TerryDee komentáře u knih
Musím říct, že Jana @jana_beranova_author opět napsala moc milý příběh, kde nechybělo postupné sbližování hlavních hrdinů, jistá dávka romantiky a trocha té erotiky. Zároveň je to příběh o minulých životech, magii a osudem předurčených duší.
Sethovi se zdají prapodivné sny o mladé dívce, jenž mu po zásahu šípem umírá v náruči a o muži, který ji po několika zásahech šípy brzy následuje.
Mikky a Setha to k sobě od samého začátku až magicky táhlo. Oba měli pocit, jako by se už znali z dřívější doby, i když ví, že se setkávají poprvé. Ale jejich zvláštní sny, dřívější rány a až častá náhodná setkání je jen postupně utvrzovaly, že to není jen tak a že něco na tom bude.
Mikky a Seth jsou velmi sympatické postavy, které jsem si hned oblíbila. Především pak Setha. I když mám ráda badboye, tak tenhle vlasatý milouš mě zcela okouzlil. Ne že ne.
Knihu bych doporučila všem milovníkům romantiky se špetkou fantasy.
A máme tu poslední díl naší mafiánské tetralogie a s tím i uzavření našeho příběhu. Ano, já vím, že mi to jaksi trvalo. Ale nějak se mi s tímhle světem a s postavami nechtělo loučit. Neuvěřitelně mi to přirostlo k srdci. Navždy.
Příběh o Popelce jste už museli slyšet tolikrát, že ho znáte jak své boty. Ale co by se stalo, kdyby tahle Popelka byla trochu jiná? Tak trochu zlodějka? A co kdyby místo střevíčku ztratila Conversku? A místo sličného prince by dostala mafiána? Samozřejmě že sličného.
Hlavní postavou je zde Domerico. Ano ten Domerico. Ten, s nímž jsem celkem dost bojovala. Někteří si teď zakryjí oči. Domerico nebude mou jedničkou, ani dvojkou. Říkala jsem si, že po Bordelu se změní, ale to se úplně nestalo. Ano, nakonec jsem však v jeho případě přílimouřila oko, dobře obě oči, a dala mu šanci. Když i on si zaslouží svuj happy ending.
A pak tu byla Giselle. Tu jsem si oblíbila. Jasně, musela jsem k ní najít cestu. Ale tahle dáma nám brzy ukázala, kde stojí a jaké jsou její hodnoty. Má můj obdiv.
Na závěr bych řekla, že tohle bylo něco úžasného. Zároveň, čím více se blížil konec, tak jsem se bála dočíst a opustit tento svět, i když byl místy krutý a nemilosrdný a naše hrdiny vůbec nešetřil. A já to s nimi všechno prožívala.
Musím říct, že mě Katka tímhle příběhem totálně dostala. Inferno se mi líbilo, jakože fakt hodně. Ale Insomnia!? To je mi sakra příběh. Totálně jsem se zamilovala. Miluji to! Tady ty emoce, jiskření, ale i napětí byly ještě více znát.
Andreu jsem si oblíbila už v Infernu, a tady jen potvrdila, že je to úžasná ženská hrdinka. Nejen že je to milá dívka, ale navíc i houževnatá a silná. Nejvíc jsem prožívala, když si Andrea procházela jistými událostmi a vytrpěla si tak hodně. To bylo hodně náročné. A přiznávám se, že jsem to i obrečela. Jako bylo to hodně emoční bomba.
Beto. Beto Marbala. Uf, to je mi chlap! Nemilosrdný, krutý a proklatě sexy. A js jsem si zamilovala. Ano, nasral mě, jak si myslel, že to s Andreou vyřešil, a za to má u mě vroubek. Ale pak ty další věci, které udělal, tím si to na celé čáře vylepšil. Zbožňuji ten typ chlapa "sáhni na ni a jsi mrtvý muž". Pro tyhle já mám zkrátka slabost.
Co bych závěrem řekla, asi to, abyste se připravili na pořádnou jízdu. Tohle je totiž příběh nabitý akcí, napětím, ale i nutnou dávkou erotiky. Tohle je zkrátka něco, co potřebujete číst.
Kniha Zvrácené příběhy jsou souborem čtyř povídek, které jsou jak už napovídá název tak trochu zvrhlé, drsné a sexem protknuté.
