TerryDee komentáře u knih
Kniha Vianočný bozk je příběhem nejen o vánočním čase, ale rovněž příběhem o přátelství, rodině, lásce ale i sebelásce. Vypráví o tom, co je na Vánocích krásné, ale zároveň ukazuje i jejich druhou stinnou stránku.
Jak už bylo výše zmíněné, všechno se jak jinak točí kolem Vánoc. V příběhu nám vystupují dvě hlavní postavy, a to Kata a Rina (ano, obě se jmenují Kateřina, ale pro odlišení si každá vzala kus z jména ), jenž mají rozdílný pohled na vánoční svátky. Kata je miluje, možná bych řekla, že je jimi až posedlá (Santa je všude, bacha, Santa útočí ). Skoro bych řekla, že mi připomíná vanočního skřítka, který je pořád dobře naladěný a všechno vyzdobí a zkrášlí. Rina je její přesný opak, Vánoce a vše okolo nich nemá ráda. Tak nějak to souvisí s její minulostí, která nebyla vždy veselá a příjemná. Rina je takový Grinch v dívčím provedení.
Knihu bych hodila jako příjemnou oddechovku. Možná spíše pro mladší ročníky. V mém případě je zřejmé, že už jsem těmto příběhům s mladšími hrdiny odrostla. Neboť ne vždy mi přišlo jednání postav, zejmena Riny, úplně v pohodě.
Nicol, Nicol. Holka, nevím, kde mám začít dřív. Prvně musím říct, jak jsi mě touhle knihou překvapila a zároveň šokovala. Smekám klobouček, protože něco takového jsem ještě nečetla. A zadruhé jsem ti neskutečně moc vděčná, že jsi ve mně měla důvěru a dala mi šanci tento příběh betovat.
Hlavní hrdinkou příběhu je Chris. Která netouží po ničem jiném, než po velmi slibné kariéře ve firmě, penězích a sexy chlapovi, který by ji na rukou nosil. A když uskuteční jisté kroky, aby k tomu měla co nejvíce našlápnuto, něco se zvrtne. Její šéf Finn s ní totiž měl od začátku úplně jiné plány. A právě od toho bodu se vše změnilo.
Tady se zastavím a víc už nebudu a ani nechci prozrazovat, protože tohle je něco, co si rozhodně musíte přečíst. Bestie je přesně ten typ knihy, u které s naprostou jistotou víte, že ji buď budete milovat, a nebo nenávidět. A nic mezi tím není.
Bestie je kniha, u níž jsou všechna varování na světě zcela na místě. Je to temné, násilné a zvrácené, ale i tak si to budete užívat. Tohle zkrátka vaše temná duše potřebuje. Vím, o čem mluvím.
Moje první knižní setkání s @marcy_jell_author a myslím si, že to nemohlo dopadnout lépe. Bohyně je slušně nadupaná kniha s dávkouu mafie, erotiky a násilí.
Příběh nás seznamuje se šéfkou italské La Camorry Vittorií Bellucci. Ta má pověst nelítostné a bezcitné mrchy, které rozhodně nechcete zkřížit cestu. Nene. Shodou okolností ji nepřímo okrade Tristan Falcone, Capo di Tutti Capi. Na ten popud se Vittorie rozhodne, že si to s tímto capem přijede osobně vyřídit. Protože se ničeho nebojí, tak mu v den jeho svatby unese snoubenku. A aby to nenechal jen tak, na oplatku jí unese sestru. A takhle se navzájem kočkují, až nakonec Tristan vymyslí plán ohledně společného obchod, a tím spolu dočasně zakopou válečnou sekeru. Nicméně přitažlivosti se nedá uniknout. A oni si to velmi dobře uvědomují.
Vittorie byla silná a sebevědomá žena. Rozhodně se s nikým a s ničím neparála. Bohyně, která vládne a nenechá se zkrotit. Jenže to ještě neznala Tristana. Okouzlujícího, vášnivého, podmanivého, ale zároveň i nemilosrdného muže, který jí byl roven a mohl se tak pokusit o zakroceni zlé ženy.
Erotické jiskření mezi Tristanem a Vittorií bylo opravdu žhavé. Zkrátka to mezi nimi fungovalo jedničku s hvězdičkou.
Tohle zkrátka chcete číst. Je tu všechno, co by mafiánská knížka měla mít. A už jsem zvědavá na Kinga.
Líbí se mi, že je příběh založen na vztazích, a to jak na rodinných a přátelských, tak i pracovních. Ale zároveň je to i o lásce a cestování.
