Nejnovější komentáře

„Krásná a dojemná knížka. Děj tak krásně plyne, že ani nepostřehnete, že už je konec. Styl psaní se mi moc líbil. Na konci i slzička ukápla, fakt to bylo krásné.“... celý text
— Pivka1

„Velmi originální příběh s prvky nadpřirozena. Hned ze startu Vás kniha nenechá v klidu. Krimi příběh, který vnáší také zajímavý pohled, jak by to možná mohlo vypadat na druhém břehu. Kladné postavy jsem si i hned oblíbila. James, nebo jak se vlastně jmenuje… Tak toho bych přetáhla pánvičkou, víme? Nechci zde spoilerovat, proto jednoznačně doporučuji všem fanoušků detektivek, thrillerů a nadpřirozena. Jediné co mě mrzí, že jsem knihu přečetla tak rychle.“... celý text
— Andrée

„Jojo, tohle byl fajn oddych! Musím říct, že jsem neskutečně mile překvapena! Autorka skvěle vykreslila postavu Eleny, která byla tak akorát naivní, ale už i tak akorát vyspělá - zkrátka přesně úměrně svému věku. No a Šéf, to bylo něco na mě! Já se netajím tím, že ten age gap mi nevadí v reálu, natož v knihách! Takže wow. Další věc, která jednoznačně stojí za zmínku, je ukázka toho, jak vztah nemá vypadat. Myslím, že v začátku knihy se bohužel najde mnoho žen a autorka krásně ukazuje cestu k nalezení sebelásky a opuštění takového hnusu. Další skvělá věc, ač mi někdy některé pasáže přišly zdlouhavé, přiznávám, je popis města Nitry. Myslím, že kdo je tam odtud, tak musí být úplně nadšený, protože ta jednotlivá místa má před očima a je to "jak živé". Oceňuji i zamotání příběhu, které nastalo cca v druhé polovině příběhu, že to nebylo jen šup lup a hotovo. Dodalo to příběhu šmrnc a reálnost. Malé mínus, za což beru jednu hvězdičku - TA scéna, ta osudová, na mě byla nějaká moc hrr. Na to, že jsem na ni docela dlouho čekala mi to pak přišlo uspěchané a zvláštní. Ale to je jediná výtka. Celkově knihu doporučuji, je to skvělý oddych s přesahem. Autorka opravdu umí.“... celý text
— Jidu

„"Přísahala, že zůstane věrná, ale co když má Amor jiné plány...?" . Od této knihy jsem měla poměrně vysoká očekávání, protože první díl se mi líbil. Nemůžu říct, že by mě to nějak hodně zklamalo, ale hodnotím ji spíše jako průměrnější čtení. . Příběh je opět velmi slowburn, ale jakože extrémně, nečekejte tam tu romantiku moc. . Většina knihy je založena na vyrovnávání se se smrtí manžela Arii a dovolení si dát životu a lásce další šanci. Zrovna tohle mě fakt nudilo a ubíjelo mě to. Neberte tuto větu až tak směrodatně.. Možná jsem na to nebyla jen naladěná a vám to sedne! . Na druhou stranu je příběh psán jednoduše a čte se docela dobře, některé pasáže jsou opravdu vtipné. Oceňuji krásné popisy prostředí a kočovného života. Aria umí být skvělá, když se do sebe zrovna neuzavře. . "Pokud necháš smutek zvítězit nikdy na tomhle světě nenajdeš útěchu." . A Jonathan? To je nejtrpělivější muž, jakého znám. Škoda jen, že ho v příběhu nebylo více, třeba tak v každé kapitole.. . Co na příběhu opravdu miluju, je to přátelství! Rose a Aria jsou nerozlučná dvojka a zapomenout nesmím ani na Maxe. A poslední romantické knižní rande? To bylo opravdu cute, živě si to jako zapálená knihomolka umím představit.. . "Chci jenom říct, že ty nerozhoduješ o tom, do koho se zamiluješ! Láska si vybírá tebe!" . Knihu jsem dostala za účelem recenze.“... celý text
— knihomolkaJani

