Akana přečtené 798

Platejs 2015, Günter Grass

Typicky košatým způsobem tu Grass účtuje s tisíciletími patriarchátu, a to dávno předtím než se z téhle debaty stalo jedno z ústředních témat woke generace. Jak je jeho zvykem, jde na věc velmi zeširoka, mnoha oklikami (původně zamýšlel něco jako historickou kuchařku), skrze groteskní ohýbání reality (třeba celý ten soudní tribunál) a s lexikální i stylistickou výbavou stejně velkolepou jako poťouchlou. Stejně tak je pro Grasse příznačná svědomitá snaha o objektivitu a neobcházení nepříjemných skutečností. Ve vztahu muži - ženy nepřiděluje jednoznačná plusová a mínusová znaménka a už vůbec ne rovnítko. Dobře ví, že každé ano má své ale a každé ne svoje ledaže.... celý text

Barbarella 2017, Jean-Claude Forest

Je to stejně půvabně naivní, lechtivé a nemotorně emancipované jako ten starý Vadimův film s Jane Fondovou. Lehce zchátralá klasika, která vás nutí k úsměvu, ale ne k tomu škodolibému a povýšenému, ale k úsměvu shovívavému nebo dokonce okouzlenému. I když je pravděpodobné, že v tomto případě to pánové budou vidět trochu jinak než dámy.... celý text

Soumrak rytířstva 2017, Jiří Kovařík

Kovařík nezklame. I závěrečný díl rytířské tetralogie je psaný stejně poutavě jako zasvěceně a i tentokrát si odnáším nejeden opravený dějinný mýtus. Konkrétně mám na mysli Richarda III., kterého jsme si jistě mnozí díky Shakespearovi a Laurenci Olivierovi zafixovali jako hrbatou bezcharakterní stvůru, což je obrázek skutečnosti na hony vzdálený. Geniální dramatik zkrátka nebyl zcela imunní vůči politickým tlakům a schopného panovníka vylíčil v těch nejhorších barvách prostě proto, že oba patřili k nepřátelským politickým táborům. Richard byl York a Shakespeare zase loajální Tudorům. Takhle se deformuje historie. A je to nikdy nekončící proces. Dnes si myslíme, že naše korekce jsou trvale platné a že odhalováním historických lží odhalujeme dlouho zastíranou pravdu, ve skutečnosti ale jen vytváříme jiné lži a jiná zkreslení, která nebudou po chuti zase příštím generacím. Cancel culture je sice současný pojem, jeho obsah tu ale byl s námi vždycky.... celý text

Apatie k ďáblu 2013, Nick Kent

Strhující svědectví člověka, který byl v sedmdesátých letech, v těch bohatýrských, dekadentních a sebedestruktivních časech rokenrolu, přímo u zdroje. Kent musel být svého času asi dost nesnesitelný pičus, ego plus drogy je ničivá kombinace. Nicméně schopnost sebereflexe mu nechybí a s odstupem let si dokáže nasypat na hlavu slušnou porci popela. A samozřejmě nejen sám sobě. Není a nemůže být objektivní, ví to a nehraje si na nestranného soudce, servítky si ale nebere. Padni komu padni, hvězda nehvězda, upřímně a na rovinu. Mezi nejzajímavější pasáže určitě patří vyprávění o Kentově krátkém angažmá v začínajících Sex Pistols a vůbec o jeho často divokém obcování s britskou punkovou scénou. V té době už na feťácké spirále nabral slušnou rychlost, takže o to jsou ty historky šťavnatější. Na druhou stranu k rockovému bulváru mají Kentovy memoáry daleko. Tak jako uměl psát o hudbě s nadšením i poučeně, přistoupil poctivě i k vlastnímu příběhu.... celý text

V srdci Sahary. Cestování s Tuaregy 2004, Jeremy Keenan

Zajímavý a poučený vhled do reality současných Tuaregů, která se v posledních desetiletích, tak, jako u většiny tradičních společenství, drasticky proměňuje. Tady autor ukazuje, jak jsou Tuaregové (sami se ovšem nazývají Kel Tamašek) nuceni opouštět původní kočovný a pastevecký způsob života a stávají se spíš závislí na turistickém ruchu. Jenže jakmile se vyhrotí politická situace - a o to v regionu není nouze -, turismus utichá a Tuaregové se ocitají bez možnosti výdělku. Proto je zase až tak netrápí osud prehistorických maleb v Tassili a jinde, které právě turisté nenávratně ničí. Tyhle rozpory autor hezky ukazuje a ačkoli ho ničení památek hodně skličuje, snaží se objektivně pochopit i lhostejný přístup Tuaregů. Za zmínku taky stojí poměrně dramatický popis výletu, který autor podnikl těsně před svým návratem domů, a během něhož nešťastně a málem fatálně zabloudil, ačkoli mu nechyběly zkušenosti i relativní znalost terénu.... celý text

