Nejnovější komentáře

„Musím dat o jednu hvězdu méně než v předchozích dílech, a to jen kvůli zapletce. Protože ikdyz je to kniha, jaká by byla pravděpodobnost? Ale jinak jsem si knihu užila, přečetla jsem ji jedním dechem.“... celý text
— nikca3882

„Knížka povídek, které jsou nějakým způsobem propojeny.... Někdy humorná jindy smutná... Děkuji p.Hajíček“
— skalek

„Tak se nám to nějak poskládalo dohromady, přes tisíce let historie... Obávám se ale, že docela naivně. Ostatně, kvůli naivitě, zejména kolikrát nesmyslných dialogů, které jdou i proti elementární logice, dávám tak nízký počet hvězdiček. Na druhou stranu potěšilo, že Asimov měl představu, že od Alfy Centauri uvidíme stejná souhvězdí jako odtud a že Slunce by se promítalo do souhvězdí Kasiopey. Všechno nám pak končí hezkým Deus ex machina - a to doslova, protože v tom má své umělé prsty starouš R. Daneel Olivaw. Omlouvám se všem fanouškům Nadace, ale pro mě místy opravdu nic moc, celkově trochu infantilní a třeba ta myšlenka Gaiy a Galexie mi fak vůbec nesedí...“... celý text
— murdoch

„Trochu jsem se toho bál, zbytečně. Originální nápad, dobrá hlavní postava, velmi dobře napsané. Doporučuji“
— Vousa

„Troufám si tvrdit, že jde o jednu z nejdůležitějších knih tohoto roku, která velice detailně analyzuje fenomén, který jako houba nebezpečně prorůstá do všech oblastí života a zasahuje politiku, společnost, mezilidské a rodinné vztahy, vzdělání a obecně způsob myšlení, získávání a zpracovávání informací. Oproti jiným na podobné téma není zaměřena ani tak na (záměrně šířené) dezinformace, jako spíš na misinformace vznikajících jako zoufalá reakce na stres ze složitosti a komplexnosti současného světa a života v informační společnosti. Je velice dobře napsaná, názorná i čtivá, s celou řadou souvislostí a příkladů psychologických experimentů, navíc psaná až překvapivě citlivě, bez nálepkování a s pochopením, což je obdivuhodné zvlášť vzhledem k tomu, jaké peklo svého času udělali "bludaři" neboli "pomýlení" jedinci samotnému autorovi. A důležité je, že ačkoli komunikace s konspirátory je mnohdy až bolestně bezvýchodná (autor pracuje s obrazem trychtýře, kam se člověk postupně propadá), obsahuje i celou řadu tipů, které lze aplikovat a které mohou pomoct. I v tomto případě je prevence účinnější než léčba a v tom kniha funguje dokonale.“... celý text
— witiko

„Dlouho jsem se klasickým dílům vyhýbala s pocitem, že by mě zajisté nebavily. Je možné, že jsem měla pravdu, že ve dvaceti by mě toto dílo nijak výrazně neoslovilo, teď však musím říct jednoduše BRAVO autorce, neboť četba je to opravdu skvostná. Tak vtipně, přesně a autenticky popsat společnost, lidské charaktery, obrazy mi před očima jen míjely jako film, jsem opravdu nadšená. A pan Bennet, tak do toho jsem se prostě beznadějně zamilovala. Knihu rozhodně doporučuji.“... celý text
— Mrňous1

„Celkem zajímavá detektivka. Občas tam sice byly drobné prohřešky ve stylu psaní i proti logice, ale vyvažovala to autorova dokonalá znalost kriminalistické práce. Morbidních popisů rozkladu je tu možná až zbytečně moc a rovněž vnucované déja vu, patrně kvůli názvu, je tu naprosto zbytečné.“... celý text
— Ava365

„Autorka se zaměřuje nejen na Kozubovu kariéru a jeho výjimečný talent, ale také na jeho osobní život, čímž čtenář odhalí i jeho zranitelnost a vnitřní boje, jako jsou vzpomínky na šikanu nebo bolestivá ztráta otce. Kniha se nebojí jít do hloubky a nabídnout osobní zpovědi, které Štěpána ukazují nejen jako umělce, ale i jako člověka, který stále hledá rovnováhu mezi svou profesí a osobním životem. Navzdory své úspěšné kariéře, díky které je pro mnohé inspirací, zůstává velmi skromný.“... celý text
— annettka1098