„Na pokračování této série, které se ke mně dostalo díky štafetě, jsem se moc těšila . A musím říct, že to zase byla jízda! Lena je zpět a autorka nám, čtenářům, ukazuje opravdový paradox. Lena je totiž nešťastná, ze situace, která by pro většinu znamenala štěstí. Vzpomíná na události, které prožila a chtěla by je prožít znovu. Jsou zde rozebrána důležitá a náročná témata, jako jsou deprese, braní antidepresiv, nutnost terapie a i znovu nalezení lásky k sobě. Takže jsem fakt nedostala jen "obyčejné" fantasy, ale knihu plnou námětů k zamyšlení a i jsem si poplakala. Jenže tohle postupně začne ustupovat a na řadu přichází akční fantasy plné různých tvorů, intrik a náročných situací. Což pro mě po tom hlubokém začátku bylo maličké zklamání, ale bylo jasné, že to přijde a zvykla jsem si na to velmi rychle. Rozhodně musím ocenit originalitu světa a absolutně skvěle vsazenou romantickou linku, která příběh krásně doplnila, ale nepřevzala nadvládu, jak tomu často bývá. Byla jsem napnutá, byla jsem smutná, šťastná, naštvaná, zkrátka to byla emoční jízda a já tuhle sérii můžu jen doporučit.“... celý text
— Jidu

„Tak takové zajímavé spojní žánrů jsem ještě neviděla! Thriller se sci-fi s cestováním v čase. Hodně zajímavé! Vůbec si nedovedu představit, jaké by to bylo, kdybych se každý den budila do dávnější minulosti a měla moc tyto dny prožít znovu. Na jednu stranu fajn, ale na druhou vůbec. Kdy se tato cesta zastaví? Kam až v tom odečítání dojde? Není to vlastně stejný, jako kdyby umírala, protože co když najednou přestane existovat, že zkrátka dojde "na nulu"? To jsem si říkala celou knihu. Frustrace, že postavy, s kterými se bavila, vůbec nic nevědí, touha najít to něco, co by zastavilo tenhle blázinec i zdánlivě nevyhnutelnou budoucnost, to mě fakt bavilo. Bylo to neskutečně napínavé a opravdu originální. Malou výtku mám. Na mě tam v některých pasážích byly až moc květnaté pocity. Ona už jde do finále a tam je popsaná vůně stromů, počasí, stav auta a bla bla, mě to vytrhávalo ze soustředění na hlavní příběh. Ale to je asi tak jediné, co můžu vytknout. Jinak jsem moc spokojená a knihu doporučuji.“... celý text
— Jidu

„Proč se do prčic neustále cpou tihle "polonaháči" na obálky knih, na které to VŮBEC nepatří? Třeba taková Drahá Avo - proč? A totéž si říkám tady. Krásný, zamotaný, smutný a hluboký příběh, který pojednává o životě po životě, o reinkarnaci, ztrátě blízké osoby a spousty dalších náročných témat, to je přesně Transcendence. Musím říct, že při čtení mě někdy mrazilo. Swayze totiž velmi často ztrácela samu sebe a nevěděla, co si počít. Nathaniel se upínal na věci, na které neměl a vůbec jsem nedokázala říct, jestli jim fandím, aby spolu byli, nebo jim to vůbec nepřeju, protože to je absolutně divný. Hodně zvláštní emoce jsem při čtení prožívala. Malá výtka - já vím, že to je v žánru erotiky, ale myslím si, že ty peprné scény tam byly navíc. Kdyby to autorka nechala jako román, tak by udělala lépe. Nějak mě to vytrhávalo z toho hlubokého zamyšlení a zkrátka mi to tam nesedlo. Samotný závěr knihy je samozřejmě otevřený, jedná se o sérii, takže jsem ráda, že jsem doma měla hned druhý díl a mohla jsem pokračovat. Tohle fakt nejde jinak. Celkově knihu doporučuji. Jsem ráda, že jsem nakonec dala na přísloví "nesuď knihu dle obalu", protože tohle bylo úžasný čtení.“... celý text
— Jidu