Musím říct, že se jedná o vážně temnou darkromanci, takže pro temné duše jako dělané. A pokud jste nováčci, tak tohle je ideální začátek vaší cestou k darkromanci. Touhle knihou máte možnost zjistit, zda tenhle žánr pro vás je či není.
Každý příběh je sám o sobě originální, jediným společným pojítkem je to, že všechny povídky jsou drsné a temné, plné zvrhlostí (jako je zneužívání, znásilnění, drsná erotika, prvky BDSM, manipulace, násilí a vražda).
Osudový pohřeb je na rozehřátí před tím než přijdou zbylé povídky. Svět budoucnosti nám ukazuje zvrácenou a zkaženou stránku dané doby. A tady to začíná nabírat na síle. Až jsem si říkala, že je škoda, že tato povídka není delší, protože jsem marně hledala další stránky. A pak na řadu přišel Dominant. Příběh sám o sobě temný, zvrácený a zvrhlý. Raveson není žádné neviňátko, ale démon u něhož nemůžete hledat spasení. A nakonec to završuje Sanatorium Darkevil, jenž je menší ukázkou toho, co můžeme očekávat v připravované knize. A už z této zakázky je zřejmé, že to bude zadna vanilka a pořádné maso.
Závěrem bych chtěla říct, že čtení Zvrácených příběhů jsem si užívala po celou dobu. Co užívala, já jsem doslova každou stránku za stránkou hltala, jako kdybych týdny nečetla. Ano, je to temné, drsné a zvrácené, ale je to k sakru návykové.
Kniha Vianočný bozk je příběhem nejen o vánočním čase, ale rovněž příběhem o přátelství, rodině, lásce ale i sebelásce. Vypráví o tom, co je na Vánocích krásné, ale zároveň ukazuje i jejich druhou stinnou stránku.
Jak už bylo výše zmíněné, všechno se jak jinak točí kolem Vánoc. V příběhu nám vystupují dvě hlavní postavy, a to Kata a Rina (ano, obě se jmenují Kateřina, ale pro odlišení si každá vzala kus z jména ), jenž mají rozdílný pohled na vánoční svátky. Kata je miluje, možná bych řekla, že je jimi až posedlá (Santa je všude, bacha, Santa útočí ). Skoro bych řekla, že mi připomíná vanočního skřítka, který je pořád dobře naladěný a všechno vyzdobí a zkrášlí. Rina je její přesný opak, Vánoce a vše okolo nich nemá ráda. Tak nějak to souvisí s její minulostí, která nebyla vždy veselá a příjemná. Rina je takový Grinch v dívčím provedení.
Knihu bych hodila jako příjemnou oddechovku. Možná spíše pro mladší ročníky. V mém případě je zřejmé, že už jsem těmto příběhům s mladšími hrdiny odrostla. Neboť ne vždy mi přišlo jednání postav, zejmena Riny, úplně v pohodě.
Nicol, Nicol. Holka, nevím, kde mám začít dřív. Prvně musím říct, jak jsi mě touhle knihou překvapila a zároveň šokovala. Smekám klobouček, protože něco takového jsem ještě nečetla. A zadruhé jsem ti neskutečně moc vděčná, že jsi ve mně měla důvěru a dala mi šanci tento příběh betovat.
Hlavní hrdinkou příběhu je Chris. Která netouží po ničem jiném, než po velmi slibné kariéře ve firmě, penězích a sexy chlapovi, který by ji na rukou nosil. A když uskuteční jisté kroky, aby k tomu měla co nejvíce našlápnuto, něco se zvrtne. Její šéf Finn s ní totiž měl od začátku úplně jiné plány. A právě od toho bodu se vše změnilo.
Tady se zastavím a víc už nebudu a ani nechci prozrazovat, protože tohle je něco, co si rozhodně musíte přečíst. Bestie je přesně ten typ knihy, u které s naprostou jistotou víte, že ji buď budete milovat, a nebo nenávidět. A nic mezi tím není.
Bestie je kniha, u níž jsou všechna varování na světě zcela na místě. Je to temné, násilné a zvrácené, ale i tak si to budete užívat. Tohle zkrátka vaše temná duše potřebuje. Vím, o čem mluvím.
Moje první knižní setkání s @marcy_jell_author a myslím si, že to nemohlo dopadnout lépe. Bohyně je slušně nadupaná kniha s dávkouu mafie, erotiky a násilí.