„Po prvním dole vite, co čeho jdete. Oddechovka u které nemusíte přemýšlet. Rychle čtení“
— nikca3882

„Bylo to mé první setkání s autorem, ale vím, že nebylo poslední. Kniha se četla dobře, svižně. Jedná se o příběhy ze života, bez příkras. Jediné, co mi pilo krev, byla malá písmena na začátcích vět.“... celý text
— lejera

„Fajn dobrodružná oddechovka se sympatickou hlavní hrdinkou a s partou vlkodlaků.“
— Snílek1980

„Další oddechovka, která nenadchne ani nezklame. Četlo se to rychle a samo, žádné prekvapeni, coz jsem ani nečekala.“
— nikca3882

„Bez šmrncu to bolo,veľa dejových línií,no slabota veľká.“
— RADIN

„Z nějakého důvodu mě tento díl bavil nejméně ze všech. Postavy jsou pořád zajímavé, příběh vlastně končí epicky, ale nemohl jsem najít chuť u toho zůstávat do noci a ráno jít do práce nevyspalý“... celý text
— PeeTee84

„Tak se nám to zazadržitelně valí směr finále. A je to prostě stále pecka. Byť tentokrát s dost zamýšleným přesahem. Což je sice fajn. A přestože se říká, že síla slov je silnější než pěstí ... tady rozhodně ne :)“... celý text
— Lenka.Vílka

„Tenhle postapokalyptický příběh je velmi dobře propracovaný a čtivý. Četla jsem ho na dvakrát, díky špatným okolnostem, ale moc se mi líbil a ráda jsem se k němu vrátila.“... celý text
— Dandulka

„Možná lepší jak první díl, místy jsem se i zasmála.“
— nikca3882

„Jako dobrý, ale ten konec? Si to říká vo další díl.“
— Žanek_Hantec

„Jako knížka se mi líbila, ale konec byl hodně uspěchaný, dlouhé sexuální scény na mě byly moc. Kdyby se některé pasáže zkrátily byla by to topovka. Mělo to humor, lásku, energii.“... celý text
— oresvo

„Mé novější Omega vydání má skoro 400 stran - je rozdělené na dva díly a má přes 40 kapitol. Kdyby kniha byla poloviční, nic by se nestalo a to jsou zde osekány původní antisemitské názory díky kterým trvalo skoro sto let, než se někdo pokusil román zfilmovat. Nejpovedenější oceněnou adaptaci na plátně uskutečnil, kdo jiný než žádaný Karel Zeman a aby se vyhnul ožehavým tématům uzpůsobil postavy jako karikatury. Před čtením jsem si pustil ještě mluvenou verzi, ale ani po dočtení zdlouhavé knihy jsem se neubránil pocitu ani hodnocení, že jde zatím o nejslabší verneovku, kterou jsem doposud četl. "Lidské bytosti nejsou stvořeny k tomu, aby bloudily dvě stě dvacet miliónu mil od Slunce."“... celý text
— Misantrop

„Skvělý thriller. Napínavé, pořádný propletenec. Doporučuji.“
— AlenaF

„Tahle kniha má prakticky všechno- krásnou obálku, poutavý děj a jiskření mezi hlavními hrdiny. Hlavní hrdinka Tempest patří mezi ohaře- elitní královskou stráž. Své místo si musela vybojovat, protože ohaři jsou jen muži. Je to postava, která se umí postarat sama o sebe, ale zároveň má oporu od svých blízkých. Líbila se mi i její herecká část a to, jak klamala vzhledem. Je to sympatická postava, která se snaží zjistit pravdu. Lišáka si oblíbíte hned jak se v příběhu objeví. Je pohledný, vznětlivý a drzý. Nesmíme zapomenout na liščí smysly, které má, proto velmi dobře slyší, neslyšně se pohybuje a taky vycítí váš strach. Vražedná kombinace. Zaujala mě taky postava krále Destina, který je teda absolutní red flag, ale víte jak to je. Špatná reklama je taky reklama. Mezi mé oblíbené postavy(mimo těch hlavních) patří Maxim(jeden z Tempesiných strýčků) a Briggs, který o Tempest dost pečoval. Šíleně se těším na další díl. Snad se nám v něm dostane více romantické linky.“... celý text
— cajakniha