„Krásná kniha s hlubokými myšlenkami. Nádherné obrazy dokreslují a oživují příběh anděla. "Stromy nepřemýšlí jako lidé, proč jsou tady, ony to vědí."“
— HáMaPé

„Takže, kde začít! Asi hned v úvodu zmíním, že tohle nebude nic pro hororové nadšence, protože i já, totální posera, zůstala klidná. Parta přátel se vydá na dovolenou a dalo by se říct, že špatně odbočí. Vidíte v tom Wrong turn? Já taky. Ale to nevadí, ono žádný námět není v dnešní době úplně originální. Jenže tady tomu předchází dost dlouhý a pro mě nudný úvod, kdy autorka vykresluje jednotlivé postavy, ale na mě to nějak nezapůsobilo a upřímně mi byly úplně volné. Takže čteme kdo, co, kde s kým apod...a čekáme...a čekáme. Pak se začnou dít nějaké věci a já začala hodně doufat, že teď to autorka nabombí a pojede to ve velkém stylu. Bohužel se tak nestalo. Vysvětlení toho, co se tam dělo mi připomnělo zase jiný horor, který nebudu zmiňovat, ale je to opravdu hodně podobné. Bohužel musím říct, že se tady objevovalo i dost nelogických věcí, které mi dost vadili. Logiku v knihách úplně nepotřebuji, ale zase všeho s mírou. Ale ať jen nebrblám. Příběhu se nedá upřít čtivost a obrovský potenciál. Jen by to chtělo maličko upravit. Chápu, že autorka (dle toho, co bylo v některých úryvkách jednotlivých postav) asi nemusí třeba takový slasher, ale tak to chtělo víc zabrousit na to tajemno, ať se zkrátka čtenář bojí. Je to přeci jen horor. Nicméně další knihy od autorky se mi líbily podstatně víc a těším se, až vám je v dalších recenzích představím!“... celý text
— Jidu

„Úvodní díl série, ve kterém autorka naštěstí tolik nezabředávala do nekonečných filozofických úvah jako v Nesmrtelném hraběti. Galilejec je mnohem „akčnější“ a musím říct, že se mi ve výsledku líbil víc než druhý díl. Byť je známý biblický příběh o Ježíšovi převyprávěný úplně jinak a dost inovativně, nijak mi to nevadilo, naopak mi to přišlo nápadité a díky tomu, že se pořád něco dělo, se kniha dobře četla (a i když člověk samozřejmě věděl, jak to dopadne a co bude následovat, byla jsem i přesto zvědavá, co bude dál a jak to autorka zaonačí). Na autorčinu prvotinu tedy za mě hodně dobré, na třetí a závěrečný díl Lucifer a Markétka ale bohužel nemám nervy, po pár stránkách jsem knihu odložila, protože tam se to oním filozofováním jen hemží a mně osobně to přijde hrozně nezáživné a zdlouhavé.“... celý text
— Barbara182

„Pěkně napsaná kniha. Kirké, která byla oproti ostatním bohům a polobohům nezvykle citlivá a laskavá (občas až naivní), mi bylo hlavně zezačátku celkem líto. A nemohla jsem si pomoct, abych neviděla podobnost příběhu se severskými legendami o Angrbodě a Lokim (v antické verzi je šprýmařem Hermes, ale velkou láskou Odysseus), k čemuž samozřejmě přispěl i její osamělý život ve vyhnanství na ostrově (nejdřív jsem četla Srdce čarodějky právě o Lokim). Kirké byla zvláštní i v tom, že si musela svoje kouzla tvrdě odpracovat a naučila se je až po dlouhé řadě pokusů a omylů (s čímkoli, co připomíná práci, by se bohové neobtěžovali). A přiznám se, že jsem si úplně nepamatovala její roli v Odysseově příběhu. Každopádně stránky mi ubíhaly jedna za druhou, příběh byl zajímavý a napínavý, takže za mě spokojenost :-)“... celý text
— Barbara182