Nevolnost 1993, Jean-Paul Sartre

Nemyslím si, že by existencialismus byl dnes vyčpělý myšlenkový proud, spíš naopak. A Sartre nepochybně patří k jeho hlavním budovatelům. Nicméně způsob, jakým ho v tomto románu artikuluje, ten už mi poněkud zastaralý připadá. Nějak si za tím mikroskopickým rozborem Roquentinových úvah a duševních hnutí nedokážu představit živého člověka. Podobné pocity odcizení, znechucení světem a lidmi, nesmyslnosti všeho, to asi tu a tam zažívá každý přemýšlivější jedinec. Ale takovéhle sebenimrání, to mi přijde až příliš svázané s intelektuálním ovzduším své doby. To třeba Kafka, jehož dílo údajně mělo na Nevolnost vliv, mi přijde nadčasovější, živější, sugestivnější. Tady slyším šustit papír.... celý text

Život Toma Waitse 2011, Barney Hoskyns

Tom Waits si hlídá soukromí víc než většina jeho kolegů. A Barney Hoskins je nucen to ve své knize často připomínat, aby vysvětlil, proč je jeho neautorizovaný životopis ochuzený o svědectví mnoha písničkářových souputníků, přátel a spolupracovníků. Inu, zkrátka proto, že si to nechtěli u kamaráda rozházet, kdyby při rozhovoru plácli něco, co by narušilo Waitsův pečlivě budovaný a střežený mýtus. Případně Hoskinsovi něco mlhavě přislíbili, ale po poradě s Mistrem vzali zpátečku. To je také doloženo ukázkami ze vzájemné komunikace. Za těchto okolností to jistě pro autora nebyla snadná práce, ale vyrovnal se s ní se ctí a dokázal Waitsův život a dílo vylíčit seriózně i barvitě, s respektem ale bez podlézavosti. Tam, kde chybí přímá svědectví, přiměřeně spekuluje ale nevymýšlí si bulvární senzace. Řekl bych, že pokud Waits jeho biografii četl, možná něco nevrle zabručel, ale jen těžko ho mohla urazit.... celý text

K hranici 2016, Ondřej Štindl

První z trojice příběhů je brilantní. Silný příběh, působivé vykreslení dobových reálií, emocionálně vtahující vyprávění. Jednoznačně na pět hvězd. Pak jako by se to celé čím dál víc rozmělňovalo, ať už v závažnosti toho, co hrdinové řeší, nebo i vypravěčsky. Propojení povídek a jejich protagonistů na mě taky nezapůsobilo úplně stoprocentně. Možná kdyby laťka nebyla na začátku nastavená tak zatraceně vysoko, byl bych vstřícnější.... celý text

V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku 2018, Tim Marshall

Přínosnost knihy závisí samozřejmě na tom, jak hluboko se čtenář v tématu pohybuje. Pokročilý student politologie tady nic nového nenajde, běžný laik si ale může uvědomit spoustu souvislostí, které ho doteď nenapadly. Třeba už jen to, že i ve skrznaskrz propojeném světě mají pro dnešní státy pořád obrovský význam takové věci, jako je přístup k moři nebo velehory na hranicích. Při posuzování strategií a cílů jednotlivých světových hráčů jsou pak takové znalosti neocenitelné, stejně jako schopnost vyvodit z nich správné závěry.... celý text

Podvolení 2015, Michel Houellebecq

Zdá se mi, že Houellebecq nevaruje ani tak před islámským záborem jako před degenerací západního intelektuálního světa, která ho umožňuje. V tomto směru je titul románu naprosto výstižný. Přesun moci tu probíhá v podstatě pokojně, v rámci demokratických principů. Islámské ideje nejsou děsivým strašákem, ale pro velkou (mužskou) část populace spíš zajímavou a příjemnou inovací. A ty křesťanské už jsou tak vyprázdněné a nejasné, že v podstatě chybí motivace je bránit. Takže jak to s tou evropskou civilizací nakonec dopadne? Možná nezkolabuje a prostě se promění. Otázka ovšem je, jak hodně ta proměna bude bolet. A koho.... celý text

