annihilation
přečtené 775
Divočina: Ztracené texty
1996,
Jim Morrison
Myslím, že člověk ani nemusí patřit mezi fanoušky kapely The Doors, aby tuto sbírku básní náležitě ocenil. Jim Morrison byl básník tělem i duší a dokázal do své tvorby mistrně odrazit svou inteligentní šílenost. Jeho básně jsou často silně existenciální, zmatené, krásně choré. Navíc je kniha rozdělena do dvou částí, z níž je jedna psaná anglicky a druhá obsahuje překlad, takže je možnost překlad (který je zde velmi dobrý, protože jde o volné verše) srovnat s originálem a plně se ponořit do velmi zajímavé poezie. "Proč piju? Abych mohl psát poezii. Když se všechno zamotá A vše ošklivé jde bokem, Usne, pomíjí, Člověk procitá a Co zbude, je skutečnost. Tělo je nadranc, zato Duše tím víc sílí. Odpusť mi, Otče, neboť vím, Co činím. Chci slyšet poslední báseň Posledního básníka."... celý text
Fata Morgána
1999,
Francis Paul Wilson
Ne každá jednovaječná dvojčata jsou stejná. O tom ví svoje Julie, která je povahově naprosto jiná, než její dvojče Samanta. Zatímco Sammi byla vždy umělecký typ, naše hlavní postava nade vše miluje vědu. Její nejnovější vynález, který dokáže proniknout člověku do krajiny jeho vzpomínek se nakonec rozhodne použít na své sestře, která z neznámého důvodu upadla do kómatu. Možná takto námět nezní zas tak světoborně, ale v podání, které vám přichystá kniha je téměř magický. Autoři nám přichystali nejen velmi čtivý a napínavý příběh plný nečekaných zvratů, ale zároveň odkryli velmi zajímavé poznatky o lidské paměti. Některé naše vzpomínky nám zůstávají skryté, proč asi?... celý text
Mechanický pomeranč
2002,
Anthony Burgess
U hlavní postavy nečekejte, že bude kladná (ale myslím, že i přesto si jí oblíbíte). Náš pokorný vypravěč Alex s partou dalších tří mladíků totiž velmi rád ponižuje a mlátí lidi. Jenže se tak nějak stane, že Alexe chytí a ten skončí ve vězení. Je mu nabídnuto, že ho propustí během několika dní na svobodu, když se zúčastní experimentu, při kterém by mělo dojít k vymazání jeho násilnických sklonů. A tak se stane. Jenže, neztratil zvráceným pokusem svobodnou vůli? Kniha podle mě patří k jedněm z nejlepších vůbec, protože její autor měl originální nápad a nekopíroval ničí námět. Tématika je trochu drsnější, hlavně popisování násilných činů a podobně, ale hodně záleží na lidské představivosti. Celé dílo je poměrně čtivé, akorát že je psané slangem, který z velké části vychází z anglických slov, takže pokud patříte mezi němčináře, tak se asi budete muset často koukat do vysvětlivek. Ale věřte mi, stojí to za to.... celý text
Osamělý poutník
1993,
Jack Kerouac
Osamělý poutník je kniha povídek, respektive příběhů, které Jack Kerouac zažil a podává je svou typickou formou. Upřímně, nevím, jestli knihu doporučit nebo ne – nejsem si totiž jistá, jestli se mi přímo líbila. Občas, když čtu Kerouaca, absolutně mě znudí a znechutí svým přístupem k životu a mám sto chutí knihu zahodit někam hodně daleko. Ale vzápětí napíše něco tak krásného, že si mě svou poetičností znovu získá. A právě asi celá tahle labilita a zmatek, který tvoří jeho nekonečná souvětí, mě nutí číst další a další řádky. "Na ulici je zase vše dokonalé, svět je stále prostoupen růžemi štěstí, ale nikdo z nás to neví. Štěstí spočívá v tom, když si uvědomíme, že všechno je to velký podivný sen."... celý text
Farma zvířat
1991,
George Orwell (p)
Krásná alegorie kritizující stalinovský režim, ale kouzelným způsobem zapadající do současné doby. Zprvu krásná představa farmy zvířat, kde si zvířata tvoří vlastní rovný stát a pozdější zotročování je podáno krásnou, až téměř vtipnou bajkou. Různá zvířata navíc symbolizují různé druhy lidí – kůň je zde typický dříč, ovce znázorňují tupý dav. Kniha je velmi čtivá a chytrá, metaforicky poukazuje i na dějiny Sovětského svazu. Zprvu se zvířata vzbouří svému pánovi a vymyslí si pak vlastní pravidla, která je mají odlišovat od lidí a dávat jim svobodu. Farmu začnou řídit prasata a později intrikovat, jak zrovna uznají za vhodné. No, určitě vám to bude při čtení připadat nějak povědomé. Protože jak jistě víte: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“... celý text
Paní Bovaryová
1973,
Gustave Flaubert
