Akana přečtené 806

Šifra mistra Leonarda 2008, Dan Brown

Nejsem jako vy 2011, Jodi Picoult

Trochu zdlouhavé a co se týče závěrečného odhalení taky dost průhledné. Ale kupodivu ani jedno příliš nevadí. Ona je sice ústřední zápletka detektivní, ale v centru pozornosti je po celou dobu hlavně Jacobova nemoc. Díky metodě několika vypravěčů se můžeme opravdu důkladně seznámit nejen s tím, jak těžkosti spojené s Aspergerovým syndromem prožívá hlavní hrdina, ale i jak jeho chování vnímá okolí a jaké důsledky má pro jeho nejbližší. Autorka neváhá zabíhat skutečně do detailů, přitom ale i ty nejvypjatější situace a nejtíživější prožitky podává svěžím a lehkým způsobem nepostrádajícím humor, takže čtení pěkně odsýpá.... celý text

Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše 2017, Erik Tabery

Docela souhlasím s názorem, že Tabery v této knize pouze přesvědčuje už přesvědčené. I pro ty ale může být jeho text přínosem a impulzem k uvědomění si souvislostí, analogií i specifik jednotlivých etap společenského vývoje. Čtenáři z opačné poloviny názorového spektra pravděpodobně knihu ani nedočtou nebo po ní vůbec nesáhnou, ale i kdyby přiměla k zamyšlení aspoň jednoho ze sta takových, nebyla Taberyho práce zbytečná. Nejásám nad každým jeho slovem, k instituci demokracie jsem třeba poněkud skeptičtější než on (jak říkal Churchill: "Demokracie je ten nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, co už jsme vyzkoušeli."), ale s valnou částí jeho nadějí i nářků sympatizuji. Ačkoli Taberyho politické postoje jsou celkem zřejmé, jeho tón je určitě víc věcný než konfrontační. Pro někoho ale věcnost prostě už z podstaty není kladem. O zasypávání příkopů a sjednocování rozdělené společnosti mluví obě strany, každá ale má pochopitelně na mysli vítězství vlastního pohledu. Takový dialog je pak těžký a často vede spíš k vyhrocení rozdílů.... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Citlivé téma podané citlivým a neokázalým způsobem. Hanišová odkrývá trauma své hrdinky pomalu a opatrně, jako kdyby převazovala bolestivou ránu. Obejde se přitom bez zbytečných expresivních pomůcek, kráčí spolu se Sárou tiše a odevzdaně po stopách její minulosti, která už nejde odestát a Sára jí má vpálenou do duše jednou provždy. V tomto případě by bylo nemístné čekat happyend, maximálně tak nějaké vnitřní smíření. Ale to nakonec určitě není málo.... celý text

Jak funguje hudba 2012, John Powell

Škoda, že z toho zakrátko zase dvě třetiny zapomenu. Jako popularizátor jinak suchých teoretických faktů John Powell exceluje. Jeho příklady a přirovnání jsou vynalézavé, zábavné i výstižné, dokáže se vyvarovat podlézavého šaškování. Pro ty, kdo nemají v úmyslu hudební teorii přímo studovat ale chtějí mít aspoň základní přehled, je to ideální kniha.... celý text

Cesty na Sibiř - 2. díl 2008, Martin Ryšavý

Cesty na Sibiř - 1. díl 2008, Martin Ryšavý

Zajímavá směs faktografického cestopisu a románové autobiografie. Čtenář se může jen dohadovat, co z vyprávění je fikce a co reálné zážitky. Ale když se podíváme na Ryšavého dokumentární filmy, o kterých je tu řeč (Duše v muzeu v prvním a Afoňka už nechce pást soby ve druhém díle) a které jsou dohledatelné na youtube, dá se z nich odvodit, že míra fabulace nebude nijak velká. Předpokládám, že se bude týkat především hořkého románku s Anželou, jinak to vypadá, že nám autor předkládá svoje autentické zážitky. Mnohé postavy se objevují ve zmíněných filmech a je zajímavé konfrontovat je dodatečně s jejich literárním vykreslením. Škoda, že se do filmu nedostala ona samozvaná ochranitelka tradic, která Ryšavému vynadala v autobuse, na tu bych byl zvědavý. Jde vlastně o takový neukončený bildungsroman, v němž se autor poznává a vnitřně vyzrává prostřednictvím svých pobytů na Sibiři, kde se pokouší zmapovat mimo jiné současný stav zdejšího šamanismu. Cením si hlavně upřímnosti a otevřenosti, s níž popisuje jak alkoholem a civilizační beznadějí poznamenané sibiřské reálie, tak svoje vlastní poklesky.... celý text

