Nejnovější komentáře
„Nezbývá než pokračovat v chvalozpěvu, jaký jsem pěl na Typographia 1. Oldřich Hlavsa a Karel Wick se opět rozmáchli a udělali si vznešený a strhující výlet do světa fotosazby. A nás, čtenáře a milovníky knih, vzali s sebou.
Musím říct, že od té doby, co jsem měl možnost takového Setkání s umem typografickým, se dívám do tiráží nejen na ilustrace, ale i na typografii a sazbu, aby člověk věděl, s kým má tu čest. Fotosazba nabízela samozřejmě ještě větší možnosti než tisk z výšky, o kterém byl první díl. A paradoxně až tady si člověk uvědomí sílu a neuvěřitelnou technickou náročnost té předchozí knihy, když je každý strana vlastně originál. U fotosazby je to už trochu jednodušší, což neznamená, že je možné přestat klást umělecké požadavky na výtvarnou stránku knih. Vůbec ne. Naopak.
A ještě jedna věc mne vlastně překvapila - na to, jaké politické a ideologické škváry se za normalizace vydávaly, musím říct, že úroveň úpravy knihy jako oboru byla zcela v duchu 60. let na světové úrovni. A tu mj. zajistil právě Oldřich Hlavsa. Skvěle, opět klobouk dolu!“... celý text
— Apo73
„Kniha je to nedějová, jde spíše o takové nahlédnutí do oken různých, velmi zajímavých postav a o jemné nuance vztahů, které máme šanci nerušeně pozorovat. Jazyk knihy je navíc originální a vytříbený, skladba vět velmi plynulá. Bonusem je, že na vás opravdu dýchne atmosféra Athén, byť v takovém intelektuálnějším provedení.“... celý text
— lososnapouti
„Tři opravdu krásné příběhy, každý s originálním námětem. Mně osobně se nejvíce líbil první. Zamilovala jsem se do stylu psaní autorky. Umí teda napínat do poslední chvíle! Druhá a třetí povídka byla ale taky úžasná! Přeji autorce, ať píše dál a vydává další a další příběhy...“... celý text
— Sysel
„Nádhera! Oldřich Hlavsa byl génius. Není divu, že tato kniha dostala Grand Prix na mezinárodní soutěži. Procházet si ji, číst si vysvětlivky, komentáře, znamená kochat se a brodit nepřeberným množstvím variant typografických řešení obálek i zlomů, písem a ilustrací, což všechno ukazuje, že typografie je výsostný výtvarný obor, který dokáže z knihy udělat umělecký zážitek bez ohledu na její text. A když se to podaří komplementárně vystihnout, může typograf text povýšit do dalších uměleckých dimenzí.
Pro mne je z této knihy největší poučení, že je třeba NEBÁT SE být čistý ve výrazu. Klidně to přehnat, rozmáchnout se, ale zůstat prostý, neprosazovat svoje ego. Když se člověk dívá na ta výtvarná řešení stovek knih, vidí ty nepřeberné možnosti, jaké jsou a při návštěvě knihkupectví nebo Světa knihy lituje, kde to je dneska. (Netvrdím, že se dnes nedělají dobré typografie, ale určitě ne u mainstreamové literatury.)
Takže Oldřich Hlavsa a Karel Wick stvořili neuvěřitelné, přesahující dílo, které se sice tváří téměř přehledově, ale samo se stává uměleckým artefaktem. Klobouk dolu!“... celý text
— Apo73
„Všechno bylo řečeno v předchozích komentářích. Opět příběh, ve kterém se dalo žít. Je to jedna z mých nejoblíbenějších sérií a proto mi nezbývá čekat na další díl.“... celý text
— Ulala
„Nostalgie krasnych -nacti... Ale tahle me minula, uz jsem byla po gymplu a mela spoustu jinych zabav nez cteni :-) Na knihach Lanczove se mi libi, jak se v nich obcas objevuji epizodne postavy z jinych knih, tady treba Janek s kapela Pest z me oblibene Tajne lasky :-)“... celý text
— Květinka008
„Souhlasím s Corsem, že to je "typografický orgasmus". Díky seriálu Identita na ČT jsem objevil postavu Oldřicha Hlavsy, kterému se skláním až k zemi, protože to byl podle mne naprostý génius. Sehnal jsem si nejenom tutu učebnici latinkového písma, ale i jeho Opus magnum Typografie 1-3, které popíšu dále.
