zouharov komentáře u knih
Dlouho jsem se odhodlávala, abych knížku přečetla. Jak jsem jí začala číst, tak mě chytla od první stránky a nemohla jsem se odtrhnout. Přečtená za víkend. Děj rozdělen na 3 části a každá část smutnější. Příběh graduje až do konce.
Skvělá detektivka, která ukazuje osudy lidí v pohraniční vísce. Každá stránka napínavá, nemohla jsem se odtrhnout, vše může souviset se vším. Do poslední chvíle je těžké odhalit vraha.
Básně plné děsu, krásné verše, do dneška srozumitelné a čtivé. Poklad české literatury.
Výborné prolínání čásových linek, které mi nedovolilo přestat číst. Dobře vykreslené postavy, zajímavý pohled otce na svět. Autorka nesoudí, každý si můžeme na osoby udělat svůj pohled.
Neuvěřitelný životní příběh. Příběh o odvaze a vůli. Že se sama žena vydá ve 20.letech 20.století do Bagdádu, aby založila československou nemocnici, je obdivuhodné. Nezlomilo jí ani to, co se stalo v poslední den 2. světové války. Jsem ráda, že jsem knihu objevila. Škoda, že se o takových lidech, jako byla paní doktorka víc nemluví.
Příběh zasazen do zajímavého prostředí. Napsáno velmi čtivě. Moc se mi líbí obálka knihy.
Mám ráda knihy, které mě nutí zamyslet se, vyhledávat si o událostech další informace. Chytla mě od první stránky.
Autor ukazuje, jak se válečná léta podepsala na lidech, jak těžce se žilo v prvních měsících po válce, obzvlášť v Sudetech, a že nic není černobílé.
Téma mě zaujalo i proto, že rodina mého dědy se po válce přesunula do Sudet, ale brzy se vrátili zpět, protože život tam byl těžší než se mohlo na první pohled zdát.
Příběh krásně plyne, ale možná se zabývá životy až příliš mnoha osob. S nikým z nich jsem se nesžila, nepronikla víc do jejich myšlenek. Možná je to i tím dlouhým časovým úsekem. Možná kdyby bylo jen o životě Štěpánky a Bedřicha, který by byl detailně rozveden od jejich prvních manželství až k jejich společnému životu. Nebo jen o Václavovi bez dalších mnoha linek. Ale i přes výhrady pěkné čtení.
Příběh pojednává o dlouhém časovém úseku, začíná před 1. světovou válkou a končí v 90. letech 20. století. Je v něm i hodně postav a pro mě to bylo na škodu. Nedokázala jsem se do nich vcítit tak, jako když je postav méně. Anežka mi k srdci nepřirostla, její postoj nechci odsuzovat, ale nedokážu ho pochopit. Naopak Ignác, Alžběta a babi Králová jsou pro mě nejvíce sympatické postavy.
Hlavní myšlenku vidím v tom, že nic není černobílé.
Originálně zpracované, velmi silné téma. Vypovídá nejen o katastrofě v Černobylu, ale celkově o ruské povaze a jejich pohledu na život.
Zajímavé téma zasazené do nelehkýh let. Stejně jako v Heřmánkovém údolí autorka skvělé popisuje o kolik to měly naše babičky a prababičky těžší. O věcech, které jsou pro nás samozřejmé, se jim ani nezdálo.
Ráda si přečtu další autorky knihu.
Knížka se četla skvěle. Výborně vykreslené postavy, člověk se s nimi žije, kdykoliv se Nela bála, bála jsem se s ní. Určitě si přečtu od autorky další knížky.
I slzy se hrnuly do očí. U některých příběhů pejsků jsem si říkala, co je to mezi námi za lidi, co se takhle chovají. Šťastný konec a já se jdu podívat, jak pomoci nějakému útulku.
Silné téma. Diktatura a vymývání mozků, možná hodně vyhrocené, ale věřím, že v Bělorusku nebo Číně se podobné osudy odehrávají. Ve mně Listopád rozpoutal hrozně moc emocí. Vcítila jsem se do pocitů matky, kterou odtrhnou od dětí. Pokaždé, když Marie psala Milá Leničko, draly se mi slzy do očí.
Milostný příběh a zároveň kritika války a její nesmyslnosti. Možná mi chybí větší vykreslení hlavních postav, abych se do nich víc vcítila. Přesto i po 100 letech čtivé a pocity aktuální.
Příběh tragédie v Životicích je psán jiným stylem než Šikmý kostel. Vyprávění jakoby v novinářském stylu, poměrně strohý popis tragických událostí. Prvních pár stránek jsem si na to zvykala a pak jsem se ponořila do knížky a nemohla jí odložit.
Je s podivem, že se o této události poměrně málo ví a mluví, narozdíl od Lidic a Ležáků. Napadá mě, kolik podobných vesnic a příběhů se za války stalo.
Doporučuji přečíst všem.
Kniha od které se nejde odtrhnout. 7 lidi, 7 různých životů, 7 různých pohledů na životů v Severní Koreji.
Chvílemi jsem měla pocit, že čtu vyprávění o životě za druhé světové války a ne ze současnosti. Člověk si znovu uvědomí, že vše, co máme, není samozřejmostí.
Zaujalo mě prostředí, do kterého je příběh zasazen. Případ vyšetřuje víc detektivů z jednoho oddělení, tak je z počátku těžší se v nich vyznat, ale příběh je poutavý a prostředí zajímavé. Ráda si přečtu další knížky od autora.
Prvně jsem přečetla Svědectví o životě v KLDR, takže už pro mě nebylo tolik informací překvapujících, ale přesto knihu doporučuji přečíst a zamyslet se.