„Četlo se to rychle a samo. Oddechovka, která nijak nepřekvapí.“
— nikca3882

„Z knihy jsme absolutně nadšená. Ánurvédu studuji druhým rokem a takovouto knihu plných opět nových informací a poznatků jsme ještě nečetla. Ano kniha není pro návštěvníky, je v ní spoustu odporných slov v sanskrtu a i tak už je na vyšší úrovni než pro začátečníky.“... celý text
— citronekodvedle

„V dospělosti často zapomínáme na to, že čas od času potřebujeme zpomalit, že občas můžeme dělat něco kreativního a něco jen pro naše potěšení. A když mi přišel #komfortnidenik a já se zabalila do deky, zapálila si svíčky a celý večer vyplňovala kvízy, psala roztomilý nápisy a lepila samolepky, tak hezky mě to pohladilo po duši, že jsem ani netušila, jak dobrou náladu z toho můžu mít A teda ta podzimní atmosféra (jak venku, tak v deníku) je prostě k těmto cozy aktivitám jako dělaná. Deník je rozdělený podle ročních období, přičemž začíná právě mým milovaným podzimem. Je plný tipů na knihy, filmy, recepty, výlety a kreativní tvoření. Jsem si jistá, že i člověk, který není úplně kreativní, se v deníku vyřádí a najde si svůj styl, stránky jsou samy o sobě krásně barevné a nemusím tak s každou novou stránkou začínat úplně od nuly.“... celý text
— kerr.cani

„První půlka velice čtivý příběh, propojený s minulostí a poverama, který se pak stočí (pro mě bohuzel) jiným směrem. Každopádně styl psaní je moc povedený, určitě se pustím i do dalších dílů.“... celý text
— cucik14

„Opět je třeba vysoce ocenit autorčinu fantazii. Avšak, hned na úvod - onen král lesa, který ma na hlavě paroží, ten není odrazem nějakého dávného, predkřesťanského božstva, ale za jeho vznik vděčíme Margaret Murrayové a různým romantickým představám 19. století (doporučuji knihy Horák: Návrat starých bohů, Kreuz: Kouzelnické a čarodějnické procesy). I celé Lesní sídlo a zvířata v něm (sice nemluví, ale naprosto nejsou divoká a plachá, naopak jsou velmi nakloněna člověku a jakmile potkají studenty v lese, loudí od nich jejich svačiny - těžko najít něco méně přírodního a divokého, připomíná mi to normalizačně domestikovaný a v lati stojící les pana hajného z komedie Ať žijí duchové, kde je také živá příroda potlačena do velmi usměrněné a zkultivované podoby) nám neukazují přírodu jako takovou, ale pokřivenou, domestikovanou a modernímu pohodlnému člověku podřízenou pseudopřírodu, která v sobě vlastně nic přírodního a divokého nemá. Je to naopak její prznění, devalvování na pouhý krásný, kýčovitý ornament. Příznačná je třeba všudypřítomnost břečťanu v Lesním sídle. Sice krásně vypadá, ale bývá často nebezpečným invazivnim druhem, který poškozuje svého nositele (bortí zdi, přispívá k vývratu stromů,...). Jak se do té popisované přírody, lesa, divočiny hodí všechny ty rtěnky, řasenky, podpatky, fén...? A když má Štulcová tak ráda Shakespeara - je cosi shnilého v přírodě Rafaelky... Teprve cca na straně 45 mi došlo, že inspirací k tomuto dílu byly (mimo jiné) i Zvonící cedry Ruska od Megreho, ten tendenční škvár. Když se po neshodě s Arthosem Marina zlobí i na matku, ta si ji usmiřuje (opět!) igelitkou dárečků. Takové přitakání vyprázdněnosti, mělkosti vztahů + materialismu mi k proklamovanému správnému a přírodnímu žití prostě nesedí. Panův žertík s Aine a její pobláznění do pejsků je zdlouhavý a zbytečně natahovaný, jako by se aurorka snažila nahnat své knize více stránek.“... celý text
— Sisssi