Příběh nás seznamuje se šéfkou italské La Camorry Vittorií Bellucci. Ta má pověst nelítostné a bezcitné mrchy, které rozhodně nechcete zkřížit cestu. Nene. Shodou okolností ji nepřímo okrade Tristan Falcone, Capo di Tutti Capi. Na ten popud se Vittorie rozhodne, že si to s tímto capem přijede osobně vyřídit. Protože se ničeho nebojí, tak mu v den jeho svatby unese snoubenku. A aby to nenechal jen tak, na oplatku jí unese sestru. A takhle se navzájem kočkují, až nakonec Tristan vymyslí plán ohledně společného obchod, a tím spolu dočasně zakopou válečnou sekeru. Nicméně přitažlivosti se nedá uniknout. A oni si to velmi dobře uvědomují.
Vittorie byla silná a sebevědomá žena. Rozhodně se s nikým a s ničím neparála. Bohyně, která vládne a nenechá se zkrotit. Jenže to ještě neznala Tristana. Okouzlujícího, vášnivého, podmanivého, ale zároveň i nemilosrdného muže, který jí byl roven a mohl se tak pokusit o zakroceni zlé ženy.
Erotické jiskření mezi Tristanem a Vittorií bylo opravdu žhavé. Zkrátka to mezi nimi fungovalo jedničku s hvězdičkou.
Tohle zkrátka chcete číst. Je tu všechno, co by mafiánská knížka měla mít. A už jsem zvědavá na Kinga.
Líbí se mi, že je příběh založen na vztazích, a to jak na rodinných a přátelských, tak i pracovních. Ale zároveň je to i o lásce a cestování.
Asi bych začala tím, že zbožňuji věkový rozdíl v příbězích (v poslední době čím dál tím víc). A tady ho máme. A bonus!? Hlavní hrdina je zároveň nejlepší přítel hrdinčina otce. A to chceš jako.
Connor je zlatíčko. Je charismatický, pozorný, rozumný, ale i vášnivý. Tohle je ten typ muže, kterého chce každá žena. Do něho jsem se hned zabouchla. Takze se vůbec nevím, že mu Riley podlehla. Riley je sympatická a velmi silná hlavní hrdinka. Byla svá a na nic si nehrála. Nosí hromadu náramků, neboť si tím připomíná svou mrtvou maminku. Což mi přijde jako milé gesto.
Moc se mi líbilo, že se tu postupně vyvíjel charakter některých postav. Ať už k lepšímu či horšímu. Např. Leyton mi zpočátku přišel jako takový náfuka a blbec, ale nakonec se z něho vyklubal celkem fajn kluk. Za to otec Riley mě neuvěřitelně štval. To, co provedl a řekl své dceři, bylo hnusné a přes čáru. Trochu si to vylepšil ke konci, ale i tak mu ten vroubek zůstal.
Takže kdybych to shrnula. Kromě zajímavých postav zde najdeme i slunné pobřeží jižního Španělska. Skrze příběh na vás úplně dýchá ta krásná atmosféra prostředí a vy máte dojem, že tam jste společně s hrdiny.
Příběhy o vlcích, potažmo o vlkodlacích, mám velmi ráda. Takže na tenhle příběh jsem byla hodně zvědavá.
Alfa smečky, jenž našel svou Lunu, svoji předurčenou družku. Jen to má menší háček. Jeho družka není vlk, ale člověk, a nechce s ním mít nic společného. To znamená jediné. A to, že ho čeká dlouhá a komplikovaná cesta za jeho vyvolenou.
Jessica to neměla v životě jednoduché. Rozhodně se s ní nic a nikdo nemazlil. Proto se zocelila a postavila si hradby kolem sebe, které jen tak nechce zbourat. A když na ni vybafne jeden týpek, že je jeho družkou a že ji miluje, tak se jí nedivím, že chtěla vzít nohy na ramena a utéct hodně daleko. Jenže osud tomu chtěl jinak, a opět se setkává s tímhle vlkoušem. Nejen že poznává jeho, ale i jeho smečku. Pro ni jako člověka to není vůbec jednoduché zapadnout. Ale díky své osobnosti a přístupu postupně poznává a získává si místní.
Kiernan je sexy vlkouš. Který chce svou Lunu a chránit smečku. Jen by občas neměl tak tlačit na pilu a nechat věcem volný průběh. Ale jinak to byl zlatíčko, občas na zabití, ale pořád zlatíčko.