Asi bych začala tím, že zbožňuji věkový rozdíl v příbězích (v poslední době čím dál tím víc). A tady ho máme. A bonus!? Hlavní hrdina je zároveň nejlepší přítel hrdinčina otce. A to chceš jako.
Connor je zlatíčko. Je charismatický, pozorný, rozumný, ale i vášnivý. Tohle je ten typ muže, kterého chce každá žena. Do něho jsem se hned zabouchla. Takze se vůbec nevím, že mu Riley podlehla. Riley je sympatická a velmi silná hlavní hrdinka. Byla svá a na nic si nehrála. Nosí hromadu náramků, neboť si tím připomíná svou mrtvou maminku. Což mi přijde jako milé gesto.
Moc se mi líbilo, že se tu postupně vyvíjel charakter některých postav. Ať už k lepšímu či horšímu. Např. Leyton mi zpočátku přišel jako takový náfuka a blbec, ale nakonec se z něho vyklubal celkem fajn kluk. Za to otec Riley mě neuvěřitelně štval. To, co provedl a řekl své dceři, bylo hnusné a přes čáru. Trochu si to vylepšil ke konci, ale i tak mu ten vroubek zůstal.
Takže kdybych to shrnula. Kromě zajímavých postav zde najdeme i slunné pobřeží jižního Španělska. Skrze příběh na vás úplně dýchá ta krásná atmosféra prostředí a vy máte dojem, že tam jste společně s hrdiny.
Příběhy o vlcích, potažmo o vlkodlacích, mám velmi ráda. Takže na tenhle příběh jsem byla hodně zvědavá.
Alfa smečky, jenž našel svou Lunu, svoji předurčenou družku. Jen to má menší háček. Jeho družka není vlk, ale člověk, a nechce s ním mít nic společného. To znamená jediné. A to, že ho čeká dlouhá a komplikovaná cesta za jeho vyvolenou.
Jessica to neměla v životě jednoduché. Rozhodně se s ní nic a nikdo nemazlil. Proto se zocelila a postavila si hradby kolem sebe, které jen tak nechce zbourat. A když na ni vybafne jeden týpek, že je jeho družkou a že ji miluje, tak se jí nedivím, že chtěla vzít nohy na ramena a utéct hodně daleko. Jenže osud tomu chtěl jinak, a opět se setkává s tímhle vlkoušem. Nejen že poznává jeho, ale i jeho smečku. Pro ni jako člověka to není vůbec jednoduché zapadnout. Ale díky své osobnosti a přístupu postupně poznává a získává si místní.
Kiernan je sexy vlkouš. Který chce svou Lunu a chránit smečku. Jen by občas neměl tak tlačit na pilu a nechat věcem volný průběh. Ale jinak to byl zlatíčko, občas na zabití, ale pořád zlatíčko.
Vůbec bych se nezlobila, kdyby to mělo více stránek. Tohle jsem smlsla jak malinu. Chtěla bych napsat, že doufám, že bude nějaké volné pokračování. Ale s tím, že sama autorka řekla, že na nich pracuje, tak jsem získal odpověď na svou otázku dřív než jsem si myslela.
Tahle kniha obletěla celý svět a konečně se dostala i k nám. Čtenářskou obec rozdělila na dva tábory a to na ty, kteří to miluji, a na ty, kteří to nenávidí. Já jsem samozřejmě v tom prvním. Tomuhle příběhu jsem totálně propadla. Miluji to!
Hlavní hrdinkou je mladá spisovatelka Adeline, která po mrtvé babičce zdědí starý viktoriánský dům. Velmi ponuré a temné místo, kde se skrývají démoni z minulosti. Addie totiž objevují starý deník, jenž patřil její prababičce Gigi, která byla zavražděna. Vše vypadá na její stalkera, ale je tomu opravdu tak!? Neboť Adeline sama zažívá, jaké to je mít svého stalkera. Stína, který je všude a nikde.
Stín. Zade. Náš hlavní hrdina a tahoun celého příběhu. Jakmile spatří Adeline, tak je odhodlaný ji získat za každou cenu. Rozhodně nemá v plánu jí ublížit, jen jí chce ukázat svoji pravou podstatu bez jakýkoliv příkraz. Je to zvrácené, ale svým způsobem zajímavé. Přiznávám se. Jsem vinna ve všech bodech. Zadeovi jsem podlehla.
