Nejnovější komentáře

„Ačkoliv jsem se dosud vyhýbala této knize, po přečtení Murtagha jsem musela doplnit vědomosti o Eragonovi. A nyní mohu říct, že jsem tomuto světu opravdu propadla. Naprosto si mě získal. Eragon i Safira jsou skvělý. Setkala jsem se tu taky s postavami, které jsem již matně poznala v Murtaghovi a bylo super dozvědět se o nich víc. Určitě potřebuju i další díly a zjistit, jak to celé dopadne.“... celý text
— JustVea

„Už u Králů Wyldu jsem měl podezření, že autor si vzal inspiraci z barbara Cohena a jeho Stříbrné hordy ze Zeměplochy Terryho Pratchetta. A při popisu města Canthus, že se jedná o zkažené město, které nepotřebuje pevné hradby, neboť se barbarských hord zbaví tím, že je přivítá a pak je rozličnými způsoby obere o všechny peníze, jsem si jistý, že je to jednoznačný odkaz na Ankh-Morpork. I tento druhý díl je plný monster a boje s nimi, kdy většinu z nich můžete znát z RPG Dungeons and Dragons. Je osvěžující, když se spisovatel fantasy nebojí použít mnoho druhů monster, aby zde hrály roli statistů. Oproti předchozímu dílu ubylo na humoru. Jednotlivé postavy Rosiných společníků mi však přišly dost zajímavé. Zejména kožoměnec a tetovaná čarodějka měli zajímavou historii, která nebyla jen pozadím hlavního příběhu, ale byla důležitá i pro hlavní děj. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme nějakých dalších příběhů z tohoto světa. 70 %“... celý text
— Hadati

„Nezapomeň na mě není knížka, po které bych sáhla v knihkupectví. Dostala jsem ji ale na blogerském dýchánku od @knihkupectvi_luxor v rámci spolupráce za účelem recenze #spoluprace. No a když už si ke mně našla cestu, využila jsem situace a vzala ji s sebou na dovolenou. A přesně tam se hodila. Je to totiž oddechová, odpočinková romanťárna, jejíž hlavní hrdinkou je svatební koordinátorka Ama. Ta si pomalu ale jistě rozjíždí svůj svatební business a stává se v tom víc a víc úspěšnou. Jednoho dne ji k nohám přistane opravdu obrovská zakázka: svatba herečky a influencerky. Ama se svého úkolu zhostí s odvahou, do momentu, než zjistí, že jako květinář je najatý její bývalý přítel Elliot. Z počátku nevíme, co se mezi nimi stalo, víme však, že jejich vztah je aktuálně na bodu mrazu. Retrospektivní kapitoly nám postupně odhalují jejich příběh a prolínají se s aktuálními přípravami na svatbu. No a co myslíte, bude na konci happy end? :D Jako oddechovka to vlastně bylo fajn. Příběh tak akorát hodící se na lehátko někde u moře, nebo na večer po opravdu náročném pracovním dni. Nečekejte žádný světoborný děj a zápletky, ale ve finále to tak nějak hraje dohromady. Jednu výtku ale mám, a sice explicitní erotické scény, toho já asi nejsem úplně příznivcem :D Sečteno podtrženo, 3,5/5“... celý text
— stesti.s.knihou

„Vlastně to je taková příjemná až meditativní knížka. Vůbec jsem nevěděl, co od ní čekat, ale určitě mě dokázala vtáhnout a i s odstupem několika týdnů po dočtení ve mně stále rezonuje. Vyprávění působí na první dobrou tak trochu staticky, většina dění se odehrává na docela malé ploše, v jakémsi vesnickém mikrosvětě, možná spíš mezi řádky révy. Ale to je právě jen zdání, které Gordon mistrovsky vytvořil, protože se v pozadí odehrává kus velkých dějin a proplétají se lidské osudy jednotlivých aktérů, kde nechybí vůle k přežití, touha i láska k bližnímu, byť se na povrchu může jevit jako cynismus. I když odmyslím tyto roviny knížky, tak se mi určitě líbilo popisování života na vinicích, tradiční produkce vína, ale třeba i zvyky španělského venkova tehdejší doby. Pěkné počtení.“... celý text
— pkovarik