Vůbec bych se nezlobila, kdyby to mělo více stránek. Tohle jsem smlsla jak malinu. Chtěla bych napsat, že doufám, že bude nějaké volné pokračování. Ale s tím, že sama autorka řekla, že na nich pracuje, tak jsem získal odpověď na svou otázku dřív než jsem si myslela.
Tahle kniha obletěla celý svět a konečně se dostala i k nám. Čtenářskou obec rozdělila na dva tábory a to na ty, kteří to miluji, a na ty, kteří to nenávidí. Já jsem samozřejmě v tom prvním. Tomuhle příběhu jsem totálně propadla. Miluji to!
Hlavní hrdinkou je mladá spisovatelka Adeline, která po mrtvé babičce zdědí starý viktoriánský dům. Velmi ponuré a temné místo, kde se skrývají démoni z minulosti. Addie totiž objevují starý deník, jenž patřil její prababičce Gigi, která byla zavražděna. Vše vypadá na její stalkera, ale je tomu opravdu tak!? Neboť Adeline sama zažívá, jaké to je mít svého stalkera. Stína, který je všude a nikde.
Stín. Zade. Náš hlavní hrdina a tahoun celého příběhu. Jakmile spatří Adeline, tak je odhodlaný ji získat za každou cenu. Rozhodně nemá v plánu jí ublížit, jen jí chce ukázat svoji pravou podstatu bez jakýkoliv příkraz. Je to zvrácené, ale svým způsobem zajímavé. Přiznávám se. Jsem vinna ve všech bodech. Zadeovi jsem podlehla.
Je to žhavé. Je to hříšné. Je to zvrhlé. Je to drsné. Je to dechberoucí. Myslím si, že některé pasáže budou nezapomenutelné (jakože scéna s pistolí, zrcadlové bludiště, zimní zahrada, les za deště či scéna v autě). Uf, je tu najednou nějaké horko.
Moc jsem si užila tuhle hru na kočku a na myš. Až jsem si říkala, že nechci, aby to skončilo. Jenže pak přišel konec a já si říkala, co to k sakru je. Nutně, velmi nutně potřebuji pokračování.
Kniha má ponurou, temnou až drsnou atmosféru. Myslím si, že varování v jejím případě jsou namístě. Pokud vám vadí násilí, vraždy, sexuální scény, zvrácenosti, rituály či obchod s bílým masem, tak to není příběh pro vás.
Na tohle pokračování jsem se neskutečně moc těšila. Byla jsem zvědavá, jak nakonec bude pokračovat příběh Vivian a Kasiana.
V této části se přesouváme z Atlantic City do Japonska. Jiná země, jiná kultura a především jiná pravidla. A právě tato změna se mi velmi zamlouvala. Do příběhu to přineslo něco nového a svěžího. Nicméně nesmíme zapomenout, že Princ má se svým Království podsvětí stále plány a nic a nikdo ho nezastaví.
Kasian byl a je prevít. Na tom se nic nezměnilo. Je krutý, nenávistný a zcela nevyzpytatelný. Stále si střeží svá tajemství a pravdy. I když nám pomalu odkrývá části svého pekelneho plánu, nicméně na samotný závěr si budeme muset počkat společně s Vivian.
Líbí se mi vyvoj, kterým prošla Vivian. Už to není ta malá ustrašená a naivní dívenka. Tahle nová verze Vivian ukazuje drápky a nebojí se je použít. Už se nenechá nikým ušlapat, natož pak Kasianem. Kterému začíná vzdorovat.
Proto byly jejich společné chvíle velmi žhavé a bojové. Rozhodně to nebyla žádná vanilka. Nene, tohle bylo setsakramensky jiskřivé, elektrizující a živočišné.
Na závěr nesmím zapomenout na Amudise. Tenhle chlupač je zlatíčko. Jako omotal si mě kolem packy.
Co bych vám povídala. Tohle je duologie, kterou si musíte přečíst. Je to fakt jízda. Jízda, kterou si užijete od samého začátku až po samotný konec a epilog.
Konečně tu máme závěrečný díl Balady a já jsem se na něj těšila. Musela jsem totiž vědět, jak nakonec dopadne celé to dobrodružství Robin a Kaie, které jsem si v předchozí knize oblíbila. Přece jenom konec jedničky byl velmi šokující.