Je to ozvuk poctivého řemesla, vpodstatě vzpomínka na něj, jak se dělalo. Typografie měla nějaká psaná i nepsaná pravidla, a dbalo se na výraz, kompozici, autoři a sazeči byli spoluatory knih, nikoliv pouhými techniky, kteří to "provedou". Na knize (učebnici) o písmech je to vidět krystalicky čistě - těch typů je tolik, těch možností využití i zkažení je tolik, že typograf musí mít nejen znalost řemesla, ale i specifický výtvarný cit. Je to umění. A takhle kniha je jakoby základní pilíř, se kterým by se měl každý milovník knih seznámit.“... celý text
— Apo73
„Velmi silná kniha, občas bylo těžké nemrkat, za zmínku o Trisolaranech to dává plný počet. Těším se na druhé čtení. Doporučuji.“
— Hall3006
„naprosto geniální! přiznám se, že jsem jako první viděla anime, které jsem docela rychle dokoukala. geniální (a taky hrozně hot!) hlavní hrdina, s úžasným vývojem, kterýho jsem si totálně oblíbila. bůh smrti, který zabijí každou scénu. záhadný L. napínavý příběh. miluju to. 10000/10 doporučuju :)
teďka mám rozkoukaný monster, což je stejnýho žánru a stojí to za to a taky hodně doporučuju zkouknout/přečíst. :D“... celý text
— ~ANDY~
„Škoda, že autoři nevyužili možnosti udělat k takové události (100. výročí založení Velké Prahy) skutečně reprezentativní publikaci. Je tam spousta fotek, které jsou tak mrňavé, až jsou zbytečné, a je tam spoustu zajímavých údajů, ale ta "drobnohlednost" je strašně roztříštěná. Nevím, proč je kapitol 38, když tam spoustu věcí chybí, takže minimálně dvě další by to vydalo. Je vidět, čím se autoři ve svých profesních zájmech zabývají, na to je položen vždy větší důraz, u jiných oblastí je to spíš vždy řečeno tak okrajově nebo jen vyjmenováno. A to nemluvím o tom, že některé věci nejsou dotaženy dál než do roku 1949.
Myslím, že kdyby se nakladatelství nebálo udělat ve spolupráci s Hlavním městem Prahou velkou fotografickou publikaci, dalo by se všechno dotáhnout, a každý hrdý Pražan by si rád takovou knihou listoval. Takhle se to dá díky malému formátu a vazbě s tím křídovým papírem sotva otevřít a udržet. Strašně nepohodlné.“... celý text
— Apo73
„Na Klevisové mám nejradši, že vraždy nejsou žádné krváky, takže zde opět super počtení. Jen jsem tak nějak doufala, že na konci se vysvětlí i Radimovo zmizení a třeba se i potvrdí Vandina teorie.“... celý text
— Aranel15
„Moje první kniha od Yrsy, ale až tak mě nenadchla. Četlo se to pěkně, snažila se i vysvětlovat chování aktérů, proč dělají takové nesmysly atd... ale myslím, že z toho šlo vytřískat víc, byly tam napínavé, strašidelné momenty, kdy jsem si říkala, že už to přijde a ono nic. Horor by tyhle momenty rozpitval víc a mělo by to větší grády. Časem možná zkusím sérii, teď mě to až tak neláká.“... celý text
— Peggy2711
„Miluju Bariccův minimalistický styl psaní. Tentokrát jsem četla zase slovensky, ale Baricco působí stejně v jakémkoli překladu.“
— jaroiva
„Hašek je gejzír slov, absurdit a "švejkovského" přístupu ke světu. S naprostou vážnou tváří, v tomto případě v rouchu různých vážných politických projevů, vykládá takové hovadiny, že se člověl musí smát. Tento výbor jeho textů je skutečně esencí (poněkud ale jednostranného) myšlení o politice, je mnohomluvný, permanentně se pohybuje mezi velkolepostí a naprostou miniaturní drobnou pitomostí. Haškovi se daří využívat různé metafory, přirovnání, mluví o konkrétnostních absurdnostech jako o základních pilířích lidstva - kapř. kapitola Pronásledování prvních křesťanů na Vinohradech, , kde jde o pana Kopejtka, který musel, aby mohl hrát v hospodě karty, odvolat, že věří v Boha.