„Michael Cunningham je znám převážně svým románem Hodiny, za nějž získal Pulitzerovu cenu a děj knihy byl později zfilmován s Meryl Streep v hlavní roli. Já tuto knihu nečetla, vím však, že mi ji spoustu lidí doporučovalo. Když jsem viděla, že autorovi vychází novinka s názvem Den, řekla jsem si, že ji rovnou vyzkouším a uvidím, jak mi autorova tvorba sedí. Knihu jsem dostala v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace Jedná se v podstatě o takové momentky ze života jedné rodiny. Dan a Isabel, manželé, kteří procházejí krizí; Isabelin bratr Robbie, který po rozchodu s přítelem nachází své štěstí ve falešném instagramovém profilu; děti Nathan a Violet, obě snažící se najít své postavení - jak v rodině, tak mezi spolužáky. První vhled do života této rozmanité skupinky se odehrává v roce 2019, kdy sledujeme drobné praskliny na jinak dokonalém obrázku brooklynské rodiny. V roce 2020, v těžkém lockdownu, se vztahy v domácnosti napnou na maximum, zatímco Robbie zůstane uvězněn na Islandu a komunikuje s rodinou skrze falešný profil. V roce 2021 se rodina vyrovnává s těžkou ztrátou, kterou zažila během pandemie, zároveň se snaží znovu najít rovnováhu v jejich, teď už silně narušených životech. Když o tom píšu, zní to jako fajn příběh :D Bohužel, samotný proces čtení jsem si moc neužila. Potenciál kniha má, ale zpracování pro mě bylo velmi zkratkovité. Chtěla jsem víc - detailů, myšlenek, vysvětlení toho, proč jsou jednotlivé postavy zrovna tam, kde psychicky byly, toho se mi ale nedostávalo. Knize se však nedá upřít jedinečná atmosféra smutku a nostalgie, která vás bude provázet od první kapitoly. Tak jen pozor na to, kdy ji budete číst.“... celý text
— stesti.s.knihou

„Spár je dalším z hrdinů vychovávaných od mladého věku pro důležitou roli v ochraně Midkemie. Po Thomasovi a Pugovi z Trhlinové války, a Erikovi a Rupertovi z Hadí ságy, tu máme chlapce, který dětství strávil ve společenství, které žilo v souladu s přírodou jako indiánské kmeny. Sledujeme, jak se z chlapce, který nemá tušení, co se děje za územím jeho kmene, stává mnoha schopnostmi obdařený mladý muž. Zvyklosti jeho lidu mu nedávají jinou možnost, než splatit své dluhy. Jedním z nich je dluh pomsty, druhým závazkem je odvděčit se za záchranu svého života. Feist tak zde rozjíždí zcela novou sérii tím, co mu vždy šlo nejlépe – výchovou hlavní postavy z obyčejného kluka v nebezpečného protivníka všech jeho nepřátel. S jedním svým úhlavním nepřítelem se nakonec utká na konci knihy, ale další musí počkat do pokračování.“... celý text
— Hadati

„Jak začalo chladnější počasí, tak jsem se vrhla na tuto knihu. Která mě hned vrátila do příjemných teplých dnů. Kniha je lehká, čtivá a oddechová. Popis postav a Vídně je krásný. Nic přehnaného, to se mi velice líbilo. Nezastavovalo se to zbytečně na zdlouhavém popisu, nebo hlubokých myšlenkách. Najdete tam jak romantický příběh, tak i žhavé scény. Amalia je chytrá a vyspělá žena, působila na mě velice sympaticky. Ale i přes to všechno mi přišlo že se nechala strhnout okolím. To že kolem sebe měla mladší lidi. Oproti všem byla jinde ale očividně nespokojena. Václav je milí a hodný kluk. Amalia ho okouzlí a prožívají spolu krásný měsíc plný vášně, dobrodružství a nejednoho poprvé. S Amalií vyspěl, ona mu ukázala že vztah může vypadat i jinak. Všichni, kdo na letní kurz přijeli byli příjemní a přátelští. Taková super parta se na kurzu sešla. Musím teda zmínit že Bolek je vážně unikát Jsem zvědavá jestli bude pokračování. Zajímalo by mě jestli Amalie a Václav nějak překonají dálku. Doporučuji si knihu přečíst teď. Určitě vás vrátí do teplých dnů jako mě.“... celý text
— Ronii