V Baladě Robin a Kai cestují po Starém světě spolu, v Elegii je tomu právě naopak, jejich cesty se rozdělí a my tak sledujeme jejich oddělené příběhy, a zjišťujeme co pohání jednotlivé strany a díky tomu poznáváme Ainara a Lokeho, kteří stojí v čele. Takže na shledání Robin a Kaie si bohužel musíme nějakou tu dobu počkat. Ale pak to stojí za to. Protože v tu chvíli se ozvala romantická část příběhu, na kterou někteří z nás netrpělivě čekali.
“Miluješ ji?" … “Ano. Myslím, že jsem se do ní zamiloval v momentě, kdy jsem s ní poprvé promluvil. Doposud jsem nikdy jsem nikdy nikoho takového nepotkal. Mám pocit, že mě... vidí. Celého. Robin mi pomohla uvěřit, že můžu být lepší. A já chci být lepší. Nejen kvůli ní, ale kvůli sobě. S ní mi to přijde o tolik, tolik snazší."
“Měla jsem ti to říct. Všechno. Měla jsem ti říct o Willemovi, měla jsem říct, že od chvíle, kdy jsem tě poprvé spatřila… něco ve mně zapadlo na to správné místo. Jako kdybych doposud celý svůj život něco hledala. A pak, když jsem spatřila tebe... jsem věděla, že jsem na správném místě, to něco ve mně řeklo: Konečně jsi tady.
Musím říct, že autorka dávala našim hrdinům pořádně zabrat a vůbec je nešetřila. Až mi jich chvílemi bylo líto, čím vším si museli procházet.
A i když se tam pořád něco dělo a dozvídali jsem se o nových a nových informací, tak mi přišlo, že příprava na samotný střet byla chvílemi zdlouhavá a samotný závěr byl tak trochu uspěchaný. Ale i tak jsem si příběh užila.
Jak už jsem psala u Balady, tak to zmíním i tady. Musím vyzdvihnout svět a jeho magii, bytosti, které autorka vymyslela. Bylo to neuvěřitelné a kouzelné. A díky mapě jsme tak mohli získat lepší představu o světě.
Závěrem bych řekla, že celou sérii bych doporučila všem příznivcům fantasy příběhů. Najdete tu vše, po originální magický i nemagický svět, bájné bytosti a stvoření až k zajímavým poptávám, které si nejde neoblíbit.
Hodnocení: 4,5 / 5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji @endlessbibliophile z @humbook a @humbook_blogeri #spoluprace #humbookblogeri
K sepsání této recenze jsem si musela dát trochu více času, abych si utřídila myšlenky a hlavně abych se z toho dostala. Příběh mě opravdu hodně zasáhl a Baja by potřebovala na tyhle emoční zbraně zbroják.
Příběhově navazujeme na předchozí knihy, především pak na události z konce Candyho. Člověk si tak kladl otázky, kdo nebo co je MONROE? A jak to ovlivní naše hrdiny?
V knize tak sledujeme osudy našich starých známých, a to Harryho, Doriana, Cassie a Virginie. A zjišťujeme, co se jim stalo a co je nejspíš ještě čeká. Tentokrat se dostaneme do komplexu Eden. Stejně jako hrdinové netuší, co od tohoto místa můžeme čekat a zda se odtamtud dá nějak dostat.
Skrze tohle místo a nové postavy, které příběhem solidně otřesou, poznáváme minulost Harryho a Doriana, která nebyla vždy hezká, bohužel byla temná, drsná a nekompromisní. Ale záleží pouze na nich, jak se s těmito poznatky vypořádají. A jen oni rozhoduji, co je oslabí a co naopak posilní.
Počas čtení jsem si říkala. Harry nebo Dorian? Nebo raději oba dva? Ani dřív jsem se nemohla rozhodnout. A ani tenhle díl mi v rozhodování nepomohl. Každý měl trochu jinou cestu životem, a přitom něčím tak podobnou.
Upřímně? Baja mě touhle knihou zničila. Především pak tím koncem, kdy jsem si říkala, co to k sakru. Rozhodně tohle byla emoční jízda plná rozporuplných pocitů. Přes počáteční zmatení, k postupnému naštvaní a nadšení až k nezvratnému smutku a zlomenému srdci.
Koruna strachu byla pro mě zajímavým a nevšedním příběhem. Kdo by nechtěl žít ve světě knih, že?
Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav, což mám v knihách ráda, neboť tak máme možnost nahlížet na děj z více úhlů, které nakonec utvoří celistvý obraz. Jen je škoda, že na začátku jednotlivých kapitol není napsáno, která postava vypráví. Lépe by se v tom orientovalo.
"Nemůžeš být jen Avery, není to prakticky možné. Kdybys byla ien Avery, byla bys pouze prázdnou schránkou bez lidské podstaty, bez zájmů, přátel, rodiny. Nemůžeš být jen Avery, jelikož máš minulost. Právě ta nás utváří. Nemůžeš být jen Avery, protože máš své názory, které až příliš často říkáš nahlas."
Více se mi zamlouvala linka kolem Avery. Chápu, že Twainova linka byla pro příběh důležitá, ale nějak mě tolik nebrala. A i z toho důvodu mi byla více sympatická právě Avery. Přišla mi nejen zajímavější, ale celkově víc komplexní. Její cesta nebyla vůbec jednoduchá, ale ona se tomu dokázala postavit a čelit všemu, co jí potkalo (neznámé prostředí, lidé kolem ní, prapodivné proroctví, království se zlou a krutou královnou a v neposlední řadě Sullivan).
A Sullivan! Upřímně? Ten mě celkem zaujal. Přesně ten typ morally grey charakter. Kdy v jednu chvíli si říkate "hm, ten je", pak ho máte sto chutí něčím praštit po hlavě a v další vám ho je šíleně líto.
"Nezahrával si s ohněm. On byl tím ohněm. Nespoutaný, nepředvídatelný, výbušný. Na druhou stranu tu byla ona. Sálala z ní zima, která by každého jiného člověka odrazovala, ale Sullivana ne. Na to už byla jeho duše až příliš pošramocená. Ten chlad, ta tvrdohlavost. Táhlo ho to k ní. Toužil po tom, aby pod jeho pohledem roztála. Toužil po tom, aby to byl jeho oheň, který led rozpustí."
Také jsem si oblíbila Kate, Caymana a Timothyho. Rozhodně zajímavé postavy a doufám, že v další knize dostanou více prostoru.
"Ať už tvá cesta povede kamkoli, Avery, přeju ti jen to nejlepší. Protože právě tobě patří po takové době můj první úsměv. Protože tobě bude patřit i ten poslední."
Závěrem bych chtěla říct, že příběh stojí za přečtení. Je to opravdu zážitek. A já už netrpělivě čekám na další díl, abych dostala odpovědi na své otázky. A že jich není zrovna málo.
"Vypadal jako šelma, panter vyhlížející svou kořist. A Avery moc dobře věděla, že už si svůj cíl vybral. Byl elegantní, klidný a tak nějak nedotknutelný. Vypadl jako z jiného světa. Jako posel smrti, jenž ji přišel sprovodit z říše živých. ... Nádherný ve své krutosti.
Jakože cože!? Sakra nemám slov!!! Uf! Tohle byl totální masakr. Čekala jsem, že to bude temné a trochu násilné. Ale tohle jsem opravdu nečekala. Je to zvrácené, jakože hodně, ale svým způsobem zajímavé, že vás to nutí číst dál.
Sigrid mi byla hodně sympatická. A oblíbila jsem její odvahu a kuráž. A to že se nebála Egila a snažila se s ním bojovat a popřípadě ho částečně změnit i po tom všem, co si z jeho strany vytrpěla.
Egil byl parchant! Fakt krutý a bezcitný člověk. Když jsem si chvílemi říkala, že by se mohl trochu změnit, tak bum a zase to byl prvotřídní hajzl, kterého máte chuť něčím probodnout.
Vím, že by se mi to nemělo líbit. Už jen kvůli tomu násilí a zvrácenostem. Ale nemůžu si pomoci. Tenhle příběh mě zcela pohltil a já žrala každou jeho stránku. Takže jo, tohle je fakt něco.
Nicméně tenhle příběh rozhodně není pro každého. Je to temné, násilné, zvrácené a plné tvrdšího sexu. Takže k příběhu přistupuje opatrně a s varováním.
Tento příběh bych zařadila k romantickým oddechovkám. Něco na pomezí nenadchne ale ani neurazí. Zkrátka takový průměr.