„Parádní čtení u kterého jsem se ani chvilku nenudila. Mladá sympatická Frieda to nemá ve světě mužů vůbec jednoduché a já můžu jen fandit, aby se prosadila. A protože miluji čokoládu, těším se na pokračování.“... celý text
— Ivetaa

„Kdo se z historie nepoučí, je odsouzen ji opakovat. Tímto citátem od W. Churchilla začíná poutavý a zároveň smutný příběh. Jak výstižné.“
— Ivetaa

„Hajzl a zmrd to byl. Osobně vím kdo by Havel. Čest památce paní Olze.“
— Kolyxxx

„600 stránek u contemporary je na mě celkem dost, ale v tomto případě mi to vůbec nevadila. Kniha byla zábavná, plná emocí, nebyla nudná a na to že je to celkem bichlička tak jsme jí měla přečtenou celkem rychle. Kaspra i Erika jsem si zamilovala prakticky hned. Klobouk dolů, tohle bylo vážně skvělé.“... celý text
— Iva095

„Některé dveře jsou zavřené z dobrých důvodů. Možná za nimi najdete obyčejný sklep s bramborama, možná dílnu anebo možná...děsivý volnočasový kouteček sériového vraha! A stejně jako některé dveře, tak i některé knihy byste měli nechat zavřené, pokud nechcete strávit přikovaní následujících několik hodin k jejich stránkám. Přesně tak návykové čtení je i tahle kniha. Návyková, napínavá, trochu creepy, trochu tajemství, rozhodně patří k těm lepším thrillerům, které jsem četla. Jediná výtka k hlavní hrdince, kdybyste zjistili, že vám někdo chodí do domu- fakt byste čekali několik dní než vás napadne nainstalovat alarm? Přijímali byste tu hru na kočku a myš tak nějak pasivně- ,,jo dějou se mi fakt děsivý věci, ale musím myslet na svůj zítřejší program operací,, anebo aktivně- sice podělaní strachy, ale odhodlaní přijít tomu na kloub? Ale jinak to byla skvělá jízda a klidně bych se s doktorkou Davisovou potkala v další knížce znovu :)“... celý text
— Aires

„Božští rivalové mě zaujali hned na první pohled krásnou obálkou a také anotace zněla velmi lákavě. Kouzelné psací stroje, rivalové, magie, láska, válka bohů, k tomu fantasy žánr... to je přesně kombinace pro mě. S chutí jsem se pustila do čtení a panebože tohle bylo skvělé, užila jsem.si každou jednu stránku. Poeticky psaný příběh o dvou osobních rivalech Iris a Kitta mě hodně bavil, to jejich soupeření o místo nejlepšího novinového sloupkaře, všechny ty naschvály, které si prováděli a ironické špičkování, které mezi nimi bylo. V kontrastu upřímných dopisů, všech těch niterných pocitů, které měli, to se tak krásně četlo. Otáčela jsem stránky jednu za druhou, s napětím jsem vyhlížela každý jeden dopis, který se kouzlem objevil pod skříní. Emoce se u mě střídaly jako v nějaké ruletě, nenávist, štěstí, bezmoc, smutek, odloučení, zvědavost, strach,touha, odvaha... Popis válečného prostředí se autorce povedl skvěle, bylo poznat, že si k tomuto tématu dělala rešerše. Co mně chybělo a toužila jsem vědět víc, bylo detailnější fungování světa, světa bohů a magie. Snad se o něm dozvíme v dalších dílech. Musím říct, že jsem po dočtení spokojená, ale zároveň mám ukrutně zlomené srdce a potřebuji pokračování. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy, jsou stejně jako já snílci a romantici. . . Hodnocení 4,5“... celý text
— blanka5960