Je to žhavé. Je to hříšné. Je to zvrhlé. Je to drsné. Je to dechberoucí. Myslím si, že některé pasáže budou nezapomenutelné (jakože scéna s pistolí, zrcadlové bludiště, zimní zahrada, les za deště či scéna v autě). Uf, je tu najednou nějaké horko.
Moc jsem si užila tuhle hru na kočku a na myš. Až jsem si říkala, že nechci, aby to skončilo. Jenže pak přišel konec a já si říkala, co to k sakru je. Nutně, velmi nutně potřebuji pokračování.
Kniha má ponurou, temnou až drsnou atmosféru. Myslím si, že varování v jejím případě jsou namístě. Pokud vám vadí násilí, vraždy, sexuální scény, zvrácenosti, rituály či obchod s bílým masem, tak to není příběh pro vás.
Na tohle pokračování jsem se neskutečně moc těšila. Byla jsem zvědavá, jak nakonec bude pokračovat příběh Vivian a Kasiana.
V této části se přesouváme z Atlantic City do Japonska. Jiná země, jiná kultura a především jiná pravidla. A právě tato změna se mi velmi zamlouvala. Do příběhu to přineslo něco nového a svěžího. Nicméně nesmíme zapomenout, že Princ má se svým Království podsvětí stále plány a nic a nikdo ho nezastaví.
Kasian byl a je prevít. Na tom se nic nezměnilo. Je krutý, nenávistný a zcela nevyzpytatelný. Stále si střeží svá tajemství a pravdy. I když nám pomalu odkrývá části svého pekelneho plánu, nicméně na samotný závěr si budeme muset počkat společně s Vivian.
Líbí se mi vyvoj, kterým prošla Vivian. Už to není ta malá ustrašená a naivní dívenka. Tahle nová verze Vivian ukazuje drápky a nebojí se je použít. Už se nenechá nikým ušlapat, natož pak Kasianem. Kterému začíná vzdorovat.
Proto byly jejich společné chvíle velmi žhavé a bojové. Rozhodně to nebyla žádná vanilka. Nene, tohle bylo setsakramensky jiskřivé, elektrizující a živočišné.
Na závěr nesmím zapomenout na Amudise. Tenhle chlupač je zlatíčko. Jako omotal si mě kolem packy.
Co bych vám povídala. Tohle je duologie, kterou si musíte přečíst. Je to fakt jízda. Jízda, kterou si užijete od samého začátku až po samotný konec a epilog.
Konečně tu máme závěrečný díl Balady a já jsem se na něj těšila. Musela jsem totiž vědět, jak nakonec dopadne celé to dobrodružství Robin a Kaie, které jsem si v předchozí knize oblíbila. Přece jenom konec jedničky byl velmi šokující.
V Baladě Robin a Kai cestují po Starém světě spolu, v Elegii je tomu právě naopak, jejich cesty se rozdělí a my tak sledujeme jejich oddělené příběhy, a zjišťujeme co pohání jednotlivé strany a díky tomu poznáváme Ainara a Lokeho, kteří stojí v čele. Takže na shledání Robin a Kaie si bohužel musíme nějakou tu dobu počkat. Ale pak to stojí za to. Protože v tu chvíli se ozvala romantická část příběhu, na kterou někteří z nás netrpělivě čekali.
“Miluješ ji?" … “Ano. Myslím, že jsem se do ní zamiloval v momentě, kdy jsem s ní poprvé promluvil. Doposud jsem nikdy jsem nikdy nikoho takového nepotkal. Mám pocit, že mě... vidí. Celého. Robin mi pomohla uvěřit, že můžu být lepší. A já chci být lepší. Nejen kvůli ní, ale kvůli sobě. S ní mi to přijde o tolik, tolik snazší."
“Měla jsem ti to říct. Všechno. Měla jsem ti říct o Willemovi, měla jsem říct, že od chvíle, kdy jsem tě poprvé spatřila… něco ve mně zapadlo na to správné místo. Jako kdybych doposud celý svůj život něco hledala. A pak, když jsem spatřila tebe... jsem věděla, že jsem na správném místě, to něco ve mně řeklo: Konečně jsi tady.
Musím říct, že autorka dávala našim hrdinům pořádně zabrat a vůbec je nešetřila. Až mi jich chvílemi bylo líto, čím vším si museli procházet.
A i když se tam pořád něco dělo a dozvídali jsem se o nových a nových informací, tak mi přišlo, že příprava na samotný střet byla chvílemi zdlouhavá a samotný závěr byl tak trochu uspěchaný. Ale i tak jsem si příběh užila.
