Andrrew
přečtené 124
Kohout plaší smrt
1948,
František Halas
Velice zajímavá sbírka ve smyslu zacházení s jazykem a formou veršů. Halas se dere na samotnou dřeň slov, nekonečné snažení vyjádřit skutečnost ve všech jejích rysech. Halasův styl je téměř naturalistický, skutečnost je v této sbírce představována v celé své ošklivosti. Nejvýraznějším motivem, jak už z názvu vyplývá, je motiv smrti. S motivem smrti pracuje Halas velmi komplexně, v básni Smrt nám dává najevo, že smrt se promítá úplně ve všem, co děláme. Vždy cítíme tu nezměnitelnou skutečnost, že smrt je všudypřítomná a že se vše odehrává pod její taktovkou. Halas však neprezentuje smrt jako něco vyloženě negativního, jeho chápání smrti je mnohem hlubší, např. v básní Amundsen vyznívá zcela jiný aspekt smrti: „Moc mrtvého je nezměrná stal se držitelem věčnosti.“ Tento verš a vůbec celé vyznění téhle básně naznačuje, že ani smrtí vše nekončí, zanecháme-li na světě svůj odkaz.... celý text
Slavná Nemesis
1991,
Ladislav Klíma
Totální fantasmagorie, skrz na skrz prosáklá chlastem, zvráceností, blouzněním a šílením jednotlivých postav. Klíma se tak moc vymyká všemu, co bylo v jeho době psáno a vydáváno, až mi to hlava nebere. Celý povídkový soubor vychází z pevně stanovených filozofických východisek autorových - absolutní vůle, představa, ideje, sny. Jednotlivé povídky mají téměř totožné motivy, některé z nich jsou dějově vystavěny lépe, některé hůře, to však můj čtenářský zážitek nijak negativně neovlivnilo. Přesto bych rád vypíchnul tři pro mě nejzajímavější: 1) Slavná Nemesis - coby nejpropracovanější a nejúdernější autorův text, na kterém stojí celý soubor. 2) Jak bude po smrti - povídka ze všech nejzábavnější. 3) Skutečná událost sběhnuvši se v Postmortalii - zde si vystačím s citací: „Co bude asi dnes k obědu? - Eh, stát to bude jako tak za hovno! Či snad proboha budu muset žrát zas ty její sračky? Eh, co na tom! Skočil jsem psu, čtrnáct dní chcíplému, z plotu na břicho, on se vyblil, já to ochutnal - a byli to na mou duši lepší než ty sračky, které ona kuchtí... Tenkrát ještě chodila - kruci prdel! Docela jsem zapomněl, že už dva měsíce chcípá, já sám vařím[...]!“... celý text
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Byť mi bylo toto dílo, spolu s dalšími kanonickými díly naší literatury, od základní školy vnucováno, tudíž předem odsouzeno k nezájmu, přesto jsem si ho oblíbil a našel si k němu cestu, respektive ono si našlo cestu ke mně. Nejprve mě z něj „tasila‘‘ češtinářka u maturity a později se stalo předmětem jedné ze zkoušek na vysoké škole. Zpětně ho dokážu ocenit a vnímám ho jako jedno z nejzajímavějších, které ve své době vzniklo.... celý text
Obraz Doriana Graye
2005,
Oscar Wilde
Kniha, ve které jen těžko najdete kladnou sympatickou postavu, snad jen malíř Basill Halward připadá v úvahu, všechny ostatní postavy jsou ze své podstaty zlé, stejně jako kniha samotná. Postava ze všech nejzlejší a nejzkaženější je samotný Dorian, který pod vlivem hedonistického Lorda Henryho „sejde na scestí“, veden svou samolibostí a lhostejností začíná páchat čím dál tím ohavnější činy, což se podepíše na postupném rozkladu jeho duše.... celý text
