Boboking přečtené 797

Mršina 2011, Robyn Thurman

Když ostravské nakladatelství Fantom Print v červnu 2010 vydalo knihu americké autorky Rob Thurmanové „V temnotě“, první díl z cyklu o bratřích Kal a Niko Leandrosových, trefilo se do čtenářského vkusu mnoha fandů fantastiky. Není se tedy čemu divit, že už v říjnu 2011 se na knižních pultech objevilo páté pokračování pod názvem „Mršina“ (orig. Roadkill, 2010). Další příběh této podivné bratrské dvojice, a jejich možná ještě podivnějších přátel, milenek atd., má se slovem road z originálního znění mnoho společného. Dalo by se totiž směle říci, že je to pojato jako jistá varianta kerouacovského on the road. Kal a Niko ve starém americkém korábu silnic, který má svá nejlepší léta dávno za sebou, projíždí ve stíhací jízdě Spojenými státy za bestií, která nezabije sem tam nějakého houmlesáka v temném koutě Central parku, ale během pár dní z velkým potěšením vyhubí lidstvo až do posledního mimina. A tou bestií, která stejně jako temný muž ve slavném Kingově „Svědectví“ (o kterém se v knize taky zmiňují) s rozkoší zabíjí pouhým lusknutím prstů, je postava z temných cikánských legend Suyolak. Tento cikánský léčitel už před staletími dokázal skutečné zázraky v léčení nemocných, ale pak objevil i další možnosti svých schopností. A tím je zabíjet po tisících, rozsévat mor po celých městech a zemích. Proto se mu taky začalo říkat Mor světa. Jeho řádění ale zastavili samotní cikáni, když ho uvěznili v rakvi. Pod spoustou ochranných pečetí nemohl zabíjet, ale ani sám nezemřel. Cikáni truhlu hlídali jako oko v hlavě, aspoň do doby, než ho klan Sarzo ztratil. A hlava klanu, odporná Abelie-Roo, která bratrům takříkajíc pomohla v jedné z předešlých knih, si přišla pro revanš. Atraktivitou celého cyklu je jednat akční a zběsile krvavý děj, který nabízí dneska populární žánr urban fantasy, ale stejnou dávkou i charaktery postav a především jejich neustálé verbální narážky a útoky. Ty jsou založeny především na jedinečném kontrastu samotných bratrů. Kal je mladý muž, který miluje fastfoody, telku a sexuálně přitažlivou slečnu vycítí na míle daleko. A to nejen díky tomu, že je z poloviny ólfí, tedy pradávná zrůda, před kterou by i tyranosaurus rex utíkal jako malé štěně. Jeho jedinou oporou je o něco starší nevlastní bratr Niko - spravedlivý, dokonalý, chladný zabiják a člověk. Což Kala neustále prudí. K tomu musíme přidat přehršel skutečně černého hřbitovního humoru, celé kýble krve a rozervaných mrtvol kolem atd. A když už Kal dospěl a našel si k sexu divokou Dalilu, které je pro změnu vlkodlakem („Vyjebá dneska někdo s Kalem, nebo s ním dneska někdo vyjebá?“), kniha už tak úplně nezapadá do představy epické fantasy ve stylu Pána prstenů. A podobných postav má kniha samozřejmě povícero. I přes jistou spřízněnost s nakl. Fantom Print nebudu tvrdit, že kniha je dílem hodným Nobelovy ceny. A to díky Bohu. Literatura není jen děsný existencionální psycho, ale především i zábava. A to přináší Thurmanová v pořádných dávkách. V překladu Anny Janovské vydalo nakl. Fantom print.... celý text

Na Řece 2011, Josef Hejzlar

Dočetl jsem a 100% jednoznačně. Skvělý poetický, až magický příběh na pozadí děsivé japonské okupace za druhé světové války. Tu krásu z toho dělá především vyprávění z pohledu malé pětileté holčičky zvané Skořicová, které je na útěku před císařskými ďábly s rodinou. DOPORUČUJI!... celý text

Ďáblovy housle 2011, Joseph Gelinek

Po hromadě severských thrillerů něco jiného, co mne chytlo. Je to vlastně takový průvodce dějinami hudby skrze vraždy a prokletí spojené s stradivárkami od slavného Paganiniho. Máto spíše takové siestové tempo, žádný spěch a žádné nervy, prostě tak, jako život ve Španělsku. Osobně jsem byl spokojený.... celý text

Kyselina sírová 2011, Amélie Nothomb

Četl jsem všechno, co česky u nás vyšlo. Ale toto dílko mne asi oslovilo nejméně. Je to spíše taková morální studie o stavu morálky naší západní kultury.

