Nejnovější komentáře

„Kralovstvo podsvetia je prosto ...... zle, toxicke, zvrhle..... Knihu som zacala citat a nevedela odlozit. Ponocovala som? Jasne, ze ano! Ale stalo to za to. Nebudem nic prezradzat len poviem, ze ak hladate napätie a zvrhlost manipulaciu a zahadneho hrdinu tak za mna tuto seriu odporucam vsetkymi desiatimi „Môžeš sa snažiť akokoľvek chceš, nikdy sa odo mňa nedostaneš. Vždy budem stáť niekde v pozadí a pozorovať každý tvoj krok. Rozrazím lebku každému hajzlovi, ktorý na teba čo i len pomyslí. A nechci vedieť, čo spravím, pokiaľ sa ťa dotkne.“ "Stále mi patrí tvoj život. Nikdy na to nezabúdaj."“... celý text
— Ewe291

„Nerada čtu o bojích a válkách, takže jsem se první polovinu knihy nutila do pár stránek za týden. Přesto knihu doporučuji. Zhruba od kapitoly "Naděje na odjezd" se příběh překlopuje do první mírové doby, do Čech, pro mě zajímavějších informací, sžívání se autora s prostředím, s naší uzavřeností, mnohdy nemístnou šetřivostí, která vedla ke zbytečnému úmrtí... Jeho osud je strhující. V této druhé části jsem si všímala i takových drobností, jako je poznámka o vzácnosti dnů, kdy slunce svítilo na bezmračné obloze, což je do očí bijící kontrast k současnému pořizování solárních panelů i na staré chalupy. "Pro matičku Rus jsem snášel hlad a zimu, útrapy nekonečných tažení a hrůzu krvavých bitev. Vůlí osudu jsem ale byl vyhozen jako zbytečný, ba dokonce škodlivý odpad za dveře vlasti. A byla to ta malá, mně neznámá země, která ze mě znovu udělala člověka." Když se po téměř 40 letech vydal do Sovětského svazu za rodinou a zjistil, že jsou si navzájem cizí, byl zděšen. Vztah k sestře vyjádřil v básních, kousek cituji: SESTŘE Svá přetěžká víčka si netroufám zvednout a na tebe se podívat. A přece jsi bez dechu ke mně šla jednou a na sněhu chtěla se hřát. Já zahřát tě nemohu v téhleté chvíli. Kde mám teplo vzít? Napověz! Vždyť oba jsme ho za zlých let vyzářili až po známou nejzazší mez. Vždyť také mě pochroumal zběsilý osud v svém chuchvalci smrtících mlh. Už ode mě nečekej křísivou rosu, když přišel jsem o zrak i sluch. Tak bratrovi odpusť, že těžko tě vzkřísí. Je tolik let mrtvolou sám... My všichni jsme naživu bývali kdysi, já teď jako troud vydoutnám... Však vím - všude po těle jitří se rány, tak jakápak o duši řeč... Tak přemnohé bědy se seběhly s námi, že z pohledu může vzít křeč.“... celý text
— Jelitovna

„Není špatná každá kniha poučí.“
— Daniela

„Poutavý historický příběh“
— Ludmila91

„Pohodový oddychový příběh“
— Ludmila91

„Perfektní kniha.“
— Daniela

„Bylo mi lito Símky. Tak nejak chapu to utrpeni. Je to silne cteni. Autorce fandim. Zatim je to na tri hvezdicky, ale budu se tesit na to, ze ji jednou s radosti dam plny pocet.“... celý text
— misssicccka

„Desatero smyslů mě sice upoutalo o frňous víc, ale i tak jsem si z Desatera pohybů vypsal spoustu zajímavostí, Petr se tentokrát věnuje chůzi a běhu, plavání, létání, skákání, šplhání, plazení, pohybu pod zemí, potápění, jízdě na zvířatech a specifickým pohybům různými částmi těla a to napříč celou živočišnou říší, člověka (pro srovnání) nevyjímaje pánem tvorstva se tedy po tomto souhrnu zvířecích rekordů a kuriozit opravdu necítím, a kdybych si mohl Petrovu knihu přečíst v dětství, věděl bych třeba, že učit žížaly couvat se mi nikdy nepovede a že kdybych si místo nich posbíral na zahradě housenky, byl bych jako vyučující jistě úspěšnější kvituju také vhodné zařazení nevtíravých ekologických výstrah do každé kapitoly, v nichž autor upozorňuje, jak lidské zásahy do krajiny zvířatům daný pohyb znesnadňují nebo úplně znemožňují, což má mnohdy za následek jejich smrt, počínaje udusanou a zabetonovanou zeminou přes přejeté žáby, dezorientované ryby, ptáky či netopýry a konče 5 miliardami tun plastů rozptýlených v celém životním prostředí... ...vůbec jsem netušil, jak se sklízí olivy a kolik při tom zemře ptáků rozdrcením, uf!“... celý text
— los

