ZuzziŠ komentáře u knih

Otevírala jsem tuto knihu s bázní a v rozpacích, neboť jsem se bála, že to, že jsem ji na střední škole považovala za geniální dílo, ještě neznamená, že tomu tak je, že třeba je Židovka z Toleda blábol Liona Feuchtwangera (a uklidňovala jsem se tím, že jsem toho od něj přečetla a dost a všechno bylo dobré).
A jaký je závěr?
Feuchtwanger je genius. A Židovka z Toleda je geniální dílo geniálního autora.

2 06.07.2016

Kdyby to nenapsal Shakespear, tak bych s komentářem k Sonetům moc neváhala, ale teď si marně lámu hlavu nad tím, jak diplomaticky napsat "básněmi neoslovena".
Neoslovena, protože jsem měla pocit, že půlka z nich je o tom, že člověk je krásný, když je mladý.
Neoslovena, protože jsem měla pocit (a asi zcela oprávněný), že autor neznal ten klasický český rým "Kdo říká, že láska nebolí, nemiloval lidi, ale mrtvoly."
(a tak na to nebyl připraven)

Zůstávám tedy neoslovena. Ale pokud budou chtít Chinaski nebo Ebeni zase nějaký ten sonet přezpívat, volám ano, ano ano!
(To jsem pak oslovena)

2 24.06.2016

Je-li kdo skvělý filmový režisér, dopřejme mu nějakou tu slabost. Tim Burtonovi tedy dopřávám tuto sbírku básní. Pokud teda slíbí, že bude spíš víc točit, než psát :-)

2 24.06.2016

Vlastně to bylo půvabně napsané, vlastně na těch několika málo stránkách bylo spousta krásných a pravdivých obratů, vlastně jsem se při četbě ocitla v takovém lyrickém světě, vlastně se to četlo samo, ale já se ptám, proč i přesto, že to byla krásná (a kvalitně napsaná) pohádka, proč mě to neoslovilo a proč jsem se těšila, až to dopadne tak, jak si myslím, že to dopadne?
Nevím, nechápu, nerozumím, je tomu tak, mezi mnou a slovutným Oscarem chybí ona pověstná chemie.

20.06.2016

Kniha, která na mě vykoukla z otcovy knihovny, a která se mi hodila do čtenářské výzvy, byla nečekaně...omamující, kouzelná. Autorku, šlechtičnu z Východního Pruska, jsem podcenila pro její původ!!!

PS: ale to mi neříkejte, že na dětství nebylo nic špatného! ;-)

17.06.2016

Uděluji pět hvězdiček za brilantní právnické řemeslo, tři hvězdičky za překlad (soudní spory se neotvírají, soudní spory se zahajují, agent je zmocněnec apod.).
Sice nevím, jak se s tímhle textem mohl popasovat neprávník, ale právníka (pokud ho nemátl překlad), tohle musí nadchnout a motivovat do dalšího profesního života!

PS: z volebního případu jsem dost na prášky...! V demokratických USA?

14.06.2016

Já nevím, jestli je ta kniha napsaná jako zástupce "magického realismu", ale takhle nějak si ho představuji.
A taky si takhle nějak představuji poezii v próze.

A takhle nějak jsem objevila Jižní Ameriku (já, čtenářský Kolumbus). Zkusím to, třeba je tam skvělých autorů víc, ne jenom Bolaňo.

27.05.2016

Kdyby nebylo čtenářské výzvy, byla bych pravděpodobně tuto knihu nikdy nečetla, a to by byla škoda!
(tak)

02.05.2016

Navzdory svém nadšení, že vím, co znamená dvěmacítma, soudím, že ta kniha by se mi četla mnohem a mnohem lépe, kdyby byla přeložena do moderní češtiny. Neuvěřitelné, jak se čeština (a ještě navíc "moje" pražština!) za půl druhého století změnila!
Jinak smekám, to jsem ani netušila (a vím, že to na gymplu říkali, ale já prostě nevěřila), že Neruda je až takový frajer!

3 30.04.2016

Jestliže mi první díl prostě přišel lepší, jestliže se v knížce objevovali některé pasáže dvakrát (autor patrně místo ctrl+x použil ctrl+c), jestliže některé byly matoucí (v jedné kapitole Arnošt umře, v následující odjel do Roudnice léčit se), jestliže mi místy knížka přišla příliš šovinistická, jestliže mi některé zápletky přišly příliš vykonstruované, jestliže se mě nadchlo, že první díl končí jako ucelý celek bez návnady číst další díl, kdežto u druhého dílu už tato tendence patrná je, pak nemohu jinak, než dát tři hvězdičky, tedy o jednu méně než dílu prvnímu.
Pokud ale bude třetí díl někde mezi těmito díly, tak nevím, jak přesvědčím databázi, abych mohla udělit tři a půl hvězdičky...

1 20.04.2016

Po Donaldovi01 těžké hodnotit, z nějakého důvodu se snažím jít s do opozice, což je vlastně logické, když mám na věc úplně jiný názor.

Farma zvířat mi v porovnání s 1984 vychází hůř, ale to asi není podstatné. I kdyby ta kniha byla nečitelná, není to podstatné.
Protože podstatný je fakt (anebo se pletu?), že lidi jsou vlastně poměrně snadno manipulovatelní a dost možná přece jenom se sklony k otročině (což už je ovšem hodně divoká interpretace, ale knihu jsem dočetla ráno a měla poměrně dost času přemýšlet).

A nerada bych se zasekla na tom, že kniha je prohlédnutí jenom a pouze Sovětského svazu: čísly a svobodu se ohání kdekdo.

