zuzi.d komentáře u knih
Nečekala jsem, že to zhltnu tak rychle. A ještě včera večer bych neřekla, že mě autor donutil k nějakým úvahám. Ale teď mi tráva venku přijde zelenějši, obloha modřejší a nejsem si jistá, jestli bych lidstvo nezradila, pokud bych věděla, že ten kdo místo něj přijde si toho všeho bude vážit víc než my. Zítra vstoupím do temného lesa
Audiokniha
Zkušenosti z minulosti reflektované současným pohledem pro poučení do budoucnosti.
Kniha je vyborně zpracována a to po všech stránkách. Rozhodně stojí za přečtení. Doufám, že se dočkáme pokračování, protože svět tato svědectví potřebuje slyšet.
Knihu jsem přečetla jedním dechem.
I když jsem spoustu informací již dříve slyšela v různých rozhovorech s autorkou, v tomto psaném podání v souvislostech ve mně zanechaly větší stopu.
Občas mám strach, co se to v té naší malé republice děje. Ale uvědomila jsem si jaké máme štěstí, že se to všechno dít vlastně může, že nejsme všichni svázaní jednou stranou a neležíme pod tíhou jednoho vůdce.
AUDIOKNIHA: Velmi dobře načteno. Příběh i styl čtení mě velmi hezky vtáhl do děje. Prožívala jsem s Ursulou její radosti i trampoty. Nejsem si jistá, jak vlastně autorka to prožívání života za životem myslela, nabízí se několik variant, ale i to je součástí této knihy - můžete si o tom myslet to své.
Kniha mě moc potěšila a pohladila po duši. Není to obyčejný životopis. Je to spíš nahlédnutí do duše. Nebo jak autor sám říká pohled na svět jeho očima.
Krásné fotografie a krásné čtení. Ke knize se jistě budu vracet.
Další sbírka precizně vybroušených diamantů. Některé se mi líbily více jiné méně, ale stále zůstávám velkým fanouškem tohoto autora a stále mě fascinuje způsob, jak dokáže daná témata zpracovat.
Vybroušené diamanty. Každý jiný a originální. Nad každým námětem mě bavilo přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Už se nadechuji a otevírám Výdech.
Laskavé postřehy ze života. Podávat po kapkách jako bylzám na duši.
Neskutečně krásná kniha - díky ilustracím i zajímavým příběhům.
Stále jsem čekala až bude vydaná v češtine a když letos napadl první sníh, tak jsem se rozhodla již nečekat a rozhodně nelituji. Slovenština pro mě této knize dodala jen ještě více kouzla
Loni jsem objevila knihu
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, která se mi tak moc líbila, že jsem pak postupně přečetla všechny čtyři knihy, které jsou u ní uvedeny jako
"Podobné knihy". Tahle byla pro mě z té čtveřice poslední a bohužel nejslabší. Avšak času, který jsem jí věnovala nelituji.
Kniha mi trochu poodhalila svět Japonska a hlavně japonců. Ze začátku jsou to spíše jen krátké zkazky o jednotlivých "zajímavostech" či "podivnostech", které člověk nemá šanci si všechny zapamatovat, ale pomalu si z nich může skládat celkový pohled na tuto tak jinou společenskou kulturu. Později se zápisy i propojují tématem školy japonštiny nebo práce. Na to že je kniha psaná jakoby deníkovou formou mám pocit, že jsem sice trochu poznala japonce, ale vůbec ne autorku a jejího manžela ... i když možná to byl záměr autorky.
Tentokrát detektivku nečekejte. Je to příběh dvou cest za změnou, svobodou... životem.
Příběh příjemně ubíhá a přechody mezi minulostí a současností jsou zasazeny na ta správná místa.
Hrdinky a městečko vám přirostou k srdci po pár stránkách. Velmi milá kniha s krásně vykreslenými postavami, která odkrývá ženskou sílu na domacím bojišti druhé světové války. Stojí za to si ji přečíst.
Z každé stránky dýchá atmosféra dvacátých let minulého století. Pěkné postavy a zajímavé příběhy. Moc příjemné čtení.
Moje nejoblíbenější kniha, kterou jsem četla již několikrát a vždy v ní najdu něco nového. Je jako přátelství na celý život.
Kniha mě nenudila a dobře se četla. Jako oddechovku ji mohu doporučit.
Má silné stránky - prostředí, lidi, historky, ale také slabé stránky - například přestože je kniha psaná v první osobě, tak jsem se nemohla zbavit dojmu, že některé situace hrdinka neprožívá, ale jen popisuje a v případě nevšímavosti manžela pořád jen opakuje.
Čekala jsem trochu víc, ale úplně zklamaná nejsem.
Konečně jsem se dostala k této americké klasice. Vcelku se mi kniha líbila. Druhá část víc než první. Líbí se mi především vykreslení prostředí a charakterů postav. A že je všechno miloučké a pěkňoučké a všichni se víceméně chovají hezky a slušně... inu proč ne. Splňuje to jeden z důvodů proč knihy čtu - aby člověk utekl od toho reálného světa do jiného. A proč ne tedy do toho, kde jsou lidé milí a můžete si být jisti, že po dobrobných útrapách vždy vše dobře dopadne.
Trochu useknutý konec, ale v průběhu jsem se opravdu hodně nasmála. Nejvíc snad nad záplavou velmi barvitých přirovnání. Jako terapii humorem rozhodně doporučuji.