Akana přečtené 798

Tyranie: 20 lekcí z 20. století 2017, Timothy Snyder

Užitečná příručka k osvěžení občanské odpovědnosti, nic víc, nic míň. Americký kontext a protitrumpovské zacílení jsou zřetelné, ale to myslím ničemu nepřekáží. Problémy, na které Snyder reaguje, nejsou bohužel spojeny s jednou érou.... celý text

S leopardem v patách: Zápisky lékaře nomáda 2017, Jean-Christophe Rufin

Na to, že kniha obsahuje něco dost odlišného od mých očekávání, nejsem zase tak zklamaný. O autorově působení u Lékařů bez hranic, natož pak přímo o "práci v terénu" je tu naprosté minimum, místo toho dostanete do ruky memoáry jednoho lékaře-spisovatele, který postupně poztrácel iluze o medicíně a našel své místo na poli literatury. Jak říkám, s těmito vyhlídkami jsem po knize nesahal, ale Rufin je naštěstí šikovný vypravěč se spoustou bystrých postřehů, takže tento drobný omyl rozhodně neberu jako újmu.... celý text

Do tmy 2015, Anna Bolavá (p)

Tak nenápadný námět a tak vzrušující provedení! Sběr léčivých bylin - těžko si představit něco banálnějšího, pro hrdinku knihy se ale stal posedlostí stravující mysl i tělo. Nemoc, o níž se od autorky nedozvídáme nic bližšího, jde s touto posedlostí ruku v ruce, může být její příčinou i následkem. Jsou chvíle, kdy se zdá, že se Annin svět přeci jen začíná projasňovat nějakou nadějí, ale vzápětí se propadne ještě hlouběji a realita se jí zase o něco vzdálí. Místo ní si tvoří vlastní, pokroucenou a plnou sebeklamu. O světle na konci tunelu, o tom, že dnes se může sotva postavit ale příště nasbírá plnou káru nevímčeho, přesvědčuje už jenom sama sebe, zato s čím dál beznadějnější urputností. Ten pád je pomalý, smutný a neodvratný.... celý text

Sekáč 1996, Terry Pratchett

Už jednou, v Mortovi, se Smrť pokusil užívat si života. Tehdy z vlastní vůle, tentokrát jako nedobrovolný penzista. V obou případech je tím samozřejmě zaděláno na spoustu legrace i filosofie, nejlépe v jednom balení. A aby toho na jednoho Smrtě nebylo moc, druhou půlku taškařice vyváženě obstarává osvědčená parta mágů, se kterými se taky nikdy nenudíte...... celý text

Dynastie – Vzestup a pád Caesarova rodu 2018, Tom Holland

Někdy je Holland svým stylem psaní na krok od bulváru. Ne snad, že by si vymýšlel, ale má sklony k expresivnějšímu beletristickému vyjadřování, což nemusí vždy budit důvěru. Na druhou stranu v Dynastii několikrát střízlivě upozorňuje na roli dobových fám a pomluv, které dodnes formují náš pohled na dramatické období prvních císařů a vůči nimž si zachovává odstup. Takže nakonec mu, podobně jako u titulu Ve stínu meče, všechnu tu efektnost odpouštím, protože vypravěč je skutečně výborný.... celý text

Tajemství mechanické mrtvoly 2017, Joe Benitez (p)

Příběh opravdu není třeskutě originální, ale dokáže zaujmout. Komplikované dějové zákruty nebo myšlenky by stejně možná jenom odváděly pozornost od vizuálních orgií, které se na každé stránce, ba skoro v každém panelu odehrávají. Po téhle stránce je Lady Mechanika skutečně okouzlující, až opojná. Výkladní skříň steampunkové estetiky.... celý text

Porodní bába 2015, Katja Kettu

Hodně syrové, hodně drsné. Tak drsné, jak by se dalo čekat od příběhu z Laponska na konci 2. světové války, a ještě trochu drsnější. Příběh osudové a tragické lásky s minimem romantiky, zato se záplavou detailů, které nemusí být pro slabší žaludky. Ani záludné střídání časových rovin není k povrchnějšímu čtenářstvu zrovna vstřícné. Ale ten, koho uhranula třeba starší finská klasika Země je hříšná píseň a smíří se s tím, že Kettu je ještě méně poetická a ještě brutálnější, ten musí být spokojený. V současné záplavě generických romancí odehrávajících se na pozadí holocaustu trčí Porodní bába jako hrdé bodláčí mezi kýčovitými kytičkami z plastu.... celý text