„Opět skvělá kniha, přečteno jedním dechem.“
— LenkaKa

„Příjemné počtení, z politické zápletky se vyvine zloděj vynálezů. Z křehké sestry první oběti se stane spolupachatelka a z tajné zločinecké organizace se vyklube partička správňáků. Opravdu nečekaná kombinace.“... celý text
— HáMaPé

„Tahle spisovatelka a způsob jejího psaní mě baví, právě jsem dočetla třetí knihu od ní a opět je to můj šálek kávy. Možná brzy zapomenu, o čem konkrétně byla, ale odreagovala i nasmála jsem se u ní moc. Sice už mi dávno není čtyřicet, ale ráda jsem na ta léta zavzpomínala a v lecčems se i poznala. Je tu mnoho trefných přirovnání i životních pravd a i když komentáře jsou dost rozdílné, určitě se přikládáním k těm hodně pozitivním.“... celý text
— Aneleh

„Strach moudrého může už na mě z poličky domácí knihovny už koukal nějakou tu chvíli a tak bylo na čase se vrátit do Kvoteho světa. Opět krásně a čtivé napsané, druhý svazek se mi četl lépe než Jméno větru, ale mělo stejné problémy a to, že se v příběhu občas nic moc neděje, což by nebylo na škodu, kdyby pasáže nebyly dlouhé. Největší problém jsem měl s pasáží s žoldáky v lese a s Kvoteho návštěvou Fae, obě části mi přišly dost natahování. Ale celkově se jedná o parádní fantasy kousek, který by si měl přečíst každý fanoušek žánru. Mě v tento moment nezbývá nic jiného než se přidat do skupiny otrávených fanoušků, kteří se zřejmě nikdy nedočkají třetího dílu“... celý text
— KubaHanzelin