Jak už jsem psala u Balady, tak to zmíním i tady. Musím vyzdvihnout svět a jeho magii, bytosti, které autorka vymyslela. Bylo to neuvěřitelné a kouzelné. A díky mapě jsme tak mohli získat lepší představu o světě.
Závěrem bych řekla, že celou sérii bych doporučila všem příznivcům fantasy příběhů. Najdete tu vše, po originální magický i nemagický svět, bájné bytosti a stvoření až k zajímavým poptávám, které si nejde neoblíbit.
Hodnocení: 4,5 / 5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji @endlessbibliophile z @humbook a @humbook_blogeri #spoluprace #humbookblogeri
K sepsání této recenze jsem si musela dát trochu více času, abych si utřídila myšlenky a hlavně abych se z toho dostala. Příběh mě opravdu hodně zasáhl a Baja by potřebovala na tyhle emoční zbraně zbroják.
Příběhově navazujeme na předchozí knihy, především pak na události z konce Candyho. Člověk si tak kladl otázky, kdo nebo co je MONROE? A jak to ovlivní naše hrdiny?
V knize tak sledujeme osudy našich starých známých, a to Harryho, Doriana, Cassie a Virginie. A zjišťujeme, co se jim stalo a co je nejspíš ještě čeká. Tentokrat se dostaneme do komplexu Eden. Stejně jako hrdinové netuší, co od tohoto místa můžeme čekat a zda se odtamtud dá nějak dostat.
Skrze tohle místo a nové postavy, které příběhem solidně otřesou, poznáváme minulost Harryho a Doriana, která nebyla vždy hezká, bohužel byla temná, drsná a nekompromisní. Ale záleží pouze na nich, jak se s těmito poznatky vypořádají. A jen oni rozhoduji, co je oslabí a co naopak posilní.
Počas čtení jsem si říkala. Harry nebo Dorian? Nebo raději oba dva? Ani dřív jsem se nemohla rozhodnout. A ani tenhle díl mi v rozhodování nepomohl. Každý měl trochu jinou cestu životem, a přitom něčím tak podobnou.
Upřímně? Baja mě touhle knihou zničila. Především pak tím koncem, kdy jsem si říkala, co to k sakru. Rozhodně tohle byla emoční jízda plná rozporuplných pocitů. Přes počáteční zmatení, k postupnému naštvaní a nadšení až k nezvratnému smutku a zlomenému srdci.
Koruna strachu byla pro mě zajímavým a nevšedním příběhem. Kdo by nechtěl žít ve světě knih, že?
Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav, což mám v knihách ráda, neboť tak máme možnost nahlížet na děj z více úhlů, které nakonec utvoří celistvý obraz. Jen je škoda, že na začátku jednotlivých kapitol není napsáno, která postava vypráví. Lépe by se v tom orientovalo.
"Nemůžeš být jen Avery, není to prakticky možné. Kdybys byla ien Avery, byla bys pouze prázdnou schránkou bez lidské podstaty, bez zájmů, přátel, rodiny. Nemůžeš být jen Avery, jelikož máš minulost. Právě ta nás utváří. Nemůžeš být jen Avery, protože máš své názory, které až příliš často říkáš nahlas."
Více se mi zamlouvala linka kolem Avery. Chápu, že Twainova linka byla pro příběh důležitá, ale nějak mě tolik nebrala. A i z toho důvodu mi byla více sympatická právě Avery. Přišla mi nejen zajímavější, ale celkově víc komplexní. Její cesta nebyla vůbec jednoduchá, ale ona se tomu dokázala postavit a čelit všemu, co jí potkalo (neznámé prostředí, lidé kolem ní, prapodivné proroctví, království se zlou a krutou královnou a v neposlední řadě Sullivan).
A Sullivan! Upřímně? Ten mě celkem zaujal. Přesně ten typ morally grey charakter. Kdy v jednu chvíli si říkate "hm, ten je", pak ho máte sto chutí něčím praštit po hlavě a v další vám ho je šíleně líto.
"Nezahrával si s ohněm. On byl tím ohněm. Nespoutaný, nepředvídatelný, výbušný. Na druhou stranu tu byla ona. Sálala z ní zima, která by každého jiného člověka odrazovala, ale Sullivana ne. Na to už byla jeho duše až příliš pošramocená. Ten chlad, ta tvrdohlavost. Táhlo ho to k ní. Toužil po tom, aby pod jeho pohledem roztála. Toužil po tom, aby to byl jeho oheň, který led rozpustí."