Samolásky a soulásky 2011, Josef Pepson Snětivý (p)

Josef „Pepson“ Snětivý své čtenářstvo obšťastňuje v malých dávkách, ale zato velmi pravidelně. Jeho knížky tedy nejsou rozsahem podobny dílům ruských realistů, ale o to častěji se na pultech objevují. Tématicky se příliš neodchylují. Ústředním ideou jsou vždy vztahy mezi muži a něžnějším pohlavím, které se v podání tohoto zpěváka, spisovatele, nakladatele a především všímavého realisty dají charakterizovat jedním Murphyho citátem: "Mezi inteligentním mužem a blbcem není žádný rozdíl, pokud se zamilují." Jeho příběhy se vyznačují úsměvným nadhledem, vtipným závěrem, úžasnými hláškami a to vše o tom, jak muži se při pohledu na ženskou sukni doslova změní v naivně (ne)myslící hormon. Ve sbírce „Samolásky & soulásky“ pro nás připravil celkem pět příběhů. Titulní a nejrozsáhlejší je povídka s názvem „Láska online“. Pokud si termín online spojujete s počítači a internetem, tak o tématu příběhu budete mít jasno. Počítače, internet či mobilní sítě jsou dneska hlavními a de facto jedinými komunikačními prostředky mezi lidmi. A tak i funguje společenský či milostný život našeho třicátníka Jiřího Malíka. Pracuje v jednom nakladatelství v kanceláři na počítači, je stále svobodný, a jeho partnerkami jsou neuvěřitelně svůdné a ochotné dívky a ženy s jedním jediným problémem – jsou pouze na internetu. Ale to se změní jedním pracovním emailem od jisté paní Matouškové. Skvělý příběh, který sice není námětem a pointou nijak originální (když neznámá dívka začne Jiřímu do emailu a SMS psát, jak leží nahá a nudí se, je v tom cítit jasná čertovina…), ale skvělé je především zpracováním charakteru moderního metromana, jeho stylu myšlení a životních cílů. A hlavně humoru, to je na všech jeho příbězích to nejpodstatnější. Všechno brát s náležitým nadhledem. Snad jedině povídka „Advent“ , která proniká do hájenství fantastiky, takovým ironickým humorem nesrší. Dalším skvělým příkladem machismu je povídka „Sladké (půl)maratonky“. Přiznejme si upřímně, kolik chlapů po ukončení školní docházky se ještě pravidelně věnuje tělesné výchově? Ale stačí např. pohled na pohupující se „půlky“ krásných běžkyň, a oplácaný chlapík je schopen se zabít, jen aby je směl pozorovat kilometry před sebou. Spisovatelka Hana Marie Körnerová charakterizuje jeho příběhy jako vtipné, drzé, mírně cynické atd. Já bych jen přidal slovíčko báječné. Prostě báječná oddechová zábava pro čtenáře i čtenářky.... celý text

Tam za velkou louží hejno supů krouží 2011, Agáta Kestřánková

Velké milé překvapení. Na kovbojky jsem nebyl ani jako dítě, ale tyto povídky jsou fakt skvělé. Humorné, westernové, ale žádné Karla Maye nehledejte. Skvělé postavy, především dvojice Andyho a Franka. Vřele doporučuji!!... celý text