„Veliké zklamání: naivní, přehnané, nepravděpodobné, neuvěřitelné a únavné. Jak jsem měla zejména první díly oddělení Q v mimořádné oblibě, tak tímto si to u mne autor tedy kompletně polepil... Jak ve špatném filmu (což mimochodem říká v knize i Bente), jak špatná parodie na mafiánské krimi thrillery bondovského typu, kdy vše téměř lehne popelem a mrtvoly se nepočítají (jen ten Bond nějak chyběl), prostě jakoby měl svých hrdinů prostě autor dost a hodlal jim to všem, jejich okolí a čtenářům pořádně natřít. Kupodivu se při tom všem neopřel zrovna do svých krajanů, stačili mu děsiví Holanďani (ti byli jen na špatné straně a skoro všichni pomřeli, jen podivná Femke, nemožná matka i manželka, které bylo z nejasných důvodů věnováno přespříliš místa, ta kupodivu vyklouzla s pěkným polštářem), občas Belgičani, dokonce utrousil velice neurvalou urážku na Poláky. Postavy byly jak z panoptika. Naivní a k smíchu byli vyobrazení narkomafiáni, jak "zázemí" (silné svaly) a bossové (mozky), po 15 let ztracená dodávka kokainu a mraky peněz v jednom schovaném kufru. Carl byl k pláči a sám se k němu často uchyloval, vedle paranoie a neustálého stesku po dítěti. Zbytek oddělení Q jsem skoro nepoznávala: Rose postrádala jakoukoli dřívější originalitu, Asad se zabýval především dospělým synem a Gordon jako třtina ve větru proti očekávání nakonec zastal hlavní myšlení a dokonce i nějakou tu akci. Do toho se vrátil Hardy vybavený exoskeletem, takže působil trochu jako "Frankenstein", s celou suitou. Jedinou skutečně aktivní osobou byla Merete, její pracovníci a hlavně milióny korun, bez nichž by se nehnulo nic. Na policii přibyla nová jména, bez velkých podrobností, zato autor v první půli ob kapitolu představoval nové záporáky do nejmenších podrobností. A hlavní pachatel? To byla tedy opravdu bomba..., když nám 50 stran před koncem dopodrobna zčistajasna autor popisuje pachatelovy pohnutky a konání posledních nejméně 15 let. Ne že by k osobě pachatele někdo prokazatelně dospěl na základě nějakého logického myšlení, důkazů a očekávaného policejního pátrání. Klišé na klišé, ani atentát na věznici nechyběl, stejně jako neustále omílaná "hřebíkovačka" jako nejoblíbenější zbraň zláků. Carl zaujal přední místo v médiích, ničím jiným se nikdo v celé zemi nezabýval. Všichni se přitom vesele přesouvali z místa na místo, a to za přísného covidového režimu. A Femke vedle toho obstarala pohádkovou, zcela zbytečnou hru na hledání pokladu... A autor hodně tlačil na pilu připomínkou některých minulých případů oddělení Q - Merete jako první zachráněná (případ zmíněný i na poslední straně) nakonec byla jedinou opravdu přínosnou a hybnou silou v celém tomto závěrečném dění kolem Carla. Jen jedno klišé mi nakonec chybělo: když autor děkoval jmenovitě stovkám lidem na několika dlouhých posledních stranách ... a směrem ke svým věrným čtenářům neutrousil ani slovíčko... Dočetla jsem, rychle a s nechutí, jen abych věděla, jak se to celé uzavře, proto dávám nadsazené průměrné hodnocení pro tak mizernou, zbytečně přebujelou dlouhou knihu (530 stran), kde se zejména v první půli neustále omílá totéž, zbytečně. Nebýt toho, že jsem si autora dřív oblíbila, knihu bych záhy odhodila jako nedočtenou. Takže ani nemůžu s čistým svědomím prohlásit, že mi oddělení Q bude chybět. A docela se k tomu hodí i citát: "I ty nejpozitivnější city můžou mít omezené datum spotřeby."“... celý text
— soukroma

„Přijde mi, že v tomto díle jde jen o boj a sjednocení všech smeček.Pravda je,že tenhle díl byl slabší než předchozí a až na nějaké maličkosti, nemusel být.Tak a teď do finále“... celý text
— Ála1968

„Čekala jsem poutavý romantický příběh. Dostala jsem spíš výklad o životě indické smetánky na přelomu 19. a 20. století, pozdější etapa je brána už dost z rychlíku. A jsem upřímně překvapená, jak si mě tahle knížka omotala kolem prstu - většinu času mě to ke čtení opravdu táhlo, a se zvědavostí jsem nasávala to nečekané množství informací. Výklad byl velice umně provázaný tenoučkou linkou příběhu, která vše pojila dohromady. Mám v plánu podívat se na dokumentární film o Gándhím - který se tu okrajově mihl na pozadí. A pak se asi pustím i do čtení Červeného sárí, ačkoliv tam má být, podle komentářů, příběhu ještě míň... no, aspoň už trochu víc tuším, co tam na mě čeká. :D“... celý text
— Hobitka

„Kniha Železný plamen" mě naprosto pohltila. Od první stránky až po poslední jsem knihu doslova hltal a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Autorka odvedla skvělou práci s napínavým příběhem, který je plný zvratů, akce a emocí. Postavy jsou dobře vykreslené a jejich vývoj mě bavil sledovat. Příběh je dynamický, a i když má spoustu napětí, stále si drží určitou lehkost a čtivost, která čtenáře udržuje ve stálém napětí. Kniha mě nejen bavila, ale také mě nechala natěšeného na další díl, protože svět, který Yarros vytvořila, má ještě tolik co nabídnout. Pokud hledáte knihu, která vás vtáhne a nepustí, "Železný plamen" je jasnou volbou.“... celý text
— Václav1998