Komu zvoní hrana 1962, Ernest Hemingway

Román nepochybně obsahuje spoustu podnětů k zamyšlení, důkladné psychologické ponory do nitra postav i opravdu působivé pasáže (vyprávění Pilar o řádění republikánů v dobytém městečku nebo finále na mostě). Nevadí mi ani rozvláčné tempo, které současnému čtenáři lačnému "akce" může překážet. Ale celkově na mě styl vyprávění i způsob vyjadřování působí poněkud zastarale, což může být způsobeno i starším překladem, ale jistě nejen jím. Když porovnám s jinou, časově nepříliš vzdálenou klasikou Nazí a mrtví, ta je v popisu válečné zkušenosti mnohem komplexnější, psychologicky pronikavější a současnému vnímání bližší. V případě této knihy se ve mně mísí upřímné zaujetí s povinnou úctou ke klasikovi, která maskuje občasnou nudu, a výsledný dojem je tak trochu rozpačitý.... celý text

Svět jako hra o trůny 2018, Dominique Moise

Žádná převratná odhalení ani hloubkové analýzy nám tento pán nepředkládá. Ale že by mu šlo jenom o to, vytřískat nějaký kapitál z momentální popularity seriálů, to bych neřekl. Zkrátka se dělí se čtenářem o postřehy týkající se paralel se současnou geopolitikou. I když asi nepřichází s ničím, co by průměrně bystrý divák v dotyčných seriálech sám nevypozoroval.... celý text

Caesarovy legie 2015, Jiří Kovařík

Takže tentokrát jde víceméně o monografický díl, věnovaný téměř výhradně válečným dobrodružstvím Gaia Julia Caesara (s výjimkou úvodní pasáže popisující bitvu u Karrh). Protože o jeho vojevůdcovských schopnostech není sporu a protože Kovařík se zaměřuje výhradně na vojenské dějiny, nepřekvapí, že Caesarovu osobnost vykresluje v docela příznivém světle. A to nejen co se týče válčení, ale i mocenských ambicí a charakteru jako takového. Kontrastuje to s vžitým pojetím sebestředného tyrana, který nemilosrdně pohřbil ideály republiky. Z Kovaříkova podání vychází spíš jako bystrý pragmatik, snažící se republiku, která už byla stejně v troskách, přetvořit v něco fungujícího. Přičemž určité míře arogance nebo ješitnosti se člověk takového formátu těžko ubrání. No a mně tenhle pohled celkem vyhovuje. Jinak samozřejmě vysoká úroveň Kovaříkovy římské edice přetrvává.... celý text

Macocha 2014, Petra Hůlová

Zpočátku jsem si brumlal cosi o samoúčelné stylistické exhibici ve stylu "Podívejte, jak já, umělkyně, pohrdám konvenčním psaním." Samozřejmě, jakmile mi došlo, že jde vlastně o zachycení myšlenkových pochodů postavy propadající se do paralelní reality alkoholika, začala mi autorčina stylizace dávat smysl. Takže prvotní nechuť jsem setřásl a nakonec mi ten neodvratný rozpad osobnosti přišel docela působivý.... celý text

Andělé a démoni 2009, Dan Brown

Každý vášnivý čtenář se bude do krve bít za to, že filmová adaptace nikdy nemůže překonat svůj literární předobraz. A ono to většinou odpovídá skutečnosti. Ovšem najdou se výjimky. V časech brownovského boomu jsem jeho romány obcházel s opodstatněnou nedůvěrou k pomíjivé popularitě bestsellerů a ani později jsem neměl důvod to měnit. Filmy (Šifru a Anděly a démony) jsem ale zkouknul a konstatoval, že pokud divák nemá vysoké nároky, jde o sice naivní, ale poutavé a slušně natočené oddechovky. Když jsem teď po letech sáhnul po audioverzi obou knih k "předspánkovému" poslechu, docela mě zaskočilo, že obě literární předlohy, které by podle selského rozumu měly být přeci jen o něco vrstevnatější, inteligentnější a propracovanější než povrchní hollywoodský blockbuster, jsou ve skutečnosti ještě hloupější. Tady je bez jakékoli ironie třeba složit poklonu režiséru Ronu Howardovi, že z tak primitivní látky dokázal vykřesat celkem napínavé a neurážející thrillery. V případě závěru Andělů a démonů pak vynecháním těch nejkřiklavějších pitomostí prakticky zachránil celý příběh. Nevím, jestli stejnému srovnání podrobím Inferno, protože tady je už i film dost přitažený za vlasy.... celý text

Šifra mistra Leonarda 2008, Dan Brown

Nejsem jako vy 2011, Jodi Picoult

Trochu zdlouhavé a co se týče závěrečného odhalení taky dost průhledné. Ale kupodivu ani jedno příliš nevadí. Ona je sice ústřední zápletka detektivní, ale v centru pozornosti je po celou dobu hlavně Jacobova nemoc. Díky metodě několika vypravěčů se můžeme opravdu důkladně seznámit nejen s tím, jak těžkosti spojené s Aspergerovým syndromem prožívá hlavní hrdina, ale i jak jeho chování vnímá okolí a jaké důsledky má pro jeho nejbližší. Autorka neváhá zabíhat skutečně do detailů, přitom ale i ty nejvypjatější situace a nejtíživější prožitky podává svěžím a lehkým způsobem nepostrádajícím humor, takže čtení pěkně odsýpá.... celý text