Svědectví inspektora Toufara a jiné povídky 2011, Miloň Čepelka

Miloň Čepelka (*1936) je spojován především s kultovním divadlem Járy Cimrmana, kde působí jako herec už od jeho vzniku v šedesátých letech minulého století. Za sebou má ale i několik knih básní i prózy. Zvláště v posledních letech se jeho díla často objevují na pultech našich knihkupectví. Uveďme např.: „Poklesky rozverné snoubenky“, „Bezdětný otec a syn“, „Deník haiku“ atd. V září se na trhu objevilo jeho další dílo vydané nakladatelstvím Čas pod názvem „Svědectví inspektora Toufara a jiné povídky“. Tato sympatická útlá knížka se od předešlých titulů námětově liší. Je to vlastně takový debut v oblasti žánru, který by se ním asi moc nespojoval. V některých knihkupectvích je vedeno po heslem horory, ale po přečtení bych si dovolil tvrdit, že termín horor je přece jen přehnaný. Žánr, do kterého bych tento titul zařadil, je spíše tajemné či strašidelné příběhy. Ano, zcela v tradici jeho předešlé prózy, i zde je základem především obrovská slovní zručnost, ze které vystrkuje růžky cimrmanovské šibalství. Příběhy sice čerpají z mlhavých postav duchů, ze vzkazů ze záhrobí, nebo nápadů zcela vyšinutých osob, ale ruku na srdce, jejích cílem není čtenáře vylekat či vyděsit jako při četbě Stephena Kinga, Cliva Barkera či Dean Koontze. V knize nebudete atakováni přílivem lidské bestiality, potoky krve či brutality vyšinutých masových vrahů. Většina uváděných povídek ve vás bude vyvolávat pocit, že je vám vypráví důvěrně známý přítel, který má potřebu konečně vypovědět neuvěřitelný příběh. Příběh, u kterého by vás cizí osoba považovala za pomatence a duševně chorého. Přesně jak začíná jedna z povídek: „Město ho mělo za blázna, ale já jsem věděl, že kde tajemství není, tam si je lidé vymyslí, a podle toho jsem se na klepy o Panu Kaprálovi díval.“ Do toho patří především čtveřice povídek pojmenovaných jako svědectví. Ať už je to titulové Svědectví inspektora Toufara, ve kterém jsme svědky gentlemanského vyřizování účtů ve školském systému, i ze záhrobí, se skvělou závěrečnou pointou. Nebo Svědectví Václava Kotála, ve kterém uvidíme, kam až může zajít zarputilý boj za ekologii a čisté ovzduší. Svědectví inženýra Krásy poukazuje, jak smrt milované osoby může na lidi zapůsobit, či ve Svědectví lékárníka Jandery, že touhu po pomstě ani smrt nepřekazí. A pak v knize jsou i povídky, tajemně lyrické, které jakoby poukazovaly, že Miloň Čepelka je duší básník. Celou knížku doprovázejí ilustrace německého malíře z přelomu 18. a 19. století Christiana Rohlfse, jehož autoportrét z roku 1918 vévodí obálce knihy. Nelze ale ani opomenout předmluvu inženýra S., za kterým se skrývá sám nakladatele a osobní přítel Miloně Čepelky Josef „Pepson“ Snětivý. BoboKing... celý text

Prolitá krev 2011, Åsa Larsson

První kniha Sluneční bouře se mi velmi líbila. Další případ - Prolitá krev - mi dokonce připadal ještě lepší. Fantastický thriller, postavy, atmosféra a samotný případ. Těším se na další knihu:-)... celý text

Láska a přátelství a jiné prózy 2009, Jane Austen

Dobrého člověka těžko najdeš (10 povídek) 2010, Flannery O'Connor

Naprostá pravda. Její povídková kniha je záležitost, která ve vás nevyšumí. Zvlášť titulová povídka, tak to vás bude přímo mrazit. Už se těším, až Argo vydá její další knihu MOUDRÁ KREV anotace:Hazel Motes se vrací z války domů na americký Jih, a jelikož je přesvědčen, že jedinou cestou, jak se vyhnout hříchu, je „nemít duši“, zakládá Církev bez Krista. Jeho nápad okopíruje jistý Hoover Shoats, který si založí konkurenční Svatou církev Krista bez Krista, aby na ní bohapustě vydělával. Hazel ve svém nitru bojuje se silnou láskou a zároveň nenávistí k Bohu a vydává se za Hooverem, aby si s ním vyřídil účty. Louhem vypálené oči, maniak v gorilím převleku, miniaturní mumie ukradená z místního muzea, auto, které jezdí bez benzinu, oleje i vody v chladiči, a „moudrá krev“ duševně chorých, kteří někdy vidí víc než ti „normální“ – Flannery O’Connorová ve svém prvním románu předkládá dokonalý, hořce groteskní pohled na americkou podnikavost, svobodnou vůli i lidskou víru obecně.... celý text

