Amalberga
přečtené 482
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)
2014,
Robert Louis Stevenson
Všechny tři povídky spojuje motiv dobra a zla. Hlavní postava rozhodně není morálně bezúhonná, spíš naopak. Každodenní boj se zlem prohrává, až v poslední chvíli se rozhodne pro dobro - nebo spíš odmítne zlo a přestane ho páchat.... celý text
Sto sonetů Lauře
2015,
Francesco Petrarca
Básně jsou krásné, až si říkám, že básnící po Petrarcovi zkoušící psát sonety museli být hodně odvážní, protože ty jeho jsou dokonalé. Hodně mě zaujaly poznámky o překladu a o středověkých metaforách, pomohlo mi to uvědomit si, jak nelehká je práce překladatele. Nepřekládáme jen z jazyka do jazyka, ale i z jedné časové epochy do jiné.... celý text
Stmívání
2005,
Stephenie Meyer
Stmívání jsem (aniž bych ho četla) řadila do koše vedle 50 odstínů šedi, After a podobných slátanin. Nicméně po setkání s mou velmi přesvědčivou kamarádkou jsem odcházela s vypůjčeným svazkem. A světe div se, na odpad kniha rozhodně není, dokonce i chápu, proč dílko zahájilo comeback upírů. Bavilo mě během četby knihu analyzovat a vytvářet si různé teorie o Belle a Edwardovi. Ve třech bodech jsem si naprosto jistá. Zaprvé, kniha je lepší než film (hlavně v ní není ta trapná scéna s Edwardem a s Bellou v lese, kde Belle Edward vyjeví hrůzostrašnou pravdu). Zadruhé, Jacob byl od počátku napsaný jako Bellin kamarád, žádný potenciál pro vztah tam opravdu není. Zatřetí, určitě si brzo přečtu další díl.... celý text
Jsem ženská
2012,
Anna Świrszczyńska
Na knihu jsem narazila v knihovně během Dnů polské literatury před několika lety. Básně jsou velmi silné a opravdové, žádné bezduché ornamenty a nabubřelé stylizace, pouze silná výpověď básníka, který se hned na začátku přiznává: jsem ženská a nestydím se za to.... celý text
Pátračka Gilda a Posvátné kosti
2013,
Jennifer Allison
Gildu miluju a láme mi to srdce, že má série jen 5 dílů. V nejlepším se má přestat, říká se. Nesouhlasím. Příběhy s Gildou ještě nedosáhly plného potenciálu, klidně jich mohlo být víc. Pro mě nejlepší knížky o puberťácích s nevšední a inspirativní hrdinkou.... celý text
Už nejsem vaše dcera
1995,
Karin Jäckel
Knížku jsem četla na střední škole a její příběh mě šokoval. Je neuvěřitelné, čeho všeho jsou lidé schopní.
Dallas 63
2012,
Stephen King
King si dal velkou práci s rešerší a je to vidět. Kniha se čte dobře, krátké kapitoly jsou úderné a skvěle fungují. Po letech jsem si zase od Kinga něco přečetla a rozpomněla se, proč mě jeho knížky tolik bavily a zároveň mi vadily. King je skvělý spisovatel, umí dobře zachytit ctnosti a nectnosti hlavního hrdiny a proniknout do jeho největších obav a strachů. Nicméně mi vadí, jak King píše ženské postavy. Sadie je tu v podstatě jen pro Jakeovu motivaci, není postavou sama o sobě, vždy jen ke vztahu k mužům v knize.... celý text
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
2001,
Don Miguel Ruiz (p)
Téhle knize jsem se vždycky vyhýbala, protože z podobných průvodců ke štěstí a svépomocných knih (self-help books) mi naskakuje husí kůže. Nicméně ve škole nám silně doporučovali první kapitolu, a tak jsem si našla audio načtené od Duška, vrchního šamana v ČR, vyhlášeného bosého vyvolávače přírodních živlů a zaposlouchala se při domácím úklidu. Úvod mě jen utvrdil v tom, že se jedná o děsné ezokecy a míchání různých náboženství, filozofických a psychologických proudů dohromady, zaměňování pojmů s dojmy. Nějakou objektivní kritikou se kniha zhodnotit moc nedá, protože nepřekládá žádná fakta, ale jen autorovy pocity, které vyjadřuje v množném čísle "my", zřejmě aby to se čtenářem fakt rezonovalo. A ono rezonuje. Ruku na srdce, v čem je obsah knihy nový a objevný? Splácanina v úvodu zni trochu jako Matrix a snad všechny ty pozitivní myšlenky jsem už někde slyšela nebo četla, třeba na Facebooku v podobě rádoby hlubokomyslných citátů.... celý text
Ani později, ani jinde
2011,
Delphine de Vigan
Hodnotit tuto knihu je těžké, stejně jako ji číst. Hlavní postavy Mathilda a Thibault se ocitají v složité situaci a touží po opoře a objetí někoho jiného a jak už vypovídá název knihy, nepotkají se Ani později, ani jinde. Kniha je psána dost úsporně, krátké kapitoly mi vadily, také "punchlines" na konci kapitoly mi přišly neskutečně otravné (př. na obrazovce počítače se Mathildě míhají rybičky tupě narážející do okrajů "akvária, Mathilda si přijde taky tak) hlavně tím, jak musí být doslovně vysvětlené čtenáři. Vůbec kniha je psaná tak, že je těžké s postavami jakkoliv sympatizovat nebo se s nimi ztotožnit, což mi vadilo. Čtenář měl sledovat jeden den dvou odlišných postav, jejichž světy se na chvíli střetly, ale nesbížily se, postavy jsou si cizí a i pro čtenáře jsou vlastně cizinci. Proč vůbec číst knihu o postavách, které jsou vám ukradené? Na druhou stranu se mi líbily některé motivy v knížce, myslím, že skvěle zachycuje život v dnešním anonymním světě. Ubíjející cestování do práce (snad každý, kdo dojíždí déle jak 20 minut pochopil, co Mathilda prožívala v metru), lidé umírající v naprosté samotě (fenomén dnešní doby, sebevraždy osamělých důchodců jsou poměrně časté), šikana v práci, těžký úděl matky samoživitelky atd. Spisovatelka si udělala dobrou rešerši a tyto fenomény dobře zpracovala, což oceňuju 3 hvězdičkama. P. S. Konec knihy nepovažuju za smutný. Obě postavy se celou dobu nedokázaly vymanit ze svého bludného kruhu (Mathilda zarytě - a marně vzdorovala nadřízenému, Thibault udržoval mrtvý vztah) se konečně vzdaly, oba dva prostě nechali věci běžet a rozhodli se začít znovu (Mathilda dala výpověď, Thibault se rozešel s milenkou). Kdyby skončili spolu, bylo by to jen hledání pomoci u někoho jiného, neřešení skutečného problému.... celý text