„O něco slabší než první díl, který jsem hodně hltala, ale i přesto se těším na pokračování a jsem zvědavá, jak všechno dopadne.“
— Tirisa

„Moc mě to nezaujalo. Hodně mi vadilo přeskakování mezi současností a minulostí. Kromě Lexy a Gerryho bylo všichni strašně nesympatičtí. A Olive mi byla tak protivná, že by mi ani nevadilo, kdyby jí nenašli.“... celý text
— Gracinka

„Jako mnozí tady jsem velký fanoušek Hunger games. Baladu o ptácích a hadech jsem ale i přesto nějak neměla potřebu číst, řekla jsem si, že si vystačím s filmem. Bohužel mi tam ale pár věcí přišlo nejasných, tak jsem nakonec sáhla i po knize. Jelikož jsem právě nejdřív viděla film, věděla jsem, co se bude v knize dít, což mi zpětně přijde škoda, protože jsem si čtení i přesto velmi užila a bez filmových spoilerů bych byla asi i dost napjatá, jak bude vše pokračovat. Jak už jsem ale napsala, i přesto byla kniha velmi dobře napsaná a já byla spokojená a jsem ráda, že jsem po ní nakonec šáhla.“... celý text
— Tirisa

„Nebylo to špatné. Čekal jsem víc... Coby audioknihu povznáší svým "návykovým" přednesem Miroslav Táborský na příjemný zážitek. Příběh se malinko vleče a není to opravdu žádná velká kriminalistika. Hlavní hrdina je takový trošku moula a popis tehdejší Vídně pomálu. Dám asi šanci i dalšímu dílu.“... celý text
— mila2411

„Přestože je tato kniha určena dětskému čtenáři myslím , že i dospělí čtenář si v ní najde pár podnětů k zamyšlení. Tedy pokud bude chtít se trochu zamyslit. Tato kniha totiž není jen příběh pro děti , ale do jisté míry předkládá jiný pro mnohé zcela nekonvenční pohled na to jak a proč vznikl náš svět.“... celý text
— Etilik585585

„Já jsem z knihy trochu rozpačitá. Ano čte se to pěkně, ale žádný velký boom se nekonal, nějak mi přijde že kniha nejde do hloubky věcí, jsou to jen takové bublinky na povrchu. No, možná jen nešla do hloubky mých věcí.....každopádně ve mě nezůstane.“... celý text
— Meg1

„Knihu vnímám jako takovou krátkou, ale zajímavou jednohubku v podobě vzpomínek umírajícího krále. Samozřejmě by se sem dalo vtlačit mnohem víc a kniha by mohla být klidně delší, ale nevidím to jako veliké negativum. O samotném králi Slunce jsem už přečetla několik knih, takže tohle je pro mě spíš jako takové zajímavé doplnění.“... celý text
— Thalin

„Čtivě napsaná kniha, popisující životní situace několika postav. Bylo to autentické, neotřelé a čtivé, ale trochu mi vadilo, jak už tady někdo zmínil, že se to točilo v kruhu a byla to trochu depka bez naděje. Ale Bůh suď, někdy to tak v životě asi prostě je. Autorčin styl se mi ale líbí a v budoucnu si od ní určitě zase ráda něco přečtu.“... celý text
— SkaliBar

„První knížka, kterou jsem od toho spisovatele četla. Byla jsem překvapená. Hezky se četla, i když byl děj občas nepravděpodobný. Třeba si od něj zase něco přečtu“... celý text
— archivářka115

„Opět krásné ilustrace. Moc oceňuji to, jak krásně k danému tématu přistupují rodiče hlavních hrdinů. Dnes se těším na třetí a čtvrtý díl.“
— monushka