Krvavá čepel 2011, Marcus Pelegrimas

Stíny zůstávají 2011, Peter De Jonge

Dočetl jsem a naprostá spokojenost. Moc se mi líbila postava hlavní vyšetřovatelky O´Haraové. Celková atmsféra příběhu perfektně temná. A závěr případu... famózní.... celý text

Malý vetřelec 2010, Sarah Waters

Dvacet zářících drahokamů 2010, David Hrbek

Na doporučení jsme přečetl a bylo to krásné nedělní odpoledne. Výborné autobiografické příběhy plné inteligentního humoru i zamyšlení, se skvělou pointou. Tak trochu mi to připomínalo příběhy Ivana Krause, ale s jemnější humorem. Takže doporučuji taky!... celý text

Hudba močálu 1997, Lewis Nordan

Moje recenze: "Vítejte ve světě jižanských buranů!". I tak by se dala charakterizovat kniha významného amerického autora Lewise Nordana. Tento přední představitel současné jižanské literatury mohl našeho čtenáře oslovit pouze v jediném překladu - "Hudba močálu". Ten se stal hned od vydání mým favoritem. Americká jižanská literatura se charakterizuje vlastně jako velmi specifická regionální literatura. Je to dáno především historií tohoto kraje, jejich vztahu k náboženství, orientací na zemědělství, etnickým složením atd. Dodnes se setkáte s hanlivým výrazem, že nejsem žádný buran z Jihu. Hrdinou naši knihy je malý Sugar Mecklin. Ten žije se svojí matkou a otcem v jižanském městečku Arrow-Catcher, místě plném zajímavých postaviček a charakterů, které jsou v očích malého chlapce o to zajímavější. Už samotný otec, klasický příběh nešťastného opilce se sebevražednými sklony, a matky, pedantně nudné postavy z kuchyně, jsou zajímavým materiálem, který vytváří v mysli Sugara bizarní představy. Hlavní důraz ale chlapec klade na ty, kteří jsou podle jeho mínění ještě větší burani, než oni sami. A těmi jsou v městečku Arrow-Catcher rodina Conroyových, s jejich podivínským otcem Runtem, hysterickou matkou, a bláznivými dětmi. Právě Sugarovi příběhy s touto rodinou jsou nejvtipnějšími částmi knihy. Nikdy nezapomenu na úžasnou schopnost jednoho z Conroyových dětí, a to umění přetáhnout si přes hlavu kondom. A pozdější dedukce v hlavě Sugara, co všechno by se s tímto uměním dalo udělat, u mne vyvolaly záchvaty smíchu. Většina příběhů ale až tak humorné nejsou. Příhody z těchto chudých jižanských obcí málokdy v sobě nachází nějakou opravdovou radost. Chudoba, alkoholismus, rasismus, či smrt v sobě neskýtají mnoho pozitivního. Ale pohledem dítěte, za využití velké dávky fantasie, magického realismu, a touhy po hledání dobra i tam, kde asi není, vytváří autor z knihy jedinečný čtenářský zážitek, plný melancholie a dobrodružství. Tím se autor liší od jiných klasiků amerického jihu W. Faulknera, či F. O'Connorové. Právě ta dokázala tyto příběhy vykládat velmi syrovým způsobem, tak jak to na Jihu doopravdy chodilo. Kniha není napsaná jako klasický román, jde vlastně o jednotlivé příběhy či povídky, které dohromady vytváří ucelenější obraz o kraji, lidech i samotném Sugarovi a jeho dospívání.. Často se diskutuje, jestli jde o biografické příběhy, či o pouhou autorovu fantasii. Je pravda, že Nordanův otec umřel, když mu bylo pár měsíců, ale ani autor zcela nepopírá jisté autobiografické prvky. Kniha už vyšla před pár lety, a dnes už se dokonce prodává za 10,- v Kanzelbergeru, ale o to více ji doporučuji všem, kterým se líbí knihy jako "Tělo" od S. Kinga, "Kouzelníkovo dětství" od H. Hesseho, prostě příběhy, které jsou založeny na vzpomínkách z čarovného období zvaného dětství.... celý text

Vysvobození 2011, James Dickey

Byl jsem při tom 1995, Jerzy Kosiński

Jedním slovem fantastické. Úžasné dílo!