„I když toho mám načteno už celkem dost, pořád jsou autoři, kteří mě dokáží překvapit. A přesně to se povedlo Janě Jašové. Kniha Znič to jméno je skvělá! Jedná se o psychologický thriller, jehož hlavními postavami jsou ženy. Každá s jinou náturou, z jiných poměrů, všechny ale mají něco společného: minulost. Klára se po smrti otce vrací do rodného města zařídit věci okolo pohřbu. Dlouhodobě žije v zahraničí a s nikým ze své minulosti se nestýká - to se teď ale změní. Jejím návratem se otevřou staré křivdy, navíc se začnou dít věci, které Kláru nutí přemýšlet nad tím, že ji chce někdo zabít. Z počátku mi přeskakování mezi jednotlivými postavami dělalo problém, obzvlášť pojmenování jednotlivých částí kapitol (kdo četl, asi chápe), ale brzy jsem si začala užívat vše, co autorka připravila. Originální zápletka, zamotaný děj, postavy, kterým rozumíte, ale zároveň vás štvou, celé to navíc bylo napínavé a hrozně dobře se to četlo… 5/5!“... celý text
— stesti.s.knihou

„Mladá žena Zaza má bohatý vnitřní svět. Matka a rigidní křesťanská etika jí zabraňují autenticky prožívat samu sebe a mít vlastní projekty. Tento vybrakovaný mladý člověk umírá jako pravý hrdina existencialismu - na nedostatek niterné svobody. Pro Simone je Zaza múzou, jsou to téměř milostné řádky. Krásně se to čte.“... celý text
— seethelight

„Číst tuto knihu bylo jako naplno prožívat depresi a nevidět žádné "světlo na konci tunelu". Jedná se o hodně náročnou četbu co se týče udržení pozornosti. Příběh to byl opravdu smutný, i když je nám představeno vícero vypravěčů. Za velké plus považuji detailní popis všech vypravěčů včetně jejich niterních pocitů a včetně rasových předsudků.“... celý text
— monushka

„V tomhle díle se neplácáme ve stejném časovém období a konečně už se vrháme do skutečné války proti Solárnímu svazu. Sice se zde řeší i Mesanský blok, protože je stále hybatelem událostí, ale děj se soustředí hlavně na svaz. Ten se konečně pořádně odkope a předvede svou pravou tvář ve velkém. S velkým a tichým přispěním Mesanského bloku, kdy většina lidí ve svazu stále nevěří v jeho existenci, pak docílí poslední kapky, kdy se Aliance rozhodne zasáhnout proti Solárnímu svazu ofenzivně. Přestože je obecně děj velmi zajímavý, ani tady se Weber nevystříhal nadbytečné vaty. Kupříkladu nechápu, proč má potřebu popisovat znakovou řeč koček do detailu. Na druhou stranu té vaty tu není tolik, nakolik jsem se obával. Skutečné námořní bitvy jsou zde asi jen dvě. Pak jsou tu další vojenské střety, kde si ale taktizování moc neužijete. Přesto je kniha velmi napínavá, i když oficiální anotace knihy prozrazuje zbytečně mnoho. Nejvíc jsem se nudil při popisu Honořina soukromí, ale i toho tu naštěstí není tolik. Osobně bych byl rád, kdyby tímto celá série skončila, protože je to úctyhodný závěr. V doslovu se naneštěstí dozvíme, že je plánovaná další navazující série knih.“... celý text
— Hadati