Je to zároveň dokument jeho doby, ale je fakt, že politika viděná jeho očima je velmi současná. Například dokáže napsat naprosto dehonestujícím způsobem životopis dr. Karla Kramáře ("Dr. Kramář má totiž ve zvyku, že v dobách nejtěžších zápletek politických, když je českému národu nejhůře, odjede z Čech na Krym, a když se vrátí, již je po bouři...", s. 63) nebo dr. Františka Soukupa (přirovnává jeho parlamentní vystupování k jednotlivým indiánským kmenům, s. 67), umí napsat plamennou obhajobu toho, jak je nám tady krásně a jak je neuvěřitelné, že si někdo vůbec může stěžovat na poměry ("Věznice jsou zařízeny takřka přemychově, a zavedeno v českých věznicích králičí maso...Nelze si představiti větší spokojenosti, jako když si můžeme zakouřit dobrá rakouská viržinka...", s. 49), a všechno je dotaženo do naprosté krajnosti. Když někoho uráží, líbezně se u toho usmívá a je tak přeslušný, až se sluníčko rozzáří.
Takže je to roztomilá knížka, plná roztomilých zlovoností, špílců a urážek, které ale přesně cílí na obor politiky jako na dějiště lidských malostí a velikášství. A to asi tak bude vždycky.“... celý text
— Apo73
„Taková oddychovka, která se nedá brát moc vážně. Uživatelka Galadwen má pravdu, zejména co se týká matrik. V dnešní době spousta lidí ví, že nejstarší matriky jsou ze 16. století, většinou až ze 17. století. Taky je všeobecně známé, že matriky (většinou) starší sto let jsou uloženy v (oblastních) archivech a veřejnosti jsou tyto matriky přístupné v digitální podobě na webových stránkách příslušných archivů. Na druhé straně jsem četl řadu obdobných knížek a některé byly rozhodně horší než Čtvrtý jezdec apokalypsy, např. román Korálky z Klokočí od Nadi Horákové, který je na rozdíl od "jezdce" značně nepřehledný a překombinovaný. "Čtvrtému jezdci apokalypsy" uděluji slabší čtyři hvězdičky.“... celý text
— Kakho-Oto
„Spisovatelka je moje oblíbená, všechny knihy jsou super. Tuhle jsem četla když jsem nemocná, takže to nedokážu hodnodit, jelikož mě bolela hlava a oči a všechno se mi četlo blbě.
Každopádně příběh zajímavý, vůbec jsem netušila jak to dopadne.“... celý text
— Kristulda
„Tak tento příběh se mi líbil ještě víc, než předchozí Kouzelná Paříž, úplně nejvíc bylo míchání čajových směsí, to je zase něco nového.“
— bookcase
„Za mě lepší než první díl :) I lepší obrázky. Možná jich bylo více? Netuším... Ale příběh byl fajn, děcka to bavilo.“
— hippiesak
„Krásný a silný příběh! Doporučuji.“
— Hedvikasm
„Po celou dobu jsem čekala na překvapivé odhalení. Měla jsem i dva zaručené tipy, kdo za celým tím komplotem vlastně stojí. A pak to přišlo - neuvěřitelné, jakoby autorka nevěděla, jak vlastně celý případ ukončit.
V celé knize je řada nevěrohodných kroků hlavní hrdinky (především nepochopitelný "strach" obrátit se na policii, když ji někdo pronásleduje, když najde ve vlastním sklepě krev a v autě uříznutou ruku /no, fuj!/, pod dveřmi leží divné dopisy...). A ten konec!