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery

Docela souhlasím s názorem, že Tabery v této knize pouze přesvědčuje už přesvědčené. I pro ty ale může být jeho text přínosem a impulzem k uvědomění si souvislostí, analogií i specifik jednotlivých etap společenského vývoje. Čtenáři z opačné poloviny názorového spektra pravděpodobně knihu ani nedočtou nebo po ní vůbec nesáhnou, ale i kdyby přiměla k zamyšlení aspoň jednoho ze sta takových, nebyla Taberyho práce zbytečná. Nejásám nad každým jeho slovem, k instituci demokracie jsem třeba poněkud skeptičtější než on (jak říkal Churchill: "Demokracie je ten nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, co už jsme vyzkoušeli."), ale s valnou částí jeho nadějí i nářků sympatizuji. Ačkoli Taberyho politické postoje jsou celkem zřejmé, jeho tón je určitě víc věcný než konfrontační. Pro někoho ale věcnost prostě už z podstaty není kladem. O zasypávání příkopů a sjednocování rozdělené společnosti mluví obě strany, každá ale má pochopitelně na mysli vítězství vlastního pohledu. Takový dialog je pak těžký a často vede spíš k vyhrocení rozdílů.... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Citlivé téma podané citlivým a neokázalým způsobem. Hanišová odkrývá trauma své hrdinky pomalu a opatrně, jako kdyby převazovala bolestivou ránu. Obejde se přitom bez zbytečných expresivních pomůcek, kráčí spolu se Sárou tiše a odevzdaně po stopách její minulosti, která už nejde odestát a Sára jí má vpálenou do duše jednou provždy. V tomto případě by bylo nemístné čekat happyend, maximálně tak nějaké vnitřní smíření. Ale to nakonec určitě není málo.... celý text

Jak funguje hudba 2012, John Powell

Škoda, že z toho zakrátko zase dvě třetiny zapomenu. Jako popularizátor jinak suchých teoretických faktů John Powell exceluje. Jeho příklady a přirovnání jsou vynalézavé, zábavné i výstižné, dokáže se vyvarovat podlézavého šaškování. Pro ty, kdo nemají v úmyslu hudební teorii přímo studovat ale chtějí mít aspoň základní přehled, je to ideální kniha.... celý text

Cesty na Sibiř - 2. díl 2008, Martin Ryšavý

Cesty na Sibiř - 1. díl 2008, Martin Ryšavý

Zajímavá směs faktografického cestopisu a románové autobiografie. Čtenář se může jen dohadovat, co z vyprávění je fikce a co reálné zážitky. Ale když se podíváme na Ryšavého dokumentární filmy, o kterých je tu řeč (Duše v muzeu v prvním a Afoňka už nechce pást soby ve druhém díle) a které jsou dohledatelné na youtube, dá se z nich odvodit, že míra fabulace nebude nijak velká. Předpokládám, že se bude týkat především hořkého románku s Anželou, jinak to vypadá, že nám autor předkládá svoje autentické zážitky. Mnohé postavy se objevují ve zmíněných filmech a je zajímavé konfrontovat je dodatečně s jejich literárním vykreslením. Škoda, že se do filmu nedostala ona samozvaná ochranitelka tradic, která Ryšavému vynadala v autobuse, na tu bych byl zvědavý. Jde vlastně o takový neukončený bildungsroman, v němž se autor poznává a vnitřně vyzrává prostřednictvím svých pobytů na Sibiři, kde se pokouší zmapovat mimo jiné současný stav zdejšího šamanismu. Cením si hlavně upřímnosti a otevřenosti, s níž popisuje jak alkoholem a civilizační beznadějí poznamenané sibiřské reálie, tak svoje vlastní poklesky.... celý text

Hedvábnou stezkou 2016, Lucie Drbohlavová

Mám slabost pro hudbu středoasijských regionů, takže mě logicky zajímá i prostředí, ve kterém vzniká. A tenhle cestopis, ačkoliv nepatří k nějakým milníkům žánru, docela příjemně plní moje očekávání. Je vidět, že autorka má k daným zemím skutečný vztah i nemálo zkušeností a věnuje tak více prostoru hlubším postřehům z běžného života než turistickým atrakcím, nešetří vlastními historkami z cest a ještě to doplní stručnými historickými exkurzy. Jako literát-amatér občas neodolá nějakému tomu vypravěčskému klišé, ale většinou si dokáže uhlídat, aby z úrovně "přístupné širokému čtenářstvu" nesklouzla na "povrchní plkání". A co se týče jejího respektu a empatie vůči místním zvyklostem a tradicím (jako když v Afghánistánu beze stopy opovržení nebo nadřazené shovívavosti zkouší správně nosit burku), klobouk dolů. Takhle by si měl počínat host v cizí zemi.... celý text