Nejnovější komentáře

„Hezká kniha o emocích a jak s nimi pracovat, na konci každé pohádky o konkrétní emoci jsou tipy pro rodiče a jak s dětmi o tom, co prožívají, mluvit.“
— Romanka89

„Posloucháno jako rozhlasová adaptace, což sice znamenalo zhoršenou orientaci v ději i v postavách, ale rozhodně to neumenšilo potěšení z autorova krásného, stylizovaného jazyka, z jeho metafor, slovních hříček, dvojsmyslů, poetických i vtipných dialogů a vůbec z jeho schopnosti vyprávět a z umění onu radost z vyprávění přenášet i na diváka (čtenáře, posluchače)…“... celý text
— marlowe

„Mám rád hudební povídky. Nokturna se vám budou číst dobře, zápletky nejsou složité, i když někdy trochu potrhlé. Především to jsou povídky o hudebnících hledajících životní šanci na počátku své kariéry. S tím souvisí i množství pochyb a nejistot, které do jejich života vstupují. Ishiguro se v dětství dostal do Anglie a chodil prý do kurzů tvůrčího psaní, kam chodil i Rushdie. Je to někdo, koho můžeme označit za japonského Anglána. Spíš Angličan než Japonec. Podle jména však Japonec... Vyrostl jsem na hudebních povídkách Josefa Škvoreckého. Jeho hrdinové procházejí skrze hudbu těžkými životními zkouškami. Jejich hudba je nezřídka hudbou zakázanou a vede je někdy až na popraviště. To Ishiguro nezná. I Škvoreckého postavy se umí zamilovat a rozejít, ale provozují svou hudbu za cenu rebelie. Naši hudbu také zakazovali, stříhali nám dlouhé vlasy a posílali nás do věznice. Po Ishigurových povídkách vám zbyde jen pocit životní neurčitosti. Umění tuto neurčitost vyjádřit písmem. Je to právě ten pocit nad tím, zda si dát udělat plastiku obličeje či ne, nebo jestli si zahrát žido-negerskou hudbu v okupované zemi. Tomu se říká touha po svobodě.“... celý text
— Pablo70

„S každou další knihou od Louise Pennyové jsem ráda, že jsem tuto autorku objevila, s každým dalším dílem je to jako by se člověk "vracel domů ke svým" a jak jsem četla v jednom komentáři, opravdu je potřeba mít přečtené všechny její knihy, u této série je to nutností, aby člověk vše pochopil. Myslím, že paní Uhlířová je moc pěkně překládá a ty obálky! Když se kouknete na originál, tak byste knihu nechali v obchodě, ale tyto knihy, věřím tomu, že se určitě našel někdo, kdo si je koupil už kvůli obálce.“... celý text
— Hanouch072

„Skvělá knížka s výborným příběhem. Rozplétání toho, co předcházelo zmizení "malé" Avery. Kdo lže a jaký k tomu má důvod ? Kam Avery zmizela a kdo v tom má prsty? Následně částečné prozrazení , ale vyšetřování a příběh nekončí. A konec mě dost překvapil.“... celý text
— krevetka79

„Bylo mi smutno. Hodně. Ale je to potřeba. Uvědomit si, jak se máme dobře a že se prostě máme.“
— Markéta.

„Hezký příběh. Jako oddechové čtení vřele doporučuji.“
— Markéta.

„Dávám plný počet, ale upozorňuji, že jsem fanouškem automobilových závodů i jejich historie.“
— richardJXpb

„Autorka mě opět nezklamala. Pro mě napínavá kniha, čtivá, děj běžel jako po másle. Zvrat se mi taky moc líbil.“
— Markéta.

„Některé knihy Martiny Novotné jsou slabší, ale tahle byla super, více se mi líbí řada s Tadeášem. Letos jí má vyjít další kniha, tak už se těším.“
— Hanouch072

„Dost zajímavý příběh, něčím se trochu liší od ostatních. Za mě fajn.“
— Markéta.

„Začátek trošku drhnul, ale jak se do knihy dostanete, tak nechcete přestat, dokud ji nedočtete. Bylo smutné, že díky vlastní zatvrzelosti přišel Algernon o 16 let se svojí dcerou a vnučkou a co víc..babička Evie ji nikdy nepoznala..MOc pěkná knížka o tom, že nikdy není pozdě se změnit.“... celý text
— Hanouch072

„Vlastně to nebylo špatné čtení, ale něco mi na stylu autora nesedělo a chybělo mi nějaké okořenění.“
— Markéta.

