhu, které se celou dobu čtení pomalu přibližuje čtenáři, by sneslo jiný přístup. Některé situace jsou těžko uvěřitelné a rozvíjení Eleonořiny osobnosti (pojednou a náhle) se zdá býti absurdní. Z důrazem na její minulost.
Postavy jsou sympatické, závěr má jistý překvapující rozměr a čtení je lehké a snadné.
Zřejmě ženy vnímají příběhy jinak a není vůbec jisté, že můj názor je věrohodný.
Protože převážná většina žen hodnotí knihu jinak.
Přesto si myslím, že problematika tohoto druhu by měla spadat do těsnější žánrovosti.
Eleanor by si takovou úctu zasloužila...

141 31.07.2021

Ohromující, zábavné, něžné a lidské...
Takové jsou opět Žáčkovy verše, které mi zpříjemnily sobotní odpoledne.
Naleznete v nich lásku, z které budete nadšeni.
Hold vzdaný ženám, za jejich krásu a vůbec jejich existenci.
I každodenní starosti, které Žáček vložil do různě tematických básní.
Nad mnohými básněmi žasnu. Již jsem takový.
Neodolám jednoduché kráse veršů, kterými autor sbírku doslova zahltil.
Především vyzdvihuji básně poetické, o lásce a ženách. Tentokrát udělám výjimku, protože báseň NEZNÁMÝ VOJÍN se v této sbírce překonává jen stěží.
Obdivuji krásu žen, ale obdiv k mužům, jenž nesou po staletí na svých bedrech osudy lidstva, vyjádřil Žáček ve výše zmíněné básni naprosto mistrovsky a nezapomenutelně...

141 06.02.2021

Příběh na mě zapůsobil rozporuplně. Ať už svojí váhavostí v tempu, nebo rozličným působením na čtenáře v tématech, kterými se zabývá.
Láska je zde pojata téměř obstarožně, mladým bych přisoudil živější a zamilovanější pojetí vztahu, obzvlášť v tendenci k jejich budoucímu nejasnému životu.
A právě atmosféra první světové války v Paříži a nejistý osud, který je vetkaný ve všech slovech této novely, působí nejvěrohodněji...
Ani vyústění příběhu nedojme. Spojení víry a smrti je popsáno sice stylově, ale slzu ani smutek na mé tváři nevyvolalo...

141 13.06.2020

Román o složitých věcech, které protne vědomý hřích.
Silné postavy, které byly živé a charismatické.
Z nich vyvěrající moudrost, prchlivost i úcta.
Některé scény silně filmové a extra emocionální.
Příběh s kořeny, jež prorůstají v čtenářovu duši.
Sardínie minulého století, natolik jiná než současný svět, přesto již civilizovaná.
Autorce se, na nemnoha stranách textu, povedlo vytvořit svět několika rodin propojených tajemstvím, které tiše respektují jeho povahu, protože nikdy nevíte...
Ale noblesní závěr románu utvrzuje čtenáře v potřebě lásky, bez které život nemá smysl ...

140 20.12.2021

Pohádkově napsaný příběh, byť pohádky nepojednávají o sexu.
Coelho se v románu snaží objevovat a filozofovat na poli sexu, orgasmu a lásky. Záměrně upozaďuje život, který je skutečný a reálný. Chytře navozuje rozpory, které potom vývojem děje popírá.
Jeho postavy jsou také pohádkové, iluze dokonalého světa vytvořena ve Švýcarsku. I prostředí v němž se Marie pohybuje působí až andělsky čistě.
Těmito slovy chci upozornit na jistou nevěrohodnost, která román ponižuje a sráží.
S mnoha tvrzeními lze souhlasit, jiné mi zvedly koutky úst.
I když moje věty se podobají kritickému pohledu na celé vyprávění, kniha mě vtáhla a dobře se četla.
Řemeslně dobře odvedená práce.
Román pro muže a ženy bez rozdílu věku.
Román, který by možná na místo 11 minut měl nést název:
JAK DLOUHO TRVÁ LÁSKA?

140 26.09.2020

Z básní Wolkerových na mě dýchá život. Jeho široký záběr témat, různorodá paleta nálad, skvostné rýmy i některé složitosti, které do svých básní Wolker vložil.
Měl v sobě nesmírný talent, který mu nebylo dovoleno rozvinout. I tak jsou jeho básně dotažené, úplné a nezpochybnitelně aktuální i v dnešní době.
Některé úryvky z nich zná téměř každý člověk v této zemi.
Wolker byl hodně zpolitizován, ale můj dojem z jeho tvorby takový není. Dovede vyprávět a skvostně veršovat, jeho vidění světa v jeho mladosti je takřka bezchybné.
Básně obsahují hodně smutku, pochyb, ale i naději, lásku a víru v lepší život...
Nebojím se napsat, že Wolker je dokonalý...