5 15.04.2016

Na vědomost se dává, že začíst číst Zahradníkův rok je nejlepší na jaře. Radujete se společně s autorem z toho, že všechno pučí, a začnete přemýšlet o půdě...
...a pak, dříve než kalendář, dojdete ke konci roku, kde se ze zahradničení, tak nějak plynule, samozřejmě, samo a nevtíravě, stane hluboké a pravdivé zamyšlení o životě, který je věčný. A to všechno pěkně prosím, při popisu toho zahradničení.
Čapka nelze nemilovat.

5 12.04.2016

A na duši mi zbyla jen radost, lehkost a poezie!

2 09.04.2016

Na doporučení babičky a na základě informace, že se jedná o první držitelku ceny \Miloslava Švandrlíka o nejhumorističtější knížku roku (2012), jsem si tuhle knihu vybrala, když jsem měla pocit, že kombinace mého zaměstnání a v poslední době čtené literatury vede tak akorát k úplnému vyčerpání.
Poslední aristokratka nezklamala. Chcete-li si odpočinout a smát se, je to správná volba.
A v neposlední řadě oceňuji autorovu schopnost vyhnout se vrtání a rozmazávání jednoho a to samého (prostě se snažím říct, že přichází s novými nápady ohledně postav).

6 08.04.2016

Jak hodnotit vzpomínky? Mám snad napsat, že bych radši četla o citech a pocitech autora (a je to vlsatně pravda?)? Mám snad napsat, že bych byla radši, kdyby se autor víc rýpal v místech, kdy jsem si myslela, že není úplně upřímný?
Jsou to vzpomínky. Nevzpomínám jinak. A ještě navíc, já oproti Gorbačovovi ani nemám na co vzpomínat.
Jsem tou knihou unesená.

1 03.04.2016

Venku je krásně, slunce svítí, na stromech začínají kvést pupeny a já, já čtu knihu temnou, temnou temnou.
Jestliže jsem se rozhodla, že se letos pokusím naučit se číst poezii, tak jsem dostala lekci: poezie, ta se čte duší a srdcem. A to, co zbude v duši a v srdci, to je to ono slavné "co tím chtěl básník říct".

6 02.04.2016

Ze začátku jsem se neustále trápila otázkou "Co tím chtěl básník říct", ale pak jsem knihu pojala jako učebnici lyrického básnictví, protože autor básně Za trochu lásky šel bych světa kraj si nezaslouží být odsouzen a odložen.
Jímala mě radost nad každou básní, kterou jsem (možná) pochopila.
A neupadala jsem do depresí, když jsem netušila, do kterého zvonu srdce jeho tluče v ten určený čas.
(ten pocit, když zjistíte, že báseň je o prosté radosti z otevřeného okna po bouři)

S čím jsem ale měla problém, bylo řazení básní (básně byly řazeny tématicky, například básně Vrchlického o vlastenectví, dětech, jiných spisovatelích, o smrti, Bohu). Nemohla jsem se zbavit dojmu, že Vrchlický to takto nezamýšlel, že řazení básní má svůj důvod, není to excelovská tabulka.
Ano, vím, že jsem si vybrala sbírku sebraných spisů, a pokud mi to vadí, měla jsem si přečíst sbírku sestavenou přímo autorem, ale beru to jako ponaučení.

27.03.2016

Trvalo mi, než jsem se začetla, navíc se mi vlastně vůbec nelíbily ty části "ze současnosti", ale jak písmeno následovalo písemno, musím říct, že je to sakra dobrá kniha!
(a pravda je, že kniha se nemá soudit podle své první desetiny, aspoň tak jsem to vypozorovala).

A čeho si nejvíc cením a co mi přijde naprosto dokonalé (kromě mnoha dalších věcí, například těch drobných nadsázek, jakože Václav bude mít s církví stejně skvělé vztahy jako Karel), je to, že autor knihu ukončí tak, jako kdyby to byl jen jeden díl. Žádné napínání a umělé nucení čtenáře číst další díl. Všechno, co mu k tomu stačí, je jeho spisovatelský um, a jeho pokora! Děkuji!

1 23.03.2016

Po první větě přišlo zklamání: tato povídka nezačíná proměnou v brouka nebo uvězněním, ale konstatováním, že je neděle dopoledne. Od autora dvou nejlepších prvních vět v historii literatury jsem zkrátka čekala víc!
A pak to pokračuje obrazem idyly a milosrdenství, zkrátka krásné nedělní dopoledne, a najednou střih, rána, žádná idyla, a pak bum, bác, ratatata, žádná idyla, ale střední část taky neplatí, všechno je jinak, a já se ptám, o čem ta povídka vlastně je?
Jednu hvězdičku uděluji za trefné poznámky a krásná přirovnání, čtyři za to, že si mi toto dílko nesmazatelně vrylo do paměti, asi si ho přečtu ještě milionkrát a ještě miliardakrát budu řešit, co tím básník chtěl říct, a vlastně už teď se modlím: kéž si nikdy neřeknu, že je to jako z mého života!

09.03.2016

Omlouvám se tímto Boženě Němcové, že jsem si myslela, že ve skutečnosti vůbec neumí psát a že se proslavila jenom díky své kráse. Inu, číst povinnou četbu na základní škole se nevyplácí a zase jednou jsem si to potvrdila.
Červená knihovna devatenáctého století, romance jemná a lyrická, dá se to číst i v kostele před bohslužbou (a v tramvaji po odchodu z ní) a nikdo se tím nemůže cítit uražen.
Láska na první pohled? Svatba ihned po seznámení? Naivní spisovatelka? Nebo si komplikujeme život jakýmsi testováním, dokonalou shodou a hypotékou?

6 06.03.2016