Bohatý byznysmen a vyšetřovatelka finančních podvodů, to zní celkem jako zajímavé téma. Ale myslím si, že z toho autorka mohla vykřesat více. Mělo to potenciál, který však nebyl úplně využit.
Hlavní postavy mi byly celkem sympatické. Samozřejmě že oba protagonisté měli své mouchy. Ne že ne. Od Iana jsem čekala, že bude víc badboy a rošťák. Ale spíš to byl takový dorážející méďa. Líbilo se mi, že za Ianem stáli nejenom jeho kamarádi a kolegové Kennedy a Matt, ale i dlouholetá kamarádka Sabrina a sekretářka Kate. Lara byla taková slaná nemastná. Na jedné straně se trikně snažila držet pravidel, na druhé je svým způsobem chtěla porušit.
Celkově kniha postrádala nějakou hlubší myšlenku, akci či napětí, ať už z příběhu nebo to sexuální. Závěr knihy mi přišel takový uspěchaný.
Myslím si, že se mi hodně dlouho nestalo, abych narazila na knihu s takhle silným příběhem. To, co tady autorka načrtla, se ani nedá slovy vyjádřit. Tenhle příběh si člověk musí přečíst sám, aby pochopil tu hloubku toho, co tím kniha chce vyslat dál.
Sledujeme to příběh mladé 16 leté dívky jménem Nicca. Tu bohužel její matka prodala do Kolumbijského bordelu, aby se tak postarala o zbytek rodiny. A samozřejmě bordel není místo pro mladou dívku, pro žádnou dívku. Nicca jako velmi naivní dívenka z uzavřeného světa postupně zjišťuje, co tohle místo obnáší. Seznamuje se tu s ostatními dívkami, které jí vyprávějí, jak dlouho tam jsou, co přibližně zažili a co ji samotnou může čekat. Ale myslím si, že na ty hrůzy, které měly přijít, na to připravená opravdu nebyla.
V bordelu se dříve Nicca, teď už Lóra, seznamuje s Pablem. A právě Pablo bude pro její život důležitým mužem. Shodou náhod a možná i zásahem osudu se Lóra seznámí i s mladíkem jménem Ivo. Bohužel život si pro všechny připravil zcela jiný příběh.
Právě v druhé části příběhu se teď už Veronica seznamuje se dvěma muži, a to s Orzem a Domericem, kteří jí nadbíhají jak dva kohouti. I když Veronica netouží po žádném muži, tak ti to dva ji svým způsobem přitahují a ona tak cítí, že se v ní zase probouzí život. Bohužel minulý život ji dohnal a aby mohla přežít, tak jí ochranu přislíbí právě jeden z nich. Nicméně mafie má dlouhé ruce a bohužel i na tyhle dva dopadl její stín. Takže nakonec se muselo všechno změnit a najít správnou cestu za štěstím.
Možná se budu opakovat, ale to nevadí. Tohle byl opravdu hodně silný příběh. A nejednou mi zlomil srdce. Na nic z toho jsem totiž nebyla připravená. Ale nepatrnými krůčky mi ho zase dokázal slepit a zcelit.
Ach, jak já ty knihy z mafiánského prostředí miluji. A musím říct, že mě Inferno od Katky @pisalka_chaloupka velmi mile překvapilo, neboť tentokrat tu máme příběh z Arbského světa. Což je pro mě novinka. Tento svět je jiný, panuje tu jiná kultura a především jiná pravidla.
Autorka se toho nebála a hned nás vrhla do příběhu a šla rovnou k věci. Člověka to nechávalo tak nějak v napětí a očekávání. Tenhle mafiánský svět je jiný. Je brutální a nekompromisní. Rovněž jsme měli možnost poznat Bahrajn a jeho kulturu. Popravdě, tohle je destinace, v které bych nechtěla žít.
Oba protagonisté mi byli sympatičtí. Vicky jsem si oblíbila a obdivovala jsem ji za to vše, čím si prošla. Život se s ní totiž nemazlil. Takže za mě rozhodně silná postava. A Max? Ten se mi zamlouval, jakože hodně, pro mafiány mám slabost. I když na chvíli si to u mě rozházel, čekala jsem totiž, že bude reagovat a jednat jinak, než tomu tak bylo. Ale naštěstí si to dokázal napravit.
Našlo se tu i pár postav, které mi nebyly až tak sympatické. Ale kdo se mi zamlouval, tak byla sestra Maxe Andrea. Myslím si, že by mi nevadilo, kdyby dostala i ona svůj příběh.