140 02.12.2018

Lyricko-poetický text, jemuž by, kvůli složitému tématu, zřejmě více slušela básnická křehkost.
Próza nedokáže vytvořit rozhraní, kde můžete uvažovat a cítit zároveň.
Je více nutkavá k sdělení a mně mnohé kapitoly (byť krátké) nedonutily vnímat bolest natolik, jak by dovedla citlivost poezie.
Úvahy a meditování nad bělostí života, i nad jeho opakem neměly ustálenou kvalitu.
V ní spatřuji největší nedostatek psané tryzny.
Námět je skvělý, momentálně mě nenapadá jakákoliv podobnost s nějakou jinou knihou.
Nehledejte v mých slovech pohled cynika; rozhodně jím nejsem.
Ale ve slovech korejské autorky spatřuji drobný odstup, který mi není příjemný.
Snad je vše způsobené rozdílnou kulturou, nebo výchovou. Obě entity jsou vlastně propojeny.
Kniha na vícenásobné čtení.
Možná by potom hodnocení vypadalo jinak.

139 25.03.2022

Pokleslost v terminálním stadiu.
Za zajímavý lze považovat začátek příběhu a za neotřelý jeho konec.
Vše ostatní je jen balast, erotické scény působí neeroticky, páchané násilí vyznívá nepřesvědčivě a celá kostra příběhu nepůsobí příliš pevně.
Přitom text je napsaný řemeslně dobře. Jen chybí silnější dějová linka a ostřejší postavy.
Těšil jsem se na poměrně tajemný a drsný horor, dostal jsem pohádku pro dospělé, sice s přesahem v pointě, ale jinak smutně devalvující tento žánr.
Bůh existuje, ale kdo je Bůh?

139 11.03.2022

Ano, pár listů této krátké prózy má velmi silný obsah.
Literárně není příliš působivá, ale zřejmě ani neměla být.
V českém vydání ji trochu sráží doslov překladatelky, která zřejmě považuje českého čtenáře za méně inteligentního a neschopného pochopit význam knihy.
Děsivé jsou okolnosti vzniku knihy. Je napsaná ještě před válkou.
Novela, i přes svoji nespornou vypovídající hodnotu, nedokáže plně vyjádřit atmosféru zoufalosti a nenávisti na straně jedné a fanatismu na straně druhé.
Chápu záměr autorky, na malém prostoru vytvořit komorní drama dvou přátel a zároveň vytvořit tragický obraz společnosti.
Za nápad a čtivost nemohu hodnotit kritičtěji.
Přesto se nemohu zbavit dojmu, že tento příběh mohl a měl zasáhnout více a směleji.

139 17.04.2021

Secesně pojaté povídky. Zdobné a chytré. Neočekávaně absentující jakékoli explicitní výrazy, byť hlavním tématem byly ženy a vztahy mužů k nim.
Komičnost povídek je mnohdy absurdní a obsah mírně nevěrohodný. Ale právě v takovém zabarvení je povídkám dobře a Kunderovo výborně zvládnuté řemeslo jim dodává šťavnatost v podobě zábavných postav.
Kulminuje-li povídka v morální kodex, možná by u jiných autorů působila nepatřičně. Ale Milan Kundera je tak vyzrálým autorem, že dovede povídku obohatit o drobné náležitosti (ať již v hrdinovi, či v reáliích), které povídku neučiní příliš povyšující se nad čtenáře.
Dovolím si tvrdit, že Kundera touto sbírkou vytvořil základ společenských povídek založených na touze po ženách, aniž by je urážel a znevažoval. Ženy jsou zde mnohdy povrchní a naivní, ale v protipólu mužského obdivu k nim jsou královnami, nebo naopak smutnými, až tragickými postavami s nádechem ironie. Nikdy však nejsou poníženy. Naopak přesněji cílí Kundera na muže a jejich nízké pudy a myšlenky, které je činí pokleslými, aniž by si svoji pozici a situaci uvědomovali.
Bavil jsem se a žasl. Pořadí pocitů bez nápovědy.
Kundera je malebným malířem slov. Dokáže popsat naprosto obyčejnou situaci neobyčejně poeticky. Nenásilně, mile a chytře. Chladnokrevně. Já nemám výstižnější hodnocení přečteného...

138 04.05.2023

Ač jsem na detektivních příbězích jako čtenář prakticky vyrůstal, tato kniha mi zůstane záhadou, už pro svoji přílišnou obsáhlost a nevěrohodnost děje.
Neporozuměl jsem záměru spisovatele Simmonse, jeho knihu beru jako významnou exhibici podtrhující jeho řemeslné kvality. Ovšem na místo zábavnosti, jakou většinou taková přehlídka jakéhokoliv umu provází, sledujeme vlekoucí se děj, mnohdy okořeněný až o absurdními detaily, které rozhodně nepodporují čtivost mnohostránkového románu.
Snažil jsem se naladit na počátek 20. století a vmísit svoji účast mezi postavu tak literárně známou, takřka dokonalou ve své historii. Ale vše mi přišlo nevhodně vykonstruované, až blazeované, s důrazem na efekt samotného Sherlocka Holmese, kterému tak moc chyběl Dr. Watson.
Román si určitě najde svoje čtenáře, ale moje aura detektivního románu je již dávno ztracena, nebo se jen nepotkala s autorovým záměrem vytvořit fenomenální případ, kterému každý podlehne.
Příště raději zkusím paní Klevisovou, nebo staré dobré autory detektivního žánru... )

138 25.09.2022