Hlavní postava – Ema Bovaryová – se ve svém manželství trápí, ačkoliv má na první pohled vše k tomu, aby byla spokojená. Jenže neovladatelná touha po dokonalé lásce a vášni jí přivádí k šílenství. Právě pro tenhle nápad se mi námět knížky líbil – spousta lidí zůstává nespokojených ve vztahu, touží po něčem jiném, po něčem, co si myslí, že je bude více naplňovat a uspokojovat touhy jejich těla i duše a z toho všeho nenaplnění postupem času vzniká jistá nesnášenlivost k partnerovi. Co mě dále příjemně překvapilo, byla právě hlavní postava – ať už chcete nebo ne, čím víc toho přečtete, tím méně jí budete mít v oblibě. Právě to, že není kladná a místy si říkáte, že je až ubohá, knize dodává na reálnosti. Bohužel ke konci je kniha už trochu více plytká, ale dle mého názoru určitě stojí za přečtení, protože byla v dějinách literatury počátkem něčeho nového a určitě v ní narazíte i na dost zajímavých úvah. „V hloubi duše však čekala, že se něco stane. Jako námořníci, když jsou v úzkých, se rozhlížela zoufalýma očima po osamělosti svého života a hledala v dálce na mlžném obzoru nějakou bílou plachtu. Nevěděla, jaká náhoda, jaký vítr ji přivane až k ní, k jakému pobřeží ji zanese, zda to bude šalupa nebo velká zámořská loď se třemi palubami, zda bude naložena úzkostí nebo až po okraj plná blaženosti. Každé ráno, když se probudila, doufala, že dnes připluje, a naslouchala všem zvukům, znenadání vyskakovala, divila se, že nepřijíždí, potom při západu slunce, čím dál smutnější, toužila opět po zítřku.“... celý text
Démon
2012,
Michail Jurjevič Lermontov
Démon bloudící světem se chce napravit, vrátit se zpět do doby, kdy mohl cítit štěstí, víru i lásku. Zamiluje se do princezny Tamary. Té zemřel snoubenec a proto odešla do bezpečí kláštera, ale jsou spolu s Démonem v jakémsi citovém kontaktu. Jenže, může toto spojení skončit dobře? Možná to je tím, že jsem měla vždy obdiv k autorům, kteří dokážou napsat dlouhou a smysluplnou báseň a vsadit do ní zajímavý příběh, ale dílo se mi vážně líbí. Spousta krásných veršů a také poukázání na to, že i někdo zlý se může změnit, ale jen když mu to společnost a řád umožní.... celý text
1984
2003,
George Orwell (p)
„Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla.“ Tyto hesla razí totalitní režim zobrazený v knížce. Hlavní postava jménem Winston Smith se snaží vymanit z manipulace a dohledu, pod kterým jsou všichni lidé na světě. Ten je v této době rozdělen do tří zemí, které spolu střídavě válčí a navazují spojenectví, což slouží jako skvělá záminka k ovládání lidských životů. Samozřejmě je tu mnohem víc lidí, než jen Winston, kteří nechtějí dál žít v takovémto režimu, jenže něco jako spojenectví je naprosto nereálná myšlenka, protože jsou všichni nepřetržitě sledováni a jakýkoliv odpor je přísně trestán. Velký bratr tě sleduje! Velmi ponurá kniha vám musí vzít dech, protože ač je psaná o minulosti, vzbudí ve vás oprávněný strach, že je o budoucnosti, ne-li spíše o přítomnosti. Ovládání lidské mysli a její naprostá kontrola, no, nehodilo by se to někomu? Toto dílo vás donutí celou dobu přemýšlet nad všemi těmi ironiemi, na které poukazuje, ale zároveň je velmi čtivé a zábavné. Hlavní postava není typický dokonalý hrdina, který umí vše a z každé špatné situace vyvázne, jak to bývá ve spoustě knih, ale je to obyčejný člověk s vůlí opravdu žít, což se ve světě, který je zobrazován, nedá. 1984 patří k jedné z nejoblíbenějších knih vůbec a jsem si jistá, že velmi oprávněně.... celý text
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
"Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech." Často se první sloka Máje učí na školách nazpaměť, ale já si kladu otázku - proč? Říká nám tato sloka něco o básni? Takto vytržená může vyznít jako pouhá oslava přírody, do které zapadá člověk a jeho idea naplněné lásky. Avšak v Máchově díle je motiv přírody použit přesně naopak – krásná nespoutaná krajina je zde kladena jako tvrdý kontrast s lidským utrpením a bezmocí. Někdo by mohl namítnout, že sám autor v doslovu podává vysvětlení, že jde o oslavu krásné májové přírody, zcela zřejmě však tento doslov napsal jen proto, aby dílo bylo vůbec vydáno. Kontrasty jsou právě jedním z hlavních motivů a východisek Máchovo díla. Balancování mezi životem a smrtí, jemná jarní příroda a depresivní představa popraviště,"na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal". Mácha rozevírá hlubokou propast mezi lidskou individualitou a společností, uměním a reálným životem, rozdíl mezi sněním a krutou skutečností. V některých dílech bývá souboj polarit nutností, která vede ke smíření, avšak u Máchy ústí v pocit nedostatku. Přesto jsou protipóly neodmyslitelně spojeny. I přes cenu nekonečné bolesti. Nutno dodat, že jako silný symbol se v tomto díle jeví země. Země v Máji figuruje nejen jako kontrastní příroda, ale i jako počátek a zároveň konec: "Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou", země je podstatou tvoření a ničení, života a smrti. Autor se v tomto díle dotkne otázky, jestli existuje i něco po smrti. V posmrtný život nevěří, snad ani nedoufá. Smrt je totiž ponurý cíl, má v ní dojít k završení temného života každého jedince. Dílo provází jakási životní cesta, která končí tragicky. Ke konci básně jako by se Karel Hynek Mácha vtělil do zlého lidského osudu, pomocí ich-formy se najednou stává součástí příběhu; přebírá bolest na svá bedra. Tímto jako by se sám stal romantickým hrdinou. Strhne čtenáře svou upřímností. Ten je nucen pochopit, že jde o ryzí formu umění, protože vychází přímo z básníkova nitra.... celý text