Hedvábnou stezkou 2016, Lucie Drbohlavová

Mám slabost pro hudbu středoasijských regionů, takže mě logicky zajímá i prostředí, ve kterém vzniká. A tenhle cestopis, ačkoliv nepatří k nějakým milníkům žánru, docela příjemně plní moje očekávání. Je vidět, že autorka má k daným zemím skutečný vztah i nemálo zkušeností a věnuje tak více prostoru hlubším postřehům z běžného života než turistickým atrakcím, nešetří vlastními historkami z cest a ještě to doplní stručnými historickými exkurzy. Jako literát-amatér občas neodolá nějakému tomu vypravěčskému klišé, ale většinou si dokáže uhlídat, aby z úrovně "přístupné širokému čtenářstvu" nesklouzla na "povrchní plkání". A co se týče jejího respektu a empatie vůči místním zvyklostem a tradicím (jako když v Afghánistánu beze stopy opovržení nebo nadřazené shovívavosti zkouší správně nosit burku), klobouk dolů. Takhle by si měl počínat host v cizí zemi.... celý text

A zrodí se Nadace 1995, Isaac Asimov

Poctivé dotažení kružnice napojující se na první povídkovou Nadaci. Rozčleněním na dějové epizody s výraznými časovými skoky ji dokonce trochu připomíná, jinak už ale žádná velká překvapení ani v ději ani v autorově stylu. S odstupem mě z celé sedmidílné ságy kupodivu víc bavily díly 4 a 5, tedy ty s Trevizem. Rád bych nicméně časem sáhl i někam do související série o robotech, zajímalo by mě do jaké míry je s Nadací provázaná.... celý text

Dějiny filmu 1895-2005 2009, Jerzy Plazewski

Proč zrovna tahle kniha? Nevěřím, že ve světové odborně-popularizační literatuře neexistoval lepší kandidát na překlad a na zaplnění díry na našem trhu, na níž si vydavatelé stěžují. Nezpochybňuji odbornou erudici autora, ale podstatná část knihy je až příliš ovlivněná ideologií režimu, v němž vznikala a vydání po roce 1989 na tom, zdá se, mnoho nezměnila (ačkoli nevím, jak vypadala ta původní). Rád bych věřil, že Plazewski se zkrátka tehdy musel přizpůsobit aby byl text vůbec publikovatelný (což pořád není důvod proč knihu s tak pokřivenou perspektivou vydávat dnes), ale jeho upřímné nadšení pro rané sovětské experimenty 20. let a italský neorealismus (nepopírám, že oprávněné) napovídá, že svým levicovým smýšlením s komunistickým režimem do určité míry souzněl. Ale nechci spekulovat, podstatné je, že většna knihy jasně nadržuje "socialistickému táboru". Když to hodně zjednoduším: podle Plazewského vše, co vzešlo z Hollywoodu, bylo a priori zkažené komerčními hledisky. i když se občas našla silná osobnost, která jim dokázala vzdorovat. Naopak v Sovětském svazu vznikala převážně morálně ryzí díla a jen v některých obdobích (poválečný stalinismus) se to malinko přehánělo s ideologickou schematičností. A zarazí i některé jednotlivosti. Vím, že u podobných publikací nemá moc smysl stěžovat si, že tu chybí tamto a přebývá ono. Vždycky někomu něco chybět bude, subjektivní hledisko autora je třeba respektovat. Ale odbýt Hitchcockovo Psycho jednou větou, Sergia Leoneho jen letmo zmínit a Vláčila dokonce vůbec (přestože se jinak národní kinematografie poctivě rozebírají)? To už je přeci jen silná káva. Neberu četbu téhle knihy jako ztrátu času, hodně z dějin filmu jsem si osvěžil, připomněl, hodně nového se dozvěděl. Ale ta pachuť dobového ideologického zkreslení mě po většinu času docela obtěžovala. Kdyby u nás vyšla před rokem 1989, rozhodně bych hodnotil výš, to by se dokonce dala považovat naopak za odvážnou. Ale co s ní dnes aniž by se musela ze dvou třetin zgruntu přepracovat?... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