„Příběh naplnil mé očekávání. Ideální čtení do pochmurného počasí. Doporučuji.“
— Markéta.

„Krásná knížka, na kterou budete dlouho vzpomínat...“
— Hanouch072

„Kniha se četla velice dobře, postavy sympatické. Konec mě příjemně překvapil.“
— Markéta.

„Tomáš Volf je policista, kterého jsem objevila úplnou náhodou v pátém díle Nalezení. Naprosto si mě získal. Proto šestý případ Mimo obraz byla jasná volba. Tentokrát spolupracuje s kriminálkou z Brna. V odstavené bílé dodávce naleznou dvě mrtvá těla. Postupným pátráním zjistí, že zavražděným je spolumajitel galerie obrazů. Jenomže kdo to byl a jaký měl motiv už je na delší trať. Eva Černá je soukromý detektiv. Je to bývalá policistka, kolegyně Tomáše. Pomáhá kouknout se na věc z jiného úhlu. Tomáš se seznamuje s Andreou Malíkovou, policistkou z Brna a spolu pracují na případu. Jejich sympatie jsou vzájemný, bude jejich vztah jen pracovní? Zamlouvá se mi, že je v knize policejní práce, ale i osobní život. Vyšetřování je pozvolné, logické, bez zbytečných potoků krve. Konec je detektivní lahůdka a je radost to číst. Přesto úplně plné hodnocení nedám, v průběhu knihy jsem nebyla tak napjatá jako v předešlém díle a možná mě tolik nezaujalo ani téma galerií. I tak se mi kniha četla moc dobře a další díl si určitě přečtu.“... celý text
— EvikU.

„Je krásné vnímat literární dílo jako symfonii, líbí se mi Kunderovy postřehy a myšlenky, které by mě samotnou asi jentak nenapadly. Vážnou hudbu znám a poslouchám, Kundera mi pomohl ještě víc prohloubit mé vlastní vnímání hudebních děl oblíbených skladatelů. Díky za pěkné zamyšlení.“... celý text
— jejda.majda

„V tomto díle se dozvíte vše o Prvním věku a taktéž popisuje pád Gondolinu a pád Númenoru, ale jenom ve zkratce. Vřele doporučuji.“
— KnižníMág

„Na kolko kuskov sa moze roztriestit zlomema mysel v snahe ochranit sa pred extremnym psychickym a fyzickym nasilim v detstve? Tu vidime jeden priklad. :( Kniha sa mi vdaka stylu pisania citala lahko, no obsahovo zanechala velmi neprijemnu pachut na dusi. Nie je nic horsie ako (akekolvek) nasilie pachane na detoch. No rovnako zle su aj (ne)tresty pre nasilnikov, ktori ich pachaju. A aj v dnesnej dobe:( Billimu som uverila, bolo mi ho vazne luto. Aj na konci pri vecnych natahovackach, kedy nie a nie dostat liecbu, ktoru potreboval… Tiez velmi odporucam serial inspirovany tymto pribehom: The Crowded Room (apple tv), Tom Holland ho podla mna stvarnil famozne. A na Netflixe je dokument: Monsters Inside: The 24 Faces of Billy Milligan.“... celý text
— nikorka

„Za mě super. Kniha se mi četla skvěle, zaujala mě hned na první dobrou. Možná bych malinko zkrátila konec.“
— Markéta.

„Tvrz mě pochopitelně nemohla minout ze dvou důvodů (druhý viz zajímavosti) - je sice pravda, že jsme podobné případy, třeba v odlehčenější formě - polský film Prsten kněžny Anny (1970) nebo eskapády páně Broučka, jenž - jaká to náhoda - také „zabloudil“ do husitské doby, třebaže ne stejného roku, popřípadě další autorův „opus přesunu v čase Hlídač na Ikaru. Autoři byli do jisté míry limitováni rozsahem časopisu, proto je Martinův pobyt ve středověku vlastně epizodní, ale přináší několik zajímavých momentů a myšlenek. Osobně ale zrovna nevítám ono přizpůsobování - a tím pádem vyklízení pozic a zlehčování přístupu oné nastupující generaci. Asi to bude znít nepatřičně, ale Čapkův Krakatit také neuspěl ve snaze ho překopat do „srozumitelnější“ moderní podoby (byť jen filmové v podobě Temného slunce) a tak bychom mohli pokračovat. Každá doba má svůj půvab a měla by čtenáře přinutit se jejími atributy seznámit, a ne je vymazat a nahradit. Takhle totiž s ohledem na stále bující technický rozvoj budeme každou knihu co deset let upravovat.“... celý text
— RoBertino27

