Aiwa
přečtené 1166
Černý opat
1971,
Edgar Wallace
Kouzlo rodového anglického sídla, dva bratři, jedna osudová žena, pár „bizárů“, nějaké to rodinné tajemství, záhada jak z Akt X a k tomu tajemné polorozpadlé opatství, to vše v detektivkovém balení. Perfektní kombinace. Doporučuji také vskutku ehm… interesantní západoněmecké filmové zpracování s Klausem Kinskim.... celý text
Zelený děs
1970,
Joseph Thomas Sheridan Le Fanu
Mé první literární setkání s hororovým žánrem. A velmi úspěšné. Při čtení mi místy běhal mráz po zádech a nějakou dobu jsem se bála zhasnout lampičku na nočním stolku. Nejvíce mě zaujaly povídky Soudce Harbottle s motivem, že když je pozemská spravedlnost krátká, posvítí si na vás nějaká „jiná“, a upírská Carmilla (hlavně zmínka o Moravě;-)). Pronásledovatel je četba vhodná, pokud se v noci potulujete sami po dlážděných ulicích. Zelený děs děsí optimálně, jen by mě zajímalo, proč se v originále nazývá Green Tea. Nejméně děsivý, v hororovém slova smyslu, byl Pokoj v hostinci Dragon Volant - v podstatě taková morbidnější detektivka. Knihu vřele doporučuji všem milovníkům hororového žánru. Kam se na ni hrabou dnešní filmy.... celý text
Ideologie jako kurikulární problém slabikářů a čítanek pro zvláštní školu vydaných v mezidobí let 1960 až 1983
2012,
Tibor Vojtko
Cyankáli v šampaňském
1980,
Agatha Christie
Detektivka bez Hercula a slečny Marplové. A vlastně tak nějak bez detektiva. Jeden z důvodů, proč mám Agathu tak ráda, jsou její neotřelí vyšetřovatelé, kteří dodávají knihám spád. Začátek knihy se realizuje především formou vzpomínek a myšlenek jednotlivých postav, potud dobré. Jenže, jak se začne zjišťovat kdo, jak a proč, tak děj vázne. Ke konci kniha působí „nedodělaně“. Místo obšírného popisu, co se vlastně stalo, pozorujeme přiotrávenou zamýšlenou oběť a jejího vysoce nesympatického chvástala, který celý vraždu vyřešil snadno a rychle, jak tokají jako dva tetřívci;-). Na detektivku to ujde, na Agathu je to slabší.... celý text
Složka 64
2013,
Jussi Adler-Olsen
Žena v kleci mě nadchla a přečetla jsem ji jedním dechem. Se zabijáky už to bylo o dost horší. Složka 64 mi připomněla, proč mě Adler-Olsen na začátku tak zaujal. Kniha má spád, napětí, pár překvapivých momentů a především humor. Obsahuje však i společensky závažnější témata. Čte se sama. Už se těším na další díly z oddělení Q.... celý text
Učebnice: Teorie a analýzy edukačního média
1998,
Jan Průcha
Základní publikace o učebnicích v českém rybníčku. Dobře sepsaná, srozumitelná a inspirativní. Za pozornost stojí i praktické kapitoly – nevhodně psané učebnice, ukázky výzkumu apod. Povinná literatura pro studenty „pajdy“ v tom nejlepším slova smyslu.... celý text
Noční pavouk
2013,
John Lutz
K Nočnímu pavoukovi jsem se dostala víceméně náhodou. Začátek vypadal slibně – pošahaný tvor s vojenským výcvikem předvádí husarské kousky, aby se dostal svým obětem do bytu (mříže mají očividně své uplatnění i ve vyšších patrech), a chytit ho se jeví jako, mírně řečeno, problém. Je povolán ostřílený penzionovaný detektiv, který dostane k ruce dva svérázné policisty. Potud dobrý. Jenže detektiv má manželku, která má vlastní problémy v práci, a lidi, se kterými má problémy, mají taky své problémy, o které nás autor neochudí. Ukáže se, že manželka má problém i se svým manželem. Detektiv chodí do bistra, kde obsluhuje bývalá psychoanalytička, která má taky něco a očividně na sebe berou. Policistka s x-krát omílaným přízvukem balí bývalého kolegu pana pavouka, až ho klofne. Do toho se nám tam přidá chlápek od armády, který má nějaké postranní úmysly a sexy moderátorka z televize, jejíž úmysly jsou úplně jasné. Sem tam nějaká vražda. Kupodivu už v půli knihy pavouka lapí do sítí, ale on uteče a jede se dál a komplikuje se to a já ztrácím pozornost. Knihu jsem dočítala s největším úsilím. Světlé akční chvilky přehluší sem tam nějaký problém některé z milionu postav. A to je ten problém. Množství postav a sub-zápletek je přílišné a otravné. Já vím, že na konci se to propojí, ale méně by bylo více. Aspoň to dobře skončí – všichni jsou spokojení a spárovaní a pavouci rozmázlí na stěně. Pro mne to byl spíš detektivkový průměr.... celý text
Škola zlatých golierov
2012,
Branislav Pupala
Zlaté límečky jsou unikátní svým tématem, které v česko-slovenském prostředí do té doby nikdo obšírněji nezpracoval. Otázka pronikání neoliberální ideologie do vzdělávání ale patří na západ od nás mezi velká témata pedagogického výzkumu. Kniha je náročnější na čtení a k pochopení některých myšlenek to chce trochu filozofické průpravy (autoři vychází především z teorií Michela Foucaulta). Nicméně, myslím, že základní kostru knihy pochopí každý, kdo bude mít zájem. Jednotlivé teze jsou doplněny příklady ze vzdělávací praxe. Pokud se chcete kriticky zamyslet nad dnešním pojetím školství (utvářeným podle vzorců nucených nám EU, OECD apod.) a prohlédnout skrze líbivou fasádu současné vzdělávací politiky, je to kniha pro vás. Pár velmi stručných příkladů: analýzou školních dokumentů nalezli autoři obraz ideálního produktu vzdělávání – flexibilního, podnikavého, samostatného jedince, který přebírá za své vzdělávání a pracovní výkony odpovědnost a dokáže se rychle přizpůsobovat změnám na trhu práce. Nezní to špatně, ale kam se podělo kritické myšlení. Nevytváří se tak manipulovatelný prototyp zaměstnance s povrchními znalostmi? Nemá mít vzdělání i jiné cíle než vytvořit tzv. homo economicus. Podobně kriticky pohlíží na proslulé testy PISA a TIMSS. Svědčí výsledky z testování o nevzdělanosti jednotlivých národů? Každá země má svá specifika, která testy v potaz neberou. A co se vlastně testuje, co je ideálem? Dalším tématem je komodifikace vzdělávání, citelná hlavně v oblasti univerzit, která vede k tlaku na jednotlivé ústavy a negativně ovlivňuje možnosti výzkumu (kvantita vede kvalitou)… Samozřejmě nalezneme v knize i spornější pasáže. Pokud vás zaujala publikace Konrada Liessmanna Teorie nevzdělanosti, tak zklamaní nebudete a posunete se o něco dále.... celý text