„V rámci letošní čtenářské výzvy moje poslední volba padla na poezii Karla Šiktance inspirována biblickým příběhem Adama a Evy. Nebudu zastírat, že pro mě bylo jednoduché porozumět čtení. Jsou to verše o vztahu mezi mužem a ženou a jsou zde cítit emoce jako je láska, vášeň, radost, strach, beznaděj. Nelituji přečtení této skladby a jsem ráda, že jsem zkusila i něco jiného než běžně, ale přiznávám, že mě to neoslovilo.“... celý text
— Hatshepsut

„Wau, úžasná kniha, kterou jsme sháněla přes dva roky. Je teda trošku těžší na čtení a pokud vůbec neznáte bibli a hlavně starý zákon a některé jeho příběhy, můžete trošku i tápat. kniha začíná samozřejmě příběhem s Adamem a Evou, jsou zde vysvětleny nejrůznější varianty z různých dob a spisů a také jak tento příběh známé mi v ČR, kde byla verze přeložena už jinak. Vše se tak nějak ztrácí v čase a překladech. Kniha odkrývá pošlapané ženství vnímané z pohledu patriarchátu po mnoha staletí. Na začátku se zmiňuje i o uctívání Boha jak ženského tak mužského principu. Později se ale ztrácí v překladu, nebo spíš s přitvrzováním vládnutí patriarchátu se druhá polovina ztrácí. A bible nového zákona, která v knize už není je čistě patriarchální záležitostí. Je osvobozující se začíst v těchto řádcích. Kniha má plno dodatků, dovětků, zkoumá různé úhly pohledu a navrací se k prapůvodním textům. Každý příběh je okomentován rabíny a následně feministickými názory. V knize najdeš nespočetné množství odkazů na další knihy a zdroje, které se touto problematikou zabývají. A to psychologií postav a příběhů, hlavně těch ženských. Zavede tě také k mýtům Egypta, Sýrie, Persie a všech tehdejších národností, od kterých je celé toto náboženství tak nějak převzato. Už se těším až si přečtu Uridské texty. Knihu mohu jen a jen doporučit. Lehčí načtení a nádherná kniha je samozřejmě autorčina Kořeny ženské spirituality.“... celý text
— citronekodvedle

„Závažná kniha o hrozné části evropské historie. K jejímu přečtení jsem se dlouho dopracovávala. Jak málo stačí, aby se z běžných tátů od rodin stali masoví vrazi. Přibližně ve stejné době vznikly dvě knihy se stejnym tématem - Obyčejní muži od Browninga a Hitlerovi ochotní katani od Goldhagena. Browning, na rozdíl od Goldhagena, který pracoval se stejnými prameny, ale nechal promlouvat jen ty, které se mu hodily do jeho obrazu, nehodnotí, nevyslovuje soudy, že "to" v Němcích prostě bylo, ta nenávist, agrese, chuť zabíjet, lhostejnost. Myslím, že tohle je skryto skoro v každém z nás a za určitých podmínek se může probudit. Browning se mimo jiné zaměřuje na ty podmínky - oficiální rétorika, odlidštění obětí, neztratit tvář před kamarády, zvyšující se odolnost vůči násilí a konečně válka sama. "Každá válka - a zvláště rasová válka - vede k růstu brutality, která nachází výraz ve zvěrstvech. Tento rys se táhne jako červená nit od Brombergu a Babiho Jaru přes Novou Guineu a Manilu až k My Lai." (Obyčejní muži, s. 135) "Prakticky v každém společenském kolektivu vyvíjí skupina, kam jedinec patří, silný tlak na chování a stanoví morální normy. Když se za takovýchto podmínek mohli z příslušníků 101. záložního policejního praporu stát vrazi, u jaké skupiny lidí lze něco podobného vyloučit?" (Obyčejní muži, s. 160) Browning velmi dobře zvládá historikovo řemeslo, kdy si dokáže udržet odstup, nadhled a dívat se na události z různých úhlů.“... celý text
— Vendes