„Rozjezd mi dal zabrat. Prvních pár stran jsem nevěděla kdo je kdo a nechápala jsem souvislost mezi postavami, pak se to zlepšilo a čtení jsem si vlastně užila.“
— Markéta.

„Velice smutný skutečný příběh. Během čtení mi často bylo těžko a přišlo mi to místy až neuvěřitelné, čeho jsou lidé schopní. Hlavní postava byla velice odvážná mladá žena a vzhledem k okolnostem měla i navzdory všemu zlému vlastně štěstí. Je to jedna z mála knih, která poskytuje svědectví o vojně v Dárfúre a o zvěrstvech, které vojáci napáchali na místním obyvatelstvu. Příběh je rozdělený na dvě části – idylický život v africké vesnici před vojnovým konfliktem a pak druhá část, která probíhá uprostřed konfliktu a zahrnuje násilí, genocidu a brutalitu. V závěře, který se odehrává v Evropě mě rozesmutnil přístup úřadů, hlavně pokud jde o ženu, která byla reálně ohrožená na životě. Příběh paní Halimy mi zůstal dlouho v paměti.“... celý text
— Allys

„Příjemný příběh o třech ženách, které se dlouho znají a každá se v současnosti nachází v jiné životné situaci. Líbilo se mi, že je příběh z Prahy a většinu míst v knize jsem i znala. Kniha se čte velice dobře, dej plyne svižně. Od autora jsem předtím toho moc nečetla, ale byla jsem zvědavá a dobře jsem udělala. Je to kniha asi spíše pro ženy a o ženách, které řeší běžné problémy – pubertální děti, stárnutí, randění. Sice nejsem ještě v tom věku, ale kniha mě i přesto bavila. Hrdinky působili reálné a uvěřitelně, každá měla dobré i horší chvilky. Dokážu si to představit i ve filmovém zpracování :-)“... celý text
— Allys

„První díl měl celkem dobře našlápnuto a upřímně jsem se těšila na druhý,ale druhý díl bylo zklamání....“
— Ka-čí

„Na druhý díl jsem se po prvním moc těšila, ale přišlo mírné zklamání. Dej pokulhával, některé momenty byly vtipné, některé situace tam byly jakoby navíc. Autor se soustředil více na jednotlivé situace než na příběh. Abych ale nebyla jen negativní, samotný Restaurant na konci vesmíru měl skvělý koncept, bylo možné sledovat vznik i zánik celého vesmíru a poslechnout si nejhlučnější kapelu galaxie. Postava Marvina bola super napsaná. Zajímavá a absurdní cesta vesmírem. Když to čtenář bere jako fejetonistický shluk vtipných a ironických rozhovorů, mnoho sarkasmu a nic víc nečeká, nebude zklamán. 75%“... celý text
— Allys

„Miluju tu knihu. Krásný příběh, který si budu pamatovat hodně dlouho.“
— Jrsnbl

„Nejak extra knihy rozhovorov neobľubujem a nevyhľadávam, no pri tejto ma zaujala ústredná myšlienka. Kúpil som ju, prečítal a neľutujem. Rozhovory vážne skvelo spracované. Nebyť zvýraznenia písma otázok, v niektorých prípadoch by som ani nezbadal, že je to rozhovor. Za všetko hovorí, že v podstate o žiadnu slávnu osobnosť zo spomínaných sa nezaujímam, napriek tomu som mal pri čítaní len dobré dojmy.“... celý text
— Majto

„Knížka se mi líbila. Dobře se četla.Zajímalo by mě, jestli děti, pokud se tak nepřirozeně chovají, zůstanou doma u rodičů a rodiče jejich chování stále omlouvají. Donutí děti, aby šly k psychologovi ? Já naštěstí takové dítě nemám.“... celý text
— archivářka115