SPOILER: Zhruba do poloviny jsem reálně počítal s plným hodnocením. Koktejl ze seversky drsného humoru a hřejivého sentimentu byl příjemně vyvážený, chytrý a citově nevydírající. Nezviklalo mě ani když po půlce začalo dojemných pasáží přibývat, Backman to měl stále ještě pod kontrolou. To ale už neplatí o samotném závěru, za který ta jedna hvězda prostě musí jít dolů. Nic proti dobrým koncům, ale tady autorovi přeci jen ujela ruka. To už hraničilo s pohádkou a navíc pohádkou úzkostlivě korektní. Škoda, jinak píše Backman moc pěkně.... celý text

Automat Svět 1966, Bohumil Hrabal

Určitě nás je hodně takových, kdo znají Hrabalovo dílo především z jeho filmových adaptací. Tím pádem samozřejmě vzniká obrázek nejen zprostředkovaný, ale i neúplný a zkreslený, protože filmoví tvůrci v čele s jiřím Menzelem si z Hrabalových próz často vyzobávali jednotlivé motivy a přerovnávali je do úplně jiných souvislostí. Tak jsem se rozhodl začít svůj dluh postupně smazávat a jako první zvolil tenhle povídkový výbor. Poznávám tu střípky z filmů Perličky na dně, Něžný barbar nebo Andělské oči, vychutnávám si jejich původní podobu, náladu a "souřadnice" a nechávám se unášet nevyzpytatelným proudem řeči proplétajícím syrovou realitu s imaginací a banalitu s tragikou naprosto neopakovatelným způsobem. Rozebírat Hrabalův literární styl si rozhodně netroufám, to ostatně v tomto případě perfektně obstarává doslov Emanuela Frynty. Co mě fascinuje a na co asi nikdy přesnou odpověď znát nebudeme, je otázka, kolik bylo v Hrabalově psaní nešlechtěné spontaneity a kolik soustředěného literárního opracovávání. Ale možná je nesmysl se na to vůbec ptát.... celý text

V žabím pyžamu 2002, Tom Robbins

Druhá půlka devadesátek, věk plus mínus pětadvacet, to byla doba, kdy jsem se s Tomem Robbinsem seznámil. To už pro mě přestal být Jim Morrison polobohem a vůči rebelským frázím o zlém establishmentu jsem byl taky čím dál ostražitější. Přesto mě Robbinsovy ztřeštěně moudré post-hippie příběhy naprosto učarovaly a jejich autora posadily do čela mého literárního panteonu, ačkoli jsem si byl od začátku vědom, že formálně o žádnou "vysokou" literaturu nejde. Jeho romány, protože nečetné, jsem si šetřil, abych je neměl přečtené všechny moc brzy a měl se pořád na co těšit. Tak se stalo, že ten poslední, co mi zbýval - V žabím pyžamu - jsem odkládal nějak moc dlouho a když jsem po něm konečně sáhl, měl jsem obavy, že už naše myšlenkové světy - můj a Robbinsův - nebudou kompatibilní, protože jsem mezitím v cestě za Velkou Skepsí došel zase o něco dál. No, pointu nebudu odkládat, zřejmá je ostatně z počtu hvězdiček: Obavy byly zbytečné, pořád to funguje. A i když už to není a ani nemůže být stejné, jako když jsem náruživě louskal Parfém nebo Kovbojky, Robbinsovy bystré, vtipné, podvratné, poživačné, bláznivé, lascivní i zenové vidění světa mi má pořád co říct. Tentokrát jsem v komentáři osobnější, ale to je v Robbinsově případě pochopitelné.... celý text

Arabské jaro 2015, Miloš Mendel

Pronikavá analýza událostí, které máme velkou tendenci si vykládat po svém, "západním" způsobu, tím spíš, že k nám informace o nich přicházejí osekané na základní fakta a komentáře z "druhé strany" chybějí úplně. A právě tenhle zkreslující úhel pohledu se Miloš Mendel snaží důsledně uvádět na pravou míru, tedy co nejvíc zohledňovat perspektivu zemí a lidí, o nichž je řeč. Jak snadno si realitu přizpůsobujeme podle toho, co v ní sami chceme nacházet. Mendel se naštěstí iluzemi o univerzální platnosti demokratických ideálů nenechává zaslepit a usiluje o co největší míru objektivity. A navíc v přístupné, čtivé formě. U mě naprostá spokojenost.... celý text