„Občas je dobré si připomenout, kam to naše každodenní pachtění vlastně směřuje. Burkeman k tomu nabízí poměrně dobrou příležitost a připomíná možná ne úplně příjemné pravdy o životě, zejména o čase, který nám byl vymezen. Také nás konfrontuje s tím, co děláme, čemu dáváme priority, a jestli to je opravdu to, co bychom se svým životem měli dělat. A dělá to dost intenzivně a nevybíravě, takže prostě není úniku. Knížka určitě stojí za přečtení. Přiznám se ale, že jsem pořád čekal, kdy už to konečně přijde. Kdy se objeví ten tolik potřebný aha moment, kdy si řeknu, tak takhle už to dál nejde, musím to změnit a začít fungovat jinak. Mno, nepřišel, ale to neznamená, že času stráveného s touto knihou budete litovat. Těch postřehů je tam opravdu hodně, stejně jako i několik praktických tipů, které vám pomohou přenastavit priority. Pokud si tedy Burkemanovi argumenty připustíte k tělu.“... celý text
— pkovarik

„Fúha, fakt parádne nakreslené frankofónna klasika. Trocha mi pripomenula španielskeho Žoldnéře, ale nie ilustračným štýlom a už tobôž nie atmosférou. Tá bola temná, drsná a plná krvi a nahých tiel. Azimut je fantasy rozprávka pre deti, ktoré sa však miestami nebudú chytať a pre dospelých, ktorí nezabudli byť deťmi a tí sa budú možno chytať viac. To, čo majú obe diela spoločné, je láska k všakovakým vynálezom, nástrojom, prístrojom a iným srandičkám a serepetičkám. Vidno, že scenárista Wilfrid Lupano a ilustrátor Jean-Baptiste Andréae si dali tonu práce s tým, aby všetko pôsobilo uveriteľne a dojmom, že predtým, než to stvorili, nad každým prístrojom detailne X mesiacov v kuse premýšľali, ako to vytvoriť tak, aby sa to dalo reálne zostrojiť a aby to následne fungovalo. Vidíte každú skrutku, každý šraub, každú vrtuľku, každú pružinu, veru áno, aj pružinu. Až chorobne do detailov vybudovali svet riadiaci sa špecifickými zákonitosťami, ktoré sú zjavne postavené nie na hlavu, ale na osemnásť hláv. Lež paradoxne v rámci univerza dávajú istú (hoc samozrejme áno, absurdnú a krásne pitoresknú) logiku. To je asi najviac vidno na encyklopédii živočíchov, z nich mnohé majú vskutku rozkošnú charakteristiku (napr. Kukučka hodinová dýcha ducha doby a živí sa ním). Kritizovať nemožno ani veľké rozmery a tvrdú väzbu od CREW. Problém je „len“ v tom, že som sa na prvý raz vonkoncom neorientoval v postavách, ani vo svete, v akom sa príbeh odohrával. Nechápal som o čo ide, netušil som, čo je vlastne ústredná zápletka – a či to vôbec nejakú má, alebo či je prvá kniha len predstavením univerza a postáv a čosi ako dej sa rozbehne až v druhej. Alebo čo. A či vôbec niečo. Ako keby som čítal sedmičku alebo osmičku, nie jednotku. Niekto sa možno chytí bez problémov, iný nie, ale nebude mu to vadiť až tak, ako mne, ťažko povedať, toto sú subjektívne veci. Myslel som, že pri druhom čítaní (každý komiks čítam minimálne dva razy) sa budem chytať oveľa viac a začnem sa tešiť na druhú knihu, ale pravdupovediac som bol z toho podobne z mätený a to viedlo k tomu, že v polovici som proste rezignoval, užíval som si kresbu a neužíval si scenár. Scenár je ako píšem plný skvelých, jedinečných nápadov, ale postavy a zápletka, ak to teda nejakú explicitnú vôbec malo, šli fakt úplne mimo mňa. Práve vďaka vizuálu a nápadom ale prižmurujem oči a dávam 4*, no ak sa druhá kniha po dejovej stránke nenakopne, tam už budem prísnejší.“... celý text
— Ivan Kučera