Také jsem si oblíbila Kate, Caymana a Timothyho. Rozhodně zajímavé postavy a doufám, že v další knize dostanou více prostoru.
"Ať už tvá cesta povede kamkoli, Avery, přeju ti jen to nejlepší. Protože právě tobě patří po takové době můj první úsměv. Protože tobě bude patřit i ten poslední."
Závěrem bych chtěla říct, že příběh stojí za přečtení. Je to opravdu zážitek. A já už netrpělivě čekám na další díl, abych dostala odpovědi na své otázky. A že jich není zrovna málo.
"Vypadal jako šelma, panter vyhlížející svou kořist. A Avery moc dobře věděla, že už si svůj cíl vybral. Byl elegantní, klidný a tak nějak nedotknutelný. Vypadl jako z jiného světa. Jako posel smrti, jenž ji přišel sprovodit z říše živých. ... Nádherný ve své krutosti.
Jakože cože!? Sakra nemám slov!!! Uf! Tohle byl totální masakr. Čekala jsem, že to bude temné a trochu násilné. Ale tohle jsem opravdu nečekala. Je to zvrácené, jakože hodně, ale svým způsobem zajímavé, že vás to nutí číst dál.
Sigrid mi byla hodně sympatická. A oblíbila jsem její odvahu a kuráž. A to že se nebála Egila a snažila se s ním bojovat a popřípadě ho částečně změnit i po tom všem, co si z jeho strany vytrpěla.
Egil byl parchant! Fakt krutý a bezcitný člověk. Když jsem si chvílemi říkala, že by se mohl trochu změnit, tak bum a zase to byl prvotřídní hajzl, kterého máte chuť něčím probodnout.
Vím, že by se mi to nemělo líbit. Už jen kvůli tomu násilí a zvrácenostem. Ale nemůžu si pomoci. Tenhle příběh mě zcela pohltil a já žrala každou jeho stránku. Takže jo, tohle je fakt něco.
Nicméně tenhle příběh rozhodně není pro každého. Je to temné, násilné, zvrácené a plné tvrdšího sexu. Takže k příběhu přistupuje opatrně a s varováním.
Tento příběh bych zařadila k romantickým oddechovkám. Něco na pomezí nenadchne ale ani neurazí. Zkrátka takový průměr.
Bohatý byznysmen a vyšetřovatelka finančních podvodů, to zní celkem jako zajímavé téma. Ale myslím si, že z toho autorka mohla vykřesat více. Mělo to potenciál, který však nebyl úplně využit.
Hlavní postavy mi byly celkem sympatické. Samozřejmě že oba protagonisté měli své mouchy. Ne že ne. Od Iana jsem čekala, že bude víc badboy a rošťák. Ale spíš to byl takový dorážející méďa. Líbilo se mi, že za Ianem stáli nejenom jeho kamarádi a kolegové Kennedy a Matt, ale i dlouholetá kamarádka Sabrina a sekretářka Kate. Lara byla taková slaná nemastná. Na jedné straně se trikně snažila držet pravidel, na druhé je svým způsobem chtěla porušit.
Celkově kniha postrádala nějakou hlubší myšlenku, akci či napětí, ať už z příběhu nebo to sexuální. Závěr knihy mi přišel takový uspěchaný.
Myslím si, že se mi hodně dlouho nestalo, abych narazila na knihu s takhle silným příběhem. To, co tady autorka načrtla, se ani nedá slovy vyjádřit. Tenhle příběh si člověk musí přečíst sám, aby pochopil tu hloubku toho, co tím kniha chce vyslat dál.
Sledujeme to příběh mladé 16 leté dívky jménem Nicca. Tu bohužel její matka prodala do Kolumbijského bordelu, aby se tak postarala o zbytek rodiny. A samozřejmě bordel není místo pro mladou dívku, pro žádnou dívku. Nicca jako velmi naivní dívenka z uzavřeného světa postupně zjišťuje, co tohle místo obnáší. Seznamuje se tu s ostatními dívkami, které jí vyprávějí, jak dlouho tam jsou, co přibližně zažili a co ji samotnou může čekat. Ale myslím si, že na ty hrůzy, které měly přijít, na to připravená opravdu nebyla.
V bordelu se dříve Nicca, teď už Lóra, seznamuje s Pablem. A právě Pablo bude pro její život důležitým mužem. Shodou náhod a možná i zásahem osudu se Lóra seznámí i s mladíkem jménem Ivo. Bohužel život si pro všechny připravil zcela jiný příběh.