„Po několika vydaných knihách rozhovorů novináře a spisovatele Karla Hvížďali a spisovatele, dramatika a vrchního zemského rabína Karla Sidona přišla pod hlavičkou nakladatelství Vyšehrad přece jenom ještě jedna. Tentokrát se oba zmínění ve svých hlubokých dialozích zaměřují výhradně na fenomén lži v dnešním světě, ale i ve spojení s neustále nás ovlivňující dobou minulou. To s sebou samozřejmě přináší obecnější témata jako jsou možná pojetí a náhledy na to, co to lež vlastně je, ale i konkrétní případy toho, jak se projevuje. Autoři se tak v knize dotýkají velmi aktuálních témat jako je současná tuzemská, ale i globální politika fungující na lživých principech, kdy „hezky lhát“ znamená získávat hlasy, o což jediné v postmoderní politice jde. Diskutují o rostoucí oblibě populistických a dezinformátorských politických uskupení a výrazných politických osobností, kterým již dávno nejde o umění artikulace pravdy (protože pravda je mnohdy těžká a člověk jí musí čelit), ale o řemeslo pravdivě znějící lži (poněvadž za tu se může člověk snáze schovat). Vzhledem k původu obou autorů je kniha samozřejmě plná i mnoha židovských témat (jako je duše, svobodná vůle, stvoření ad.), Karlem Sidonem ale vždy pečlivě a duchaplně aplikovaných na aktuální témata. Značná část knihy je věnována i totalitním ideologiím, válečnému konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, ale i blízkovýchodním konfliktem vyeskalovaným masakrem ze 7. října 2023, který je dle autorů kvůli své složitosti zanesen nesmírným množstvím desinformací a mediálních iluzí. Knihu celkově hodnotím pozitivně. Autoři se zpravidla vyhýbají dojmologiím a svá tvrzení náležitě zdůvodňují a argumentují. K jednotlivým tématům přistupují poměrně nestranně (Sidon možná o něco více než-li Hvížďala) a nebojí se pokládat nepříjemné otázky a poukazovat na nepříjemné (leč pravdivé) skutečnosti. Lze těžko spolknout fakt, že Židé byli na „území Palestiny“ dříve než předci současných Arabů (pro jednu stranu), ale stejně těžce lze spolknout fakt, že masakr uskutečňující se na obyvatelích Pásma Gazy je nesmírnou humanitární krizí, která již dávno nemá náboženský původ (pro stranu druhou). „Jak se dá ale hovořit o etice v tak asymetrickém konfliktu?“ ptá se v závěru knihy Hvížďala. A Sidon odpovídá: „Mluvit se dá vždycky, procházíme však možná i jako lidstvo mořem lží a pod nohama máme pevninu, a jestli se teď moře rozdělí, ukáže se bohužel pravda, kterou jsme nevnímali, v té podobě, jak jsme si ji jako lidé pod sebou a kolem sebe a i nad sebou vytvořili, tedy jako poušť.““... celý text
— Yummymoon

„Jakože cože!? Sakra nemám slov!!! Uf! Tohle byl totální masakr. Čekala jsem, že to bude temné a trochu násilné. Ale tohle jsem opravdu nečekala. Je to zvrácené, jakože hodně, ale svým způsobem zajímavé, že vás to nutí číst dál. Sigrid mi byla hodně sympatická. A oblíbila jsem její odvahu a kuráž. A to že se nebála Egila a snažila se s ním bojovat a popřípadě ho částečně změnit i po tom všem, co si z jeho strany vytrpěla. Egil byl parchant! Fakt krutý a bezcitný člověk. Když jsem si chvílemi říkala, že by se mohl trochu změnit, tak bum a zase to byl prvotřídní hajzl, kterého máte chuť něčím probodnout. Vím, že by se mi to nemělo líbit. Už jen kvůli tomu násilí a zvrácenostem. Ale nemůžu si pomoci. Tenhle příběh mě zcela pohltil a já žrala každou jeho stránku. Takže jo, tohle je fakt něco. Nicméně tenhle příběh rozhodně není pro každého. Je to temné, násilné, zvrácené a plné tvrdšího sexu. Takže k příběhu přistupuje opatrně a s varováním.“... celý text
— TerryDee

„I lidem, kteří v té době nežili a Plastiky neposlouchali, doporučuji poslechnout si na mujrozhlas alespoň devátou kapitolu, z níž je dobře patrné, jak to tu tehdy chodilo. Možná pak mladší generace lépe pochopí, proč jsme - někteří z mé a starší generace - na podobné absurdní situace citliví. A nebo možná nepochopí - sprostá slovíčka přece nepoužíváme, všichni jsme pevného duševního zdraví a směřujeme k zářným zítřkům budování... Čeho?“... celý text
— Jelitovna