„Vážené pirátky, vážení piráti, tentokrát si společně s třetím dílem mangy One piece vysvětlíme, o jakých věcech se nelže. Nami a Zoro pod vedením kapitána Luffyho řeší významný problém. Vyrazit na širé moře bez jídla není moc dobrý nápad. Naštěstí ale brzy doplují k ostrovu, který je ovšem chráněný ostrovním duchem. Jídlo sice neseženou, ale zato poznají roztodivné tvory a získají důležité ponaučení. Nakonec zakotví u mírumilovné vesničky, kde se setkají s "mocným kapitánem" Usoppem, synem piráta sloužícího pod Shanksem, kterého většina lidí má jen za mluvku, ovšem jen do chvíle než se seznámí s Luffym a odhalí tajemství, které skrývá upjatý komorník. Třetí díl, byl převelice vtipný, hlavně pokud se zaměřím na pasáž se strážcem ostrova, která byla velice zábavná. Tím ovšem nechci říci, že by pasáže s Usoppem nebyli vtipné, jenže jsou do jisté míry i smutné. Tempo poměrně rychle graduje a dává tušit, co nás bude čekat v dalším díle. Dobrou zprávou je, že čtvrtý díl tohoto skvělého pirátského dobrodružství už dorazil do knihkupectví, a pokračování Luffyho příběhu tak na sebe nenechá dlouho čekat.“... celý text
— PrincaListicka

„Vážené pirátky, vážení piráti, nasaďte si slamáky, vyrážíme na širý oceán. Čeká nás totiž druhá část mangy One piece s podtitulem Střet s Buggyho posádkou! Začátkem si dovoluji upozornit čtenáře trpící na mořskou nemoc, kinedryl dnes můžete nechat v lékárničce. Celou dobu se nedostaneme z pevniny, což není ovšem vůbec na škodu, hlavně když si uvědomíme, že v prvním dílu jsme jako čtenáři cestovali více než dost. Bude ovšem přítomnost na souši znamenat klid a odpočinek? Zdaleka ne. Před Luffym je velký úkol, dobře jeden velký úkol a spoustu menších. V první řadě je třeba rozšířit posádku, protože kapitán není zrovna moc dobrý navigátor a mistr šermíř jakbysmet. Proto se pokusí najmout do party navigátorku Nami, která je navíc skvělá zlodějka. Už tušíte, kde bude háček? Tedy spíše háčky. Jen si vzpomeňte jaké to bylo se Zorem. Zatímco Luffy verbuje zcela neúspěšně Nami, která piráty nemá ráda, město drancuje posádka kapitána Klauna Buggyho. Klaun Buggy je tak trošku jiný klaun a hlavně má něco málo společného s Luffym. Krom toho, že jsou oba kapitáni s vlastní posádkou, jeden ji má větší a ten druhý... na ní pořád pracuje, snědli oba ďábelské ovoce. Oba dva disponují jistou schopností flexibility těla. Víc už vám však neprozradím. Jaká epická a zábavná bitva vás v tomto díle čeká? Postačí vám představa toho, jak jeden pirát lechtá druhého na noze během divokého souboje. Vedlejší dějová linka zabývající se občany města zobrazuje nutnost soudržnosti a ochoty bojovat za správnou věc. Ovšem je zde i velice smutný okamžik, který Střet s Buggyho posádkou provází. Kresba je perfektní, ale to se dalo čekat. Každá z postav je něčím charakteristická, což je velice nápomocné, neb si je snadno zapamatujete (včetně vedlejších postav). Nechybí akce, humor, smutek a jedno dvě zakroucení očima (ne ve špatném slova smyslu). A že je příběh pomalejší? No tak... vždyť je to paráda. Akce si užijeme více než dost, jsme přece na samotném začátku...“... celý text
— PrincaListicka

„Překrásný životopisný příběh o mladé slečně zakládající se na skutečných událostech. Kniha se četla moc hezky, i když se nejedná o nenáročné odpočinkové čtení. Ale krásně zvolená slova chytí za srdce.“... celý text
— monushka

„Dobrý začátek nové série.Snad se všechno rozjede a začne posouvat dál.“
— postrach