Cranford 2011, Elizabeth Gaskell

"Je to jediný můj román, který jsem po sobě dokázala znovu přečíst, a to několikrát.“ Tak charakterizuje svoje slavné dílo anglická autorka Elizabeth Gaskellová (1810-1865), která společně s J. Austenou, sestrami Brontëovými či G. Eliotovou vyšlapaly cestu ženským autorkám v jinak do té doby především mužském světě literatury. Elizabeth Gaskellová, která se často srovnává s Jane Austenovou, stejně jako ona pocházela z rodiny a výchovy duchovních anglikánské církve. Jako představitelka kritického realismu se ale více zaměřovala na sociální témata z prostředí vznikajících dělnických vrstev. Byla pokračovatelkou chartistického hnutí v britské kultuře. K nejslavnějším dílům patří především její prvotina „Mary Barton“ (1848), která vyšlo česky poprvé jako „Marie Bartonová“ v roce 1960. U českých čtenářů není její jméno tak známé jako Austenová či sestry Brontëové. To se ale pomalu mění, když loni vyšla knížka novel „Alice a její muži ; Hříšná Lizzie“ a letos vyšel poprvé česky její slavný román „Cranford“, dokonce najednou u dvou vydavatelů. Celkový značný čtenářský zájem o literaturu této doby snad způsobí, že se možná dočkáme i českých vydání jejich dalších známých děl jako „North and South“ či „The Life of Charlotte Brontë“. Kniha „Cranford“ svým tématem a pojetím vybočuje z obvyklé z řady jejich románů. Jde o spíše o humorný, úsměvný příběh ze života několika dám v městečku Cranford, který mi po přečtení trochu připomínal nedávno vydaný román Jane Austenové „Sanditon“. Předobrazem Cranfordu je anglické město Knutsford, kde malá Elizabeth po smrti své matky vyrůstala u tety Hannah. Knížka je vlastně řadou příhod především Mary Smithové a jejích přítelkyň, staropanenské Matty Jenkynsové. Příběhů úsměvných, ale samozřejmě i citlivých. Příběhů z městečka, kde „vládnou“ ženy, jak je patrné už z první věty knihy: „Cranford patří v první řadě Amazonkám, držitelkami domů se slušnějším nájmem jsou ženy.“ Jde o trochu emancipovaný nadhled („Vdávat!“ vyjekly jsme. „Taková šílenost!“), ale přesto vlastně knize o muže jde více než dost. Stejně jako u dalších výše už zmiňovaných autorek té doby, i zde čtenáře musí fascinovat nejen čistota postav, ale hlavně společenské postavení žen vůbec. Ta jejich jediná volba budoucnosti, a tím je manžel - jako jediný zdroj ekonomického zajištění. Kniha, která vycházela nejprve v časopise Household Words redaktora Charlese Dickense, se dočkala i několika filmových ztvárnění, z nichž poslední se odvysílalo i na ČT a je momentálně k dostání na čtyřech levných DVD. Překladu knihy se výborně zhostila Květa Palowská. Stejně tak stojí za zmínku i doslov Josefa „Pepson“ Snětivého, který mne překvapuje erudovanými vědomostmi a citlivostí k této literatuře, což dle jeho webu, facebooku a vlastních románů bych u člověka s takovým temperamentem ani nečekal. Knihu vydalo nakladatelství Čas v roce 2011.... celý text

Dvě zrcadla 2011, Karolina Limrová

Cesta černých ovcí 2011, Harri Nykänen

Severské krimi thrillery jsou velmi v kurzu. Cesta černých ovcí je svým pojetím trochu odlišná. Není to vyšetřování bestiálních vražd šílených maniaků, ale příběh poslední cesty, zůčtování se životem, jednoho stárnoucího velkého zločince. Byl jsem velmi příjemně překvapen. Doporučuji.... celý text