Maus – Souborné vydání 2012, Art Spiegelman

Dnes už nezpochybnitelná komiksová klasika. Možná právě pro ten všeobecný obdiv mě nestrhla tak, jak asi měla, ale to už je problém velkých očekávání. Ostatně ani o zklamání nemůže být řeč, příběh i jeho zpracování jsou mimořádně působivé. Přínosné je především střídání časových rovin, díky nimž se seznámíme nejen se "skutkovou podstatou" holocaustu, ale i s dlouhým psychickým stínem ležícím jak na přeživších, tak na jejich potomcích, na těch, kdo tu hrůzu přímo nezažili a přesto stále žijí s jejich důsledky. Zoomorfní zpodobnění jednotlivých etnik jako by trochu mírnilo děsivost popisované skutečnosti, zároveň si říkám, jestli to trochu nezavání nastolováním kolektivní viny. Být Polák, asi by mi moc nevonělo ztotožnění celého národa s obrazem vepře. A to i přesto, že si jsem jejich antisemitských excesů za války vědom. Hodně zajímavá a relativizující je americká epizoda, odhalující Vladkovy vlastní rasistické předsudky vůči černochům. Právě takové detaily, narušující očekávaná schémata, dělají příběh věrohodnějším, skutečnějším.... celý text

Průvodce husitskými válkami 2019, Martin Pitro

Ideální pro základní orientaci. Členění textu s vkládanými medailónky a poznámkovými boxy přibližuje knihu formě příručky, kterou můžete číst souvisle, ale stejně tak si jen vyhledávat potřebné informace. Kdo nemá chuť do Čornejova špalku o Žižkovi, a přece chce mít v husitském období jasněji, tomu lze směle doporučit.... celý text

Čarodějky na cestách 1996, Terry Pratchett

Dekonstrukce pohádkových pravidel za přispění magie nápadně připomínající louisianské voodoo. Všechny tři čarodějky opět perlí, každá svým svérázným způsobem, a kocour Silver nezůstává pozadu. A zase: s jak nenápadnou lehkostí umí Pratchett čtenáře zaplétat do sítě nejrůznějších kulturních i popkulturních odkazů. To mě nepřestane fascinovat.... celý text

Jiří Černý ...na bílém 1 2014, Jiří Černý

Obrovský respekt. Dneska se hudební publicistika dělá samozřejmě jinak. Nezajímá ji, kolik oktáv obsáhne ten který zpěvák/zpěvačka, ale jestli reflektuje aktuální společenské problémy. Přesto jsem přesvědčený o tom, že "sebrané spisy" Jiřího Černého mohou být zdrojem inspirace a poučení pro hudební publicisty (a pochopitelně i pro běžné hudební fandy) napříč dekádami. Setkáme se u něj totiž nejen s řemeslnou zručností, ale i s věrností hodnotám, které na dobových trendech nejsou závislé. Erudice i vtip, svěží stylistika, úcta ke čtenáři, pokora, která vám dovolí žertovat ale nikdy urážet. Spousta toho, o čem Černý v daném období psal, je mimo můj vkus (Zíma, Pavel Novák a jiní), jenže on by dokázal poutavě vyprávět snad i o růstu nehtů. Smekám třeba před tím, s jakou umanutostí se snažil kultivovat vkus mas prostřednictvím Houpačky. Jak šel s jasnými argumenty proti proudu doby obhajobou beatových kapel i Semaforu, u něhož mi názorně objasnil, jak radikálně tenhle fenomén proměnil vnímání populární písně u nás. Nebo jak přesně dokázal rozpoznat, v čem jsou slabiny Karla Gotta, a že by jeho nesporný talent mohly v budoucnu umělecky rozmělnit, což se také stalo. A bylo by toho ještě hodně, takže snad už jen: díky, pane Černý, těším se na druhý díl.... celý text