Právě v druhé části příběhu se teď už Veronica seznamuje se dvěma muži, a to s Orzem a Domericem, kteří jí nadbíhají jak dva kohouti. I když Veronica netouží po žádném muži, tak ti to dva ji svým způsobem přitahují a ona tak cítí, že se v ní zase probouzí život. Bohužel minulý život ji dohnal a aby mohla přežít, tak jí ochranu přislíbí právě jeden z nich. Nicméně mafie má dlouhé ruce a bohužel i na tyhle dva dopadl její stín. Takže nakonec se muselo všechno změnit a najít správnou cestu za štěstím.
Možná se budu opakovat, ale to nevadí. Tohle byl opravdu hodně silný příběh. A nejednou mi zlomil srdce. Na nic z toho jsem totiž nebyla připravená. Ale nepatrnými krůčky mi ho zase dokázal slepit a zcelit.
Ach, jak já ty knihy z mafiánského prostředí miluji. A musím říct, že mě Inferno od Katky @pisalka_chaloupka velmi mile překvapilo, neboť tentokrat tu máme příběh z Arbského světa. Což je pro mě novinka. Tento svět je jiný, panuje tu jiná kultura a především jiná pravidla.
Autorka se toho nebála a hned nás vrhla do příběhu a šla rovnou k věci. Člověka to nechávalo tak nějak v napětí a očekávání. Tenhle mafiánský svět je jiný. Je brutální a nekompromisní. Rovněž jsme měli možnost poznat Bahrajn a jeho kulturu. Popravdě, tohle je destinace, v které bych nechtěla žít.
Oba protagonisté mi byli sympatičtí. Vicky jsem si oblíbila a obdivovala jsem ji za to vše, čím si prošla. Život se s ní totiž nemazlil. Takže za mě rozhodně silná postava. A Max? Ten se mi zamlouval, jakože hodně, pro mafiány mám slabost. I když na chvíli si to u mě rozházel, čekala jsem totiž, že bude reagovat a jednat jinak, než tomu tak bylo. Ale naštěstí si to dokázal napravit.
Našlo se tu i pár postav, které mi nebyly až tak sympatické. Ale kdo se mi zamlouval, tak byla sestra Maxe Andrea. Myslím si, že by mi nevadilo, kdyby dostala i ona svůj příběh.
"Pořád mi nejde do hlavy, že jsme se předtím neznaly, že nás tři spojil nudný bytový výbor ve Vermontu. Nejdůležitější přátelství v mém životě bylo rozhodnutí cizích lidí, náhoda. Vtipkovaly jsme, že naše spolubydlení musí být nějaký experiment financovaný vládou."
Do knihy Kde je mi dobře jsem se pouštěla s vědomím, že se bude jednat o oddechové čtení
Nicméně dostala jsem silný příběh, kde hlavní roli měla láska, druhá šance, ale i přátelství. Kdy hlavním poselstvím byla lepší komunikace, a to jak ve vztazích s partnery, tak i mezi kamarády.
"Jdi na místo, kde je ti dobře, Harriet, pomyslím si zoufale, jen abych si uvědomila, že jsem doslova na svém nejoblíbe: nějším místě. A on...je... tady."
Příběh se točí kolem Harriet a Wyna, kteří dříve tvořili pár. Nicméně před pěti měsíci se rozešli a nikomu o tom neřekli. A teď mají jet se svými dlouholetými kamarády na každoroční výlet do Maine na chatu. Oba dva se pro "dobro všech" dohodnout, že bude lepší, když vztah budou předstírat. Přece nic hrozného. Jo, tohle se ale lehce řekne, ale provedení lehce pokulhává. Neboť z obou cítíte, že za ty měsíce odloučení vzájemné city nevyprchalaly. Jop, čeká je velmi náročný a zajímavý pobyt.
"Napij se vody."
"Nepotřebuju vodu," řeknu. "Potřebuju stroj času."
"Tolik peněz nemám, Harriet. Mám jenom vodu."
I když se příběh odehrává v přítomnosti, tak díky vzpomínkám máme možnost nahlédnout do jejich minulosti a právě díky těmto střípkům skládáme jednotlivé díly, které pak utvářejí celistvý obraz. A i když se mi tento prvek líbil, tak si myslím, že mohl být lépe zakomponován. Někdy mi to zdálo, jako kdyby se příběh tak nějak rozsekl a pak už nebyl tolik plynulý.
"Pamatuješ si, co jsi mi řekl o svém mozku?"
"Řekl jsi, že ti připadá jako ruské kolo."