Tentokrát jen za dvě.“... celý text
— ddkk
„Mé první seznámení s autorkou a to se tak hezky četlo, krásný citlivý popis osudů tří žen.“
— Hedvikasm
„Od knihy jsem neměla velké očekávání, slyšela jsem i názory, že je to napodobenina Julie Caplin. Takže jsem po ní sáhla pouze s myšlenkou, že chci jednoduchou romantiku. Ovšem v některých ohledech jsem se mýlila. Kniha má hezký příběh, který je doplněný o vážnější prvky. Strašně se mi líbila povaha hlavní hrdinky, která se přes všechny životní tragédie přenese a bojuje dál. Prostředí knihy bylo vykreslené dokonale, jak autorka na konci knihy vysvětluje, sama na tom místě byla. Příběh má romantickou linku, která byla přesně tak akorát sladká. Nenajdete zde žádné absurdní scény, za což jsem vděčná. Autorka D. Johanson má určitě svůj styl psaní a příběhů. Moc ráda vám knihu doporučím.“... celý text
— brunettlibrary
„Autorka v knize opakovaně popisuje, jak je nešťastná, protože je sama nebo jak je šťastná, protože je sama. Knihu jsem četla kvůli zařazení do Výzvy, jinak bych jí odložila po deseti stranách a o nic bych nepřišla.“... celý text
— Elea
„Krásně jsem si počet moc se mi tato kniha líbila vřele doporučuji“
— Luigi1
„Opravdu se povedla dala se dobře číst“
— Luigi1
„Tentokrát se autor ve své knize vypravil na tak trochu nezvyklé teritorium - a sice na loď, plavící se z Anglie do Ameriky. A právě zde se shromažďuje zajímavá společnost tří mladíků, tří dívek, jednoho filmového magnáta a jednoho stevarda plus ještě dalších přísad, které všechny do jedné přispívají k vytváření úsměvných situací a skvostných zápletek. Víc psát nebudu, snad jen to, že jsem se u knihy příjemně pobavila a na svého oblíbeného autora tak samozřejmě nezanevřu. Pokud tedy máte rádi jiskřivý anglický humor, směle do toho! ;-) A knihu pochopitelně doporučuji! ;-).“... celý text
— 85098211
„S knihou zásadní problém nemám, nedostatky vsak vidím. Přebujelost postav, která mi přijde zbytecná, působí to jako by si autorka nedokázala zapamatovat proč tam ty před tím dávala a aby mohla pokračovat nasázela raději další.
Za každou cenu vše nezvykle jmenovat a některé názvy nejsou příliš zdařilé, ale rozumím že tady prostě musí přijít dobrý moment a nápad. Ovšem někdy není nutné za každou cenu vymýšlet nová slova, protože to nemusí ladit do větných uskupení. Třeba hvězdopravec je pěkné slovo a snad každé nemusí naznačovat že jde o fiktivní svět to čtenář zcela určitě a sám pochopí.
Autorka umí psát, jako že opravdu vládne jazykem skvěle a tak tím brilantně zakryje další stopy nedostatků. Ale jako příjemné čtení je to skvělá volba. Podobnou knihu jsem četla od polské autorky ( duoligii) a tam mě taky vše bavilo zejména proto že autorka umí dost dobře psát. Tady je to podobné, ne li stejné... Člověku to něco připomíná, v něčem je to zajímavé a hlavně je to české takže něco mezi 3 až 4 * ale jakékoliv číslo v tom rozhraní zvolíte je za mně plné a jelikož jsem si rovnou pořídila celou sérii těším se na další díl
Douška: veškeré připomínky na sérii, takové ty kamínky v botě nechávám v dojmech pi prvním díle. Druhý si maximálně užívám.“... celý text
— Atuin
„Taky mám zkušenost s poslechem podcastu. Velmi dobře hodnotím vložené vysvětlení pojmů. To je skvělé.“
— Ditules
„Půjčila jsem pro syna a začala číst, abych tušila, o čem to je. A pak mohla jít spát, až po dočtení, protože jsem bábovka. Komentář DK197 knihu naprosto přesně vystihuje.“... celý text
— carbici
„Čtivé a napínavé, za mě velká spokojenost, moje druhá kniha od autorky a opět jsem si ji moc užila. Trochu jsem tušila a o to víc mě kniha bavila.“
— Evule *