„700 stránek je až dost. Nedočetla jsem.“
— asam

„Celkově šestá z vojenských historek Richarda Sharpa a první „španělská“. Historický rámec románu je protentokrát volnější. Příběh Cornwellova hrdiny, nyní již poručíka Sharpa, je časově zasazen do ledna roku 1809, do počátků britského vojenského angažmá na Pyrenejském poloostrově. Angažmá započatého neslavně. Britská armáda ustupuje před invazní francouzskou armádou, až je téměř zcela vypuzena z Pyrenejského poloostrova. Krom nevelkého kontingentu usazeného v Lisabonu. Ve víru událostí strastiplného ústupu Britů se ocitá i Richard Sharp. Okolnostmi (a autorem) je postaven do čela oddílu střelců a současně po bok Španělů, vedoucích nesmiřitelný boj proti francouzským vetřelcům. Sharp a jeho střelci, jakožto dobrovolně nedobrovolní spojenci španělských bojovníků, se spolu s nimi pokusí o „zázrak“ nebo lépe hned o několik „zázraků“. O jakéže to zázraky jde, tak to odhalí tato kniha. Kniha, která se mi líbila. Má spokojenost s tímto Sharpovým dobrodružstvím je dána primárně jeho silnou španělskou linkou. S potěšením se rochním ve stránkách věnovaných španělské historii, třebaže současně zuřím nad vražedným řáděním francouzských okupantů. Vzdávám hold odhodlanému odporu, se kterým se španělský lid postavil francouzským vetřelcům, vydávajícím se za osvoboditele Španělska od tmářství (v jejich „osvícené“ teorii je tmářstvím rozuměna křesťanská víra). Vzdávám hold i dávnější španělské historii, reconquistě, a tím i mému oblíbenému světci, patronu Španělska Svatému Jakubovi. Ozřejmeny budou i důvody (oprávněné) pramalé důvěry Španělů k jejich britskému spojenci. Potěchu přináší vhled do španělské duše, do jejího nábožensko-mystického založení. Je tak nádherně odlišné od střízlivé, prakticky, hmotařsky založené dušičky Angličanů. Španělská linka mi posunuje toto konkrétní Sharpovo dobrodružství nahoru, téměř po bok dobrodružství Cornwellových hrdinů z dob dávnějších. Pro ukázku citát, který mne dostal – svým odkazem na minulou španělskou (potažmo evropskou) velikost, bojovnost, věrnost Bohu a své zemi v kontrastu ke „korektnímu“ = bezpáteřnému, zbabělému dnešku. „ … Vivar řekl do ticha - Před tisíci lety se zdálo, že muslimové ovládnou celou Španělskou zemi, poručíku. A ze Španělska by jejich armády táhly přes Pyreneje na sever, aby zaútočily na veškeré křesťanstvo. Kdyby k tomu došlo, vládli by dnes Evropě oni, heretici. Nebyl by žádný kříž, pouze půlměsíc. - Nezakrytým oknem vnikl dovnitř závan chladného vzduchu a rozechvěl plameny svící. Sharpe stál jako přimrazený a poslouchal. - Maurové skutečně ovládli téměř celé Španělsko, ale zastavily je tyto severní hory. Přesto byli rozhodnuti zlomit i náš odpor a přitáhli sem mnohatisícovými vojsky zatímco nás byly pouhé stovky. Nemohli jsme nad nimi zvítězit, ale stejně tak jsme před nimi nemohli kapitulovat, a tak se naši králové vrhali do boje a podstupovali jednu nerovnou bitvu za druhou. A jednu bitvu za druhou jsme také ztráceli. Naše děti byly odvlékány do otroctví, stejně jako ženy do muslimských harémů a muži na galeje. Prohrávali jsme na všech frontách, a světlo křesťanství v té době nebylo víc než poblikávání dohasínající svíce vedle záře velkého, ale zlého slunce. A pak došlo k poslední bitvě. - Blas Vivar se odmlčel a teprve po chvíli začal vyprávět o tom, jak malá skupina křesťanských rytířů vyjela na unavených koních proti muslimskému vojsku. Vyprávěl s takovou přesvědčivostí, že Sharpe viděl, jak španělští rytíři sklánějí dlouhá kopí a cvalem se rozjíždějí proti praporcům jasným jako slunce. Meče třeskly o zakřivené šavle, bojovníci sekali a bodali do nepřátel, vzduchem svištěli šípy a praporce klesaly do zkrvaveného prachu. Po tělech padlých mužů dupala kopyta koní a sténání umírajících zanikalo v hřmění nových útoků a vítězného pokřiku pohanů. - Ano, pohané vítězili, poručíku, - pokračoval Vivar chraptivým hlasem, jako by měl hrdlo plné prachu z dávných bitevních polí, - ale v době, kdy se už blížil konec a naše svíce poblikávala těsně před zhasnutím, v tu chvíli se jeden z rytířů obrátil o pomoc k Santiagovi. Věřil, že když Santiago přinesl do Španělska zvěst o Kristovi a jeho učení, nedopustí, aby byl Kristus z naší země vymýcen. Modlil se tedy k svatému a stal se zázrak. - Sharpe cítil, že mu po těle přejíždí mráz. - Santiago se objevil! - řekl Vivar tichým, a přesto triumfálním hlasem. - Přijel na bílém koni, poručíku, a v ruce třímal meč z té nejlepší oceli, kterým si prosekával cestu nepřátelským vojskem jako bůh pomsty. A pohané umírali po tisících! Ten den jsme naplnili jejich bídnými dušemi celé peklo a zastavili jsme je. Jednou provždy jsme je zastavili. Trvalo samozřejmě celá staletí, než jsme vyčistili španělskou zemi od jejich špíny; celá staletí bojů a obléhání, ale vše začalo v onen den, kdy si Santiago vysloužil přídomek Matamomoros, Maurobijec. A tohle, - Vivar se lehce dotkl složeného hedvábí, - je praporec, který nesl, poručíku. To je Santiagův gonfalon, jež byl svěřen mému rodu do opatrování ode dne, kdy se první hrabě z Mouromorta modlil, aby Santiago přijel a změnil smrt křesťanů v jejich triumfální vítězství. - „“... celý text
— brigita1501