„„Co se mne týče, mohu jen říct, že jsem tam byl. Neznal jsem ani strategii, ani taktické úmysly našich šéfů. Pro mne to byla běžná činnost v rámci požadované služby. Bylo to tedy úplně logické a srozumitelné: dělat, co se dá, i zemřít, bude-li to nutné. Byl to příkaz vlastenecké povinnosti v boji za svobodu národa.“ Pěkná knížka vzpomínek československého letce v RAF. Pilotem chtěl být od svých klukovských let a šel si neústupně za svým. M. A. Liškutín popisuje svou cestu z Brna do RAF, svou zastávku ve fr. cizinecké legii, náročný a dlouholetý výcvik, vzpomíná na své působení v Anglii a u 312. stíhací perutě. Navzdory pochmurné době je ze stránek knížky cítit optimismus a víra ve vítězství, rozhodně může být inspirující povaha Liškutína, který si příliš nestěžoval a věci bral takové, jaké jsou, a snažil se z nich získat maximum pro své sebezdokonalení. Pro někoho může být inspirující i jeho nefalšované vlastenectví a ochota přinášet oběti (ať už ve válce, ale třeba i v nezištné výchově nových pilotů v poválečném Brně). Zajímavý je popis poměrů na různých základnách RAF, ale také vykreslení atmosféry doby po válce, kdy přebírali otěže komunisti. Liškutín je od prvopočátku (ještě v době před válkou) považoval za falešné proroky a ve své podstatě za nepřátele svobody. Také kvůli nim odešel na poslední chvíli do Anglie... ale to už bych možná prozrazoval část z jeho osobitého vyprávění.“... celý text
— pkovarik

„Taková příjemná detektivka. Sice bez Carely, ale to nevadilo. Tak trochu mi to připomnělo francouzský film Strach nad městem. Jdu na další díl. (23. 9. 24 - 21 405 - 50)“... celý text
— Mája777

„No pro mě na cesty jak ulité, čtivé, sem tam drama, prostě záživné“
— maminaOlina

„První kniha od tohoto autora a nebude poslední. Dobře zpracované sociální téma, kniha mě "donutila" zamyslet se nad životními hodnotami. Mohu doporučit.“
— Jessybelle

„Knížka, ze které si mnoho odnesete. Je to hezké a poučné povídání.“
— Allla9

„Spôsob, akým to bolo celé napísané - to sa vážne nedalo čítať. Jedna hviezda za obálku a pre vlky - chudáci, nemôžu za to, že sa ocitli v takom otrasnom braku.“... celý text
— carcassonna

„Kniha na mě čeká v knihkupectví spolu s Osiřelo dítě, kam autor také přispěl příspěvkem - těším se, podle popisu to bude opět bezva čtení. Jednou polda, vždycky polda, i ve výslužbě instinkty fungují a že by Arno pěstoval na odpočinku dýně jako Hercule Poirot, nelze očekávat :-)“... celý text
— LadyNina

„Co napsat k takové kronice ztraceného města. Netušila jsem, že Karviná dnešní je úplně nové město. Paní Lednická je úžasná spisovatelka. Těším se na její další knihy.“... celý text
— Alena1957

„Až se ti zasteskne, přijď. Až se ti slza v oku zableskne, ty přijdeš, viď! Z té noci přeteskné nezbude ani hvězda, ani rybářská síť a nový den se rozbřeskne. Ty přijdeš. Přijď! - Fakt, že si mnoho lidí zvyklo na to, snášet život bez rozkoše a bez půvabu, nemá být rozhodující pro ty, kdož si přejí co nejvelkolepější obnovu života a jeho zázračných pramenů. - Naše skutečná nebo zdánlivá lehkomyslnost spočívala v tom, že jsme se v ničem nepodobali křečkům. Nemysleli jsme na zadní kolečka, a proto naše jízda byla svobodná, radostná a nebáli jsme se při ní riskovat nic, pranic. Krásné básničky, krásné myšlenky, krásné povídání o Praze, umění... v úvodu zajímavý komentář k samotné Nezvalově tvorbě... bez dlouhého rozmýšlení pět hvězd!“... celý text
— Calinda