Kokoschkova loutka 2015, Afonso Cruz

V něčem mi román připomínal Ajvazovy fantaskní hry s příběhy a jejich větvením, i když Kokoschkova loutka víc dbá na emocionální dopad na čtenáře. Zvláštně strohé a přitom jazykově bohaté, prokvetlé hořkou ironií. Hezký příklad knihy, kde rafinovaná forma mohla lehce zvítězit nad obsahem, ale nestalo se. Popravdě jsem nebyl daleko od nejvyššího hodnocení.... celý text

Byly jsme tam taky 1991, Dagmar Šimková

Podobných osudů "stvořila" komunistická zvůle nepočítaně, příběh Dagmar Šimkové má ale tu výhodu, že mu jeho autorka dokázala dát strhující a přitom neexhibující literární formu, formálně vytříbenou ale pořád dost syrovou. Snaží se postihnout všechny možné stránky vězeňského života tak, jak ho vnímaly ty "politické". Nechce čtenáře jen šokovat, ale především mu dát pocítit duševní pochody hrdinek, jejich každodenní boj za zachování špetky důstojnosti a radosti uprostřed všeho ponížení. A to se jí podařilo mimořádně sugestivně.... celý text

Nick Cave: Mercy On Me 2018, Reinhard Kleist

Černobílé provedení a často vyloženě expresivní kresba se k vystižení Caveovy osobnosti i tvorby skvěle hodí. Lehce mysteriózní nádech navíc komiksu dodává prolínání reálných epizod z Caveova života s vizemi a postavami z jeho písní, dokonce bych řekl, že právě ty přechody patří mezi nejpůsobivější pasáže. S tím souvisí i časté a obousměrné střídání časových rovin, hned jsme v Berlíně, pak zpátky v Anglii, vzápětí v Riu. Ale jelikož se kniha soustředí hlavně na to rozervané, chaotické období Birthday Party a raných Bad Seeds, plné drog, chlastu a hledání sebe sama, podobná časoprostorová anarchie je velmi příhodná. Hodně prostoru je věnováno také vztahu Cavea a Anity Lane. Celkově nadmíru povedená komiksová biografie.... celý text

Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

Skvělá práce. Neubráním se srovnání s Fowlesovou Francouzovou milenkou. I tady máme příběh odehrávající se v upjatých a společenskými pravidly sešněrovaných viktoriánských kulisách a vypravěčku (u Fowlese to byl, myslím, muž) oplývající naprosto současným myšlením a s příslušnou ironií komentující děj a třeba i čtenářova očekávání (do bližšího srovnávání bych se ale radši nepouštěl, přeci jen jsem Fowlesův opus četl už před drahnou dobou). Tenhle prvek Faberovy knihy mě tím pádem už tak nepřekvapil, přesto si mě nejen rozměry velkorysá kniha snadno získala, a co je ještě obdivuhodnější, i udržela. I v rozvláčném, detailním způsobu vyprávění dokáže Faber udržet pozornost i zájem. Líbí se mi, jak svoje sympatie i ironické štulce rozděluje mezi ústřední postavy celkem rovnoměrně, bez černobílých soudů, i když samozřejmě s výhodou nadhledu plynoucího z jiného historického kontextu.... celý text

Islám - Historie, současnost a perspektivy 2017, Carole Hillenbrand

Snaha oddémonizovat islámskou kulturu a společnost je samozřejmě vítaná, v tomhle případě se ale spíš než o nestrannou analýzu jedná o tendenční obhajobu. Že přichází z pera křesťanky, je možná paradoxní, ale ve výsledku stejně zavádějící jako kdyby šlo o muslimku. Když vidím, s jakou samozřejmostí autorka přijímá údaje z Koránu jako objektivní historické skutečnosti, musím se sympatiemi vzpomenout na knihu Ve stínu meče od Toma Hollanda, který neváhal zpochybnit třeba i lokalizaci samotné Mekky. Ale když se přes tohle základní východisko přeneseme, užitečných informací pro ty, kdo se chtějí v problematice obecně zorientovat, nabízí kniha poměrně dost.... celý text

Zápas o evropskou nadvládu 2015, Brendan Simms

Souhlasím s výtkou, že autor dost svévolně přizpůsobuje popis událostí své základní premise o tom, že celá moderní historie Evropy se točí kolem Německa. Ale ono to ve výsledku výkladu zase tolik neškodí. Myslím, že se mu celkem obstojně daří postihnout tu spleť souvislostí, střetávajících se zájmů a strategií, která jednoznačně ovlivňuje i současný vývoj. Tahle hra totiž nikdy nekončí.... celý text