„Pod pojmem průvodce jsem si představila nějaké rady, tipy, postřehy. Toto je ale jen fůra myšlenek naházených do prostoru od někoho kdo evidentně velmi trpí ve svém bytí. Držím mu place aby se utrpení stalo radostí, ale víc k tomu jaksi nic nemám....“... celý text
— Meg1

„Na knihu mě přivedla má skoro čtrnáctiletá dcera, která o ní a o seriálu na Netflixu hodně mluví. Ráda si rozšiřuji čtenářské obzory a ráda si pak o přečtených knihách s dcerou povídám. Srdcerváči jsou vyloženě pro mladé čtenáře. Líbily se mi ilustrace a ilustracemi krásně zachycené emoce. Jsem pro takovéto knihy s tématy, která teenagery zajímají.“... celý text
— monushka

„Ano, je to tak. Knihy dokáží změnit život a mé velké díky, že o tom někdo konečně napsal :-). Samotná kniha resp. příběhy mě až zase tak neoslovily, nemohla jsem se s vypravěči ztotožnit, protože můj život je zkrátka jiný než jejich. I tak si ale myslím, že stojí zato knihu číst. I kdyby člověk jen objevil další parádní knihy, jako se to stalo mě.“... celý text
— Meg1

„Ale jo u mě spokojenost....kniha se dobře čte, akce tu byla . Člověk se u knihy nenudí a psycho H....tomu dá štavu.. určitě doporučuji“
— darbujan8924

„Motivující malá knížečka k vyhazování věcí. Ideální pro lidi, kteří koketují s principy minimalismu a pro lidi, kteří bydlí ve vážně, ale vážně malém bytě. Lidi, kteří bydlí v obrovských rodinných domech s půdami a sklepy a extra pokoji a šatnami a knihovnami, tahle knížka akorát naštve a odloží ji nepochopenou. Stejně tak může naštvat rodiny, kde je jeden z manželů notorický skladovač věcí. Já si z ní ale odnesla spoustu užitečných zamyšlení o úklidu a pořádku a kolikrát se k ní myšlenkami vracím. Dělám ty nastíněné tipy z knihy? Vlastně ani tolik ne, ale je užitečné vědět, jak na "pořádek jednou provždy", když bych ho chtěla mít. A taky je v pořádku se rozhodnout, že raději doma budu mít kupu věcí (zvlášť, když člověk bydlí s dětmi, že...) a nepořádek. Ještěže na knihy už existují elektronické čtečky, kde se dají skladovat všechny koupené knížky "uklizeně" a žádnou nedávat dál, protože "nechte si jen ty knihy, které vám dělají radost" by znamenalo kupu místa, které nemám. Hvězdičky si ta knížka zaslouží, protože opravdu popisuje, jak mít pořádek jednou provždy. Jen si každý musí říct, jestli to je to, co opravdu ve svém životě potřebuje a chce.“... celý text
— jitka_dankova

„Covid, covid, covid. Je mi líto, ale neustálé zmínky o očkování, karanténách apod. mi tuhle knihu dokonale otrávily. Navíc z kingových vedlejších postav je Holly jedna z mých méně oblíbených. První polovinu knihy jsem se víceméně nudila a do čtení jsem se musela nutit. V druhé půlce se tempo přeci jen zlepšilo, ale pořád jsem dočetla že setrvačnosti. Promiňte, Mistře, toto nebyl můj šálek kávy.“... celý text
— pastelkaX

„Severský styl je divný.Než jsem se dostala nakonec série,nevěděla jsem co bylo na začátku a kdo nje kdo.......Čekala jsem mnohem víc.Ale číst se to dalo.“
— postrach

„Kniha se četla sama, na začátku jsem věděla že nic nevím a že je to jinak než to vypadá mě se líbila všem doporučuji“
— Luciane

„Již výběr fontu napovídá, že tato zpjaáva je ruskému prezidentovi přehnaně příznivě nakloněna. Výborně napsaná propaganda (takhle se to dělá!) nebo v té době ještě omluvitelná naivita autorky? Zatím se nemohu rozhodnout.“... celý text
— Jelitovna