„Trochu zvláštní thriller,ale o to napínavější.Opět mě rozuzlení překvapilo.“
— jarin58

„Velmi vítaný návrat do Malazského světa. Ucelenější dějové linie a zaměření na menší skupiny postav mi vyhovovaly, jinak to bylo klasicky skvělé - napínavé, drsné, dojemné, podnětné. Většinu postav jsem si velmi rychle zamilovala a těším se na pokračování .“... celý text
— knihomolka_68

„V době mých studentských let šlo o užitečnou pomůcku pro procvičování znalostí před příjímačkami. Předpokládám, že ještě pořád je.“
— Cinik

„Kultovní Druuna, černovlasá sexy kráska zakletá v říši zmaru, hnusu a rozkladu a vyžívající se v sexu. Z počátku čtenář nic moc nechápe, svět je divný, postapokalyptický, špinavý. Špína je všude, stejně tak rozklad, hnus, mutanti nebo jiné slizké a odporné kreatury. A samozřejmě násilí, nebo přesněji sexuální násilí. Kontrast světa, společnosti a Druuny nemůže být větší. Svět je špína, hnus, zvrácenost a smrt. Společnost je v rozkladu, umírající, prázdná, násilná, žijící ve strachu, žijící v područí tyranie podivných zahalených kněží. Město beze smyslu, plné odporností a rakovinu připomínající choroby. Na druhé straně je Druuna, krásná, čistá, sexy, prostá, po většinu času nahá nebo polonahá, s dokonalým tělem bohyně, dáma a zároveň děvka, spíš pasivní, naivní, často znásilňovaná, ještě častěji nadržená a vzrušená. Vizuál je dech beroucí. Druuna je zobrazována jasně, čistě, dokonale, bez ohledu na rámeček vždy v centru dění, vždy v centru pozornosti. Maják v mlze, přitahující pozornost, vyvolávající reakce. Sexuální scény jsou vzrušivé, často násilné, plné explicitních pornografických detailů. V absurdním protikladu k tomu je tu rakovinné Město, záhadné, hnusné, mutující, plné nemocí, podivných chaotických biologických a mechanických výrůstků, plné zrůd a kreatur, plné hemžících se stvůr, plné nádorů, boláků, mokvající, páchnoucí. Druuna je dokonalost uprostřed chaosu, krása uprostřed hnusu. Ta kombinace mechanického a biologického, ten akcent na sexualitu, pornografii a násilí, mi místy lehce připomněl H.R.Gigera, klasická Erotomechanika to pochopitelně není, Giger je mnohem hlouběji v temnotě perverzních představ. K příběhu nemá smysl moc co doplňovat. Je podružný, přestože se tváří komplikovaně, přestože vyvolává zdání hlubšího přesahu. Druuna pobíhá světem / Městem – to podstatné je, že nahá / polonahá – potkává různé postavy, tvory, obyvatele nekonečných hlubin, utíká před chorobou, hledá smysl v chaosu. Sexy hrdinka si je samozřejmě plně vědoma své přitažlivosti a svou sexualitu často neskrytě a ráda využívá, nebo se hodí napsat, že si užívá. Čtenář postupně odhaluje podstatu Města, podstatu a původ choroby. Autor se snaží otevírat složitější témata: lidskost, humanismus, transcendenci, ale i umělou inteligenci. Neměl jsem však pocit, že něco z toho nějak zásadně funguje. Některé příběhové skoky je obtížné sledovat, často nedávají smysl. Ještě častěji nelze rozlišit mezi realitou a snem, mezi skutečností a iluzí. Jinde to zase sráží přetechnizované vysvětlení. Měl jsem dojem, že i sám autor se do příběhu často zamotává, nebo neví, jak z něj ven. Ať je to jakkoliv, komiks si lze užít, vizuál je alfou a omegou. Je právem vydán v edici MDEK, je zaslouženě považován za kultovní. Doporučuji.“... celý text
— thorir