Druhé město 2005, Michal Ajvaz

Okouzlující, omamné, ošidné. Naprosto chápu, že Ajvazova fantazie může být pro někoho i otravná. Mně ovšem pokaždé způsobuje v mozkových závitech příjemné chvění svou dráždivou nejednoznačností, rozplýváním reality, nepředvídatelností příběhové linie. Ve Druhém městě cítím "něco z Alenky" i něco z Lovecrafta, výsledná substance je ale zcela originální. K tomu přispívá i jedinečná atmosféra Prahy, přesněji řečeno obou Prah. Nikdy nevíte, co vás čeká třeba jen v protějším koutě místnosti a jestli je správné po tom pátrat nebo se radši držet známé každodennosti. Hrdina příběhu ale, zdá se, nemá už od nahlédnutí do jisté knihy na vybranou. Kdo jednou okusil, už z hlavy nevyžene.... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Nejsem bůhvíjaký znalec japonské kultury či popkultury, vlastně dlouhodobě zůstávám v tom autorkou nastíněném "murakamiovském" stadiu. Těžko tedy posoudím, nakolik a v čem je ovlivněný japonskou perspektivou samotný způsob psaní, vyprávění, výběru motivů, když už v rovině námětu je vliv jasný. Můžu jen konstatovat, že mě příběh bavil v reálné i "magickorealistické" rovině, i když mě přímo nestrhnul.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Pokud jsou knihy Aleny Mornštajnové literární mainstream, pak za něj buďme sakra vděční. Současná masivní - a snad už i zvrácená - obliba uhlazených románů s tematikou holocaustu by neměla na Hanu vrhat negativní stín, protože příběh i způsob vyprávění Aleny Mornštajnové jsou z jiného těsta. V centru její pozornosti je především vnitřní svět hrdinek a hrdinů, tragičnost dějinných událostí nebo brutalitu prostředí koncentráku nezjemňuje nemístnou romantikou ale ani se v nich nevyžívá. Ostatně, událost nebo spíš shoda okolností, která rozehrává celé vyprávění, je naopak skoro banální, i když má fatální důsledky. Knih na toto téma bylo - a ještě bude - napsáno na stohy, ale pokud by se z nich dělal nějaký reprezentativní vzorek, Hanu bych určitě nominoval.... celý text

Evoluce svým vlastním tvůrcem: Od velkého třesku ke globální civilizaci 2013, Miroslav Veverka

Slušná zatěžovací čtenářská zkouška. Velmi hutný text, tematicky rozkročený do šířky, dotýkající se filozofických zobecnění, štědré dávky odborných termínů, z nichž některé jsou přímo autorovými vynálezy, soustředěné úsilí vyjádřit se co nejpřesněji, ale ne bez ohledu na běžného čtenáře. Jako široce přístupnou nebo populárně naučnou knihu bych sice Evoluci rozhodně neoznačil, na druhou stranu ani pro smrtelníka mimo odborné kruhy není nestravitelná. Samozřejmě s určitou dávkou snahy. Pan Veverka má neuvěřitelný rozhled po mnoha vědeckých oborech a dokáže bravurně a věrohodně zobecňovat. Někdo "pro stromy nevidí les", jiný má naopak schopnost vnímat spíš ten celek. To je právě případ autora a jelikož se dlouhodobě považuji za podobně "postiženého", jeho přístup i závěry mi dost imponují. Především jeho teorie o samovolném, nekauzálním vzniku nových zákonitostí v nadřazených systémech, mi výrazně rozšířily perspektivu. Smekám před autorem a vlastně tak trochu i před sebou, že jsem to přelouskal celé a z větší části snad i správně pochopil.... celý text

Homo Faber 1996, Max Frisch

Vzhledem k podivnému počešťování vlastních jmen mám podezření, že můj rozpačitý dojem z tohoto zásadního díla 20. století by mohl pramenit z kostrbatého překladu. Ale to bych musel být protřelý němčinář a znát originál, abych takový soud mohl vynést. Nicméně faktem je, že příběh životem znuděného kovaného materialisty, postaveného tváří tvář nevypočitatelnosti života, má sice potenciál být zrcadlem určité fáze západní společnosti, ale jeho zpracování mě nechává poněkud chladným. Na čí straně je chyba, to si netroufám rozhodnout.... celý text

Mág 1999, John Fowles

Kdysi mě vyloženě okouzlila Fowlesova Francouzova milenka, s Mágem jsem se na až tak spřízněnou vlnu nedostal. Ne že by neupoutal, i na dost velké ploše se mu to daří poměrně dobře. Jen mi celá ta dějová konstrukce, v níž skrze rozsáhlou mystifikaci dochází k jakémusi prozření vypravěče, přijde trochu vyumělkovaná. Na rozdíl od Milenky bych řekl, že už na Mágovi stihl zapracovat zub času, i když i v této mírně zvětralé podobě působí impozantně. Každopádně zůstávám autorovým příznivcem a jsem hodně zvědavý na Sběratele.... celý text