"Jako že všechny tvoje myšlenky neustále krouží a ty se po jedné natáhneš, ale je těžké u ní zůstat dost dlouho, protože se pořád točí."
"Až na tebe. Jsi jako gravitace."
"Všechno se točí."
"Ale moje myšlenky se vždycky zčásti týkají tebe."
Sakra! Tak tohle mi hodně sedlo do noty a nálady. Jakože fakt! Tohle bylo moje první setkání s autorkou @m.brnkova.author a rozhodně ne poslední.
Po mafiánech jsem se přesunula někam zcela jinam, a to k jiným mafiánům. Ještě že jsem si říkala, že změna žánru bude na pohodu. Mno tak nic no.
"Si skutočne Diablo. Lákavý a príťazlivý, no vnútri skazený."
Máme tu příběh Romea a Julie. I když ne úplně. Diablo, Mateo, je synem šéfa motorkárského gangu. Což s sebou nese jisté povinnosti vůči gangu. Nicméně Diablo si dělá co chce. Je to rebel bez příčiny. Co chce, to také dostane. Bez debat. A právě teď mu padla do oka Vivian. Dcera mafiánského bosse. Tatínkova princezna. A to že spolu studují na stejné škole je už jenom bonusem. Dohromady je svede školní projekt, který musí spolu udělat. A tady nam začíná ta pravá hra na kočku a na myš.
Úplně jsem si užívala to jiskření menzi nimi. To bylo tak elektrizující. Až jsem se bála, že mi od toho vzplanou stránky.
"Nechala som Diabla vieať môj život, lebo som sa pri tom konečně cítila slovodná. Je to zvlaštne, ale on mi tým svojím drzým a tvrdým spôsobom ukázal, kto som a kým môžem býť."
Musím říct, že Jared je pro mě záhadná postava. Nějak ho nemůžu nikam zařadit. Jestli mi je či není sympatický. Třeba ukáže čas či případné pokračování s jeho postavou v hlavníroli. Což bych se vůbec nezlobila.
S postavou Cortada Minea jsme se seznamili v předchozím díle. A že nám rozvířil vody. Takže jsem se na jeho příběh těšila a byla jsem zvědavá jakou stránku mafie nám představí právě jeho příběh.
I když je Cortado mafiánský capo sicilské Cosa Nostra, tak nejde přes mrtvoly a snaží se vést svůj byznys jako firmu. Takže ho nezajímají obchody s bílým masem, drogami či zbraněmi, ale spíš to bere přes ekonomickou a finanční stránku.
Musím říct, že příběh do toho šlape už od samého začátku. Takže nemáte šanci se vůbec nudit. V dětském domově, který vede Sophii, se Cortado seznámí se záhadnou ženou jménem Monique. Ta ho hned zaujme, a tím se mu aktivuje lovecký mód. Monique si v životě prošla už různými nástrahami a kopanci, a právě kvůli tomu nemá na lásku ani pomyšlení. Nicméně po nečekaných událostech se nám na scéně objevuje dívka jménem Maléna, která rozvrátí celý dosavadní příběh. I když je to ještě mladá dívka, tak díky životním zkušenostem je velmi vyspělá a na svůj věk i moudrá. A tím nám začíná nová zápletka. A ano, Cortada a Malénu dělí 25 let rozdílu. Někteří by si řekli, že je to už moc, ale s tím, jak čtete příběh, tak vám to do sebe skvěle zapadá a vy víte, že ti dva k sobě zkrátka patří.
Každý díl nabírá na síle, boří romantické představy o mafii a ukazuje její pravou a nefalšovanou tvář. Tvář plnou násilí, zvěrstev, krve, bolesti, ponižování, zneužívání i smrti. Mafie je nelítostná a nemá žádné slitování. Zkrátka vás semele zaživa.
Na tenhle díl jsem se těšila. Protože tuhle novozélandskou ragby partu jsem si moc oblíbila a na Henryho jsem byla zvědavá.
Henry prohraje se svým týmovým spoluhráčem sázku. A jako ten, kdo prohrál, se musí nechat tetovat. Což by nebyl takový problém, kdyby neměl ten dotyčný strach z jehel. Ale když už se tetovat, tak si přece nenechá tetování dělat někde jinde, než tam, kam chodí zbytek týmu.
A právě v tetovácím salonu dochází k prvnímu setkání Henryho s Yumiko, s naší hlavní hrdinkou, které nemohlo dopadnou lépe. Opravdu jsem se u toho nesmála. Yumi je střeštěnost sama o sobě. Henry je spíš takový roztomilý medvídek.