„Dokáže si predstavit, že by ste pri pohľade na človeka videli dátum jeho smrti? Ako by ste naložili s takýmto darom? Spravili by ste si biznis či to nechali tak alebo by ste sa snažili v dobrej viere pomôcť ? Maddie je mladé dievča, ktoré ma výborné známky a túto "schopnosť" neľahký život ju donúti "živiť" sa vykladaním dátumom smrti až pokiaľ nezačnú miznúť deti a všetky indície políciu zavedú rovno k nej! A tu sa začína neľahký boj presviedčania a hľadania toho správneho vraha, kde som uz neverila ani jej samotnej a uz vlastne nikomu. Koniec knihy bol veľmi nečakaný a aj slzička mi ušla. Kniha bola výborna, plná napätia a beznádeje a som veľmi rada, že za mi dostala pod ruky.“... celý text
— TerkinKnižnySve

„Tak já nevím, první díl se mi líbil více. Tohle je takové to namacknute do série aby s toho mohlo být více dílů.... Prostě taková ta omáčka ke knedlíkum..“... celý text
— Princezna22

„Jak velká byla moje radost při objevu nové Weirové, tak velké bylo mé zklamání po přečtení jejích krátkých povídek. Kladu si otázku : kvůli čemu to vlastně psala? Vždyť jsou tam jenom samé známé příběhy, které jsem už od ní i od jiných autorů četla. Píše čtivě, to ano, umí to skvěle. Ale nemyslím si, že by tahle kniha něco nového a zajímavého čtenáři přinesla. Velmi ráda ji vrátím knihovně.“... celý text
— orinka3