ZuzziŠ komentáře u knih

ASi mám pocit, že jsem četla jinou knihu než většina profesionálních kritiků a recenzentů - třeba na obalu mé knihy je "na jedné straně milující otec a manžel". A to vyplývá z čeho, že u soudu řekl, že má své děti rád?
Kdybych já měla hodnotit (a teď mám k tomu jedinečnou příležitost, a tak tedy hodnotím) hlavní postavu knihy, nebudu používat výrazu zrůda, rozdvojená osobnost, cynik, budu se přidržovat svých vlastních (a teď se bojím, že když napíšu "zcela správných" názorů, zůstane má nadsázka a donebebijící ironie nepochopena) vývodů, a totiž, že to byl patrně autista, nesmírně inteligentní a skutečně organizačně schopný člověk, s potlačovaným (možná výchovou, možná v důsledku choroby, kterou jsem mu tak snadno a bez jakékoli odbornosti diagnostikovala) emočním vnímáním světa.
A byl člověkem, který právě ve zrůdnosti svého jednání, nám dal lekci, že spousta problémů je snadno řešitelných, když se na ně podíváme pouze a jen technicky. A současně nám dal lekci, jak pouhé technické vnímání světa je nebezpečné.
Nejde to ani bez jednoho.

9 25.07.2017

"Co je to zač?," ptala jsem se sebe samé. Ze všeho nejvíc je to sbírka svědectví.
A jsou to svědectví plná odvahy a mravní síly.

Tisícerá škoda, že některé příběhy, byť mistrně vyvedené, se tam opakují pořád dokola, dokola, dokola, dokola :-(

21.07.2017

A já se tak těšila, že konečně někdo potvrdí, že lukostřelba, to je životní filosofie! A venkovní lukostřelba, že to je jiná dimenze života!
Asi si takovou knihu budu muset napsat sama.

2 04.07.2017

Číst detektivky je pro někoho, koho překvapivý i závěr u R. Pilcher hotové zakázané ovoce, které nejlépe chutná. A když někdo takový musí luštit (neúspěšně se pokouší luštit) nejen vraha, ale i porušení detektivního desatera, ach...pak je nadšen genialitou námětu!
Jen kdyby ta Eva a ta Zuzán, jen kdyby ty dvě mluvily čitelnějším jazykem!

01.07.2017

První půlku jsem přečetla poctivě slovo od slova, druhou už metodou kapitolárního eklektismu.
K naplnění účelu "CO jsou zač?" to stačilo.
MT byla dáma. Tvrdohlavá. Sebevědomá. Cílevědomá. Obdivuhodná.

1 24.06.2017

Aby bylo jasno, já proti zvěsti evangelia a jeho následování nic nemám, ale s tímhle dá souhlasit z teologického hlediska snad jenom v té nejobecnější rovině.

23.06.2017

Víla Amálka je krásná, nádherná. Dojem kazí ty zatracené žáby!

18.06.2017

A stejně jsem nejšťastnější, že tu knihu vlastním, že je má, že se k ní můžu vrátit, až se mi bude chtít a ne hned poté, až ji budou mít v knihovně, protože ... protože to stojí a bude stát za to.
Jak psal Vácha - největším paradoxem křesťanství je to, že do pekla jdeme, protože to sami chceme.
A jak psal Pavel - a budu chápat plně.

2 17.06.2017

Ó jak krásně starý Lombard píše!
Ó jak jiný je styl mladého Lombarda (smekám před autorem, takový řez!)
Čtvrtým dílem čekám na toho muže s ptačím jménem a on se tam objeví sedmdesát stránek před koncem...!

1 05.06.2017

Achich ach, opravdu tohle autor zamýšlel? Opravdu tohle chtěl?
Nejdřív jsem se ocitla v pekle, pohlcená depresemi, vlastní nepatřičností, nedostatečností, zbytečností, zhnusená světem, minulostí. Skutečně lze věřit v Boha bez jeho lásky? Vždyť pak nezbývá nic než smrt!
Prásk - a přede mnou se rozprostřel svět Franze Kafky, povídky bez konce a se všemi konci. S konci na začátku, ve prostředek, spousta křižovatek a nutkavý pocit číst znovu a znovu to samé.
A závěr? Tak snadno snesitelná lehkost žití, tak snadno snesitelná chasidská radostnost, tak snadno snesitelný život (s celou tou tíhou smutných a veselých očích, starých jak izraelské otroctví).
Co s tím? Babo, raď!

26.05.2017

Soubor povídek, fejetonků, kázáníček...jo, možná to je švihlej starej pán...ale možná to je to, oč tu běží.
Být si.

1 13.05.2017

Používat argumenty od největšího k menšímu ad absurdum a ještě ve verších, to zvládne jenom frajer Neruda!

10.05.2017

Tolik pravdy, lásky a krásy, to neunesli ani evangelisté, když psali...

08.05.2017

"Dobrý den, Vy jste Irena Obermannová?"
"Vy jste napsalu tu Tajnou knihu? Ta má ty strašně špatné recenze, že?"
...
"Jenže já ji četla v době námluv."
Děkuju.

01.05.2017

Když jsem tuto knihu četla v tom dětském věku, utkvěly mi v paměti dvě věci - že umřel ten zdravej a že ten nemocnej věděl, že umře,a tak napsal mamince dopis. Od té doby mě fascinuje to, že víte, že umřete (a vždycky mě to fascinovat bude, to je prostě silnej a velikej moment celé knihy!)
Nějaké fantasy boje a závěrečná sebevražda, na to jsem ani nepomyslela (jo, vlastně "pak šli dál, umřeli ještě jednou").

Ano, není to typická pohádka našeho normalizačního stylu, má to mnohem blíž k fantasy literatuře ("fantasy pro nejmenší"), a fantasy prostě kruté je.
Ale jsem na to asi už moc stará.

Ale táborová hra, táborová hra na to bude perfektní!

3 22.04.2017

Jemné, tuze krásné...když se básník nostalgicky rozněžní, vznikne skvost.
(Co jsme jednou milovali, milovat budem dál)

5 21.04.2017

Aneb jak donutit humanitně vzdělaného a vzdělávaného člověka přečíst si něco o fyzice - nemusí to být nijak skvěle literárně zvládnuto, hlavně že jsou tam zvířátka! Bajky! Podobenství! A konečně jsem pochopila tu Schrödingerovu kočku - je to strašně jednoduché! Buď hryžu sýr nebo současně hryžu sušenku!

19.04.2017

Zhltla jsem to, neuvěřitelně lehce se to čte - přes všechny násilné i erotické pasáže. Neuvěřitelně lehce se čte o Ježíšovi.
Neuvěřitelně lehce se uvěří tomu příběhu, že i když člověk potká Ježíše, není hned všechno samo lepší, krásnější, že panujeme nad hříchem sami a on po nás dychtí.
Lehce přijímám tuto knihu o nesnesitelné tíži bytí.

1 17.04.2017

Čtyři nebo pět? Čtyři nebo pět?
Proč váháš, ZuzziŠ, nad pěti hvězdičkami? Copak jsi nezažívala literární nirvánu a osvícení?
Ano, ano, ale....
Čtyři hvězdičky. Za rozvláčnost Ludvíkovu.

2 14.04.2017

Bála jsem se, nemůže to skončit špatně, katastrofou, totlní apokalypsou...nemůže to tak skončit a neskončilo.
Spasení přichází skze lásku. Jeho oči to viděly a já odevzdávám, co jsem takto přijala.

4 06.04.2017