Další setkání na sebe nechá dlouho čekat. A i to nedopadlo podle Henryho představ. Ale i tak se ti dva sblíží a Yumiko se nabídne, že Henrymu pomůže překonat strach z jehel, aby nakonec měl to svoje tetování za trest.
Jejich sbližování celkem naruší nečekaná návštěva rodičů Yumiko. Tahle tradiční japonská rodina se s ničím a s nikým nepáře. V tomhle momentě se mi nelíbilo, jak se Yuniko pod nátlakem rodiny, především svého despotického otce, změnila a jak se chovala k Henrymu.
Jsem zvědavá, jestli se dočkáme dalšího dílu a o kom by asi tak mohl být. Pár chlapů tam ještě v zásobě je.
Příběh pojednává o tanci, ale také o nových šancích a snech. A ze není nikdy pozdě bojovat za to, co má člověk rád.
"Nedopusť, aby cokoliv vstoupilo mezi tebe a tvou vášeň. A už vůbec ne bolest. Nepustí tě, dokud se s ní nevypořádáš. Neutíkej před ní."
Gillian vždy toužila stát se tanečnicí. Ale život jí dal do cesty mnohé nástrahy a kopance. Vše to korunovalo, když její otec onemocněl a ona musela nastoupit na pozici ředitelky proslulé newyorkské umělecké školy. Její život jakoby šel stranou a veškerou svou energii věnovala škole.
Jednoho dne jí však cestu zkříží Jaz, mladý pouliční tanečník bez prostředků, ale s neuvěřitelným talentem. A i když mu život neustlal na růžích, tak ho to nezlomilo, a že nepodlehl žádným nástrahám. Zkrátka to byl dobrák se srdcem na dlani.
A i když oba dva pochází z odlišných světů, mají něco společného. A tím je právě tanec. Skrze tanec se oboum začal pozvolna měnit život.
"Tanči srdcem, děvenko. Tenhle svět tu je pro tebe. Stačí vstoupit a nechat se vést."
Pokud máte rádi slowburn romance, tak tohle je příběh pro vás. Jakože je to hodně slow. O tom žádná. A autorka dokázala zajímavým a poutavým způsobem vylíčit nelehký život na ulici.
"Kam ses v myšlenkách zatoulala?"
"Všude a nikde."
Hodnocení: 4/ 5
Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji @endlessbibliophile z @humbook a @humbookblogeri #spoluprace #humbookblogeri
Říkám to pokaždé, ale to nevadí. Mariana Zapata to zkrátka umí. Jsem ráda, že si napravila reputaci po ne moc vydařené knize Dvojitý zásah. Protože Stačí si počkat je velmi nádherný příběh plný emocí.
"Neber si někoho, pokud nemáš jistotu, že tě jednou na starý kolena bude tlačit na vozíku."
Diana byla neuvěřitelně silná žena. Po smrti svého bratra se začala starat o své dva malé synovce, Luieho a Joshe. To jaký s nimi měla vztah a jak k nim přistupovala. To bylo něco krásného.
"Ty se fakt snažíš, abych se do tebe zamilovala, Dallasi. U všech svatých. Ty ani nechceš, abych se ti dobývala jen do kalhot, ty chceš, abych tě chtěla celýho."
Dallas byl poněkud tvrdší oříšek. Z počátku to byl tvrdohlavý mrzout, který však potřeboval čas, aby ukázal, co v něm doopravdy je. Zjistili jsme tak, že je to velmi hodný, starostlivý a nápomocný muž.
"Nebyla by moje první, ale rozhodně by byla jediná, na který by záleželo. Myslím, že by taky dokázala počkat na tu správnou chvíli. Postaral bych se, aby toho nikdy nelitovala."
Rozvíjející se vztah Diany a Dallase byl uvěřitelný z mnoha směrů. Oba dva přesvědčili toho druhého o svých kvalitách a hodnotách. Zkrátka, že jsou pro sebe jak tvoření.
"Chci tebe. Chci tvůj úsměv. Tvoje objetí. Tvoji lásku. Chci tvoje štěstí." Odmlčel se. "Chci úplně všechno."
Tenhle příběh se rozhodně zařadí mezi mé oblíbené. A jsem ráda, že se tam objevili staří známí z Kultiho a ze Srdcem proti zdi.
"Jsem beznadějně tvůj a ty to víš."
Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji @endlessbibliophile z @humbook a @humbookblogeri #spoluprace #humbookblogeri