"Pořád mi nejde do hlavy, že jsme se předtím neznaly, že nás tři spojil nudný bytový výbor ve Vermontu. Nejdůležitější přátelství v mém životě bylo rozhodnutí cizích lidí, náhoda. Vtipkovaly jsme, že naše spolubydlení musí být nějaký experiment financovaný vládou."
Do knihy Kde je mi dobře jsem se pouštěla s vědomím, že se bude jednat o oddechové čtení
Nicméně dostala jsem silný příběh, kde hlavní roli měla láska, druhá šance, ale i přátelství. Kdy hlavním poselstvím byla lepší komunikace, a to jak ve vztazích s partnery, tak i mezi kamarády.
"Jdi na místo, kde je ti dobře, Harriet, pomyslím si zoufale, jen abych si uvědomila, že jsem doslova na svém nejoblíbe: nějším místě. A on...je... tady."
Příběh se točí kolem Harriet a Wyna, kteří dříve tvořili pár. Nicméně před pěti měsíci se rozešli a nikomu o tom neřekli. A teď mají jet se svými dlouholetými kamarády na každoroční výlet do Maine na chatu. Oba dva se pro "dobro všech" dohodnout, že bude lepší, když vztah budou předstírat. Přece nic hrozného. Jo, tohle se ale lehce řekne, ale provedení lehce pokulhává. Neboť z obou cítíte, že za ty měsíce odloučení vzájemné city nevyprchalaly. Jop, čeká je velmi náročný a zajímavý pobyt.
"Napij se vody."
"Nepotřebuju vodu," řeknu. "Potřebuju stroj času."
"Tolik peněz nemám, Harriet. Mám jenom vodu."
I když se příběh odehrává v přítomnosti, tak díky vzpomínkám máme možnost nahlédnout do jejich minulosti a právě díky těmto střípkům skládáme jednotlivé díly, které pak utvářejí celistvý obraz. A i když se mi tento prvek líbil, tak si myslím, že mohl být lépe zakomponován. Někdy mi to zdálo, jako kdyby se příběh tak nějak rozsekl a pak už nebyl tolik plynulý.
"Pamatuješ si, co jsi mi řekl o svém mozku?"
"Řekl jsi, že ti připadá jako ruské kolo."
"Jako že všechny tvoje myšlenky neustále krouží a ty se po jedné natáhneš, ale je těžké u ní zůstat dost dlouho, protože se pořád točí."
"Až na tebe. Jsi jako gravitace."
"Všechno se točí."
"Ale moje myšlenky se vždycky zčásti týkají tebe."
Sakra! Tak tohle mi hodně sedlo do noty a nálady. Jakože fakt! Tohle bylo moje první setkání s autorkou @m.brnkova.author a rozhodně ne poslední.
Po mafiánech jsem se přesunula někam zcela jinam, a to k jiným mafiánům. Ještě že jsem si říkala, že změna žánru bude na pohodu. Mno tak nic no.
"Si skutočne Diablo. Lákavý a príťazlivý, no vnútri skazený."
Máme tu příběh Romea a Julie. I když ne úplně. Diablo, Mateo, je synem šéfa motorkárského gangu. Což s sebou nese jisté povinnosti vůči gangu. Nicméně Diablo si dělá co chce. Je to rebel bez příčiny. Co chce, to také dostane. Bez debat. A právě teď mu padla do oka Vivian. Dcera mafiánského bosse. Tatínkova princezna. A to že spolu studují na stejné škole je už jenom bonusem. Dohromady je svede školní projekt, který musí spolu udělat. A tady nam začíná ta pravá hra na kočku a na myš.
Úplně jsem si užívala to jiskření menzi nimi. To bylo tak elektrizující. Až jsem se bála, že mi od toho vzplanou stránky.
"Nechala som Diabla vieať môj život, lebo som sa pri tom konečně cítila slovodná. Je to zvlaštne, ale on mi tým svojím drzým a tvrdým spôsobom ukázal, kto som a kým môžem býť."
Musím říct, že Jared je pro mě záhadná postava. Nějak ho nemůžu nikam zařadit. Jestli mi je či není sympatický. Třeba ukáže čas či případné pokračování s jeho postavou v hlavníroli. Což bych se vůbec nezlobila.