zouharov komentáře u knih
3. díl se mi že série asi líbil nejvíc. Laura Linhartová mi v předchozích dílech nebyla moc sympatická, teď se to zlepšilo. Ale čekala bych daleko větší sebereflexe na to, že měla zásadní podíl na smrti kolegy.
Autora mám ráda, ale do Tiché smrti jsem se nemohla začíst. Postavy nezaujaly a tentokrát i detektivní linka slabší. Konec překombinovaný.
Námět dobrý, ale detektivové většiny knihy přešlapovali na místě. Víc než pátrání byl v knize popisován příběh kriminalisté Laury. Škoda.
Roman se odehrává ve smutných letech nástupu komunismu. Ukazuje, co přinesl komunismus, počáteční optimismus v lepší zítřky, brzy vystřídala podezřívavost a odtažitost.
Napinavé, čtivé, možná místy až překombinované, ale už se těším na další díl.
Musím ocenit obálku, stejně jako u předchozí knihy nádherná.
Autor ukazuje, jak se válečná léta podepsala na lidech, jak těžce se žilo v prvních měsících po válce, obzvlášť v Sudetech, a že nic není černobílé.
Téma mě zaujalo i proto, že rodina mého dědy se po válce přesunula do Sudet, ale brzy se vrátili zpět, protože život tam byl těžší než se mohlo na první pohled zdát.
Originálně zpracované, velmi silné téma. Vypovídá nejen o katastrofě v Černobylu, ale celkově o ruské povaze a jejich pohledu na život.
Peter May patří mezi mé oblíbené autory, celou sérii Ento jsem hltala, ale v této knížce mi postava Enza přijde trochu navíc.
Příběh z války zajímavý, ale přeskakování během několika časových linek bylo až moc. Válka, pár dní před vraždou, součást.
Nečte se to lehce. Párkrát jsem musela odložit, protože mi bylo z popisovaných věcí až zle. Přesto by si mělo přečíst co nejvíc lidí.
Oceňuji, jak do sebe vše geniálně zapadá. Trochu pomalejší rozjezd.
Odhadovala jsem, že starý a nový případ spolu nesouvisí. Souvisely. Některé díly série mě bavily víc, ale pořád fajn čtení.
Jako dítěti mi trochu naháněla strach. Teď poprvé jsem jí přečetla celou a není to knížka, kterou bych vybrala pro děti.
Skvělá detektivka, která ukazuje osudy lidí v pohraniční vísce. Každá stránka napínavá, nemohla jsem se odtrhnout, vše může souviset se vším. Do poslední chvíle je těžké odhalit vraha.
Čte se dobře, zaujme. Nevím, co si o Zemanovi myslet, jsem z něj ještě víc zmatená. Bylo by zajímavé přečíst si i konci jeho mandátu a o loňské hospitalizaci.
Na můj vkus příliš rozsáhlé. Autor toho chtěl obsáhnout možná až moc. Zasazení zajímávé, ale nevím, jestli po dalším dílu sáhnu.
Neoblíbila jsem si Mirka, Emilku ani Janu, přesto mě jejich osudy zaujaly. Mohli se víc postavit osudu, mohli spolu víc mluvit a tím něco změnit. A právě tím, že nebyli dokonalí, jsou nám vlastně víc podobní. Jak bychom se v jejich situaci zachovali asi my?
Příběh krásně plyne, ale možná se zabývá životy až příliš mnoha osob. S nikým z nich jsem se nesžila, nepronikla víc do jejich myšlenek. Možná je to i tím dlouhým časovým úsekem. Možná kdyby bylo jen o životě Štěpánky a Bedřicha, který by byl detailně rozveden od jejich prvních manželství až k jejich společnému životu. Nebo jen o Václavovi bez dalších mnoha linek. Ale i přes výhrady pěkné čtení.
Výborné prolínání čásových linek, které mi nedovolilo přestat číst. Dobře vykreslené postavy, zajímavý pohled otce na svět. Autorka nesoudí, každý si můžeme na osoby udělat svůj pohled.
Příběh tragédie v Životicích je psán jiným stylem než Šikmý kostel. Vyprávění jakoby v novinářském stylu, poměrně strohý popis tragických událostí. Prvních pár stránek jsem si na to zvykala a pak jsem se ponořila do knížky a nemohla jí odložit.
Je s podivem, že se o této události poměrně málo ví a mluví, narozdíl od Lidic a Ležáků. Napadá mě, kolik podobných vesnic a příběhů se za války stalo.
Doporučuji přečíst všem.